Dopadl zhlehka na zem. Kone\u010dn\u011b svobodn\u00fd. Cel\u00fd \u017eivot, kter\u00fd si pamatuje, byl sv\u00e1z\u00e1n v jedn\u00e9 knize. V\u011bt\u0161inou byl ve tm\u011b. Jin\u00ed na n\u011bm plnou vahou le\u017eeli a i on s ostatn\u00edmi zase na jin\u00fdch. Je pravdou, \u017ee n\u011bkdy z \u010dasu na \u010das se mohl prot\u00e1hnout, kdy\u017e \u010dlov\u011bk za\u010dal listovat knihou, ale nebylo to zas tak \u010dasto. Te\u010f byl voln\u00fd. S\u00e1m. Mohl si d\u011blat, co cht\u011bl.
\nVyu\u017eil toho, \u017ee se uvolnil z lepidla, kdy\u017e s n\u00edm \u010dlov\u011bk ne\u0161etrn\u011b ot\u00e1\u010del.\u00a0A\u017e na jeden mal\u00fd kous\u00ed\u010dek ho vyrval z lepidla. \u00a0Dost to bolelo. Ale sta\u010dilo zatnout zuby a vy\u0161kubnout se i z posledn\u00edho sev\u0159en\u00ed. Najednou byl voln\u00fd. Let\u011bl k oknu a…. Ta n\u00e1dhera. Ta svoboda. Ten rozhled, kdy\u017e ho v\u00edtr nesl vzduchem. Nikdo na n\u011bm nele\u017eel a nemusel s d\u011blit\u00a0o prostor s ostatn\u00edmy listy. P\u0159ipadal si jako kr\u00e1l. V\u0161echno m\u00e1 u sv\u00fdch nohou, tedy sp\u00ed\u0161e pod sv\u00fdmi o\u010d\u00edslovan\u00fdmi rohy. D\u011blal ve vzduchu neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 kousky. Nahoru dol\u016f, oto\u010dky v\u0161emi sm\u011bry. U\u017e\u00edval si to.
\nPak v\u00edtr ustal a on se snesl na zem. Te\u010f tady le\u017e\u00ed. Po stromem vedle potoka. Kousek od velk\u00e9ho mraveni\u0161t\u011b.\u00a0Je ve\u010der a je\u00a0unaven\u00fd z tolika nov\u00fdch v\u011bc\u00ed. Usnul. Vzbudila ho nep\u0159\u00edjemn\u00e1 zima.<\/p>\n
„Co je? Kde to jsem? A u\u017e v\u00edm. To bylo skv\u011bl\u00e9. Ale pro\u010d je mi takov\u00e1 zima. No tohle, j\u00e1 jsme cel\u00fd vlhk\u00fd. Takhle se za chv\u00edli za\u010dnu rozpadat, nebo se mne chytne pl\u00edse\u0148!
\nKdo mne to \u0161imr\u00e1? Au! Te\u010f mne n\u011bkdo kousnul. To ten mravenec a nese si kousek mne. Co to d\u011bl\u00e1\u0161. Hej, po\u010dkej! Vra\u0165 mi to! To je moje \u010d\u00edslo. Jak te\u010f n\u011bkdo pozn\u00e1, kam pat\u0159\u00edm.“
\nR\u00e1na,.. n\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho dopadlo vedle listu.
\n„Co to ten datel ud\u011blal. Cel\u00e9ho mne odloupl od stromu. Co budu te\u010f d\u011blat. J\u00e1 m\u00e1m b\u00fdt na strom\u011b a ne tady na zemi.\u00a0Takhle tady ztrouchniv\u00edm a mravenci si ze mne budou stav\u011bt domky. Co j\u00e1 si po\u010dnu. Co j\u00e1 si po\u010dnu!“
\nKus spadl\u00e9 k\u016fry st\u00e1le na\u0159\u00edkalo.\u00a0Dlouho na\u0159\u00edkalo. Listu to za\u010dalo vadit a rozhodlo se, \u017ee ho ok\u0159ikne.
\n„Co ty tady f\u0148uk\u00e1\u0161. Jsi\u00a0skoro doma. V lese. A co j\u00e1? J\u00e1 m\u00edsto abych byl ve sv\u00e9 knize, v suchu v knihovn\u011b, nebo v rukou\u00a0\u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu d\u00e1v\u00e1m pot\u011b\u0161en\u00ed, tady le\u017e\u00edm ve\u00a0vlhku nemohu se pohout, nikdo mne ji\u017e nikdy\u00a0neoto\u010d\u00ed, nep\u0159e\u010dte. Jsem odsouzen\u00fd k tomu, abych tady le\u017eel dokud\u00a0se nerozpadnu nebo dokud mne mravenci cel\u00e9ho nerozkou\u0161ou.“\u00a0Jeho st\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed bylo p\u0159eru\u0161eno lehk\u00fdm dotekem. To si na n\u011bj sedlo p\u00edrko.
