Riziko nebo nejistota 2

(Pokracování)

Jeden z nejlepších příkladů jak posoudit velikost rizika a omezit ho je v bibli popsán při stavbě pobořených hradeb Jeruzaléma Nehemiášem.  Přečtěte si o tom v bibli v knize Nehemijáš. Nehemiáše pověřil Hospodin vybudováním zbořených hradeb. Vložil mu to na srdce. Nehemiáš se při tomto úkolu setkal s mnoha nepříjemnostmi. Nikdy však nepodlehl nejistotě, ale naopak vyhodnocoval reálná rizika a činil na základě vyhodnocení účinná opatření, kterými mohl riziko zmenšit nebo úplně odstranit. Čelil hned rizikům v několika oblastech. Riziko vnější, kterým byli nepřátelé Izraele v okolí. Takové riziko nemůžeme často odstranit, ale můžeme se na něj dobře připravit. Dále čelil dvěma rizikům vnitřním a to sociálnímu a morálnímu. Zneužívání situace ve svůj finanční prospěch těch, kteří byli na společenské úrovni výše než druzí a morální v pochybnostech a selhávání ve víře, nedodržování Božích pravidel. Vždy jednal na základě sběru informací a dat, pak učinil rozhodnutí, která měla předejít vzniku pokračování rizika nebo měla riziko omezit. Ovšem to, co bylo pro něj nejdůležitější, bylo vědomí, že má pověření od Hospodina a sám Hospodin staví a bojuje s nimi a za ně.  Nestavěl své dílo, ale dílo Boží.

Někdy máme zkreslené představy o biblických vůdcích, faraonech a králích. Hlavně díky nízkonákladovým filmům.  Byli to však lidé, kteří vládli milionům lidí, spravovali obrovské říše a byli vyučeni jak vést. Nehemijáš se pohyboval v těsné blízkosti krále, který spravoval mnoho krajin tehdejšiho světa. Viděl jak se vede říše.

Nejistota by mu říkala:“To nemá cenu, už jednou ty hradby zbořili a to byly celé a pevné, teď to mají nepřátelé ještě jednodužší, když jsou zbořené. Zničí nás. A i když je dostavíš, kolikrát již velmoži zradili, vždyť je toho plná historie a lid se zbouří a i kdybys to všechno vzvládl, stejně zase začnou chodit za cizími Bohy a Bůh je znovu vydá do zajetí. Je to marné. Je lepší nic nezačínat.“ Takhle nějak by promlouvala nejistota k člověku, který ji to dovolí. Možná ne, protože by se ještě stále rozhodoval, zda má nebo nemá králi vlastně říct, co ho trápí, co mu Bůh vložil na srdce.

Nehemijáš však nebyl člověkem nejistoty, ale ani snílkem, který se hned do všeho vrhá bezhlavě. Pracoval na Božím díle s jistotou a odstraňoval jedno riziko za druhým, až dílo dokončil.

Jak můžeme předejít nebo omezit riziko z pohledu křesťana.

1. Potřebujeme chodit po Božích cestách. I když budeme uprostřed bouře, pokud víme od Boha, že jsme na správném místě ve správné době se správnym cílem, nemusíme se bát. Nebo se možná budeme bát, když kolem nás budou dopadat blesky a kroupy jako cent, ale můžeme mít v tom všem jistotu, že Bůh je s námi. Nejsme schopni často ovlivnit vnější věci, ale Bůh ano. Nepřízeň počasí, nepřátele, úředníky, učitele a všechny ostatní. Bůh nás povede, jaké máme udělat kroky k tomu, abychom omezili riziko,  ale On je ten hlavní, na koho se máme spoléhat. „Proto jsem dole za hradbami a na otevřená místa rozestavil lid podle jejich rodů s meči, kopími a luky. Po obhlídce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu řekl: „Nebojte se jich! Pamatujte na Pána velikého a hrozného. Bojujte za své bratry, syny a dcery, za své ženy a své domy!“ Když se naši nepřátelé dozvěděli, že o jejich plánech víme a že je Bůh zmařil, mohli jsme se všichni vrátit ke hradbám, každý ke svému dílu.“ Nehemiáš 4:7‭-‬9 B21

Nejistota často spočívá v naší nemožnosti ovlivňovat věci. Předejme to do rukou Ducha svatého. Řekněme mu, že to už jde mimo nás a že mu to předáváme pod jeho autoritu i s naší nejistotou. Požádejme ho, aby jednal i s ní. Řekněme to tak jednoduše, jak jsem to teď napsal. Čím dříve to uděláme, tím dříve se nejistoty zbavíme. Tak Jeremiáš začínal: Proto se mě král zeptal: „Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží.“ Ve velikém úleku jsem králi odpověděl: „Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň.“ „Co tedy žádáš?“ zeptal se král. Modlil jsem se tedy k Bohu nebes a odpověděl jsem králi takto: „Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl.“ Král, po boku s chotí, se mě zeptal: „Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?“ Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle. „Kdyby král ráčil,“ řekl jsem ještě králi, „mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?“ A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku. Nehemiáš 2:2‭-‬8 B21

Osobně vím jak skvěle se slouží, staví a buduje, když nademnou  drží Bůh svou laskavou ruku. Zažívám to po celou dobu služby. To neznamená, že jde všechno hladce, že není člověk v napětí, naopak, ale může jít s jistotou do nemožných věcí, které může udělat je on, protože k nim dostal od Pána pověření. Chybou je, že se někdy cpeme do věcí, pro které nás Bůh nepovolal. Pak je nejsme schopni dokončit a také nás tyto ničí.

(Pokračováni příště)

Napsat komentář