Riziko nebo jistota?

Existuje celá velká oblast, kterou se zabývejí experti a vědci z nejrůznějších oborů. Tou oblastí je riziko. Riziko vstupuje do všech oblastí života. Do rodin a vztahů, do financí, do podnikání do bezpečnosti a ochrany jak zdraví, tak státu nebo skupiny lidí, do nakupování… Prostě všude se můžeme setkat s určitým rizikem.  Mnoho z nás si plete riziko s nejistotou. Nejistota je pocit, že se něco může stát nebo naopak neuskutečni se to, co chceme apod. Je to pocit, který je neměřitelný, vyvstává na základě osobních odhadů situce a její oprávněnost závisí na kvalitě těchto odhadů. (Jedna paní povídala. Kdysi se to někomu někde stalo. Jednou jsem slyšel…) Riziko je od nejistoty měřitelné a to protože se opírá o statistiky a pravděpodobost. Je to odhad objektivní, protože je postaven na sběru velkého množství dat, která ukazují jak velká je pravděpodobnost, že se situace může změnit, nebo být nepříznivá apod. Budu se snažit vysvětlit na praktickém příkladě rozdíl mezi rizikem a nejistotou. U rizika dokážeme přesně spočítat jak je velké a můžeme si připravit kroky pro jeho omezení nebo se připravit na případné následky. Můžeme dál jednat a být připraveni na případná rizika. Nejistota nás naopak vede k nerozhodnosti, strachu a někdy až k bezdůvodné panice.

Strach o děti  vede k tomu, že je nikdy nikam nepustíme. Strach o partnera vede k tomu, že mu ze života uděláme peklo, strach z neúspěchu nás zastaví na cestě, v podnikání. Strach ze špatného rozhodnutí nás nutí zůstat stát ve všech oblastech života… Začal jsem používat slovo strach, protože si myslím, že neopodstatněná nejistota je vyvolávaná strachem. Strach ze selhání v nás vyvolává nejistotu v práci, ve vztazích apod.

Slíbil jsem, že uvedu příklad. Mám strach pouštět své desetileté děti samotné si hrát před domem. Nebo mám strach pouštět svou ženu nakupovat, do práce, ke kamarádkám. Co kdyby se jim něco stalo. Kolikrát někdo dětem ublížil, kolikrát někdo nějakou ženu znásilnil….  Pokud budu zjišťovat reálné riziko v těchto případech, pak zjistím, že v oblasti, ve které žiji je napřiklad 0,001%, že riziko znásilnění ženy za dne v běžném městském provozu je ještě menší. Tedy téměř žádné. Naopak riziko ublížení dětem ve škole nebo při cestování autem (a to i u žen) je mnohem vyšší – 10%.  Přesto nemám strach je vozit všude autem, napřiklad do té školy. Člověk, který je, a řeknu to velmi tvrdě, ale jasně, posedlý strachem, mi teď bude asi oponovat tímto výrokem: „ale co když právě mé děti nebo žena  budou tou tisícinou ve statistikách, mám povinnost je ochránit“. Ano mám, ale má ochrana má být přiměřená možnému riziku. Jinak se stávájí lidé kolem mne rukojmími mé nejistoty a mého strachu. Je potřeba s tim jednat, protože se to pravděpodobně bude zhoršovat, tak jako vše, s čím nejdnáme. Může to vyvrcholit až násilný vynucováním zákazu vycházení a domácího vězení.

Jak by měl jednat při posuzováni rizika křesťan a co říká bible o nejistotě a strachu, si povíme příště.

 

Napsat komentář