Proč církev – závěr

„…a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.“ Židům 10:25 B21

4. Věří, že církev jako společenství je dnes přežitek.

Společenství se nestane nikdy přežitkem. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. I sám Bůh jsou tři v jednotě. Otec, Kristus a Duch svatý. Tak je stvořený i člověk k tomu, aby nebyl sám.  K osobnímu vztahu. Jsou mezi námi někteří, kterým dlouhodobě nechybí vztahy s jinými, ale většině lidí ano. Rozdíl je v tom, v čím jménu se chtějí scházet, proč a s kým. Pokud mají věřící společenství za přežitek, musí k tomu mít důvody. Někteří pracují v křesťanských organizacích a svoji práci pak berou jako službu ve sboru, v církvi a nemají potřebu se scházet na společných bohoslužbách. Jsou přesvědčeni, že si své již „odsloužili“ v práci. Ještě, že jich není mnoho. Většina ví, že naopak společenství a společné bohoslužby potřebují k posilňování, povzbuzování a budování, aby svou práci mohli dlouhodobě vykonávat a nevyhořeli. Jsou lidé, kteří se cítí silní jak v životě tak v poznání a těm se zdá zbytečné chodit do cirkve, protože si myslí, že jim církev již nic nového nemůže dát. Církev však není o poznání, ale o vztahu s Bohem, s Kristem jako hlavou a bratřími a sestrami jako s tělem. Pokud toto odmítám, pak se vymezuji i vůči samotnému Bohu. Dostávám se do pýchy, řikám tím, že JÁ tělo nepotřebuji, já si vystačím sám. Stávám se Bohem sám sobě a to i přesto, jak krásně o Bohu a Kristu mohu mluvit. To vede i k tomu, že přestávám nést evangelium. Co bych dělal s těmi, kteří by se obrátili? Kam bych je poslal? Nebo bych se s nimi začal scházet? Pak bych začazl vytvářet spolecenství – část církve, proti které vlastně jsem, a která je podle mne přežitkem. Samostatnou kapitolou jsou lidé internetu. Jak snadné je být křesťanem na internetu. Když se mi něco nelíbí, najdu si jiné vysílání, jiné vyučování. Tak jak to vyhovuje mé duši. Nic nemusím měnit mimo kanálů, nic neřeším ve vztahu s ostatními. Pokud se mi komentář nelíbí, vymažu sebe nebo jiné z přátel. Nemusím kontrolovat, co říkám, prostě jim to tam nandám, když s tím nesouhlasím. Proč teda chodit do společenství, když ho můžu mít přes internet. Najednou jsem „hrdina“, kterým bych nikdy nebyl, kdybych to měl říct bratru do očí. Je to jako manželství přes internet. Nikdy byste nebyli fyzicky spolu, jen byste si psali nebo volali.  Bylo by to manželství? Kdybychom se pak po několika letech psaní a telefonování setkali, asi bychom byli překvapeni. Měli bychom úplně jinou představu o nás navzájem. Byli bychom jako cizinci a museli bychom se začít poznávat od začátku. (Přitom internet může přinášet mnoho dobrých věcí církvi.) Pavel mluví o církvi a Kristu jako o manželství. Nemluví o Kristu a věřícím, ale o Kristu a církvi: „Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.“ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Efeským 5:31‭-‬32 CSP

Pokud stojíš mimo církev, mimo společenství připravuješ se o to poznat toto velké tajemství vztahu nevěsty Kristovy-církve s ženichem Kristem. Připravuješ se o ochranu, kterou poskytuje autorita církve, vystavuješ se nebezpečí, že sejdeš z cesty, protože nebude nikdo kolem tebe, kdo by ti nastavil zrcadlo, napomínal tě, když budeš dělat chybu a nebude nikdo, kdo by tě povzbuzoval ve chvílích bojů, slabosti… Připravuješ se o duchovní růst, který přináší život ve společenství a také o část vztahu (a ne malou) s Kristem, který můžeme mít a prožívat pouze společně.

Je chybou si myslet, že jsme součástí církve Kristovy, když jsme se vlastně z ní vyčlenili. Je velký omyl a ďáblova lež, že mohu být v církvi a přitom v ní nebýt. Církev není jedinec nebo roztroušení jedinci, ale funkční tělo, které je sice ještě nedokonalé a mnohdy má ušpiněné šaty, ale Kristus v ní a s ní pracuje, aby se stala čistou a byla připravená na svatbu s ním.

 

Napsat komentář