Byl jeden mal\u00fd \u0161roubov\u00e1\u010dek. Nen\u00e1padn\u00fd. Tak akor\u00e1t do kapsy. Tak\u00e9 se v n\u00ed r\u00e1d nosil. M\u011bl sponu, kterou\u00a0 se zachytil za kapsu a kterou bylo zd\u00e1lky vid\u011bt z vn\u011bj\u0161\u00ed strany kapsy.\u00a0Byl na ni py\u0161n\u00fd. V\u016fbec byl na sebe hrd\u00fd, i kdy\u017e byl mal\u00fd. A byl velmi cti\u017e\u00e1dostiv\u00fd.
\nKapsa mu \u010dasem p\u0159estala sta\u010dit. Pot\u0159eboval b\u00fdt v po\u0159\u00e1dn\u00e9 d\u00edln\u011b. A tak na sob\u011b za\u010dal trvd\u011b pracovat. Za\u010dal se vzd\u011bl\u00e1vat a roz\u0161i\u0159ovat svoje mo\u017enosti. P\u0159ed jeho jm\u00e9nem „\u0161roubov\u00e1k“ se za\u010daly sb\u00edrat r\u016fzn\u00e9 tituly: za\u010dal s tituly ploch\u00fd a\u00a0k\u0159\u00ed\u017eov\u00fd, postupn\u011b p\u0159id\u00e1val torks a imbus, nakonec tri -wing a torq-set a nakonec spanner head. Nejen, \u017ee si p\u0159id\u00e1val\u00a0p\u0159ed sv\u00e9 jm\u00e9no, ale i za n\u011bj.\u00a0P\u0159ibylo tam univers\u00e1ln\u00ed,\u00a0magnetick\u00fd, s ra\u010dnou a dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed.\u00a0Stal se z n\u011bho postupn\u011b \u0161lechtic mezi \u0161roubov\u00e1ky. Vjmenovat v\u0161echny jeho tituly trvalo hodn\u011b dlouho.\u00a0 Kone\u010dn\u011b se do\u010dkal. Byl uveden do kr\u00e1sn\u00e9 a velk\u00e9 d\u00edlny sv\u00e9ho p\u00e1na.<\/p>\n
Nebyl tam\u00a0v\u0161ak uveden\u00fd s\u00e1m. Spole\u010dn\u011b s n\u00edm tak\u00e9 velk\u00e9 kladivo a pila. M\u011bly sv\u00e1 m\u00edsta hned vedle n\u011bho. Kladivo po lev\u00e9 stran\u011b a\u00a0pila po\u00a0prav\u00e9. Kdy\u017e p\u00e1n ode\u0161el, nato\u010dil se k sousedu po lev\u00e9 stran\u011b. “ J\u00e1 jsem ploch\u00fd, k\u0159\u00ed\u017eov\u00fd,\u00a0 torks, imbus, tri-wing, torg-set \u0161roubov\u00e1k, uniovers\u00e1ln\u00ed, magnetick\u00fd, ra\u010dnov\u00fd …. „, trvalo to dlouho ne\u017e to v\u0161echno vyjmenoval. Pak dodal: “ A ty jsi kdo?“, zeptal se kladiva.
\n„J\u00e1? J\u00e1 jsem oby\u010dejn\u00e9 kladivo. Kdy\u017e je pot\u0159eba d\u00e1t do n\u011b\u010deho po\u0159\u00e1dnou r\u00e1nu, tak mne pou\u017eij\u00ed“, rozpa\u010dit\u011b vysv\u011btlovalo kladivo zasko\u010den\u00e9 p\u0159edstavov\u00e1n\u00edm \u0161roubov\u00e1ku. „A ty jsi kdo?“, oto\u010dil se \u0161roubov\u00e1k na pilu. „J\u00e1 jsem pila. Kdy\u017e je pot\u0159eba, tak v\u0161echno p\u0159e\u0159e\u017eu. Prost\u011b jsem pila.“
\nBylo vid\u011bt jak se \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo \u0161roubov\u00e1ku zalesklo. Bylo to t\u00edm, \u017ee se uvid\u011bl, jak je v\u00fdjme\u010dn\u00fd.
