Bible živých lidí – Mojžíšovi rodiče

„Šel jeden muž z domu Léviho a vzal si za ženu lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, že je pěkný, skrývala ho tři měsíce. Déle ho však nemohla skrývat, vzala pro něho papyrový košík, vymazala ho asfaltem a smolou, vložila do něj dítě a položila do rákosí ke břehu Nilu. Opodál se postavila jeho sestra, aby zjistila, co se s ním stane. Pak sestoupila faraonova dcera, aby se umývala v Nilu, zatímco její dívky se procházely na břehu Nilu. Když mezi rákosím uviděla košík, poslala svou otrokyni, aby jej přinesla. Když jej otevřela, uviděla dítě, byl to plačící chlapec. Měla s ním soucit a řekla: To je z hebrejských dětí. Jeho sestra se pak faraonovy dcery zeptala: Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě kojila? Faraonova dcera jí odpověděla: Jdi. Dívka šla a zavolala matku dítěte. Faraonova dcera jí řekla: Vezmi toto dítě, odkoj mi ho a já ti dám odměnu. Žena tedy vzala dítě a kojila ho. Když chlapec povyrostl, přivedla ho k faraonově dceři, a stal se jejím synem. Pojmenovala ho Mojžíš. Řekla: Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“ Exodus 2:1‭-‬10 CSP

V tomto krátkém příběhu narození Mojžíše vystupují tři biblické postavy. Respektivě čtyři. Rodiče Mojžíše, jeho sestra a faraonova dcera. Než se dostanu k Mojžíšovi rád bych se zastavil u těchto čtyř lidí.

Rodiče. Moc o nich nevíme, jen to, že byli z rodu Lévi. Přesto se můžeme od nich mnoho naučit. Tajili co nejdéle, že se jim narodil chlapec. Tak dlouho dokud to šlo. Chtěli ho ochránit od smrti. Když už to nebylo možné svěřili ho Bohu. Z příběhu vyplývá, že pravděpodobně věděli, kam chodí faraonova dcera k Nilu. Mohli předpokládat, že si všimne košíku v rákosí.  Byl to právě její otec, který vydal rozkaz, aby všichni narození židovští chlapci byli usmrceni. Přesto se dítěte vzdali, dokonce tak, že ho odevzdali do rukou nepřítele. Věřím, že byli vedeni vírou a Bohem k tomuto činu. Vzdali se ho, aby ho ho opět přijali zpět. Jednou na odkojení a pak jeko zachránce celého národu.  I my se často snažíme ochránit naše děti. Často to děláme i v době, kdy bychom je měli odevzdat pod ochranu Boží. Místo ochrany jim však ubližujeme. Často pak od nás utíkají do světa bez toho, aby něco věděli o jeho nástrahách a toho, jak se vůči nim bránit. Chceme je ochránit od tohoto světa, ale oni v něm jednou budou muset začít žít. Nejsme je schopni ochránit od všeho a vždy. Proto je potřebujeme ve správném čase odevzdat Bohu, pod jeho vedení, jeho ochranu a jeho výchovu, abychom je jednou opět získali jako své sourozence v Kristu. Vyzbrojené a silné. Chraňme své děti, ale ve správný čas je odevzdejme ve víře zpět Bohu, aby se on sám mohl stát jejich Otcem. Připomíná mi to také příběh Samuele, který se narodil jako zaslíbené dítě Bohu. Jeho matka ho po odkojení dovedla ke knězi, aby v Božím stánku žil, sloužil a učil se. „V té době však služebníci – synové nejvyššího kněze neměli dobrou pověst. Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina, ani kněžské nařízení pro lid. Kdykoliv někdo obětoval oběť, ještě když se maso vařilo, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí v ruce, vrazil ji do pekáče nebo do kotlíku nebo do kotle nebo do hrnce a všechno, co vidlice vytáhla, bral si kněz pro sebe. Takto jednali vůči všem Izraelcům, kteří tam do Šíla přicházeli. Dokonce dříve než obětovali tuk, přicházel kněžský mládenec a říkal tomu, kdo obětoval: Dej maso na pečeni pro kněze. Nevezme od tebe maso vařené, ale syrové. Když mu ten člověk řekl: Nejprve musí být obětován tuk, pak si vezmi to, po čem dychtíš, mládenec říkal: Ne, ale dej teď! Jestliže ne dáš , vezmu si to násilím. Hřích těchto mládenců byl před Hospodinem velmi veliký, protože tito muži opovrhovali Hospodinovou přídavnou obětí. Samuel však sloužil před Hospodinem, chlapec přepásaný lněným efódem. Jeho matka mu dělávala malý plášť a přinášela mu ho rok co rok, když přicházela se svým mužem obětovat každo roční oběť. 1 Samuel 2:12‭-‬19 CSP  O kousek dál se dovídáme:  „… Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom , že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání.“ 1 Samuel 2:22 CSP Chana, tak se jmenovala matka Samuela, si mohla říci, že do takového prostředí ho nemůže dát, tam nemůže být Hospodin, když se tam dějí takové věci. Všichni v Izraeli věděli, co se v Šílo děje. Přesto splnila svůj slib a chlapce odevzdala Bohu. A Bůh ho  ochránil, vychoval a používal úžasným způsobem již od dětství.

I Mojžíš byl díky tomu, že ho rodiče odevzdali do rukou Božích zachráněn, ale navíc vyučen vedení a spravování země. I ho Bůh neopustil, ale naopak přivedl k sobě a použil ho mocným způsobem k záhraně svého lidu.

Díky za takové rodiče, kteří důvěřují Kristu a své děti jsou ochotni odevzdat do jeho rukou a pod jeho vedení. Mluvíme o mnoha velkých služebnících, ale na začátku často stáli rodiče, o kterých se nemluví a ani neví. Oni však mají svou odměnu v Božím království. Tak jako rodiče Mojžíše, tak jako Chana a její muž.

(Pokračování příště)

Napsat komentář