Bible živých lidí – Juda a jeho rod

(pokračování)

Když jsem si znovu četl Jákobova prorocká slova, slova požehnání pro Judu, uvědomil jsem si, jak dlouho trvalo než se začala naplňovat. Nejen prorocká slova k Judovi, ale i k ostatním jeho bratrům. Nejen jak dlouho to trvalo, ale jakým zvláštním způsobem se naplňovala.  Toto jsou slova k rodu Šimeon a Levi. „Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru. Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím.“ Genesis 49:5‭-‬7 B21 Věřím, že Jákob tato slova pronesl pod vedením Ducha svatého. Jak však Bůh zvláštním způsobem tato proroctví naplňoval. Vraťme se k Judovi, o něm bylo řečeno:“Judo, tebe tví bratři budou chválit, tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí.“ Genesis 49:8 B21 Synové tvého otce znamená tví bratři. Ostatní rody vzešlé z tvých bratrů se budou klanět Judovi. A dále: „Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.“ Genesis 49:10 B21

Co však následovalo. V Egyptě byl vůdcem Josef, po čtyřista letech pak  Bůh dal povstat Mojžíšovi a Áronovi. Ti byli z rodu Levi, který měl být rozptýlený v Izraeli. Ano byl , ale také rod Lévi byl povolaný k pomocné službě v chrámu. Neměl sice vlastní území, ale přečtěme si, co o něm říká Bůh:„Vezmi levity namísto všech prvorozených mezi syny Izraele a dobytek levitů namísto jejich dobytka, neboť levité jsou moji. Já jsem Hospodin.“ Numeri 3:45 B21. Po Mojžíšově smrti se ujímá vedení Jozue, Efraimovec. Když Jozue rozděloval losem zemi, rod Šimeon dostal území uprostřed Judy, protože Judejců bylo málo a měli velké území. Jak mohli Judejci vnímat Jákobovo požehnání a prorocká slova? Vždyť to vypadalo úplně obráceně. Jako by Bůh zapomněl  na svá slova pronesená Jakobovými ústy. Na chvíli se zdá, že již se slova stávají skutečností, když se po Jozuovi přenáší vedení na Káleba z rodu Juda. To trvá jen chvíli a pak následuje opět několik set let vlády nevlády – doba soudců. Po ní přichází první král povolaný Bohem a ejhle není z rodu Judova, ale z rodu Benjamín. Teprve pak, po mnoha stech letech, možná až tisíci letech se začíná naplňovat Jákobovo proroctví. Přichází David.

Kolikrát sis myslel, myslela, že Bůh zapomněl na svá slova. Nebo jsi začal, začala pochybovat o tom, že k tobě  tehdy mluvil Bůh. Nebo pochybovat o člověku, který ti přinesl Boží poselství. Bůh  nezapomíná plnit své sliby. Bůh nenechá padnou své slovo bez užitku, ale vždy se k němu navrátí potom, co udělalo svou „práci“.

My a naše mysl není schopná chápat jeho myšlení, které nás tak moc převyšuje, naše vnímáni je omezené a nejsme schopni vidět věci jako On. Je to naše sobectví, soustředěnost na nás, co nám brání se spojit s jeho vnímáním věcí a situcí. Je to tvrdost srdce, co vede naše představy o Bohu a jeho lásce. Zkreslené představy.

Přesto jeho nesmírná trpělivost, laskavost a milosrdenství nám postupně otvírá naše duchovní oči, abychom přijali zjevení o jeho velikosti, svatosti a lásce. Pak poznáváme, sice jen z části, ale přesto dokázeme aspoň na chvíli proživat situace Božím způsobem a vidět Božím pohledem a milovat jeho srdcem.

Bůh nezapomíná, ale jeho slovo se naplňuje v pravý čas a jeho způsobem. Neboj se a věř, zůstaň věrný slovu, které ti dal.

Napsat komentář