„Co te\u010f. Asi to je konec.“ Le\u017eel v t\u00e9to\u00a0velk\u00e9 krabici, pln\u00e9 n\u011bjak\u00fdch drobn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Byl upln\u011b zni\u010den\u00fd, bez ru\u010di\u010dek, bez zvonk\u016f, s rozbit\u00fdm skl\u00ed\u010dkem. Doch\u00e1zel mu dech. C\u00edtil, jak mu doch\u00e1z\u00ed s\u00edla. Sice tikal, ale st\u00e9le pomaleji a pomaleji. Jak se spomalovalo jeho tik\u00e1n\u00ed, za\u010dal se mu odv\u00edjet p\u0159ed jeho vnit\u0159n\u00edm zrakem cel\u00fd\u00a0\u017eivot. Jakoby byl n\u011bkde vysoko a vid\u011bl s\u00e1m sebe dole pod sebou.\u00a0Co vid\u011bl, ho je\u0161t\u011b v\u00edce zdeptalo, ne\u017e to, \u017ee pomalu dotik\u00e1val. Uvid\u011bl jak byl hrub\u00fd, jak byl pomstichtiv\u00fd, py\u0161n\u00fd a sv\u00e9hlav\u00fd, tedy sp\u00ed\u0161e sv\u00e9zvoniv\u00fd. Kdyby mohl, za\u010dal by plakat.\u00a0Kdyby mu z\u016fstaly ru\u010di\u010dky, ur\u010dit\u011b by jimy za\u010dal lomit s\u00e1m nad sebou. Ale\u00a0u\u017e je nem\u011bl. Z krabice bylo sly\u0161et jen slabounk\u00e9: „Co jsem to za\u010d!? Jak jsem se to choval!? Kdybych to jen mohl vz\u00edt v\u0161echno zp\u011bt. Za\u010d\u00edt znova. Kdyby mi to mohl n\u011bkdo odpustit, ale tady nikdo nen\u00ed, nikdo mne nesly\u0161\u00ed. Je konec. “
\nS posledn\u00edmi tikoty bylo sly\u0161et\u00a0velmi tich\u00e9: „Odpus\u0165 mi.“ Pak nastalo ticho.<\/p>\n
Hodin\u00e1\u0159\u00a0rozsv\u00edtil ve\u00a0skladu, kter\u00fd m\u011bl hned za prodejnou. Vyt\u00e1hl z reg\u00e1lu krabici s r\u016fzn\u00fdmi star\u00fdmi sou\u010d\u00e1stkami. Cht\u011bl je\u00a0rozt\u0159\u00eddit a nepou\u017eiteln\u00e9 vyhodit. Bral jednu po druh\u00e9 a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad nimi. Pak je t\u0159\u00eddil na dv\u011b kupky. Jednu kupku pak vyhod\u00ed do ko\u0161e. Druhou\u00a0je\u0161t\u011b pou\u017eije.
\nZvedl rozbit\u00fd bud\u00edk.\u00a0 „Co se to s tebou stalo, p\u0159\u00edteli? Tolik jsem\u00a0na tob\u011b pracoval. Byl jsi\u00a0kr\u00e1sn\u00fd, spolehliv\u00fd.\u00a0Byl jsi m\u00fdm skv\u011bl\u00fdm d\u00edlem. Co se to jen s tebou stalo? Takhle skon\u010dit. No nic.“ Hodin\u00e1\u0159ova ruka ho nesla na kupku, kter\u00e1 skon\u010d\u00ed v ko\u0161i. Uprost\u0159ed se zastavila. Hodin\u00e1\u0159 si vzopmn\u011bl na svou vnu\u010dku,\u00a0kter\u00e1 m\u00e1 dnes narozeniny a on pro ni nem\u00e1 d\u00e1rek.\u00a0Usm\u00e1l se. N\u011bco ho napadlo.
\n„Ano, to bude p\u011bkn\u00fd d\u00e1rek,“ mluvil s\u00e1m pro sebe. „To bude\u00a0d\u00e1rek.“ Vzal bud\u00edk a ode\u0161el s n\u00edm do d\u00edlny.<\/p>\n
Pomalu se probouzel. N\u011bco ho oslnilo. \u017de by byl v bud\u00edkov\u00e9m nebi? Tak vypad\u00e1 nebe? Ne to je n\u011bjak\u00fd pokoj. Kr\u00e1sn\u00fd, barevn\u00fd, pln\u00fd hra\u010dek. Zd\u00e1l se mu n\u011bjak pov\u011bdom\u00fd a i ten hl\u00e1sek, kter\u00fd sly\u0161\u00ed. Ji\u017e ho n\u011bkdy ur\u010dit\u011b sly\u0161el, jen si nem\u016f\u017ee vzpomenout kde.
\nCo se s n\u00edm stalo? Posledn\u00ed na co si pamatuje, byla \u010dern\u00e1 tma a krabice pln\u00e1 haramp\u00e1d\u00ed. Pak je\u0161t\u011b jeho pomal\u00fd a tich\u00fd tikot. Tma. D\u00e1l si nic nepamatuje.
\nTe\u010f se v\u0161ak op\u011bt c\u00edt\u00ed skv\u011ble, jen\u00a0jako by m\u011bl uvnit\u0159 v\u0161echno n\u011bjak jinak. Za\u010dal se zkoumat.