\n„Ten na\u00a0levo jen bu\u0161\u00ed a bu\u0161\u00ed a ta na pravo jen \u0159e\u017ee a\u00a0\u0159e\u017ee. Oba p\u0159itom nad\u011blj\u00ed ur\u010dit\u011b velk\u00fd\u00a0 nepo\u0159\u00e1dek a r\u00e1mus.\u00a0To j\u00e1 jsme na po\u0159\u00e1dnou a d\u016fle\u017eitou pr\u00e1ci. Dok\u00e1\u017ei v\u011bci roz\u0161roubovat na mal\u00e9 \u010d\u00e1sti\u010dky a zase je se\u0161roubovat, aby fungovaly. M\u011bli by mi tady d\u00e1t celou polici k dispozici a ne mne nech\u00e1vat mezi takov\u00fdmi hrubi\u00e1ny a nevzd\u011blanci.“ Pomalu se rozhl\u00ed\u017eel po d\u00edln\u011b a po\u00a0ostatn\u00edm n\u00e1\u0159ad\u00ed, jestli si\u00a0v\u0161echno n\u00e1\u0159ad\u00ed\u00a0v\u0161imlo jeho d\u016fle\u017eitosti.
\nNa kladivo a pilu rychle zapomn\u011bl. Jen kdy\u017e je p\u00e1n vracel\u00a0zp\u011bt do police a bylo z nich c\u00edtit pot lidsk\u00fdch rukou, tak ohrnul sv\u016fj „\u0161lechtick\u00fd“ nos.<\/p>\n
Tak ub\u00fdhal rok za rokem. V\u017edy se \u00fa\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e uvid\u011bl jak na kladivu p\u0159ib\u00fdvaj\u00ed otluky a pila, \u017ee ztr\u00e1c\u00ed ze sv\u00e9 barvy, jak se \u010dasto t\u0159ela o materi\u00e1l. O to v\u00edce v\u017edy vystrkoval sv\u00e9 dokonal\u00e9 a vyle\u0161t\u011bn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko.
\nA\u017e jednou p\u0159i pr\u00e1ci\u00a0se zase zamyslel o tom, jak vypad\u00e1 a\u00a0jak je dokonal\u00fd.\u00a0\u0158\u00edkal si: „U\u017e dlouho jsem se nikam neposunul, co bych je\u0161t\u011b mohl pro sebe z\u00edskat?“ Zasnil se. „P\u0159ece\u00a0m\u00e1m na to, b\u00fdt\u00a0 p\u00e1nem d\u00edlny.\u00a0Za\u010dal si to p\u0159edstavovat a neuv\u011bdomil si, \u017ee stroj ve kter\u00e9m n\u011bco \u0161rouboval, za\u010dal op\u011bt pracovat. Najednou byl vta\u017een\u00fd\u00a0mezi jeho ozuben\u00e1 kola. Vyk\u0159ikl, sna\u017eil se vysko\u010dit, ale bylo ji\u017e pozd\u011b. Stroj ho cel\u00e9ho zkroutil a pak se zasekl.\u00a0\u0160roubov\u00e1k\u00a0se nemohl v\u016fbec pohnout. Volal slab\u00fdm hlasem: „Pom\u00f3c, pomo\u017ete mi n\u011bkdo.“
\nDlouho se nic ned\u011blo. Dokonce n\u011bkdo zhasl sv\u011btla a on z\u016fstal s\u00e1m zakl\u00edn\u011bn\u00fd ve stroji. Nedok\u00e1zal odhadnout\u00a0jak dlouho to trvalo.
\nPak se op\u011bt rozsv\u00edtilo a sly\u0161el zvuk, jako by n\u011bkdo n\u011bco piloval. Za\u010daly na n\u011bho padat kovov\u00e9 piliny, a\u017e ho cel\u00e9ho pokryly. Najednou to trochu \u0161kublo a horn\u00ed kolo, kter\u00e9 ho sv\u00edralo odpadlo. Byl voln\u00fd. Byl op\u011bt voln\u00fd. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1la pila a sm\u00e1la se.
\nPod\u00edval se na sebe. Hr\u016fza. Kde bylo jeho dokonal\u00e9 t\u011blo. Te\u010f byl cel\u00fd zkroucen\u00fd.\u00a0Zkroucen\u00fd jak paragraf.\u00a0Nejen zkroucen\u00fd, ale po\u0159\u00e1dn\u011b po\u0161kr\u00e1ban\u00fd. Jeho lesk se ztratil.\u00a0Rozplakal se. „Jak te\u010f budu moct n\u011bco d\u011blat? Jsem cel\u00fd pokroucen\u00fd. Nikdo se mnou ji\u017e nebude nikdy pracovat. Ji\u017e nikdy nic nese\u0161roubuji ani neroz\u0161roubuji. Jsem vy\u0159\u00edzen\u00fd. Nadobro zni\u010den\u00fd. Co si po\u010dnu? Pila se p\u0159estala sm\u00e1t.
