D\u00edval se na sv\u011bt oknem v\u00fdlohy. Ka\u017ed\u00fd den pozoroval stovky lid\u00ed, kte\u0159\u00ed chodili kolem. V\u00fdloha byla naproti autobusov\u00e9 zast\u00e1vky.
\nV pravideln\u00fdch intervalech dve\u0159e autobus\u016f vypou\u0161t\u011bly proud lid\u00ed, kter\u00fd se rozl\u00e9val po cel\u00e9 ulici jak \u0159eka\u00a0p\u0159i z\u00e1plav\u00e1ch. Pak voda odtekla a ulice byla pr\u00e1zdn\u00e1.
\nN\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9\u00a0se v\u0161ak pravideln\u011b\u00a0zastavovali u v\u00fdlohy a prohl\u00ed\u017eeli si vystaven\u00fd porcel\u00e1n a keramiku.\u00a0\u00a0V\u011bt\u0161inou to byli ti, kte\u0159\u00ed \u010dekali na sv\u016fj autobus.
\nP\u0159esto\u017ee se zbo\u017e\u00ed ve v\u00fdloze nem\u011bnilo ani ka\u017ed\u00fd t\u00fdden a\u00a0dokonce ani jednou za m\u011bs\u00edc, p\u0159esto se st\u00e1le stejn\u00ed lid\u00e9 zastavovali den co den\u00a0p\u0159ed n\u00ed\u00a0a prohl\u00ed\u017eeli si vystaven\u00e9 zbo\u017e\u00ed. Pokolik\u00e1t\u00e9 ji\u017e? Po pades\u00e1t\u00e9, po st\u00e9, po…
\nOkukovali i ho. Nebo se tak aspo\u0148 tv\u00e1\u0159ili, \u017ee je zaj\u00edm\u00e1 i on, oby\u010dejn\u00fd b\u00edl\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek s oby\u010dejn\u00fdm b\u00edl\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm ou\u0161kem. Po \u010dase\u00a0s nimi za\u010dal\u00a0hr\u00e1t svou hru na mrkanou. Kdy\u017e se na n\u011bho n\u011bkdo zad\u00edval, vyz\u00fdvav\u011b na n\u011bho mrkl. Nikdo v\u0161ak na jeho mrknut\u00ed kr\u00e1sn\u00fdm b\u00edl\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm okem nereagoval. Nikdy, nikdo toto kr\u00e1sn\u00e9 oko, kter\u00e9 splynulo s leskem b\u00edl\u00e9ho porcel\u00e1nu, vlastn\u011b ani\u00a0nevid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee hrnky \u017e\u00e1dn\u00e9 o\u010di nemaj\u00ed, mo\u017en\u00e1 jen proto, \u017ee se lid\u00e9 necht\u011bli d\u00edvat navz\u00e1jem sob\u011b do o\u010d\u00ed, tak ka\u017ed\u00fd den okukovali rad\u011bji v\u00fdlohu. Mo\u017en\u00e1 se ned\u00edvali do v\u00fdlohy, ale skrze ni do sv\u00e9ho sv\u011bta my\u0161len\u00ed, fantazie a starost\u00ed.
\nHrnku to nevadilo, ani o tom moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel a d\u00e1le si hr\u00e1l svou osobn\u00ed hru na mrkanou.
\nA\u017e jednou. Nikdy na ten \u0161ok nezapomene. Objevil se p\u0159ed v\u00fdlohou poprv\u00e9. Zad\u00edval se na n\u011bho sv\u00fdma\u00a0hn\u011bd\u00fdma o\u010dima a\u00a0hrnek ihned rozehr\u00e1l svou hru na mrkanou. Najednou strnul. Mlad\u00edk s hn\u011bd\u00fdma o\u010dima na n\u011bho taky mrknul. Hrnek si myslel,\u00a0 \u017ee to byla n\u00e1hoda, v\u017edy\u0165 je hrnek a nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 oko. P\u0159esto op\u011btoval sv\u00e9 pomysln\u00e9 mrknut\u00ed. Mlad\u00edk odpov\u011bd\u011bl mrknut\u00edm. Pak se ztratil v proudu, kter\u00fd zmizel ve dve\u0159\u00edch autobusu. Hrnek celou noc nemohl sp\u00e1t. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom ml\u00e1denci. Jak to, \u017ee vid\u011bl jeho mrknut\u00ed? Druh\u00fd den se mlad\u00edk znovu objevil p\u0159ed v\u00fdlohou. Chv\u00edli na sebe mrkali, mlad\u00edk se\u00a0na hrnek usm\u00e1l a pak op\u011bt zmizel ve dve\u0159\u00edch autobusu.\u00a0Zastavoval se u v\u00fdlohy ka\u017ed\u00fd den a hrnek se v\u017edy radost\u00ed jemn\u011b\u00a0zavrt\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl mlad\u00edka p\u0159ich\u00e1zet.
