Poh\u00e1dka o zadn\u00edm sv\u011btle<\/p>\n
Bylo brzo r\u00e1no. Slun\u00ed\u010dko se teprve za\u010dalo rozhl\u00ed\u017eet po m\u011bst\u011b, hledalo, kam by sv\u00e9 prvn\u00ed paprsky nam\u00ed\u0159ilo. Nebyly je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 hork\u00e9, tak akor\u00e1t na rann\u00ed zah\u0159\u00e1t\u00ed. P\u0159\u00edjemn\u011b \u0161imraly. P\u0159esko\u010dily betonov\u00fd plot a za\u010daly zah\u0159\u00edvat parkovi\u0161t\u011b za n\u00edm. Bylo pln\u00e9 velk\u00fdch aut. P\u0159eskakovalo z jednoho n\u00e1kla\u010f\u00e1ku na druh\u00fd. Jako by si cht\u011blo s nimi hr\u00e1t na hon\u011bnou. Oni v\u0161ak st\u00e1le tvrd\u011b spali. V\u011bt\u0161ina se vr\u00e1tila pozd\u011b ze sv\u00fdch cest a te\u010f si pot\u0159ebovala odpo\u010dinout p\u0159ed dal\u0161\u00ed t\u011b\u017ek\u00fdm dnem. T\u011bch kilometr\u016f co je \u010dek\u00e1. T\u011bch n\u00e1klad\u016f co mus\u00ed p\u0159ev\u00e9zt. A tolik zna\u010dek a p\u0159edpis\u016f co mus\u00ed dodr\u017eet. A nesm\u00ed se spl\u00e9st. Paprsky sklouzly na posledn\u00ed n\u00e1kla\u010f\u00e1k v \u0159ad\u011b. St\u00e1l stranou, \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pod st\u0159echou. Slun\u00ed\u010dko se k n\u011bmu nemohlo dostat. Jen na kous\u00ed\u010dek. Zezadu. Za\u010dalo ho tedy jemn\u011b lechtat na zadn\u00edm sv\u011btle. Sv\u011btlo se lehce usm\u00e1lo, jak se lou\u010dilo s kr\u00e1sn\u00fdm snem o cest\u011b kolem sv\u011bta. Je\u0161t\u011b c\u00edtilo v\u016fni mo\u0159e a d\u00e1lek. Pak zablikalo, jak se paprsky dotkly jeho odrazek. Pomalu otev\u0159elo sv\u00e9 o\u010di. Jedno m\u011blo oran\u017eov\u00e9 a druh\u00e9 \u010derven\u00e9. Bylo pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00e9 na sv\u00e9 barvy. V\u017edy\u0165 d\u00edky nim cel\u00e9 auto chr\u00e1n\u00ed zezadu, aby do n\u011bho n\u011bkdo jin\u00fd nenarazil. Kdy\u017e pot\u0159ebuje odbo\u010dit doprava za\u010dne oran\u017eov\u011b blikat a v\u0161ichni v\u00ed, \u017ee auto odbo\u010d\u00ed. Aby ho bylo vid\u011bt i z\u00a0d\u00e1lky, pou\u017e\u00edv\u00e1 \u010derven\u00e9 a tak\u00e9, kdy\u017e chce auto zabrzdit, rozsv\u00edt\u00ed se \u010derven\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce. Vol\u00e1: \u201ePozor brzd\u00edm! Vid\u00ed\u0161, sv\u00edt\u00edm mnohem v\u00edce! Pozor!\u201c Te\u010f se pomalu protahuje, kontroluje si, zda je p\u0159ipojen\u00e9 na baterii. No to ale\u00a0pozn\u00e1, a\u017e auto nastartuje. Miluje tu chvilku, kdy uc\u00edt\u00ed brn\u011bn\u00ed ve sv\u00e9m t\u011ble a pak v \u017e\u00e1rovk\u00e1ch. To znamen\u00e1, \u017ee op\u011bt vyjede na cesty. Miluje cesty. Bylo stvo\u0159eno pro cesty.