\n„Co ty tady?“\u00a0 Jak jsi se sem dostalo? Nem\u016f\u017ee\u0161 se posunout, a\u0165 na mne nele\u017e\u00ed\u0161?
\n„Nemohu. Dopadlo jsem, kam jsem dopadlo. Nevid\u00ed\u0161?\u00a0J\u00e1 jsem nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed p\u00edrko na sv\u011bt\u011b.\u00a0\u00a0Tedy bylo jsem kr\u00e1sn\u00e9, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed p\u00edrko na m\u00e9m pt\u00e1ku. Cht\u011blo jsem se v\u0161em uk\u00e1zat, jak jsem dokonal\u00e9. Prodralo jsem se p\u0159es v\u0161echna p\u00edrka a\u017e na okraj k\u0159\u00eddla. A pak on zavadil o v\u011btev, ta mne vytrhla a te\u010f jsem tady. Komu se tady mohu l\u00edbit? Komu ukazovat? J\u00e1 uboh\u00e9 p\u00edrko, kter\u00e9 m\u011blo b\u00fdt t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, te\u010f tady le\u017e\u00edm pod stromem. Te\u010f tady budu \u010dekat s v\u00e1mi na smrt.“ Kdy\u017e p\u00edrko vyslovilo slovo smrt, v\u0161ichni t\u0159i se lekli.
\nList si za\u010dal vzpom\u00ednat. „Ten \u010dlov\u011bk, v jeho\u017e knize jsem m\u011bl domov,\u00a0v n\u00ed \u010detl n\u011bco o tom, \u017ee\u00a0existuje kr\u00e1lovstv\u00ed, kde je v\u011b\u010dn\u00fd \u017eivot. Pokud najdeme to kr\u00e1lovstv\u00ed, nezem\u0159eme!“
\n„No a co jsi je\u0161t\u011b sly\u0161el?“, ozval se po dlouh\u00e9 dob\u011b kus k\u016fry.
\n„N\u011bco \u010detl o \u017eiv\u00e9 vod\u011b. O n\u011bjak\u00e9 \u0159ece, nebo proudu. Nevzpom\u00edn\u00e1m si, to bylo napsan\u00e9\u00a0na n\u011bkter\u00e9m z m\u00fdch brat\u0159\u00ed.“
\n„Pod\u00edvejte, tady je \u0159eka, tak do n\u00ed sko\u010d\u00edme a odnese n\u00e1s do toho kr\u00e1lovstv\u00ed. My se tam dostaneme, jen se do toho mus\u00edme pustit. Kdy\u017e do toho d\u00e1me ve\u0161kerou s\u00edlu, tak se tam dostaneme“, s nad\u0161en\u00ed volalo p\u00edrko. Sna\u017eilo se\u00a0nazvednou, aby se mohlo v lehk\u00e9m v\u00e1nku dostat do potoka. Poda\u0159il se mu to, lehce dosedlo na hladinu a proud ho rychle odnesl.\u00a0„Tak to j\u00e1 mus\u00edm tak\u00e9“ zvolal kus k\u016fry. Rozhoupal se a zkut\u00e1lel se do\u00a0vody.\u00a0 „U\u017e plavu! Sl\u00e1va! za chv\u00edli budu v tom kr\u00e1lovstv\u00ed!“
\n„Sko\u010d za mnou“ volal na list. Jeho vol\u00e1n\u00ed\u00a0bylo sly\u0161et ji\u017e z d\u00e1lky a skoro zaniklo. List z\u016fstal s\u00e1m.
\n„Jim se to \u0159ekne. Copak j\u00e1 mohu sko\u010dit do vody? V\u017edy\u0165 se rozpust\u00edm. Barva se smyje. Pak mne ji\u017e nikdo nebude \u010d\u00edst.
