Setkaly se dva\u00a0postar\u0161\u00ed, ale zaslou\u017eil\u00e9\u00a0\u0161t\u011btce. Ka\u017ed\u00fd m\u011bl za sebou mnoho obraz\u016f zn\u00e1mych i nezn\u00e1m\u00fdch.\u00a0Byly u toho, kdy\u017e vznikaly obrazy, kter\u00e9 pak visely na v\u00fdstav\u00e1ch. Obrazy, kter\u00e9 lid\u00e9 \u010dasto obdivovali.\u00a0 Dok\u00e1zaly sv\u00fdmi \u0161t\u011btinami vykouzlit n\u00e1dhern\u00e9 tvary, tv\u00e1\u0159e i krajiny. Byly takov\u00fdmi mal\u00fdmi tv\u016frci lidsk\u00fdch p\u0159edstav. Zn\u00e1m\u00fdch i t\u011bch skryt\u00fdch. V\u011bd\u011bly k\u00fdm jsou a co maj\u00ed za sebou. Te\u010f p\u0159ed d\u016fchodem se n\u00e1hodn\u011b se\u0161ly u Palety- v zn\u00e1m\u00e9 um\u011bleck\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, pardon, tedy „barv\u00e1rn\u011b“.<\/p>\n
„Dobr\u00fd den pane. Hodn\u011b jsem o v\u00e1s sly\u0161el.“<\/span> „Strejdo poj\u010f si s n\u00e1mi malovat, chyb\u00ed\u0161 n\u00e1m“,<\/span>\u00a0volalo na \u0161tetec tucet mal\u00fdch \u0161tete\u010dk\u016f. Poskakovaly st\u00e1le kolem a\u00a0radovaly se z barev, kter\u00e9 na sob\u011b m\u011bly.\u00a0„Poj\u010f ji\u017e s n\u00e1mi malovat.“<\/span> Druh\u00fd \u0161t\u011btec objal sv\u00e9 mal\u00e9 kolegy.<\/p>\n „To jsou d\u011bti m\u00fdch\u00a0b\u00fdval\u00fdch \u017e\u00e1k\u016f.“ Jejich rodi\u010de maj\u00ed hodn\u011b pr\u00e1ce a\u00a0j\u00e1 se r\u00e1d v\u011bnuji jejich d\u011btem. To v\u00edte, mo\u017en\u00e1\u00a0jednou budou malovat p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 obrazy.“<\/span><\/p>\n Zvedl se\u00a0a odch\u00e1zel\u00a0 s d\u011btmi z „Barv\u00e1rny“. Pak se je\u0161t\u011b oto\u010dil a dodal:<\/p>\n „Ne, nen\u00ed\u00a0to stejn\u00e9.\u00a0Vy jste vychoval sobce, kte\u0159\u00ed\u00a0jsou zklaman\u00ed \u017eivotem, p\u0159estali ostatn\u00edm \u0161t\u011btc\u016fm v\u011b\u0159it, vid\u00ed jen sv\u016fj \u017eivot a sebe. J\u00e1 m\u00e1m rodinu, i kdy\u017e nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bti. M\u00fd \u017e\u00e1ci maluj\u00ed pro radost, z l\u00e1sky k obraz\u016fm.\u00a0 Jsou pln\u00ed d\u016fv\u011bry v budoucnost. J\u00e1\u00a0je budu m\u00edt st\u00e1le kolem sebe jako rodinu. Vy v\u0161ak pane kolego jste s\u00e1m se sebou. A tak asi z\u016fstanete i na st\u00e1\u0159\u00ed.“<\/span><\/p>\n Pomalu se vzdaloval a kolem n\u011bho poskakovalo tucet mal\u00fdch \u0161t\u011bte\u010dk\u016f.\u00a0Jejich radostn\u00e9 \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed bylo je\u0161t\u011b dlouho sly\u0161et. A\u00a0 co vy na to? Co mysl\u00edte, m\u016f\u017ee to je\u0161t\u011b zm\u011bnit? Jak?