\nJednoho r\u00e1na mlad\u00edk m\u00edsto\u00a0aby \u0161el k v\u00fdloze, ve\u0161el do kr\u00e1mu a za chv\u00edli se objevil s prodava\u010dem p\u0159ed v\u00fdlohou. N\u011bco prodava\u010di \u0159\u00edkal a ukazoval na hrnek.\u00a0Pak op\u011bt zmizeli oba v kr\u00e1m\u011b. Prodava\u010d otev\u0159el v\u00fdlohu, vzal hrnek, zabalil ho do hedv\u00e1bn\u00e9ho pap\u00edru a dal ml\u00e1denci. Ten zaplatil a zmizel ve dve\u0159\u00edch autobusu. Jen prodava\u010d je\u0161t\u011b kroutil hlavou nad \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd chce oby\u010dejn\u00fd hrnek z v\u00fdlohy, p\u0159esto\u017ee v kr\u00e1m\u011b je plno naprosto stejn\u00fdch porcel\u00e1nov\u00fdch hrnk\u016f. Pro\u010d zrovna ten, vrtalo st\u00e1le prodava\u010di\u00a0hlavou. Dokonce vy\u0161el p\u0159ed kr\u00e1m, zad\u00edval se na v\u00fdlohu a st\u00e1le\u00a0kroutil hlavou a d\u011blal sv\u00e9 hhm, hm, hmmm?
\nHrnek byl p\u0159ekvapen\u00fd, kde se objevil. St\u00e1l na velk\u00e9m stole, mezi sam\u00fdm sklen\u011bn\u00fdm n\u00e1dob\u00edm. N\u011bkter\u00e9 z nich muselo b\u00fdt zav\u011b\u0161en\u00e9, proto\u017ee m\u011blo vypoukl\u00e9, zakulacen\u00e9 dno, jin\u00e9 bylo jako koule s kom\u00ednkem naho\u0159e, jin\u00e9 jako pyramida, dal\u0161\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e9 a vysok\u00e9. Prost\u011b v\u0161ude kolem jen sklo a on uprost\u0159ed n\u011bho. On jedin\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek. Rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti. Ne nebyl jedin\u00fd z porcel\u00e1nu. Na polic\u00edch bylo mnoho porcel\u00e1nov\u00fdch d\u00f3z. Ale hrnek, tu byl jedin\u00fd on. Mlad\u00edk k n\u011bmu promluvil.
\n„Tak j\u00e1 jsme Va\u0161ek a ty jsi m\u016fj hrnek na kafe“. Pak do n\u011bj nasypal kafe a zalil ho vrouc\u00ed vodou.\u00a0 Zam\u00edchal a\u00a0pozvedl hrnek p\u0159ed tv\u00e1\u0159. Ne\u017e se napil, mrknul na hrnek a\u00a0za\u010dal pomalu usrk\u00e1vat horkou k\u00e1vu.
