Den před skončením pobytu u moře jsem opět ráno seděl  na terase apartmánu a přemýšlel:

„Dnes musím většinu věcí sbalit a zítra dopoledne odjíždíme zpět. Dovolená nám sice ještě  neskončí, ale pobyt tady v Bulharsku ano. Uběhlo to velmi rychle. Ani sluníčku se nechce s námi loučit, tak se schovalo za mraky a jen tak občas pokukuje, aby vidělo, jak na tom jsme. Snad si to ještě rozmyslí a usměje se na nás v celé své parádě. Když jsme tady byli první den, večer jsme si připadali jako bychom tady byly již týden. Dnes se zdá, jako bychom přijeli včera.“

Asi každý z nás zná tento pocit, kdy se zdá, že jsme někde již dlouho a pak, že dny velmi rychle uběhly. Přestože čas je stále stejný, hodina je stále šedesát minut a minuta šedesát vteřin, přesto nám utíká různě rychle. Někdy si ani neuvědomíme a rok je za námi. Snažil jsem se přijít na to, čím to je. Je to očekáváním něčeho? Nebo prožívání něčeho pěkného nebo naopak špatného? Je to v užívání si života? Je to v neustálém spěchu? Je to v lenošení? Přemýšlel jsem a hledal jsem zpětně v životě, proč se nám to zdá. Musím přiznat, že jsem na nic nepřišel. Prostě ať jsem to probíral ze všech stran, jednou to bylo tak a jindy onak. Nemohu říct, že nám čas utíká různě, protože…. . Snad jen mohu říct, že je to většinou když se otáčíme dozadu. Když se díváme zpět. Když se zaměříme na něco, co již nemůžeme změnit, protože to již bylo a je to za námi.

Není lepší se zaměřit na to, co je a co bude? V očekávání je více než v minulosti. V budoucnosti je stále možnost něco změnit, něco ještě udělat, prožít… něco začít nebo dokončit začaté. Je lepší se dívat ku předu, než mít hlavu otočenou zpět.

Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“ Lukáš 9:62 B21 Je velkým rozdílem připomínat si velké skutky Boží v mém životě a dívat se stále dozadu. Připomínáním si toho, co Bůh dělal v mém životě podporuji víru, ale nesmí mne to přivést k tomu, že se upnu jen ke vzpomínkám.

Bůh chce dělat velké věci v našich životech. Dnes i zítra. Potřebujeme je očekávat, vyhlížet. Potřebujeme se o něj opřít a důvěřovat.  Pokud jsme v minulosti dělali chyby, pokud jsme něco zbabrali a dělali jsme z toho pokání, požádali jsme Krista o odpuštění, uznali před ním chybu, pak je potřeba se zvednout, přestat se stále dívat na chyby, které jsme dělali a vyrazit dál s Bohem, s Duchem svatým. On nám to nechce a nebude připomínat, naopak je to u něj smazané. Je to od nás nedostupně daleko: „Jako je od západu východ vzdálený, tak vzdálil od nás naše přestupky.“ Žalmy 103:12 B21 a : „…. : odpustil nám všechny viny a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž!“ Koloským 2:13‭-‬14 B21

Vydávejme se každý den směle na nové Boží cesty a s radostí a vděčností přijímejme jeho strastlivost, péči, výchovu a mocné jeho skutky pro naše životy.