\n„No ne, co to m\u00e1m v sob\u011b za v\u00e1lce? To snad ne: To vypad\u00e1 jako n\u00e1lo\u017e.\u00a0J\u00e1 ur\u010dit\u011b vybouhnu. Ud\u011blali ze mne bombu.\u00a0A tik\u00e1 to. Uklidni se. To tik\u00e1\u0161 ty.“ Napom\u00edn\u00e1 s\u00e1m sebe. “ To jsem ji\u017e ale vid\u011bl. Kde jsem to vid\u011bl? No jo, to jsou baterie. No ne,\u00a0ze mne ud\u011blali ten modern\u00ed bud\u00edk?“ Dostal strach, \u017ee m\u00edsto ru\u010di\u010dek te\u010f bude jen ukazovat n\u011bjak\u00e1 \u010d\u00edsla. Najednou se uvid\u011bl v zrcadle.
\n„Co to je? Jak to vypad\u00e1m? J\u00e1 m\u00e1m v sob\u011b medv\u011bda a m\u00edsto ru\u010di\u010dek tlapky. Jak se pohybuj\u00ed, tak to vypad\u00e1, \u017ee medv\u011bd cvi\u010d\u00ed. No je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale je to i legrace.“ Bud\u00edk se\u00a0pousm\u00e1l. Pak vyk\u0159\u00edkl radost\u00ed: „M\u00e1m i zvonky!“ To si je mus\u00edm ned vyzkou\u0161et.“\u00a0Zarazil se. Vzpomn\u011bl si, co se naposled stalo, kdy\u017e si zvonil s\u00e1m od sebe.
\n„Ne, nebudu zvonit. Po\u010dk\u00e1m a\u017e\u00a0mne n\u011bkdo nat\u00e1hne. Budu \u010dekat.“<\/p>\n
„D\u011bde\u010dku, pros\u00edm a\u0165 ten kr\u00e1sn\u00fd bud\u00edk zazvon\u00ed.“ \u017dadonila hol\u010di\u010dka. Hodin\u00e1\u0159 vzal bud\u00edk, n\u011bco v n\u011bm chvilku \u0161teloval, pak\u00a0ho op\u011bt postavil na no\u010dn\u00ed stolek vedle post\u00fdlky. Za chv\u00edli se ozvala kr\u00e1sn\u00e1 tane\u010dn\u00ed melodie.
\n„Co to je? Kdo tu hraje?“ Divil se bud\u00edk.\u00a0“ J\u00e1 nezvon\u00edm? J\u00e1 hraji!“
\nZaposlouchal se\u00a0do melodie. Kdyby mohl, za\u010dal by si podup\u00e1vat do rytmu.
\n„D\u011bde\u010dku, kde jsi vzal tak kr\u00e1sn\u00fd bud\u00edk?“ Ptala se hol\u010di\u010dka.
\n„Jsem p\u0159ece hodin\u00e1\u0159“, na to d\u011bde\u010dek. \u00a0„Vzal jsem jeden rozbit\u00fd bud\u00edk, kter\u00fd ji\u017e netikal, ani neukazoval \u010das a opravil jsem ho. Dal jsem mu nov\u00e9 vnit\u0159nosti, obr\u00e1zek\u00a0i ru\u010di\u010dky. A je jako nov\u00fd. Byl mrtv\u00fd a te\u010f zase \u017eije. Dostal novou \u0161anci“
\n„To\u00a0fak\u00a0byl mrtv\u00fd, d\u011bde\u010dku? To jako, \u017ee se znovunarodil?“
\n„I\u00a0tak se to d\u00e1 \u0159\u00edct.“
\n„Je moc kr\u00e1sn\u00fd d\u011bde\u010dku. Jak\u00a0cvi\u010d\u00ed. Moc se mi l\u00edb\u00ed. Moc. Budu se na n\u011bj ka\u017ed\u00fd ve\u010der d\u00edvat a r\u00e1no mne bude budit p\u00edsni\u010dkou.
\nD\u011bkuji\u00a0ti, d\u011bde\u010dku.“<\/p>\n
Ten, kdo rozum\u00ed \u0159e\u010di bud\u00edk\u016f by zaslechl je\u0161t\u011b tich\u00e9 tikaj\u00edc\u00ed:
\n„I j\u00e1 ti ta-k\u00e9 d\u011b-ku-ji, pa-ne. Tik,\u0165ak“<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
„Co te\u010f. Asi to je konec.“ Le\u017eel v t\u00e9to\u00a0velk\u00e9 krabici, pln\u00e9 n\u011bjak\u00fdch drobn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Byl upln\u011b zni\u010den\u00fd, bez ru\u010di\u010dek, bez zvonk\u016f, s rozbit\u00fdm skl\u00ed\u010dkem. Doch\u00e1zel mu dech. C\u00edtil, jak mu doch\u00e1z\u00ed s\u00edla. Sice tikal, ale st\u00e9le pomaleji a pomaleji. Jak se spomalovalo jeho tik\u00e1n\u00ed, za\u010dal se mu odv\u00edjet p\u0159ed jeho vnit\u0159n\u00edm zrakem cel\u00fd\u00a0\u017eivot. Jakoby byl … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Zamy\u0161len\u00ed na ka\u017ed\u00fd den. Poh\u00e1dka o Bud\u00edku (pokra\u010dov\u00e1n\u00ed z 19.11.)<\/span>