\n„Po\u010dkej chvilku, to se d\u00e1\u00a0spravit. Zavol\u00e1me kamar\u00e1da.“ A odb\u011bhla. Za chv\u00edli sly\u0161el sup\u011bn\u00ed a za pilou si to \u0161ine velk\u00e9 kladivo. Chvilku se d\u00edv\u00e1 na \u0161roubov\u00e1k a pak bod\u0159e \u0159\u00edk\u00e1: „No, nic moc, ale d\u00e1me to do po\u0159\u00e1dku. Ale Bude to trochu bolet.“
\n„Nevad\u00ed, n\u011bjakou tu bolest snesu. Jen abych byl zase k pou\u017eit\u00ed.“, na to \u0161roubov\u00e1k. Bylo vid\u011bt, \u017ee zapomn\u011bl na to, jak se p\u0159edt\u00edm na kladivo i pilu d\u00edval. „Pros\u00edm, za\u010dni kladivo.“
\nTak si tady lehni na kovadlinu“.\u00a0\u0160roubov\u00e1k ho poslechl. Kladivo dalo jednu silnou r\u00e1nu, a\u017e to v \u0161roubov\u00e1ku heklo a pak je\u0161t\u011b n\u011bkolik slab\u0161\u00edch. Pak se \u0161roubov\u00e1k pooto\u010dil a kladivo op\u011bt dalo jednu velkou r\u00e1nu a n\u011bkolik slab\u0161\u00edch.
\n„Tak a je hotovo. Sice nevypad\u00e1\u0161 jako manek\u00fdn, ale jsi zase po\u0159\u00e1dn\u00fd \u0161roubov\u00e1k“
\n\u0160roubov\u00e1k se na sebe pod\u00edval a za\u010dal se radovat z toho, \u017ee je op\u011bt p\u0159ipraven\u00fd pro pr\u00e1ci, ke kter\u00e9 by vyroben\u00fd. V\u016fbec mu nevadilo, \u017ee se ji\u017e neleskne. Dokonce po t\u011bch ran\u00e1ch zapomn\u011bl na sv\u00e9 tituly p\u0159ed jm\u00e9nem i za n\u00edm a spole\u010dn\u011b se s kladivem a pilou radoval.
\nVe\u010der ne\u017e usnul se rozhl\u00e9dl po d\u00edln\u011b s vd\u011b\u010dnost\u00ed, \u017ee tady m\u016f\u017ee b\u00fdt spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi. Najednou uvid\u011bl n\u00e1pis na st\u011bn\u011b d\u00edlny. D\u0159\u00edve si ho nidky nev\u0161iml. Snad proto, \u017ee vid\u011bl jen sebe. Jak\u00a0by mohl pak vid\u011bt, co je zde napsan\u00e9. \u010cetl:<\/p>\n
Pamatuj, \u017ee jsi jen n\u00e1strojem v rukou sv\u00e9ho P\u00e1na<\/strong>!<\/p>\n A pod t\u00edm bylo je\u0161t\u011b p\u0159ipsan\u00e9:<\/p>\n „B\u016fh se stav\u00ed proti py\u0161n\u00fdm, ale pokorn\u00fdm d\u00e1v\u00e1 milost.“<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Byl jeden mal\u00fd \u0161roubov\u00e1\u010dek. Nen\u00e1padn\u00fd. Tak akor\u00e1t do kapsy. Tak\u00e9 se v n\u00ed r\u00e1d nosil. M\u011bl sponu, kterou\u00a0 se zachytil za kapsu a kterou bylo zd\u00e1lky vid\u011bt z vn\u011bj\u0161\u00ed strany kapsy.\u00a0Byl na ni py\u0161n\u00fd. V\u016fbec byl na sebe hrd\u00fd, i kdy\u017e byl mal\u00fd. A byl velmi cti\u017e\u00e1dostiv\u00fd. Kapsa mu \u010dasem p\u0159estala sta\u010dit. Pot\u0159eboval b\u00fdt v … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Poh\u00e1dka o \u0161roubov\u00e1\u010dku.<\/span>