\nTo bylo poprv\u00e9, \u017ee n\u011bkdo z hrnku pil. Hrnek se radoval: „Jsem hrnek na kafe. On je Va\u0161ek a mluv\u00ed se mnou. A jsem JEHO hrnek. A mrk\u00e1me na sebe!“
\nKa\u017ed\u00e9 r\u00e1no Va\u0161ek vzal sv\u016fj hrnek, ud\u011blal si kafe. V\u017edy, kdy\u017e ho vytahoval ze sk\u0159\u00ed\u0148ky, mrkl na n\u011bj a pozdravil ho. Hrnek se nemohl do\u010dkat ka\u017ed\u00e9ho r\u00e1na. Otev\u0159e se\u00a0sk\u0159\u00ed\u0148ka, objev\u00ed se\u00a0zn\u00e1m\u00e1 tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 na n\u011bj mrkne a on usly\u0161\u00ed:“Ahoj\u00a0m\u016fj hrnku, tak jak se dnes m\u00e1\u0161?“ Pak,\u00a0p\u0159i\u00a0usrk\u00e1v\u00e1n\u00ed hork\u00e9 k\u00e1vy\u00a0poslouchal, jak mu Va\u0161ek vypr\u00e1v\u00ed o sob\u011b.\u00a0Po\u00a0n\u011bjak\u00e9m \u010dase znal cel\u00fd Va\u0161k\u016fv \u017eivot. N\u011bco\u00a0sly\u0161el i n\u011bkolikr\u00e1t, ale nevadilo mu to. St\u00e1le se t\u011b\u0161il na nov\u00e1 r\u00e1na a na\u00a0to, jak na sebe budou mrkat.
\nSt\u00e1l op\u011bt na stole mezi t\u00edm v\u0161\u00edm sklem. Za ty t\u00fddny s Va\u0161kem ji\u017e poznal, \u017ee je v laborato\u0159i a Va\u0161ek je laborant, kter\u00fd d\u011bl\u00e1 r\u016fzn\u00e9 pokusy. \u010casto Va\u0161ka obdivn\u011b pozoroval. I dnes ho Va\u0161ek vzal sebou do laborato\u0159e. D\u011blal to v\u017edy, kdy nem\u011bl moc \u010dasu a kafe si cht\u011bl vyp\u00edt p\u0159i pr\u00e1ci a ne v kuchy\u0148ce. Nakonec i tady m\u011bl mo\u017enost si uva\u0159it vodu a kafe i cukr m\u011bl na stole. Nasypal do sv\u00e9ho hrnku kafe, zalil ho vodou a p\u0159idal cukr. V\u0161e d\u011blal automaticky, proto\u017ee st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel nad pokusem, kter\u00fd mus\u00ed za chv\u00edli ud\u011blat. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee m\u00edsto aby nasypal do kafe cukr, nabral l\u017ei\u010dkou pr\u00e1\u0161ek z vedlej\u0161\u00ed d\u00f3zy.
\nHrnek se zarazil. Poznal, \u017ee n\u011bco je jinak. To nebylo kafe, kter\u00e9 si Va\u0161ek d\u011blal. M\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit po cel\u00e9m sv\u00e9m porcel\u00e1nov\u00e9m t\u011ble a ou\u0161ko se mu lehce chv\u011blo. Rozhl\u00e9dl se a uvid\u011bl, \u017ee l\u017ei\u010dka na cukr nen\u00ed v d\u00f3ze s cukrem, ale v d\u00f3ze na kter\u00e9 napsan\u00e9 jed. Hned mu to do\u0161lo. V\u017edy\u0165 te\u010f je v n\u011bm otr\u00e1ven\u00e9 kafe.\u00a0 Co m\u00e1 d\u011blat? Hlavn\u011b nesm\u00ed panika\u0159it. Prost\u011b\u00a0 se Va\u0161ek nem\u016f\u017ee z n\u011bho nap\u00edt. Kdyby jen tak mohl mluvit. Ale byl jen oby\u010dejn\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek s oby\u010dejn\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm ou\u0161kem. Cel\u00fd se z toho rozt\u0159\u00e1sl a za\u010dal se posunovat k okraji stolu. Ano to je ono, uv\u011bdomil si. Mus\u00ed se dostat na okraj a spadnout na zem. Tak zabr\u00e1n\u00ed tomu, aby se Va\u0161ek napil. Za\u010dal se t\u0159\u00e1st je\u0161t\u011b v\u00edce. U\u017e byl na okraji stolu. Ano. Je\u0161t\u011b kousek. Je\u0161t\u011b kousil\u00ednek. Ani ho nenapadlo, \u017ee se m\u016f\u017ee s\u00e1m rozb\u00edt. Tak, to je ono. Te\u010f!
\nVa\u0161ka vyru\u0161ila r\u00e1na. Oto\u010dil se a uvid\u011bl sv\u016fj hrnek na kafe na zemi. K\u00e1va byla rozlit\u00e1 po zemi. Hrnek p\u0159i\u0161el o ou\u0161ko, kter\u00e9 se rozbilo na mal\u00e9 drobn\u00e9 st\u0159epy, z okraje hrnku se od\u0161t\u00edply kousky porcel\u00e1nu.
