Proč církev

„…a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.“ Židům 10:25 B21

I v prvotní cirkvi bylo mnoho věřících „soukromníků“. Dnes je to  stejné a sejně platí i tyto verše .. neopouštějme společné shromáždění.. . Jiné překlady hovoří “ nezanedbávejme“. Je to stejné. Věřím, že Duch svatý nás skrze tyto verše upozorňuje na něco velmi důležitého a to po celou dobu trvání církve. Křesťané často stojí mimo církev. Důvody, které uvádějí jsou různé. Uvedenu ty nejčastější, které sami uvádějí.

1. Jsou zklamaní církví.

2. Jsou zklamaní křesťany a nevěří jim.

3. Nesouhlasí s teologií.

4. Věří, že církev jako společenství je dnes přežitek.

Ad 1) Jsou zklamení církví. Proč? Co je dovedlo k tomuto zklamání? Pokud věřící patří do této kaegorie, měl by se zastavit a modlit se: „Duchu svatý, ukaž mi odkud se vzalo ve mne zkamání z církve? Prosím, ukaž mi, pokud je příčina ve mne a jednej se mnou. Pokud je příčina mimo mne, prosím, ukaž mi a veď mne jak mohu pomoci, jak se mám modlit a ochraň mé srdce od hořkosti, soudu a útěku. Děkuji.“

Církev je tělo Kristovo (Řím.12:5, Ko 1:24, Ko 3:15, Ef 4:12, 1.Kor 12:27….). Pokud jsem zklamaný církví, pak říkám, že i Kristem. Hlava patří také k tělu a vše z ní vychází.  Zklamal mne Kristus? Jestli ano, pak proč? Protože nesplnil naše očekávání? Protože podle nás nenastolil v církvi spravedlnost? Protože nevnímá moje schopnosti a nepověřil mne něčím důležitým? Kdo jsme, že chceme posuzovat Boha, Krista. Nestačí ti už to, že se za tvoji nevěru nechal ukřižovat k smrti, aby ti byla odpustěná? Za koho se považuješ? Proč jsi vlastně přišel ke Kristu, abys od něho dostával, nebo proto, aby ti bylo odpuštěno?Chtěl jsi uzdravit tělo?, manželství?, rodinu? nebo ti šlo o vztah s Bohem.

Bůh zná naše pohnutky a čeká. Krok za krokem jedná a vede nás k tomu, abychom došli poznání jeho, jeho spravedlnosti a lásky.

„Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?“ Římanům 9:20‭-‬24 Kdy se z nás nádob plných hřichu stala nádoba k slávě Boží? Nebyla to Boží trpělivost, která nás přivedla ke Kristu?  Neměl by spíše být zklamaný Kristus z nás, než my z jeho těla, z něho? Kdy naposled jsme dělali něco, co by ho urcitě potěšilo. A jak dlouhom před tím?  Jeho laskavá trpělivost však na nás stále čeká, i když se nám to může někdy zdát dlouhé, nespravedlivé a tvrdé vůči nám. Je to proto, že jsme ještě nepoznali hloubku, výšku, šírku a velikost jeho lásky. Možná vlastně ani nevíme, co je Boží láska mezi námi. Abychom se to mohli naučit…. o tom však příště.

(Pokračování příště)

Napsat komentář