\u00a0 Sly\u0161\u00ed, jak startuj\u00ed ostatn\u00ed auta, a vid\u00ed, jak jedno za druh\u00fdm vyj\u00ed\u017ed\u00ed ven z parkovi\u0161t\u011b. N\u011bkter\u00e9 mu na rozlou\u010denou zablikali blinkry. \u201eAhoj, ahoj\u201c, vol\u00e1 za nimi a t\u011b\u0161\u00ed se na to, \u017ee op\u011bt vyjede. Jeho auto v\u0161ak z\u016fstalo na parkovi\u0161ti jako posledn\u00ed. Co se d\u011bje? V\u017edy\u0165 v\u017edy vyj\u00ed\u017ed\u00edme jako prvn\u00ed a te\u010f tady stoj\u00ed \u00fapln\u011b samo. Na parkovi\u0161ti nastalo ticho. Kde je n\u00e1\u0161 p\u00e1n, n\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d? Jak to, \u017ee tu je\u0161t\u011b nen\u00ed? Snad neonemocn\u011bl. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no p\u0159i\u0161el, pov\u00eddal si s nimi o tom, kam ten den pojedou, pak vyzkou\u0161el, jak sv\u00edt\u00ed a vyjeli. Ale dnes nic. To se je\u0161t\u011b nikdy nestalo. Najednou sv\u011btlo zpozorn\u011blo. Usly\u0161elo kroky. Ano to je on. Pozn\u00e1v\u00e1 ty kroky. Jak skoro \u0161oupe nohama o cestu. Nesly\u0161\u00ed jen kroky, ale tak\u00e9 jeho hlas a nezn\u00ed zrovna p\u0159\u00edjemn\u011b. U\u017e ho vid\u00ed. Jde t\u00edm sv\u00fdm \u0161ourav\u00fdm krokem. \u201eTo snad ne, to se mi jen zd\u00e1. To se mus\u00ed st\u00e1t, kdy\u017e zrovna posp\u00edch\u00e1m. Nikde nemaj\u00ed koncov\u00e1 sv\u011btla. Aspo\u0148 ne na ten m\u016fj au\u0165\u00e1k. Te\u010f pojedu a budu m\u00edt ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9. To snad nen\u00ed pravda\u201c, sly\u0161\u00ed sv\u011btlo, jak si st\u011b\u017euje. Do\u0161el k autu a polo\u017eil na zem krabici. Sv\u011btlo si vzpomn\u011blo, \u017ee v\u010dera ve\u010der doj\u00ed\u017ed\u011bli z lev\u00e9 strany ve tm\u011b. Myslelo si, \u017ee to nebude nic v\u00e1\u017en\u00e9ho, \u017e\u00e1rovka nebo uvoln\u011bn\u00fd kontakt. To se na silnici st\u00e1v\u00e1. Te\u010f to v\u0161ak vypad\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b. Asi \u00fapln\u011b doslou\u017eilo. No, neml\u00e1dneme. Naopak, m\u00e1me p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r kilometr\u016f ve sv\u00fdch sv\u011btlech. No jednou to mus\u00ed p\u0159ij\u00edt. Prost\u011b dosv\u00edt\u00edme. Tak kolega to m\u00e1 za sebou. Ani se s n\u00edm nerozlou\u010dil. Ani nebylo jak. Nevid\u00ed na sebe. Jen kdy\u017e auto nacouv\u00e1 n\u011bkde k v\u00fdloze, tak se n\u011bkolikr\u00e1t mohli vid\u011bt. Ob\u010das si sice ve\u010der pov\u00eddali, ale to te\u010f skon\u010dilo. \u0158idi\u010d vyt\u00e1hl z krabice nov\u00e9 sv\u011btlo. Bylo to koncov\u00e9 sv\u011btlo a pro n\u00e1kla\u010f\u00e1ky, ale bylo jin\u00e9. M\u011blo velmi modern\u00ed tvar. V\u0161ude bylo n\u011bjak zaoblen\u00e9 a \u010dlen\u011bn\u00e9. Bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9. Sv\u011btlo se na sv\u00e9ho nov\u00e9ho kolegu usm\u00e1lo. Nic. Ani nemrkl. Sp\u00ed\u0161e to vypadalo naopak, jakoby se k n\u011bmu cht\u011bl oto\u010dit z\u00e1dy. \u201eAhoj kamar\u00e1de. Tak to te\u010f pot\u00e1hneme spolu, co?