Sed\u00edm za stolem, modl\u00edm se v jazyc\u00edch a \u010dek\u00e1m a\u017e p\u0159ijde n\u011bjak\u00e1 my\u0161lenka. N\u011bkolik dn\u00ed jsem nem\u011bl \u010das ps\u00e1t. Te\u010f tady sed\u00edm a \u0159\u00edk\u00e1m si, ale te\u010f u\u017e\u00a0mus\u00ed\u0161\u00a0za\u010d\u00edt ps\u00e1t. Ale nic nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Ticho. M\u00e9 my\u0161lenky se utopily n\u011bkde mezi\u00a0jedn\u00e1n\u00edmi na \u00fa\u0159adech a dokon\u010dovac\u00edmi pracemi na byt\u011b. Nic.
\nPo n\u011bjak\u00e9 dob\u011b civ\u011bn\u00ed na obrazovku a kl\u00e1vesnici se rozhoduji pro to, co mne v\u017edy dok\u00e1zalo „nastartovat“, co\u00a0v\u017edy ve mne rozfoukalo ohe\u0148 Ducha. Za\u010d\u00edn\u00e1m d\u011bkovat za to, co Tat\u00ednek pro mne ud\u011blal. Za\u010d\u00edn\u00e1m zp\u011btn\u011b den po dni. Je toho hodn\u011b. Ka\u017ed\u00fd\u00a0den mohu naj\u00edt n\u011bkolik v\u011bc\u00ed mimo to, \u017ee jsem a \u017eiji.
\nKolikr\u00e1t jsem pot\u0159eboval jeho pomoc i ochranu p\u0159i skl\u00e1d\u00e1n\u00ed n\u00e1bytku\u00a0(jen na pochopen\u00ed\u00a0n\u00e1vodu, bylo n\u011bkdy\u00a0pot\u0159eba m\u00edt zjeven\u00ed), p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed na \u00fa\u0159adech, kdy n\u00e1m\u00a0tam lid\u00e9 nadp\u0159irozen\u011b vych\u00e1zeli vst\u0159\u00edc. P\u0159i zklidn\u011bn\u00ed situace v osad\u00e1ch,… .\u00a0Za m\u00e9 my\u0161len\u00ed a vztah k uzdraven\u00ed, kter\u00e9 jsem p\u0159ijal a kter\u00e9 roste ur\u010dit\u00fdm sm\u011brem (o tom jindy). Za pokoj, kdy\u017e se v\u011bci neposunuj\u00ed tak, jak bych vid\u011bl, \u017ee je pot\u0159eba. Za to, \u017ee jsem mohl dnes vst\u00e1t a za\u010d\u00edt ps\u00e1t. Je to\u00a0neskute\u010dn\u011b mnoho\u00a0konkr\u00e9tn\u00edch v\u011bc\u00ed, za kter\u00e9 d\u011bkuji, a na kter\u00e9 si vzpom\u00edn\u00e1m.\u00a0(a na kolik jsem je\u0161t\u011b zapomn\u011bl)\u00a0N\u011bkter\u00e9 ani nedok\u00e1\u017e\u00ed pojmenovat, proto\u017ee jsou to v\u011bci, kter\u00e9 Duch svat\u00fd d\u011blal n\u011bkde uvnit\u0159 mne. D\u00edky, d\u00edky, d\u00edky… Tat\u00ednku.
\nZa to, \u017ee m\u00e1m jistotu, \u017ee si se mnou i v takov\u00fdch r\u00e1nech, jako je to dne\u0161n\u00ed. Dne\u0161n\u00ed r\u00e1no vypadalo, tak beznad\u011bjn\u011b, tak akor\u00e1t zal\u00e9zt znovu do postele, ale te\u010f se to zm\u011bnilo. Kdy\u017e jsem uvid\u011bl jakou starostlivost a p\u00e9\u010di dost\u00e1v\u00e1m, m\u00e1 tv\u00e1\u0159, du\u0161e\u00a0i duch se rozjasnily. Jak jinak, kdy\u017e d\u011bkujeme sv\u00e9mu nebesk\u00e9mu T\u00e1tovi.
\nA m\u00e1me za co. A nejen j\u00e1.
\nNajednou mi p\u0159ich\u00e1z\u00ed my\u0161lenky i nad\u0161en\u00ed.
\nNem\u00edv\u00e1\u0161 tak\u00e9 takov\u00e1 r\u00e1na? Tak je zkus zm\u011bnit.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Sed\u00edm za stolem, modl\u00edm se v jazyc\u00edch a \u010dek\u00e1m a\u017e p\u0159ijde n\u011bjak\u00e1 my\u0161lenka. N\u011bkolik dn\u00ed jsem nem\u011bl \u010das ps\u00e1t. Te\u010f tady sed\u00edm a \u0159\u00edk\u00e1m si, ale te\u010f u\u017e\u00a0mus\u00ed\u0161\u00a0za\u010d\u00edt ps\u00e1t. Ale nic nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Ticho. M\u00e9 my\u0161lenky se utopily n\u011bkde mezi\u00a0jedn\u00e1n\u00edmi na \u00fa\u0159adech a dokon\u010dovac\u00edmi pracemi na byt\u011b. Nic. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b civ\u011bn\u00ed na obrazovku a kl\u00e1vesnici … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Kdy\u017e nic nep\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/span>