\nP\u0159esto, kdy\u017e Va\u0161ek ukl\u00edzel rozlit\u00e9 kafe a sb\u00edral st\u0159epy, vid\u011bl n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jakoby se hrnek usm\u00edval. „Tys mne vylekal.“\u00a0Bylo mu v\u0161ak divn\u00e9, jak mohl hrnek spadnout. Nedal ho na kraj stolu, ani ho neshodil. Dokonce v\u00ed, \u017ee se ho ani nedotknut. Zem\u011bt\u0159esen\u00ed tak\u00e9 nec\u00edtil. Tak jak mohl spadnout? Bylo mu to divn\u00e9. Kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eel, aby zjistil p\u0159\u00ed\u010dinu, uvid\u011bl l\u017e\u00edci na cukr v d\u00f3ze s jedem. Najednou si uv\u011bdomil, co ud\u011blal. Mohl se otr\u00e1vit.
\nPod\u00edval se na hrnek, kter\u00e9mu\u00a0m\u00edsto ou\u0161ka tr\u010dely\u00a0z t\u011bl\u00ed\u010dka jen dva mal\u00e9 pah\u00fdlky, vid\u011bl jeho opr\u00fdskan\u00e9 okraje. Mrknul na n\u011bj.\u00a0Hrnek radostn\u011b mrknut\u00ed op\u011btoval. „Sice nev\u00edm jak, ale ty jsi mi vlastn\u011b zachr\u00e1nil \u017eivot“, sly\u0161el \u0159\u00edkat Va\u0161ka. „Tak to z tebe budu p\u00edt kafe cel\u00fd \u017eivot, i kdy\u017e nem\u00e1\u0161 ou\u0161ko a jsi cel\u00fd opr\u00fdskan\u00fd.\u00a0Mn\u011b to vadit nebude.“\u00a0Hrnek, kdyby mohl, tak by cel\u00fd z\u010dervenal. Ale byl jen oby\u010dejn\u00fdm\u00a0b\u00edl\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm hrnkem, te\u010f i bez oby\u010dejn\u00e9ho porcel\u00e1nov\u00e9ho ou\u0161ka.
\nProto\u017ee hrnek nem\u011bl ou\u0161ko,\u00a0bral ho\u00a0Va\u0161ek p\u0159i pit\u00ed do sv\u00fdch dlan\u00ed a hrnek cel\u00fd objal, jako by si dlan\u011b cht\u011bl oh\u0159\u00e1t. Hrnek se c\u00edtil b\u00fdt v sam\u00e9m nebi.
\nOtev\u0159ela se sk\u0159\u00ed\u0148ka. M\u00edsto Va\u0161ka na n\u011bj hled\u011bla n\u011bjak\u00e9 nov\u00e1 tv\u00e1\u0159. P\u011bst\u011bn\u00e9 ruce s nalakovan\u00fdmi nehty polo\u017eily p\u0159ed n\u011bj\u00a0kovov\u00fd termo-hrnek. Dal\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159e a dal\u0161\u00ed ruce. A dal\u0161\u00ed dva malovan\u00e9 hrnky. Odstr\u010dili ho do kouta sk\u0159\u00edn\u011b. Sly\u0161el jen \u017eensk\u00e9 hlasy, kter\u00e9 \u0159\u00edkali: „Co tady d\u011bl\u00e1 ten o\u0161klivec“.
\nPak se sk\u0159\u00ed\u0148ka zav\u0159ela. Va\u0161ek se\u00a0cel\u00fd den neuk\u00e1zal.\u00a0Nem\u011bl ani \u010das na kafe, proto\u017ee zau\u010doval\u00a0t\u0159i nov\u00e9\u00a0pracovnice.