\u201c, zavolalo sv\u011btlo na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho kolegu. \u201eS tebou tak n\u011bco pot\u00e1hnu, d\u011bdku. V\u017edy\u0165 se na sebe pod\u00edvej, vykop\u00e1vko. Jsi tak akor\u00e1t na \u0161roti\u0161t\u011b, jako ten m\u016fj p\u0159edch\u016fdce. Cel\u00e9 to te\u010f bude na mn\u011b. Tak zmlkni.\u201c Sv\u011btlo ne\u010dekalo takovou reakci. Dokonce n\u011bkolikr\u00e1t zablikalo, i kdy\u017e v n\u011bm je\u0161t\u011b nebyla elekt\u0159ina.\u00a0 Co mi to \u0159\u00edk\u00e1. V\u017edy\u0165 j\u00e1 m\u00e1m za sebou takov\u00e9 cesty a ono je\u0161t\u011b neujelo ani metr. Je\u0161t\u011b le\u017e\u00ed na zemi.\u00a0 Sv\u011btlo zmlklo. Najednou se c\u00edtilo hodn\u011b, hodn\u011b star\u00e9. Jako by te\u010f c\u00edtilo ka\u017edou d\u00edru, do kter\u00e9 kdy najeli, ka\u017ed\u00fd k\u00e1men, kter\u00fd se od n\u011bho odrazil.\u00a0 \u0158idi\u010d namontoval nov\u00e9 modern\u00ed sv\u011btlo. Kroutil p\u0159itom hlavou: \u201eToto vypad\u00e1. Toto vypad\u00e1. No nic mus\u00edme jet. Hlavn\u011b \u017ee sv\u00edt\u00edme.\u201c Tentokr\u00e1t se sv\u011btlo neradovalo, \u017ee sly\u0161\u00ed startov\u00e1n\u00ed motoru, ani nevn\u00edmalo brn\u011bn\u00ed, jak za\u010dal p\u0159ich\u00e1zet proud z baterie. Dokonce, kdyby ho n\u011bkdo zn\u00e1m\u00fd vid\u011bl, \u0159ekl by si, \u017ee dnes sv\u00edt\u00ed n\u011bjak slab\u011bji. Bylo to t\u00edm, \u017ee bylo cel\u00e9 orosen\u00e9.<\/p>\n
Kone\u010dn\u011b za\u010dalo vn\u00edmat cestu. Ano, te\u010f mus\u00ed odbo\u010dit doprava a za chv\u00edli budou st\u00e1t u pek\u00e1rny. Za\u010dalo blikat sv\u00fdm oran\u017eov\u00fdm sv\u011btlem a hned upozornilo \u010derven\u00fdm, \u017ee brzd\u00ed. Te\u010f jen nacouvat a maj\u00ed pauzu. Nov\u00fd kolega zasv\u00edtil b\u00edl\u00fdm sv\u011btlem, jak auto couvalo. Je pravda, \u017ee sv\u00edt\u00ed jasn\u011bji. Nakonec m\u011bl nov\u00fd plast a mo\u017en\u00e1 lep\u0161\u00ed \u017e\u00e1rovky. Docouvali. Te\u010f na sebe vid\u011bli ve skle v\u00fdlohy peka\u0159stv\u00ed. Nov\u00e9 sv\u011btlo si v\u0161imlo, \u017ee ho jeho star\u0161\u00ed kolega ve skle pozoruje. Za\u010dalo se p\u0159ed n\u00edm p\u0159edv\u00e1d\u011bt. Hned blikalo oran\u017eov\u011b, pak b\u00edle a \u010derven\u011b. Jako by bylo sv\u011btlem n\u011bkde u koloto\u010d\u016f na pouti. P\u0159edv\u00e1d\u011blo sv\u00e1 jasn\u00e1 a siln\u00e1 sv\u011btla, \u017ee si ani nev\u0161imlo, \u017ee se auto rozj\u00ed\u017ed\u00ed. Je\u0161t\u011b jednou si zablikalo oran\u017eov\u011b, ale ve chv\u00edli, kdy auto odbo\u010dilo na \u00fapln\u011b jinou stranu, ne\u017e blikalo sv\u011btlo. Ozvala se r\u00e1na, jak do nich narazil jin\u00fd n\u00e1kla\u010f\u00e1k. Nastala tma.<\/p>\n
