Bible živých lidí – faraonova dcera

(Pokračování)

„Vtom se k Nilu přišla koupat faraonova dcera; její služebné zatím kráčely podél řeky. Když mezi rákosím uviděla ošatku, poslala děvečku, ať ji vytáhne. Otevřela ji a hle, bylo tam děťátko – plačící chlapec! Pohnuta soucitem řekla: „To musí být jedno z hebrejských dětí.“ Exodus 2:5‭-‬6 B21

Egypťané tvrdě zacházeli s Izraelity. Měli je za své otroky. Asi největším nepřítelem byl pro Izraelce samotný faraon. Určitě nikomu z Izraelců ani na mysl nepřišlo, že by Bůh mohl použít právě někoho z nepřátelského národu k jejich záchraně. Natož člena faraonovy rodiny. Boží myšlení a Boží spravedlnost však nepopsatelně převyšují to lidské. On se může dotknout každého srdce. Faraonova dcera byla dotknuta soucitem. Soucitem k dítěti, ale také k osudu izraelských matek – “ To musí být jedno z hebrejských dětí“. Velmi dobře věděla, o co se jedná a proč je dítě v košíku. Po odkojení se ho ujala a přijala za své. Nevěděla, jak tím změní postavení Izraelců a jak bude ponížen právě Egypt. Jednala podle toho, co měla v srdci.

Bible hovoří o i jiných ženách, které ač byly cizinky, měly poznání a otevřené srdce pro Boha a Bůh si je použil. Například Rút nebo  Rachab. Ale i pohanské krále jako byl Kýros. Někdy se příliš spoléháme na své bratry a věříme v jejich pomoc a pak jsme zklamaní.  Je to proto, abychom se naučili nespoléhat na člověka a na to, kým kdo je. Bůh nám dokáže pomoci nebo změnit situace skrze kohokoli pro koho se rozhodne. Především pak přes ty, u kterých bychom s tím nepočítali nebo skrze ty, kterými jsme pohrdali, pro jejich pohanství. Také to rád dělá skrze utajené lidi. Bůh se nedívá na postavení, politickou příslušnost, vzdělaní…, ale dívá se do srdce člověka.

Je kolem nás mnoho těch, kteří mají srdce pohnutá soucitem s jinými. Dokáží prokázat odvahu, čestnost i věrnost pro svůj soucit. Dokážou dokonce svými postoji zahanbit mnohé z nás, kteří o nich mluvíme jako o pohanech nebo hříšnících světa.

Proto nesuďme lidi světa, ale naopak snažme se, aby naše životy mohly být světlem pro ně a jejich otevřená srdce se mohla dotknout skrze nás živého Boha. Lidé světa nejsou naším nepřitelem, ale výzvou. Výzvou pro jejich získání a pro náš svatý život, který není v souzení, ale ve víře v Krista, spravedlnosti, milosrdnosti a láskyplné vydannosti Bohu.

Psal jsem o tom, že zde vystupují čtyři postavy. Rodiče, sestra a faraonova dcera. Je tu však ještě jedna postava a tou je dítě v košíku. Mojžíš. To je však již samostatná kapitola.

 

Napsat komentář