Proto se teď raduji ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev. Jejím jsem se stal služebníkem podle pověření, které mi Bůh udělil: abych vám plně vyjevil Boží slovo. Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy! Jeho kážeme: ve vší moudrosti napomínáme a učíme každého člověka, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu. To je to, oč usiluji a bojuji veškerou silou, kterou on ve mně mocně působí.
Koloským 1:24-29 B21
Před dvěma dny jsem viděl ve zpravodaji fotku bratra, kterého jsem poznal a sloužil mu hned po jeho obrácení. Jeho život byl velmi, velmi špatný. Mozek byl zdevastovaný alkoholem, byl to hrubián, který měl problém s vyjadřováním a tak více mlčel, než mluvil. Když už začal mluvit, pak to byl proud nadávek a sprostých slov. Na fotce byl vyfocený při službě jiným. Nikdo by v té chvíli nevěřil tomu, že mohl mít tak zničený život. Choval se stejně i po svém obrácení jen s jedním rozdílem. Měl jiné oči než dříve, laskavější a často mu z nich tekly slzy. Předtím jsem ho nikdy neviděl brečet. Modlil jsem se za něj a vyznával nad ním slova o jeho budoucnosti Božího sluzebníka, který bude vzorem pro ostatní. Bylo to na jedné skupince, kde se nás sešlo kolem dvaceti. Když jsem skončil modlitbu, uviděl jsem, jak se někteří návštěvníci skupinky šklebí. Nevěřili, že by se ta slova mohla naplnit. Na něm. Znali ho a viděli, že i po uvěření se nic nezměnilo. Tedy aspoň si to mysleli. Protože nic nenasvědčovalo, že by přijal do svého života Ducha svatého. Po několika letech pochybností, kdy na venek nebylo nic vidět, nejdnou z něho začal růst služebník, který měl poznání Písma i osobního sestkáni s Pánem. Rostl a to velmi rychle. Dnes je z něho věrný služebník, skvělý chlap, který ví, o čem mluví a umí se skvěle vyjadřovat. Nemožné se stalo skutečností. Jak se to stalo? Bylo na něm zjeveno jedno velké tajemství Božího zaslíbení. A to, že Kristus je v něm. Ta naděje slávy.
Necítil jsem se dobře, když jsem někoho slyšel na veřejnosti mluvit o tom, že má Krista v srdci nebo podobná vyjádření. Zvláště, když jejich život tomu neodpovídal. Ten hlavní důvod však byl, že jsem si řikal, vždyť tomu ti lidé kolem nerozumí. Nemohl se vyjádřit jinak? I bratr, o kterém píši mohl taková slova říkat, přestože nebylo nic vidět, ale on věděl, že unitř něho se něco děje. Že tam Duch svatý sám bojuje s jeho starým člověkem, že ho mění, vede ho do svobody od alkoholu, otvírá mu mysl a celkově ho mění. To byl obrovský tlak a boj uvnitř něho. On nebyl předhozen lvům, kamenovaný, nestroskotal jako Pavel, ale uvnitř něho se odehrávalo něco podobného, aby prožil slavná vítězství Krista sám v sobě. To ho upevňovalo a ukotvovalo ve víře a důvěře Bohu. Lidé kolem to neviděli. Viděli jen pády. „…víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.“
Římanům 5:3-4 B21 Pak to však přišlo a začalo i to viditelné. Najednou lidé viděli zázrak. KRISTUS V NĚM.
KRISTUS V NÁS, V TOBĚ.
Dnes slouží, prožívá pohanění od jedněch pro svou minulost, od druhých pro svou změnu – víru, stejně jako ho prožíval Kristus, Pavel a mnozí další až do do dnešních dní. Slouží jako služebník místní církvi a svým způsobem, který mu dal Duch svatý v něm, pomáhá, aby i ostatní mohli být přivedeni k dokonalosti Krista.
Slavné tajemství přestalo být tajemstvím.