<\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Setkaly se dva\u00a0postar\u0161\u00ed, ale zaslou\u017eil\u00e9\u00a0\u0161t\u011btce. Ka\u017ed\u00fd m\u011bl za sebou mnoho obraz\u016f zn\u00e1mych i nezn\u00e1m\u00fdch.\u00a0Byly u toho, kdy\u017e vznikaly obrazy, kter\u00e9 pak visely na v\u00fdstav\u00e1ch. Obrazy, kter\u00e9 lid\u00e9 \u010dasto obdivovali.\u00a0 Dok\u00e1zaly sv\u00fdmi \u0161t\u011btinami vykouzlit n\u00e1dhern\u00e9 tvary, tv\u00e1\u0159e i krajiny. Byly takov\u00fdmi mal\u00fdmi tv\u016frci lidsk\u00fdch p\u0159edstav. Zn\u00e1m\u00fdch i t\u011bch skryt\u00fdch. V\u011bd\u011bly k\u00fdm jsou a co maj\u00ed za … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Kdy\u017e dva d\u011blaj\u00ed tot\u00e9\u017e, nen\u00ed to tot\u00e9\u017e.<\/span>
\n„J\u00e1 o v\u00e1s taky. To se nedalo nep\u0159eslechnout.“<\/span>
\n„To v\u00edte,\u00a0\u017eivot um\u011blce. To je v\u017edy trochu divok\u00e9, ale\u00a0maj\u00ed tu skv\u011bl\u00e9 barvy. Ta chu\u0165. Hlavn\u011b ta titanov\u00e1 b\u011bloba, nebo ta kobaltov\u00e1 mod\u0159. To je\u00a0pane\u010dku chu\u0165. Hned bych\u00a0tu z\u016fstal, kdybych m\u011bl v\u00edce \u010dasu. Ale zn\u00e1te to, st\u00e1le n\u011bjak\u00e1 pr\u00e1ce, plno n\u00e1pad\u016f, kter\u00e9 je pot\u0159eba zpracovat.“<\/span>
\n„Pane kolego m\u00e1me p\u0159ece p\u0159ed d\u016fchodem, nem\u011bli bychom se tak honit. Jinak si ten d\u016fchod neu\u017eijeme a skon\u010d\u00edme n\u011bkde v ko\u0161i, kdy\u017e n\u00e1m v\u0161echny vlasy vypadaj\u00ed. Pod\u00edvejte, m\u00e1me ji\u017e \u0161ediny a jak\u00a0n\u00e1m ty na\u0161e „vl\u00e1sky“ za ta l\u00e9ta pr\u00e1ce pro\u0159\u00eddly. Sam\u00fdm zast\u0159ihov\u00e1n\u00edm se n\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u011b zkr\u00e1tily.“<\/span>
\n „Odpo\u010d\u00edvat? Zvolnit? Na to nem\u00e1m \u010das.\u00a0Pod\u00edvejte se kolem, na ty mlad\u00edky, jak se\u00a0derou na m\u00e9 m\u00edsto. Jak cht\u011bj\u00ed zaujmout m\u00e9 postaven\u00ed . Kam se pod\u00edv\u00e1m sam\u00e1 konkurence, sam\u00fd boj o m\u00edsto na v\u00fdslun\u00ed. Boj o sl\u00e1vu. Co v\u00e1m budu pov\u00eddat kolego, v\u017edy\u0165 to zn\u00e1te.“<\/span>
\n„V\u00edte, \u017ee ani ne. Nebo si ji\u017e nevzpom\u00edn\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy, kdy\u017e jsem byl hodn\u011b, hodn\u011b mlad\u00fd a cht\u011bl jsem se proslavit. Ale te\u010f ne. Mnoho let to ji\u017e nezn\u00e1m. V\u017edy\u0165 d\u011bl\u00e1me um\u011bn\u00ed, d\u00e1v\u00e1me lidem radost a l\u00e1sku. Nepodnik\u00e1me p\u0159ece.“\u00a0<\/span>
\n„Jak se v\u00e1m pak poda\u0159ilo\u00a0vytvo\u0159it tolik nov\u00fdch\u00a0\u0161kol a sm\u011br\u016f? V\u017edy\u0165 jich za v\u00e1mi z\u016fstalo mo\u017en\u00e1 i v\u00edce ne\u017e za mnou.“<\/span>