C\u00edt\u00ed slab\u00e9 brn\u011bn\u00ed. Tak pov\u011bdom\u00e9. Nev\u00ed, jak dlouho byl mimo, co se s n\u00edm d\u011blo. Jen tma. Te\u010f c\u00edt\u00ed, \u017ee do jeho \u017e\u00e1rovek jde op\u011bt proud. Pootev\u0159el jedno oko. Co to je? Rychle ho zav\u0159el. Co to bylo? Byl n\u011bkde skoro u zem\u011b. Otev\u0159el ob\u011b o\u010di. Blikal, fungoval, ale byl na n\u011bjak\u00e9m plastu a ur\u010dit\u011b nebyl nikde na cest\u011b. Najednou usly\u0161el hlas, kter\u00fd tak dob\u0159e znal. „P\u0159esta\u0148 s t\u00edm autem jezdit po byt\u011b. To je na venek a ne do bytu.“ Zastavili se. „Tak j\u00e1 jsem v byt\u011b? Toto je byt?“ Jak mal\u00fd Dominik jezdil, pozn\u00e1val, jak vypad\u00e1 byt, kuchy\u0148, tam to von\u011blo, obyv\u00e1k, lo\u017enici, pokoj\u00edk. No v n\u011bm byla d\u0159ina se dostat p\u0159es v\u0161echny ty rozh\u00e1zen\u00e9 v\u011bci. Mal\u00fd Dominik se zastavil u zrcadla. Tak tady jsem. Co to je za mal\u00e9 aut\u00ed\u010dko. A bez motoru. Ten se mus\u00ed na\u0161lapat. D\u00edval se na sebe do zrcadla. Byl p\u0159ipevn\u011bn\u00fd na zadn\u00ed \u010d\u00e1sti plastov\u00e9ho \u0161lapac\u00edho aut\u00ed\u010dka. „To jsem dopadl. Jak jsem se sem dostal?“ Za\u010dala se mu p\u0159ipom\u00ednat hav\u00e1rie. „Brrrr.“ Ot\u0159\u00e1sl se. „No je\u0161t\u011b, \u017ee nejsem ve \u0161rotu. Tady nevypad\u00e1m \u0161patn\u011b a hlavn\u011b op\u011bt sv\u00edt\u00edm. Funguji. Funguji.“ Radovalo se sv\u011btlo.<\/p>\n
Odpoledne ho i s\u00a0aut\u00ed\u010dkem tat\u00ednek – \u0159idi\u010d vynesl ven a Dominik se rozjel. Op\u011bt byl na silnici. Moc to silnici nep\u0159ipom\u00ednalo, ale aspo\u0148 jel po asvaltu. Dojeli na h\u0159i\u0161t\u011b. Aby se mohli na n\u011bj dostat, museli projet kolem vrakovi\u0161t\u011b. Najednou ho uvid\u011bl. Jeho nov\u00fd kolega tam le\u017eel s rozbit\u00fdm plastem, bez \u017e\u00e1rovek, bez \u017eivota. Takhle v\u016fbec nevypadal jako m\u00f3dn\u00ed koncov\u00e9 sv\u011btlo.\u00a0 Na\u0161emu sv\u011btlu ho za\u010dalo b\u00fdt l\u00edto. Tak mlad\u00fd. Vlastn\u011b nedojelo ani svou prvn\u00ed j\u00edzdu. Kdybych tam na vrakovi\u0161ti le\u017eel j\u00e1, tak co, u\u017e jsem si u\u017eil cestov\u00e1n\u00ed, ale ono.\u00a0 Jak mu bylo mlad\u00e9ho kolegy l\u00edto, ani si nev\u0161iml, \u017ee mu uk\u00e1pla slza. Najednou sly\u0161el hlas Dominika. \u201eTat\u00ednku, to sv\u011btlo pl\u00e1\u010de.\u201c \u201eSv\u011btla nepl\u00e1\u010dou. Nemaj\u00ed slzy.\u201c \u201eAle pl\u00e1\u010de tati.\u201c\u00a0 Tat\u00ednek se sehnul ke sv\u011btlu. To se st\u00e1le up\u0159en\u011b d\u00edvalo na vrakovi\u0161t\u011b. Tat\u00ednek se ohl\u00e9dl sm\u011brem, kter\u00fdm se sv\u011btlo d\u00edvalo. Vid\u011bl p\u0159esn\u011b to, co sv\u011btlo. Pak se jeho pohled sto\u010dil op\u011bt na aut\u00ed\u010dko. \u201eTak dob\u0159e!“, \u0159ekl si pro sebe.<\/p>\n
