Má se křesťan bát koronaviru?

Když slyšíme o počtech nakažených lidí v Evropě a počtu mrtvých, pak se lehce může stát, že člověk začne přemýšlet o tom, jak se nenakazit, jak se nedostat do styku s nemocnými… Pokud posloucháme a sledujeme jak počty rostou, jaká opatření se vyhlašují, nedivím se těm, kdo dostávají strach. O to více si vážím lidí, kteří stále pracují, kteří každý den nastupují do nemocnic, záchraných složek, do obchodů k pokladnám, do sociálních ubytoven,domovů důchodců, ale i k výrobním pásům ve fabrikách. Myslím si, že čím bude číslo nakažených vyšší a bude se dotýkat i našich sousedů, známých, spolupracovníků, rodiny…, tím vice odvahy budeme potřebovat.

Včera jsem uvažoval, že dáme našim zaměstnanců týden volna, protože hlavní cíl jejich práce byl zákazem zastavený. Když jsem však volal s některými z nich, nechtěli zůstat doma, byť by to měli placené. Jejich nastevení je na pomoc těm, kteří to potřebují. Tak se ptali a přemýšleli jak mohou pomoc jiným. Napřiklad starým lidem nebo těm, co jsou v karanténě s nákupy apod. Velmi mne to povzbudilo.

Jak je to s křesťany a epidemií. Musel jsem se v duchu pousmát, když jsem nad tím přemýšlel. Jsme jako ostatní. Buď příliš lehkomyslní nebo příliš opatrní. Potřebujeme však  být střízliví. Někdo má víru a ta se projevuje v tom, že se nebojí.  Chodí bez roušky, podává druhým ruce, objímá se, je ochotný pomáhat nemocným, vkládat na ně ruce a modlit se, protože věří, že má Kristovu ochranu nad sebou. Poukazuje na druhé křesťany, že mají strach. Neuvědomuje si však, že tím může ubližovat těm, kteří do takové víry zatím nedorostli a budou jednat podle něj.  „Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil.“ Římanům 12:3 B21 a „…A cokoli není z víry, je hřích. „Římanům 14:23a  B21 Navíc se může stát nechtíc přenašecem viru. Na druhou stranu Jakub píše:“Umět jednat správně, ale nejednat je hřích.“ Jakub 4:17 B21  Myslím, že křesťané umí jednat správně. Máme toho nejlepšího rádce a proto bychom měli, než začneme jakkoli jednat, dotazovat se Ducha svatého. Nemusíme se bát ani panikařit, ale nesmíme být ani lehkomyslní. Můžeme i při této pandemii pomáhat druhým a být jim svědectvím. Náš Pán dal svůj život a nikdo ho po něm nežádal. Dal ho protože je dobrý Pastýř, který pokládá život za své ovce. I my můzeme jít v jeho stopách. Nikdo po nás nežádá, abychom nasazovali své zdraví, možná život – tak to může připadat lidem mimo církev, ale my sami se můžeme rozhodnout, že ho v tomto případě dáme k dispozici. Pokud ano, pak ne neorganizovaně, ale nabídnout pomoc krizovému štábu a za dodržení všech bezpečnostních opatření a to i v připadě, že věříš, že se ti nic nestane. Potřebujeme se podřídit a nebýt nebezpeční jiným, ale pokud nás Duch Boží pudí, nebojme se:

„Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat. Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!“ Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly najdeš bezpečí, štít jeho věrnosti tě obklopí! Nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají, morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním. Po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíců po tvé pravici, tebe to ale nechá být. Pouze to spatříš na vlastní oči, uvidíš odplatu ničemných! Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“ Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek, žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí. Vždyť kvůli tobě pověřil anděly, na všech tvých cestách aby tě chránili, na rukou aby tě nosili, nohu o kámen aby sis nezranil. Přes lvici i zmiji půjdeš dál, lva i baziliška pošlapáš! „Přilnul ke mně, a tak ho zachráním, poznal mé jméno a já ho vyvýším. Bude mě volat a já mu odpovím, v dobách soužení budu s ním, vysvobodím jej a oslavím. Dlouhým životem ho nasytím – ukážu mu své spasení!“ Žalmy 91:1‭-‬16 B21

Napsat komentář