„Ur\u010dit\u011b si m\u011b n\u011bkdo tento t\u00fdden vybere. Jsem skv\u011bl\u00fd, cel\u00fd leskl\u00fd,
\nz kovu a ty moje zvonky. Jsou kr\u00e1sn\u011b nale\u0161t\u011bn\u00e9 a jak zvon\u00ed. To je zvuk. To probud\u00ed i mrtv\u00e9ho. Ne jak ty dne\u0161n\u00ed digit\u00e1ln\u00ed krabi\u010dky z um\u011bl\u00e9 hmoty. M\u00e1 to samou melodii, ale po\u0159\u00e1dn\u00e9ho sp\u00e1\u010de to nevzbud\u00ed. To na m\u011b je spolehnut\u00ed. J\u00e1 jsem v\u017edycky p\u0159ipraven\u00fd.“
\nDo obchodu vstoupila mlad\u00e1 \u017eena, a bud\u00edk se zasnil.
\n„Ta si m\u011b tak koupit. To by se mi u n\u00ed zvonilo.“
\n\u017dena pro\u0161la obchodem, prohl\u00e9dla si n\u011bkolik \u0161perk\u016f a ode\u0161la.\u00a0\u00a0ve dve\u0159\u00edch se m\u00edjela s mal\u00fdm chlapce.
\n„Ne,“ zvolal pro sebe bud\u00edk, „ten a\u0165 si m\u011b nekoup\u00ed.“ Ten by mne roz\u0161rouboval a nikdo by m\u011b nedal dohromodady.“\u00a0 Bud\u00edk se sna\u017eil d\u00edvat jinam.\u00a0Av\u0161ak chlapec se na n\u011bho up\u0159en\u011b zad\u00edval.\u00a0Bylo vid\u011bt, \u017ee se mu bud\u00edk se dv\u011bma velk\u00fdm zvonky naho\u0159e zal\u00edbil.\u00a0Vyth\u00e1l ruku z kapsy, pod\u00edval se do dlan\u011b\u00a0na drobn\u00e9, kter\u00e9 v n\u00ed m\u011bl. Pak pokr\u010dil rameny a koupil si baterku do hodinek. N\u00e1hle se rozl\u00edtly dve\u0159e a do tich\u00e9ho obchodu vstoupil urag\u00e1n. Tedy chlap jak hora. Na cel\u00fd obchod bylo sly\u0161et jeho hlas: “ Pot\u0159ebuji bud\u00edk, ale po\u0159\u00e1dn\u00fd, aby m\u011b vzbudil. J\u00e1 toti\u017e, kdy\u017e sp\u00edm, tak sp\u00edm. Co t\u00e1mhle ten?“ Uk\u00e1zal na kr\u00e1sn\u011b leskl\u00fd kovov\u00fd bud\u00edk s dv\u011bma zvonky naho\u0159e.
\n„Ano, ano,“ radoval se bud\u00edk,\u00a0„vem si m\u011b. To je n\u011bco jin\u00e9ho slou\u017eit u takov\u00e9ho chlapa. Na\u00a0to j\u00e1 se hod\u00edm“.
\nProdava\u010d vzal bud\u00edk nat\u00e1hl ho, aby uk\u00e1zal\u00a0mu\u017ei, jak bud\u00edk kr\u00e1sn\u011b zvon\u00ed. Mu\u017e zaplatil a ne\u010dekal a\u017e ho prodava\u010d zabal\u00ed\u00a0.\u00a0Str\u010dil nale\u0161t\u011bn\u00fd bud\u00edk do sv\u00e9 velk\u00e9 kapsy.
\nNajednou byla tma. N\u011bco bud\u00edk tla\u010dilo do skl\u00ed\u010dka a c\u00edtil, jak mu n\u011bdo \u0161kr\u00e1be po jeho nale\u0161t\u011bn\u00e9m kovu.\u00a0„A ten smrad“, povzdech si bud\u00edk. „Kam sem se to dostal?“
\nNajednou c\u00edtil, jak ho ruka vytahuje ze tmy. Postavila ho na st\u016fl. Pohodila vedel n\u011bj je\u0161t\u011b kl\u00ed\u010de, kter\u00e9\u00a0se mu celou dobu v kapse vr\u00fdlaly do jeho kovovov\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b.
