Napomínání – synové tohoto věku…jsou rozumnější….

(pokračování)

Občas slýchávám věty typu: “ Ty mne budeš tak poučovat“ (myšleno ironicky)  nebo “ On mne nebude poučovat“ (tady to spíš zní uraženě). Poučení přináší sebou nějakou zkušenost z minulosti. Pokud ji odmítáme, vystavujeme se nutnosti touto zkušeností projít sami. Prostě narazit. To jsme si mohli ušetřit, kdybychom naslouchali poučení nebo napomínání, kdybychom ho neodmítli proto, kdo nám ho říká, ale přemýšleli o tom, co napomínání říka a proč. Tak, jako Bůh posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé a nechává svítit slunce na dobré i zlé, tak Boží slovo a zaslíbení platí také pro všechny lidi. Abychom některá ponaučení a napomenutí mohli uplatňovat, musíme sice uvěřit v Boha a Krista, ale mnoho jich stále platí pro všechny. Například pokud chceme, aby se nám dobře vedlo a byli dlouho živi, je ctít otce a matku. Jedním z důležitých předpokladů pro to, aby se to v našich životech stalo, je to skutečně dělat. Bez ohledu na to, jestli věříme v Krista nebo ne. Divíme se, když vidíme, jak se mnohým z těch, kteří odmítají Krista daří. Když se však podíváme na jejich život důkladněji, zjistíme fakt, že jsou to lidé, kteří neodmítali poučení a napomínání. I Ježíš upozorňuje na to, že „… synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.“ Lukáš 16:8 CSP. V napomínání je obecně zkušenost minulosti. Přemýšlejme o napomenutí, ať nás jakkoli zraní, ať nás třeba napomíná někdo, koho si nevážíme.  Neodmítejme napomenutí.

Ķřesťané se ve své pýše mylně domnívají, že oni ví všechno a svět kolem nich nic. Přitom lidé světa žijí mnohdy lépe než oni. A to nejen  materiálně, ale i společensky a dokonce šťastněji a charakterněji.  Rozdíl je v tom, že pyšný křesťan odmítne ponaučení a to ho vede z Božích cest. Pokud člověk světa však přijímá napomínání a poučení, nevede ho to sice do Božího královstvi a věčného života, ale tady na zemi se mu vede dobře. Například nemusím věřit Bohu, ale když přijmu jeho pravdu a budu požehnáním pro druhé, budu štědře dávat, budu také štědře sklízet. To prostě platí, i když věřím v Krista nebo ne. Úspěšní podnikatelé toto pravidlo znají. Nemusí všichni krást. Mnoho a mnoho z nich poctivě pracovalo a pracuje. A mnoho z nich je štědrých a pak štědře sklízí.

Křesťan, který přijímá napomínání a poučení je však na prvním místě vedený těmito dvěma pomocníky skrze Ducha svatého cestami Božími do věčnosti s Bohem, do Božího království. Nicméně všechno ostatní je mu pak přidáno. Je tedy na tom lépe než ten, který přijímá napomenutí a poučení, ale odmítá Krista. Jak je však na tom křesťaň, který napomínání odmítá? Snad dojde do Božího království, ale skrze mnohá trápení a rány…, které nemá proto, že miluje a před světem vyznává Krista, ale proto, že odmítá napomenutí a poučení, a kterými nemusel procházet, kdyby dbal na napomenutí. Kéž bychom trpěli jen proto, že milujeme Krista, ale většinou trpíme pro naši neposlušnost.

(pokračování příště)