Po delší odmlce opět sedám k tabletu, abych se s vámi sdílel. Včera mi jeden bratr poslal odkaz na mé stránky. Nepochopil jsem proč a bral jsem to jako omyl. Dnes mi to vysvětlil. Když jsem psal poslední článek – přání, pak jsem se zmínil o tom, že mám dovolenou do šestého ledna. Proto tento mi milý bratr vyhlízel sedmého na stránkách nějaké nové zamyšlení. Dobře mne zná a tak očekával, že nevydržím do konce dovolené nepsat. Ostatně to stejné jsem si myslel o sobě před svátky i já. Tak s nadějí chodil na stránky již od začátku roku. A nic. Ani sedmého, ani desátého, ani čtrnáctého.  Nevydržel tak mi poslal stránku, na které jsem psal o konci dovolené. No a jsem opět tady. I když jsem se opozdil, pro mne to byla nová věc, nebýt akltivní. Překvapilo mne, jak snadně a lehce se dá na to navyknout. Ale po pravdě šlo také o to, mít co psát nebo vědět o čem psát.

„Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal.“ Kazatel 12:7 CSP  „Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.“ Genesis 2:7 CSP
Mnohokrát hovoříme o své duši velmi zle. Přitom nebojujeme o ducha, ale právě o ni. Duch se navrátí k Bohu, který ho dal. Jde o duši. Velcí Boži mužové bojovali ne o ducha, ale vedli boj o duše. Je to duše Davida, které přikazuje, aby chválila Boha, je to jeho duše, o které hovoři, že přilnula k Bohu (Žalm 63), v ní střeží Boží svědectví (Žalm 119), očekává na Hospodina na jeho slovo (Žalm 130), ale je to také stejná duše, která je zraňovaná, stojí před propastí, přijímá potěšení a hříšnost těla…  Ježíš nám hovoři, že svou trpělivostí máme získávat své duše. (Lukáš 21:19). Na mnoha místech je to právě naše duše, které hrozí „smrt“. Tělo zemře. Je hřišné a odplatou hříchu je smrt. Duše však ne. Duše pro Boha velmi vzácná a touží po ni. To pro ni zemřel na kříži. Je důležité jaký postoj máme ke své duši, jak o ní a k ní promlouváme, co ji předkládáme k vidění a slyšení. Zda touhy a skutky těla nebo touhy a skutky Ducha. Jak hovoříme o tom, co vidíme a prožíváme. Duše je ovlivnitelná jednáním těla. Je zranitelná, může zahořknout, nenávidět, žit z negativních zkušeností a odplácet zlo zlem nebo bude oslavovat Boha, bude po něm toužit a očekávat na něj. Je to po celý život boj právě o ni. Každá duše potřebuje tělo. Po smrti dostane nové tělo a poklekne a vyzná, že Ježíš je Pán.  Jaký máme – máš – vztah ke své duši? Miluješ ji? Tak dělej vše pro to, aby očekávala na Boha, aby ho uctívala a chválila. Pokud ji budeš stále soudit, místo za ni bojovat, pak se budeš točit v bludném kruhu. Pokud ji budeš vydávat Bohu, budeš k ní mluvit Boží věci, žehnat ji a krmit Boží vůlí a slovem, začneš měnit i svůj život.

Duše má, chval Hospodina, duše má žehnám ti touhou po Kristu, žehnám ti touhou po Boží blízkosti, žehnám ti radostí z jeho přítomnosti, vždyť jemu samému patříš.