\n„Co tady tak smrd\u00ed“, rozhl\u00e9dl se a uvid\u011bl, \u017ee stoj\u00ed p\u0159\u00edmo u pln\u00e9ho popeln\u00edku. „Fuj, to jsem si dal“, to jsem m\u011bl rad\u011bji z\u016fstat doma u sv\u00e9ho hodin\u00e1\u0159e na polici.
\nRuka ho vzala ze stolu a jin\u00e1 ho za\u010dala nat\u00e1\u010det na zvon\u011bn\u00ed.
\n„Dost“, volal. „V\u017edy\u0165 m\u011b strhne\u0161, praskne\u00a0mi p\u00e9ro. To sta\u010d\u00ed. Au, ty hrubi\u00e1ne.“ Pak dodal pro sebe: “ Jen po\u010dkej, j\u00e1 ti uk\u00e1\u017eu a\u017e za\u010dnu zvonit.“
\nSetm\u011blo se\u00a0 a mu\u017e vlezl do postele a tvrd\u011b usnul. Bylo sly\u0161et jen hlasit\u00e9 chr\u00e1p\u00e1n\u00ed. Bud\u00edk celou dobu nezamhou\u0159il oka, pro ten hrozn\u00fd chrapot.
\nPomalu se bl\u00ed\u017eil \u010das, kdy m\u00e1 p\u0159edv\u00e9st sv\u00e9 um\u011bn\u00ed. Nem\u016f\u017ee se ji\u017e do\u010dkat. Mus\u00ed se krotit, aby neza\u010dal zvonit d\u0159\u00edve.\u00a0„Ano, ano, u\u017e se to bl\u00ed\u017e\u00ed.\u00a0P\u011bt, \u010dty\u0159i, t\u0159i, dva, jedna –\u00a0te\u010f. Tak te\u010f ti to\u00a0uk\u00e1\u017eu, no po\u010dkej. J\u00e1 ti d\u00e1m se mnou tak zach\u00e1zet.“ Bud\u00edk zvonil a zvonil, co mu s\u00edly sta\u010dily. V t\u00e9\u00a0touze si to s t\u00edm hrubi\u00e1nem vy\u0159\u00eddit\u00a0si nev\u0161iml, \u017ee se\u00a0ho mu\u017e\u00a0ji\u017e nkolikr\u00e1t sna\u017eil vypnout.
\n„J\u00e1 mu uk\u00e1\u017eu, jak se m\u00e1 chovat“, cel\u00fd\u00a0nazloben\u00fd d\u00e1l zvonil a zvonil.
\n„J\u00e1 si to s tebou vy\u0159\u00edd\u00edm, takle mne po\u0161kr\u00e1bat kl\u00ed\u010dema, u\u0161pinit mi\u00a0skl\u00ed\u010dko pivem a nechat mne celou dobu v tom smradu.\u00a0Mne.\u00a0Tak\u00a0vz\u00e1cn\u00e9ho bud\u00edka.\u00a0Toho prav\u00e9ho mezi bud\u00edky.“ Cel\u00fd se rozp\u00e1lil hn\u011bvem. Zvonil a zvonil.
\nNajednou c\u00edt\u00ed, \u017ee let\u00ed vzduchem.
\n„Co to je, j\u00e1 pad\u00e1m. St\u00e1le pad\u00e1m“. Vid\u011bl, jak m\u00edjej\u00edc\u00ed se okna. Strachem p\u0159estal zvonit.\u00a0R\u00e1na. Bud\u00edk dopadl na chodn\u00edk p\u0159ed domem. Jen to k\u0159aplo, jak se rozbilo skl\u00ed\u010dko.
\n„Aj to je ne\u0161t\u011bst\u00ed“, sly\u0161e bud\u00edk nad sebou\u00a0zn\u00e1m\u00fd hlas.\u00a0Zn\u00e1m\u00e9 a jemn\u00e9 ruce ho zvedaj\u00ed a hlad\u00ed.
\n„No to se sprav\u00ed. D\u00e1me nov\u00e9 skl\u00ed\u010dko,\u00a0ulomen\u00e9 zvonky sprav\u00edme a nale\u0161t\u00edme t\u011b. Je\u0161t\u011b, \u017ee jsi z kovu. Zase bude\u00a0z tebe\u00a0p\u011bkn\u00fd chlap\u00edk.“ Hodin\u00e1\u0159 si ho opatrn\u011b d\u00e1v\u00e1 do sv\u00e9 ta\u0161ky. Za chv\u00edli bude ve sv\u00e9m obchod\u011b.
