Fíkovník v garaži

Zjišťujeme, že fíkovník je zvláštní rostlina. Pořídili jsme si dva. Jsou to velmi mladé stromky. Spíše dva pruty. Loni jsme z nich sklidili kolem šestnácti fíků (nepamatuji si to přesně). Na zimu jsme je z balkónu přenesli do garáže, kde nemrzlo , ale bylo mnohem chladněji  než v bytě. A především tam byla tma a také měly nedostatek vody, protože jsme omezili zalévání na minimum. V polovině zimy jsme zjistili, že pupeny praskly a derou se první listy. Dokonce ještě předtím než bylo vidět rodící se listy, začaly vykukovat první fíky.  To, že to byly fíky jsme zjistili až později. Přenesli jsme je teď na chodbu před bytem. Mají šest fíkú. Tak do pěti centimetrů. Bez světla, bez vody a bez tepla. Tyto fíky jsou pro mne svědectvím, že i tam, kde by  neměl být, život být může a dokonce život v hojnosti. Nevím, jak se to stalo. Je to pro mne však povzbuzením pro službu, ve které jsme. Pohybujeme se spíše v duchovní temnotě, kde i když se káže, zalévá a pečuje, zatím mnoho ovoce nevidíme. Spíše tmu, chaos, zmatek. I v tom všem může vyrůst chutné ovoce. Tak jako naše fíkovníky začaly rodit i ve tmě. (Všimli jste si, že rostliny Bůh stvořil dříve než slunce, měsíc a hvězdy?) Pokud přichází Boží světlo, nemůže tma ani zmatek obstát. To mi dává naději všude tam, kde vidím jen tmu. To mi dává naději do situací, kde žádná naděje není. To mne posiluje ve chvílích, kdy nevidime žádné řešení. Boží světlo jeho přítomnosti dokáže dát život i tam, kde jen smrt a tma. Bůh sám je život. A život v hojnosti. Život věčný a také život na této zemi. On sám je světlo lidí a života. Světlo pro můj i tvůj život.

Modlitba: Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. Veď mé kroky vždyť ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo. S tebou se nebudu ničeho bát ani tmy, ani zmatku a chaosu, protože mne sytíš životem svého slova a chráníš mne svou spravedlnosti a milosrdenstvím. Tva láska nemá konce. (Podle Žalmů 119 a 139)