R\u00e1no na\u0161e sv\u011btlo op\u011bt probudilo jemn\u00e9 brn\u011bn\u00ed. To mal\u00fd Dominik se nemohl do\u010dkat. Sv\u011btlo se t\u011b\u0161ilo na nov\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed. Kam to dnes bude? V\u010dera mluvili n\u011bco o zoo. Co to je to zoo? Najednou se mu zd\u00e1lo, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Nebo sp\u00ed\u0161e je n\u011bco jinak. Rozhl\u00e9dlo se a pak ztuhlo. Hned vedle n\u011bho byl namontovan\u00fd jeho mlad\u0161\u00ed kolega z vrakovi\u0161t\u011b. Plast m\u011bl ji\u017e vym\u011bn\u011bn\u00fd, \u017e\u00e1rovky dopln\u011bn\u00e9. Jako d\u0159\u00edve. Ne, nebylo to stejn\u00e9 sv\u011btlo jako d\u0159\u00edve, n\u011bco na n\u011bm bylo jin\u00e9. Nev\u011bd\u011bl ale co. \u201eAhoj, tak t\u011b v\u00edt\u00e1m. Tak jsme op\u011bt spolu\u201c, za\u010dalo sv\u011btlo a v jeho hlase byla c\u00edtit radost.\u00a0Jeho mlad\u0161\u00ed kolega sklopil zrak a za\u0161eptal. \u201ePromi\u0148 mi. A d\u011bkuji.\u201c Pak lehce cel\u00fd z\u010dervenal. Ticho p\u0159eru\u0161il tat\u00ednek. „Tak honem, obl\u00e9kat, jedeme i s aut\u00ed\u010dkem do ZOO.“ Hur\u00e1 do ZOO, k\u0159i\u010del Dominik. Hur\u00e1 do\u00a0ZOO k\u0159i\u010deli ob\u011b sv\u011btla, ale nikdo je sly\u0161el, jen\u00a0ony samy, proto\u017ee sv\u011btla nemaj\u00ed \u00fasta a nemohou k\u0159i\u010det, ale kdy\u017e budeme naslouchat srdcem, budeme i t\u011bm, co ml\u010d\u00ed rozum\u011bt.\u00a0\u00a0Ob\u011b sv\u011btla, p\u0159esto\u017ee je rozd\u011bloval velk\u00fd v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl a statis\u00edce najet\u00fdch kilometr\u016f, se stala v\u011brn\u00fdmi kamar\u00e1dy.<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Poh\u00e1dka o zadn\u00edm sv\u011btle Bylo brzo r\u00e1no. Slun\u00ed\u010dko se teprve za\u010dalo rozhl\u00ed\u017eet po m\u011bst\u011b, hledalo, kam by sv\u00e9 prvn\u00ed paprsky nam\u00ed\u0159ilo. Nebyly je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 hork\u00e9, tak akor\u00e1t na rann\u00ed zah\u0159\u00e1t\u00ed. P\u0159\u00edjemn\u011b \u0161imraly. P\u0159esko\u010dily betonov\u00fd plot a za\u010daly zah\u0159\u00edvat parkovi\u0161t\u011b za n\u00edm. Bylo pln\u00e9 velk\u00fdch aut. P\u0159eskakovalo z jednoho n\u00e1kla\u010f\u00e1ku na druh\u00fd. Jako by si cht\u011blo … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Poh\u00e1dka o zadn\u00edm sv\u011btle<\/span>