\nOp\u011bt stoj\u00ed vyle\u0161t\u011bn\u00fd na polici a \u010dek\u00e1, kdo si ho koup\u00ed.\u00a0„M\u011bla si m\u011b koupit ta mlad\u00e1 \u017eena, ur\u010dit\u011b bych tak nedopadl. Nebo je to snad t\u00edm, \u017ee tak siln\u011b zvon\u00edm. Tak nebudu zvonit v\u016fbec, aspo\u0148 se mnou nikdo nebude vzteky h\u00e1zet.“
\nDo obchodu vstoupila mlad\u00e1 \u017eena. Na prvn\u00ed pohled si\u00a0zal\u00edbila leskl\u00fd bud\u00edk s dv\u011bma velk\u00fdmi zvonky na ho\u0159e.
\n„Nezvon\u00ed moc hlasit\u011b? M\u016f\u017eete mi ho vyzkou\u0161et?“
\n„Pros\u00edm“, \u0159ekl hodin\u00e1\u0159 a nat\u00e1hl bud\u00edk.\u00a0Bud\u00edk si vzpomn\u011bl na toho hrubi\u00e1lna, kter\u00fd ho vyhodil oknem.\u00a0Tak rad\u011bji nezvonil.\u00a0Jen tak jemn\u011b, aby ho nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 sly\u0161et. Necht\u011bl, aby ho zase n\u011bkdo vyhodil oknem.
\n„To mi vyhovuje“, \u0159ekla mlad\u00e1 pan\u00ed, „aspo\u0148 mi nevzbud\u00ed celou rodinu“. Koupila bud\u00edk, nechala si ho zabalit a odnesla si ho dom\u016f.\u00a0Doma ho rozbalila, zkou\u0161ela,\u00a0kam ho d\u00e1t. Nakonec si ho postavila na sv\u016fj\u00a0kosmetick\u00fd stole\u010dek k zrcadlu vedle postele.
\nA tak bud\u00edk m\u011bl nov\u00fd a kr\u00e1sn\u00fd domov. Nemusel moc zvonit, tedy vladtn\u011b v\u016fbec nezvonil. Jen\u00a0se leskl vedle zrcadla a ukazoval pan\u00ed domu \u010das, aby se\u00a0nezapomn\u011bla p\u0159ed zrcadlem.
\nDen co den bud\u00edk vid\u011bl, jak ze sebe d\u011bl\u00e1 ta jeho pan\u00ed mlad\u0161\u00ed a mlad\u0161\u00ed \u017eenu. Jak se sna\u017e\u00ed zastavit \u010das r\u016fzn\u00fdmi p\u0159\u00edpravky a \u0161minkami. Stalo se, \u017ee se i vylekal, kdy\u017e ji v\u016fbec nepoznal a ze strachu i zazvonil. P\u0159estalo se mu l\u00edbit, \u017ee ta \u017eena chce st\u016fj, co st\u016fj posunout \u010das zp\u00e1tky.\u00a0 Nemohl sn\u00e9st, \u017ee se mu sna\u017e\u00ed mluvit do \u010dasu. „V\u017edy\u0165 na to jsem j\u00e1, kdo ur\u010duje \u010das. Nem\u016f\u017ee mi tady \u010das vracet zp\u00e1tky. Nem\u016f\u017eu si nechat do toho mluvit. J\u00e1 jsem p\u0159ece \u010das. Ale j\u00e1 ji uk\u00e1\u017ei, \u017ee to nem\u00e1 cenu, \u017ee stejn\u011b \u010das nezastav\u00ed, ani t\u011bmi jej\u00edmi barvi\u010dkami a masti\u010dkami. U\u017e v\u00edm jak na to.“\u00a0A bud\u00edk se za\u010dal p\u0159edb\u00edhat. Cht\u011bl t\u00e9 \u017een\u011b uk\u00e1zat, \u017ee nem\u016f\u017ee zastavit \u010das. \u010c\u00edm v\u00edce sed\u011bla p\u0159ed sv\u00fdm zrcadlem, t\u00edm v\u00edce se p\u0159edb\u00edhal. St\u00e1le ho musela opravovat. A\u017e jednoho dne j\u00ed to p\u0159estalo bavit.