\nKone\u010dn\u011b se objevil.\u00a0Hrnek p\u0159es v\u0161echny nov\u00e9 kolegy ani nevid\u011bl, jestli na n\u011bj Va\u0161ek mrknul. A i on nezamrkal.\u00a0Je\u0161t\u011b se nevzpamatoval z p\u0159edchoz\u00edho dne. N\u011bkolik dn\u00ed se nic ned\u011blo. Hrnek sice byl v\u017edy odstr\u010den\u00fd dozadu, ale Va\u0161ek si ho i tam na\u0161el a mrknul na n\u011bj a pak ho obj\u00edmal ob\u011bma dlan\u011bmi a usrk\u00e1val hork\u00e9 kafe.\u00a0 Netrvalo\u00a0to dlouho a pro oby\u010dejn\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek s chyb\u011bj\u00edc\u00edm oby\u010dejn\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm ou\u0161kem nastaly \u0161patn\u00e9 chv\u00edle. Jedna z kolegy\u0148 se rozhodla ud\u011blat Va\u0161kovi radost a koupila mu nov\u00fd hrnek. Otev\u0159ela sk\u0159\u00ed\u0148ku, vzala otlu\u010den\u00fd hrnek bez ou\u0161ka a vyhodila ho do ko\u0161e. M\u00edsto n\u011bho tam dala nov\u00fd, kr\u00e1sn\u011b malovan\u00fd hrnek, speci\u00e1ln\u011b na kafe.
\nHrnek se objevil v ko\u0161i a ne\u017e se\u00a0 sta\u010dil vzpamatovat, byl v popelnici.
\nVa\u0161ek r\u00e1no marn\u011b hledal sv\u016fj hrnek. Kolegyn\u011b mu ud\u011blala kafe do nov\u00e9ho, kter\u00fd mu koupila, ale Va\u0161ek se ani nenapil. Chyb\u011bl mu jeho otlu\u010den\u00fd oby\u010dejn\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek s pah\u00fdly po ou\u0161ku. Jeho mal\u00fd hrdina a p\u0159\u00edtel. Cel\u00fd den Va\u0161ek nepromluvil. Kdy\u017e se ho kolegyn\u011b za\u010daly vypt\u00e1vat, pro\u010d nemluv\u00ed a je smutn\u00fd, za\u010dal jim vypr\u00e1v\u011bt o sv\u00e9m hrnku. P\u0159\u00edb\u011bh se jich natolik dotknul, \u017ee jedna z nich vyb\u011bhla k popelnici, aby je\u0161t\u011b hrnek zachr\u00e1nila. Popelnice v\u0161ak byla pln\u00e1 odpadk\u016f, kter\u00e9 tam jin\u00ed nah\u00e1zeli. Pokud by cht\u011bla hrnek zachr\u00e1nit, musela by se ve v\u0161em tom odpadu hrabat a\u00a0hrabat, a\u017e by se prohrabala k hrnku. Ale ten smrad a to pomy\u0161len\u00ed, \u017ee j\u00ed n\u011bkdo uvid\u00ed, jak p\u0159eb\u00edr\u00e1 v popelnici. To ne, to nemohla p\u0159ipustit. Nakonec m\u00e1vla rukou s t\u00edm, \u017ee si Va\u0161ek stejn\u011b zvykne na nov\u00fd. Co mu bude zb\u00fdvat.\u00a0V\u017edy\u0165 to je jen oby\u010dejn\u00fd rozbit\u00fd hrnek.\u00a0Vr\u00e1tila se s t\u00edm, \u017ee je pozd\u011b, \u017ee popelnici ji\u017e popel\u00e1\u0159i vypr\u00e1zdnili a v\u0161e odvezli.<\/p>\n
Hrnek le\u017eel na n\u011b\u010dem m\u011bkk\u00e9m, hrozn\u011b to p\u00e1chlo a byla v\u0161ude tma. St\u00e1le na n\u011bho n\u011bco padalo. V\u011bci nad n\u00edm p\u0159ib\u00fdvaly a on c\u00edtil, jak kles\u00e1 n\u00ed\u017ee a n\u00ed\u017ee. Pojednou se sev\u0159en\u00ed za\u010dalo uvol\u0148ovat. Dokonce chvilkami, jakoby problesklo i sv\u011btlo a kousek modr\u00e9ho nebe. Ano. Te\u010f skute\u010dn\u011b vid\u00ed nebe. N\u011bjak\u00e9 ruka ho chytila. P\u011bkn\u011b \u0161pinav\u00e1 a smrd\u011bla skoro stejn\u011b jako popelnice. Ot\u00e1\u010dela s n\u00edm a nakonec ho vlo\u017eila do igelitov\u00e9 ta\u0161ky. Houp\u00e1n\u00ed ta\u0161ky ho uklidnilo, \u017ee nakonec vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul.
