Proč církev 3

„…a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.“ Židům 10:25 B21

Ad 3)  Nesouhlasí s teologií.

To, že nesouhlasím s teologií některého společenství, církve, denominace, neznamená, že musím stát úplně mimo církev. Ano, někdy se stane, že nemohu souhlasit s tím, jak je něco vykládáno z Písma a pokud to je něco velmi zásadního – spojeného se spasením nebo s pohledem na Krista, pak jsem možná nucený změnit společenství. Zásadně ale platí to, že bychom měli vědět z Ducha svatého, kde je náš duchovní domov a v něm zůstat. Osobně nevěřím tomu, že Duch svatý mi řekne, abych stál mimo cirkevní společenství. Bylo by to proti tomu, k čemu nás nabádá a přikazuje v Písmu. Vždy mne vedl do společenství a to i v době, kdy jsem několik let jezdil různě po ČR a neměl domov a to i ten duchovní. Když jsem se modlil a přemýšlel o rozdílnostech v jednotlivých společenstvích a v tom, na co kladou důraz, přišel mi tento verš z bible:’…A smýšlíteli v něčem jinak, i to vám Bůh zjeví. Jen se držme toho, k čemu jsme již dospěli. Filipským 3:15‭-‬16 CSP

Kdo hledá pravdu a vedení u  Boha, tomu Bůh dá poznání. Nejde však o jednorázovou věc. Je to na celý život. Mnohokrát jsem již posunoval svůj pohled, protože mi  Bůh  dával nová a nová poznání. Kdo tluče, tomu bude otevřeno. Není to však to nejdůlezitější. Poznání je k ničemu, pokud jsem neposlušný. Tím nejvěším přikázáním je milovat se navzájem. (Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. 1 Jan 3:10 CSP) Poznání bez lásky  nadýmá. Vede člověka k povýšenectví, dožaduje se postavení, které mu nepatří nebo ještě nepatří. Proto se pak trhá od společenství, odvádí některé ovce a zakládá „svoje“ společenství. Bůh miluje své děti a i toto dokáže obrátit pro dobro Božího královstvi. Jen lidé si to stížili, protože se pozraňovali, dlouho jim trvá, než si odpustí, vyroste kořen hořkosti… a nejsou schopni spolupracovat. Získali špatnou zkušenost a to jim utlumuje víru. Kolik sborů se roztrhlo ve zlém. Něco jiného je přirozený růst, kdy vziká někde skupinka, stanice, sbor, který postupně začne žít vlastní  životem, až se oddělí od toho mateřského.

Další velkou kapitolou jsou osobní konflikty, osobní nevraživost, nesympatie pro způsob služby, ale také způsob života, i když je bez hříchu,  osobní zranění…, než jednat sám se sebou a s mým neodpuštěním. Je jednodužší uvidět rozdílný pohled na některé biblické verše. Konflikt je pak na světě. Je jednodužší odejít, než procházet pokáním, změnou smýšlení… to není láska, o které píše Jan. Naopak je to tělelesné, ďábelské. Nejde se zde vymlouvat na vedení Duchem svatým, na Písmo ….

Stát mimo církev je nebezpečnější než být v ní. Mimo církev mi hrozí, že mnohem jednodušeji mohu začit žít v bludu, své pravdy začnu vydávat za Boží a porostu v sobectví. Nemám nad sebou žádnou autoritu a to je vždy nebezpečné. Především přestanu růst v lásce, protože nebudu mít nikoho kolem sebe, skrze kterého bychom se společně brousli.

Jsem velmi opatrný, když mi někdo hovoři o tom, že odešel ze sboru, protože nesouhlasil s učením. Čas ve většině ukázal, že nešlo o učení, ale o neřešené zranění, osobní konflikt, neodpuštení, vzpouru neposlušnosti, nepřijímání napomenutí, pýchu… Těch skutečných a zásadních rozporů ohledně teologie bylo minimum. A ani ty mne neopravňují stát mimo církev.

(Pokračování příště)

 

 

 

Napsat komentář