\n„Kdy\u017e s tebou nen\u00ed rozumn\u00e1 \u0159e\u010d a st\u00e1le se p\u0159edb\u00edh\u00e1\u0161, tak tu m\u00e1\u0161“, sundala skl\u00ed\u010dko a ulomila bud\u00edku ru\u010di\u010dky.“ Tak te\u010f se zkus p\u0159eb\u00edhat“.
\nBud\u00edk z\u016fstal jako opa\u0159en\u00fd. Co si m\u00e1 te\u010f po\u010d\u00edt. Bez ru\u010di\u010dek, kter\u00e9 ur\u010duj\u00ed \u010das. K \u010demu te\u010f bude.
\nDruh\u00fd den ho nav\u00edc, pan\u00ed vyhodila. Le\u017eel venku na smeti\u0161ti a pr\u0161elo na n\u011bj.Cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl zimou.
\nAni si nev\u0161iml, \u017ee ho n\u011bkdo op\u011bt vzal do ruky a dal ho do\u00a0sv\u00e9 ta\u0161ky.
\n„Co to s tebou je, \u017ee t\u011b ka\u017ed\u00fd vyhazuje?“ \u0158\u00edkal si pro sebe hodin\u00e1\u0159, kdy\u017e ho v obchod\u011b vytahoval ze sv\u00e9 ta\u0161ky.\u00a0„To ji\u017e nebude tak snadn\u00e9, t\u011b opravit, cel\u00fd jsi zreziv\u011bl na tom de\u0161ti.“ Zat\u00edm t\u011b d\u00e1m sem do krabice a uvid\u00edme.
\nTak se bud\u00edk ocitl ve tmav\u00e9 krabici\u00a0ve skladi\u0161ti. St\u00e1le nad sebou na\u0159\u00edk\u00e1 a st\u011b\u017euje si na lidi, co s n\u00edm ud\u011blali, \u017ee si ani nev\u0161iml,\u00a0\u017ee se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu hodin\u00e1\u0159i a je v jeho skladi\u0161ti.
\nAsi tam na\u0159\u00edk\u00e1 je\u0161t\u011b i dnes.
\nA co my?\u00a0Ta poh\u00e1dka tak\u00e9 mohla za\u010d\u00ednat:
\nByl jednou jeden k\u0159es\u0165an, kter\u00fd \u017eil ten nejk\u0159es\u0165an\u0161\u0165\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot. Byl na to taky pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd. Bylo v\u0161ude sly\u0161et jeho hlas, jak mluvil o sv\u00e9m k\u0159es\u0165anstv\u00ed a spravedlnosti a\u00a0l\u00e1sce. Bylo ho sly\u0161et, doma, v pr\u00e1ci a na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Kdy\u017e vid\u011bl \u017ee ho lid\u00e9 neposlouchaj\u00ed a\u00a0n\u011bkte\u0159\u00ed se\u00a0mu sm\u011bj\u00ed, \u017ea\u010dal zvy\u0161ovat hlas a k\u0159i\u010det, kdy\u017e to nepomohlo, \u0159ekl si pro sebe:“J\u00e1 v\u00e1m uk\u00e1\u017eu,“ a za\u010dal lidem vyhro\u017eovat peklem.
\nJednou, kdy\u017e tak vyhro\u017eoval a k\u0159i\u010del, p\u0159istoupil k n\u011bmu\u00a0jeden hromotluk a po\u0159\u00e1dn\u011b mu….. ale d\u00e1l to ji\u017e zn\u00e1me. Ne?<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
„Ur\u010dit\u011b si m\u011b n\u011bkdo tento t\u00fdden vybere. Jsem skv\u011bl\u00fd, cel\u00fd leskl\u00fd, z kovu a ty moje zvonky. Jsou kr\u00e1sn\u011b nale\u0161t\u011bn\u00e9 a jak zvon\u00ed. To je zvuk. To probud\u00ed i mrtv\u00e9ho. Ne jak ty dne\u0161n\u00ed digit\u00e1ln\u00ed krabi\u010dky z um\u011bl\u00e9 hmoty. M\u00e1 to samou melodii, ale po\u0159\u00e1dn\u00e9ho sp\u00e1\u010de to nevzbud\u00ed. To na m\u011b je spolehnut\u00ed. J\u00e1 jsem … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Poh\u00e1dka o bud\u00edku.<\/span>