\nProbudilo \u0161plouch\u00e1n\u00ed vody a chlad. N\u011bkdo ho um\u00fdval. Nebyl v\u00a0d\u0159ezu a ani vodovod tu nebyl, ale no n\u00e9, to byl potok. N\u011bjak\u00e1 ruka ho vym\u00fdvala. Nec\u00edtil\u00a0u\u017e ten smrad. Snad jen trochu.\u00a0Ale divil se, \u017ee ho um\u00fdv\u00e1 tak \u0161pinav\u00e1 ruka. P\u0159itom z n\u00ed ta \u0161p\u00edna ne\u0161la dol\u016f, tak jako z n\u011bho. Pak ho zvedla a on uvid\u011bl modr\u00e9 o\u010di. Sv\u00edtily\u00a0\u00a0z t\u00e9\u00a0tmav\u00e9 a zarostl\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Bylo na nich vid\u011bt \u00fanavu, ale tak\u00e9 radost z hrnku. Sly\u0161el, jak \u00fasta, kter\u00e9 nebylo pod vousy vid\u011bt, \u0159\u00edkaj\u00ed: „Hned jsem vid\u011bl, \u017ee nejsi norm\u00e1ln\u00ed hrnek. Nev\u00edm, ale n\u011bco na tob\u011b je. Jako bys cht\u011bl mluvit.“ Pak na n\u011bj mrknul. V t\u00e9 chv\u00edli v hrnku hrklo. „On na m\u011b mrknu. A mluv\u00ed na m\u011b!“ Usm\u00e1l se a op\u011btoval mrknut\u00ed. Ten modrook\u00fd \u010dlov\u011bk, jako by mrknut\u00ed vid\u011bl a odpov\u011bd\u011bl tak\u00e9 mrknut\u00edm. Pak si do n\u011bj nasypal kafe, zalil horkou vodou z kotl\u00edku, kter\u00fd visel nad ohni\u0161t\u011bm, ob\u011bma dlan\u011bmi objal hrnek, chv\u00edli zah\u0159\u00edval ruce a pak za\u010dal pomalu usrk\u00e1vat hork\u00e9 kafe. P\u0159itom za\u010dal pov\u00eddat. „Jo kdybys hrnku v\u011bd\u011bl, co j\u00e1 m\u00e1m za \u017eivot….“ Hrnek poslouchal a poslouchal\u2026 Za\u010dalo mu b\u00fdt op\u011bt dob\u0159e.<\/p>\n
Ub\u011bhlo n\u011bkolik let. Oby\u010dejn\u00fd b\u00edl\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrnek, bez b\u00edl\u00e9ho oby\u010dejn\u00e9ho porcel\u00e1nov\u00e9ho ou\u0161ka ji\u017e nebyl tak b\u00edl\u00fd. Trochu st\u00e1\u0159\u00edm a prost\u0159ed\u00edm za\u017eloutl. Ale st\u00e1le ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no mrkal na sv\u00e9ho zachr\u00e1nce a nechal se obj\u00edmat jeho \u0161pinav\u00fdmi dlan\u011bmi a i po l\u00e9tech mu bylo st\u00e1le dob\u0159e.
\nKe stanu, ve kter\u00e9m \u017eil jeho zachr\u00e1nce se p\u0159ibl\u00ed\u017eili lid\u00e9. Jednoho znal. Ten sem chodil pravideln\u011b a v\u017edy se tady n\u011bjakou dobu zdr\u017eel. Ob\u010das p\u0159inesl i kafe a \u010daj. N\u011bkdy j\u00eddlo.\u00a0Kdo byl v\u0161ak ten druh\u00fd? Jakoby ten hlas znal. Zaposlouchal se.