\n„To nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9, pane kolego.\u00a0Kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee m\u00e1 n\u011bkdo talent, povzbuzoval jsem ho, aby byl lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.\u00a0Kdy\u017e bylo vid\u011bt, \u017ee to m\u016f\u017ee dot\u00e1hnout d\u00e1l, ne\u017e j\u00e1, p\u0159enechal jsem mu i\u00a0pr\u00e1ci na m\u00fdch obrazech a pozd\u011bji i\u00a0paletu a v\u0161echny ostatn\u00ed \u0161t\u011btce.“<\/span>
\n„To snad ne? Vy jste musel zbl\u00e1znit. Co jste pak d\u011blal?“<\/span>
\n„No na\u0161el jsem si jin\u00fd styl.\u00a0Objevoval jsem nov\u00e9 techniky a hledal nov\u00e9 talenty. No pak se to opakovalo a opakovalo. Tak\u00a0se pr\u00e1ce rozr\u016fstala, \u0161koly\u00a0se rozr\u016fstaly a p\u0159ich\u00e1zely i nov\u00e9 n\u00e1pady. Vy to tak ned\u011bl\u00e1te?“<\/span>
\n„Ne, ned\u011bl\u00e1m. Kdo to kdy vid\u011bl v dne\u0161n\u00ed dob\u011b! To j\u00e1 jak jsem vid\u011bl, \u017ee by n\u011bkter\u00fd z m\u00fdch \u017e\u00e1k\u016f\u00a0mohl b\u00fdt lep\u0161\u00ed, hned \u0161el „zhru\u0161ky dol\u016f“. U\u017e nebyl m\u00fdm \u017e\u00e1kem. Prost\u011b jsem ho vyhodil. D\u016fvod se v\u017edy na\u0161el. No a taky vznikla nov\u00e1 \u0161kola. A nebylo jich m\u00e1lo. Pokud byl n\u011bkdo dobr\u00fd, osamostatnil se, pokud ne\u00a0propadl se do nezn\u00e1ma. Ale po\u0159\u00e1d jsem ho m\u011bl pod kontrolou. M\u00e1m dost sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch a obdivovatel\u016f, kte\u0159\u00ed by ho sk\u0159\u00edpli, kdyby cht\u011bl vystavovat v\u00edce ne\u017e j\u00e1, nebo by cht\u011bl lep\u0161\u00ed zak\u00e1zky ne\u017e j\u00e1. To v\u00edte. \u017divot je \u017eivot.\u00a0 Zvl\u00e1\u0161t\u011b mezi um\u011blci.“<\/span>
\nNemysl\u00edm si, \u017ee bych m\u011bl tvrd\u00fd\u00a0\u017eivot.\u00a0Pr\u00e1v\u011b naopak, pane kolego.“<\/span><\/p>\n
\n„To je va\u0161e rodina? Ostatn\u011b, co je mi do toho, \u017ee? Kdy\u017e tak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pak jsme sice jin\u00ed, ale v\u00fdsledek je stejn\u00fd.\u00a0Za ob\u011bma\u00a0z\u016fstalo spoustu nov\u00fdch um\u011bleck\u00fdch sm\u011br\u016f a \u0161kol. No ne?“<\/span><\/p>\n
\nDruh\u00fd star\u00fd \u0161t\u011btec se najednou shrbil. St\u00e1le mu zn\u011blo v u\u0161\u00edch slovo „s\u00e1m“. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co mu kolega \u0159ekl. Necht\u011bl p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1 asi pravdu, ale uvnit\u0159 n\u011bho mu n\u011bco \u0159\u00edkalo: „J\u00f3 to jsi dopadnul. Z\u016fstane\u0161 s\u00e1m. J\u00f3 to\u00a0jsi dopadnul.“<\/span> Pak si nahlas povzdechl: „Ale copak to mohu je\u0161t\u011b zm\u011bnit?“<\/span><\/p>\n