Zážitková agentura nebo cirkev?

Když slyším některé své bratry a  sestry mluvit o tom, co a kde se v církvích děje, jsem celkem překvapený jak zvládají získávat všechny ty informace. Kolik času stráví sledováním dění v jiných církvích po celém světě.
Hovoří s nadšením o zázracích, o učení, jaké ještě neslyšeli, o husí kůži z toho, co prožívali, když sledovali některá vyučování nebo shromáždění na internetu. Jaké to bylo tam a tam. Co tam viděli, slyšeli a zažili.
Tak trochu mi připomínají cestovatele, kteří se vrátili ze zážitkové dovolené. Jsou plní zážitků.
Je však rozdíl vidět, slyšet nebo skutečně věci prožívat. Je rozdíl vyhledávat zážitky, to, co Bůh dělá jinde nebo s ním žít.

Je to skvělé a povzbudivé vidět mnohé zázraky, slyšet o tom jak Bůh jedná a přivádí ke Kristu tisíce lidí. Pokud je to však jen pro mne zážitek, je někde chyba. Je tady každodenní život s Bohem. Nesmí se nám stát křesťanství jenom honbou za zážitky. Někdy se to může stát celému společenství, že se stane společenstvím zážitků. Důležitější je však vztah s Bohem. Přítomost Ducha svatého v našem životě i v klidných a pokojných časech. Mám rád akci. Dalo by se říci, že jsem i akční typ. Je však rozdíl být aktivní pro Boha, být aktivní z Ducha svatého nebo vyhledávat zážitky. Cirkev není zážitková agentura!!!

Miluji zázraky a velké Boží věci, ale vím, že to není cílem. Cílem je osobní vztah s Bohem. Cílem je Boží království. Byl jsem včera potěšený radostí jednoho bratra, který vyprávěl svůj zážitek. Zkusím reprodukovat to, co říkal: „Dělá mi obrovskou radost, že mohu teď jednat správně, že nemusím lhát a podvádět, ale raduji se z toho, že mluvím pravdu a nemusím se bát. To je pro mne obrovským zážitkem s Pánem Ježíšem“. Toto slyšet je pro mne velmi vzácné a je to vzácnější, než vyprávění o tom, co se děje za velké zázraky jinde.

Ty velké zážitky, které sledujeme, po kterých prahneme jsou ve většině případů důsledkem toho, že služebník skrze kterého se to děje prošel mnoha boji, umíráním sám sobě, trpělivostí a věrností. To však nevidíme. Nebo  ano, ale je jednodušší utíkat a hledat zážitky kolem, než dovolit Duchu svatému jednat s naším charakterem a umřít sami sobě a svým představám, abychom nemuseli vyhledávat zážitky jinde, ale radovali se z toho, že nás Duch Boží mění uvnitř nás. Že jsme my sami tím velkým zážitkem.

Je mnoho věřících, kteří si z církve udělali zážitkovou kancelář a když zrovna zážitky došly a je čas pro trpělivost, oběti a věrnost, odchází hledat zážitky do jiných společenství. Pokud zůstanou jen u toho, nikdy se nestanou Ježíšovými služebník a to i přes obdarování, která většinou mají. Prostě jen budou stále hledat a pozorovat a prožívat zázitky, místo aby dali sami sebe plně k dispozici.

 

 

Napsat komentář