\n„Stando, dnes jsem sebou p\u0159ivedl tady nov\u00e9ho kolegu. Chce u na\u0161\u00ed organizace\u00a0pracovat jako dobrovoln\u00edk po sv\u00e9 pr\u00e1ci. Tak ho\u00a0dnes prov\u00e1z\u00edm, aby v\u011bd\u011bl, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1me. Nevad\u00ed ti to?“ „Ne nevad\u00ed“, odpov\u00edd\u00e1\u00a0 zachr\u00e1nce a pod\u00e1v\u00e1 svou \u0161pinavou ruku nezn\u00e1m\u00e9mu mu\u017ei. „J\u00e1 jsem Standa“. Mu\u017e stiskne nab\u00edzenou ruku a p\u0159edstavuje se: „J\u00e1 jsem Va\u0161ek“.\u00a0 P\u0159itom mu zrak sklouznul p\u0159es ramena Standy na malou sk\u0159\u00ed\u0148ku stoj\u00edc\u00ed vedle stanu. Upoutal ho hrnek bez ou\u0161ka.
\n„To snad nen\u00ed mo\u017en\u00e9“, myslel si. „Ten vypad\u00e1 jako…“ a za\u010dal vzpom\u00ednat.
\n„Chcete kafe?“, probral ho ze sn\u011bn\u00ed hlas Standy.
\n„No, ano, snad.“ vzpamatov\u00e1val se.\u00a0„A m\u016f\u017eete mi ho\u00a0ud\u011blat tam do toho hrn\u00ed\u010dku?“ Uk\u00e1zal na sk\u0159\u00ed\u0148ku. „To nen\u00ed probl\u00e9m. L\u00edb\u00ed se v\u00e1m? Mn\u011b hrozn\u011b. Je n\u011b\u010d\u00edm divn\u00fd. Jako by na mne mluvil a mrkal. M\u00e1m ho hrozn\u011b r\u00e1d, a pokud by to\u00a0bylo mo\u017en\u00e9, aby hrnek mohl m\u00edt n\u011bkoho r\u00e1d, pak si mysl\u00edm, \u017ee i on m\u00e1 r\u00e1d mne.“
\nVa\u0161ek\u00a0objal hrnek s horkou k\u00e1vou\u00a0sv\u00fdmi dlan\u011bmi. Oba se na sebe usm\u00e1ly. Mrkli na sebe. Tak kone\u010dn\u011b. Po tolika letech\u00a0prob\u011bhlo hlavou ka\u017ed\u00e9mu z nich. (Tedy kdyby hrnek m\u011bl hlavu.)\u00a0Va\u0161ek pomalu usrk\u00e1val a vychutn\u00e1val si, ani ne tak kafe jako to, \u017ee se setkal se sv\u00fdm mal\u00fdm porcel\u00e1nov\u00fdm hrdinou. N\u00e1v\u0161t\u011bva skon\u010dila a Va\u0161ek se musel rozlou\u010dit.
\nOba v\u011bd\u011bli, \u017ee te\u010f ji\u017e nepat\u0159\u00ed sob\u011b. Je\u0161t\u011b jednou na sebe mrkli a usm\u00e1ly se. Ka\u017ed\u00fd\u00a0te\u010f ji\u017e pat\u0159\u00ed jinam. Va\u0161ek ode\u0161el.<\/p>\n
I kdy\u017e…. Va\u0161ek te\u010f\u00a0pravideln\u011b chod\u00ed na kafe k jednomu star\u0161\u00edmu mu\u017ei, kter\u00fd\u00a0\u00a0bydl\u00ed ve stanu u \u0159eky. \u00dadajn\u011b proto, aby mu p\u0159in\u00e1\u0161el\u00a0j\u00eddlo a pom\u00e1hal mu.<\/p>\n
No ale my v\u00edme sv\u00e9, \u017ee?<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
D\u00edval se na sv\u011bt oknem v\u00fdlohy. Ka\u017ed\u00fd den pozoroval stovky lid\u00ed, kte\u0159\u00ed chodili kolem. V\u00fdloha byla naproti autobusov\u00e9 zast\u00e1vky. V pravideln\u00fdch intervalech dve\u0159e autobus\u016f vypou\u0161t\u011bly proud lid\u00ed, kter\u00fd se rozl\u00e9val po cel\u00e9 ulici jak \u0159eka\u00a0p\u0159i z\u00e1plav\u00e1ch. Pak voda odtekla a ulice byla pr\u00e1zdn\u00e1. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9\u00a0se v\u0161ak pravideln\u011b\u00a0zastavovali u v\u00fdlohy a prohl\u00ed\u017eeli si vystaven\u00fd porcel\u00e1n a … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Poh\u00e1dka o hrne\u010dku<\/span>