(pokračování)

Pokud prožíváme nepokoj, pak se odehrává boj někde uvnitř nás. Je to podobný boj, jako když přicházíme plni Ducha Božího do prostředí, kde vládne kníže tohoto světa – satan. I uvnitř nás jsou stále místa – v našem charakteru, myšlení, vůli… která nejsou odevzdaná pod autoritu Ducha svatého. Tento střet, který nastává ve chvíli, kdy bychom tato místa měli Bohu odevzdat, vyvolává uvnitř nás napětí, vnitřní boj a často trápeni. Čim dříve vědomě rozhodneme podřídit  naši vůli Boží, čim dříve učiníme rozhodnutí a přijmeme Boží vidění této věci nejen za správné, ale pro nás jako nejlepší cestu, pak se tohoto tlaku zbavíme. Přestaneme se trápit a rozlije se v nás Boží pokoj. Mnohdy to vnímáme jako útok zvenčí. Svádíme to na útok od démonů, ale jde o nás a je to v nás. Podněty, které ukazují na tato Bohu neodevzdaná místa, přicházejí sice zvenčí a skrze lidi kolem nás, ale problém je uvnitř nás. Často bojujeme mnoho let s lidmi, stavíme se proti moci démonů, ale stačilo by jen se poddat Boží vůli. Neodevzdané místo odevzdat pod autoritu Ducha svatého, prosit a rozhodnout se o stotožnění se s jeho pohledem a vůlí pro náš život a tak si začít užívat pokoje, který s Kristem přichází do našeho života.

Samozřejmě nepokoj přichází i jako útok z venčí. Je to útok od nepřítele, který začne útočit na naši mysl. Především chce zpochybnit naše postavení Božích dětí. Naši jistotu spasení, naši jistotu ve vztahu s Otcem. Pokud se mu to podaří, pak začneme o sobě a o své víře pochybovat. Pochybnosti pak otvírají cestu strachu, mnoha zákeřným otázkám, které nás začnou svádět k tomu, abychom se začali sledovat, rozebírat…, abychom se zaměřili na to, jak jsme špatní a nedokonalí nebo naopak jak jsme hodni litování, protože nás nikdo nechápe. Ani Bůh. Prostě svůj pohled z Krista přeneseme na sebe a staneme se sami sobě středem všeho. Pokud se do takové situace dostaneme a myslím si, že se tam občas každý dostaneme, pak je potřeba se opět zahledět směrem ke Kristu, naslouchat mu a vyžádat si na něm odpověď na to, jak chce, abychom mu sloužili a pak se zaměřit tímto směrem. Je to jedna z cest, jak přenést pohled ze sebe na Boží záměr, na Boží cesty a tím se vlastně také vrátit na cestu pokoje.

(pokračování příště)