\nJak to jen bylo v t\u00e9 knize. M\u00e1m na n\u011bkoho zavolat a budu \u017eiv? Tak n\u011bjak to bylo. Jen kdybych si vzpomn\u011bl na koho.\u00a0Po\u010dkat, n\u011bco si pamatuji. On o sob\u011b \u0159\u00edkal \u017ee propust\u00ed zajat\u00e9 na svobodu, slep\u00fdm navr\u00e1t\u00ed zrak a chud\u00fdm se zv\u011bstuje evangelium. Tak to bylo. A je to pro mne? No je. Ur\u010dit\u011b. J\u00e1 jsem slep\u00fd, proto\u017ee jsem nevid\u011bl jak dob\u0159e se mi \u017eilo, jak jsem m\u011bl smysl a te\u010f? Jsem vzajet\u00ed nikam nemohu, jsem tady zapomenut\u00fd. Jak chud\u00fd jsem. Ach jo. Ale on pov\u00eddal, \u017ee kdy\u017e v n\u011bho n\u011bkdo v\u011b\u0159\u00ed, bude m\u00edt v\u011b\u010dn\u00fd \u017eivot. Tak j\u00e1 to skus\u00edm.“
\nList se za\u010dal vlnit jak nab\u00edral s\u00edlu, aby za\u010dal volat.
\n„Pom\u00f3\u00f3\u00f3c! Zachra\u0148 mne. Nev\u00ed kdo jsi, nevid\u011bl jsem t\u011b, ale vol\u00e1 k tob\u011b zachra\u0148 mne. Pot\u0159ebuji t\u011b. Jsem slep\u00fd, chud\u00fd, zajat\u00fd, zlomen\u00fd. Pomoz\u00a0mi, pros\u00edm.“
\nNajednou se za\u010dal zvedat v\u00edtr.\u00a0 Nejd\u0159\u00edve list osu\u0161il od rann\u00ed rosy,\u00a0pak ho lehce nadzvedl a smetl mravence, kte\u0159\u00ed po n\u011bm \u0161lapali. Pak zes\u00edlil a vynesl pap\u00edr do oblak a nesl ho\u00a0d\u00e1l od lesa. List uvid\u011bl pod sebou potok a v n\u011bm p\u00edrko,kter\u00e9 se zaseklo mezi kameny.
\n„Mus\u00edm se z toho dostat. Mus\u00edm se v\u00edce sna\u017e\u00edt a poda\u0159\u00ed se mi to.“ Volalo p\u00edrko na sebe, ale \u010d\u00edm v\u00edce se sna\u017eilo, t\u00edm v\u00edce bylo uv\u011bzn\u011bn\u00e9 v kamen\u00ed. O kousek d\u00e1l list uvid\u011bl k\u016fru, jak se to\u010d\u00ed ve v\u00edru pod splavem. Sly\u0161elo jak si kus k\u016fry st\u00e1le opakuje: „Mus\u00edm do toho d\u00e1t v\u00edce s\u00edly, abych se z toho dostal, v\u00edce s\u00edly, v\u00edce s\u00edly.“ \u010c\u00edm v\u00edce\u00a0s\u00edly do toho d\u00e1val, t\u00edm v\u00edce se od n\u011bho odd\u011blovali kousky k\u016fry a byl men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed a slab\u0161\u00ed a sab\u0161\u00ed.
\nList se pomalu za\u010dal sn\u00e1\u0161et k zemi. Dopadl p\u0159ed lavi\u010dku k noh\u00e1m n\u011bjak\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Ten se sehl a vzal list do rukou. Za\u010detl se a pak se za\u010dal radovat a volal: „D\u011bkuji ti Bo\u017ee, za to, co jsi mi poslal! Te\u010f jsem pochopil. D\u011bkuji!“ Pak pap\u00edr vyhladil a opatrn\u011b ho odnesl dom\u016f. List si zar\u00e1moval a pov\u011bsil na dve\u0159e, aby ho m\u011bl v\u017edy na o\u010d\u00edch.
\nI list za\u010dal d\u011bkovat, ale kladl si ot\u00e1zku: „A co je vlastn\u011b na m\u011b naps\u00e1no?“<\/p>\n
I ty si klade\u0161 stejnou ot\u00e1zku? Pokud\u00a0t\u011b to je\u0161t\u011b nenapadlo, pak tady je to, co vis\u00ed u toho \u010dlov\u011bka na dve\u0159\u00edch: Dopadl zhlehka na zem. Kone\u010dn\u011b svobodn\u00fd. Cel\u00fd \u017eivot, kter\u00fd si pamatuje, byl sv\u00e1z\u00e1n v jedn\u00e9 knize. V\u011bt\u0161inou byl ve tm\u011b. Jin\u00ed na n\u011bm plnou vahou le\u017eeli a i on s ostatn\u00edmi zase na jin\u00fdch. Je pravdou, \u017ee n\u011bkdy z \u010dasu na \u010das se mohl prot\u00e1hnout, kdy\u017e \u010dlov\u011bk za\u010dal listovat knihou, ale nebylo to zas tak … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Poh\u00e1dka o listu pap\u00edru.<\/span>
\nNe silou ani moc\u00ed, ale m\u00fdm Duchem, prav\u00ed Hospodin z\u00e1stup\u016f.<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"