Op\u011bt jsem mimo domov, v Anglii. Kdy\u017e jsem v sobotu \u00a0let\u011bl z Bratislavy bylo je\u0161t\u011b p\u011bkn\u00e9 po\u010das\u00ed a v p\u011bt r\u00e1no teplom\u011br ukazoval \u010dty\u0159i stupn\u011b. Anglie n\u00e1s v\u0161ak v\u00edtala mraky, sn\u011bhem a m\u00ednus dv\u011bma. Vysoko nad mraky bylo kr\u00e1sn\u00e9 modr\u00e9 nebe, vid\u011bl jsem, jak nad a pod n\u00e1mi k\u0159i\u017euj\u00ed na\u0161\u00ed dr\u00e1hu jin\u00e1 letadla. Pak jsme za\u010dali klesat a najednou jsme byli v obklopen\u00ed \u0161ed\u00fdmi mraky. Klesali jsme a st\u00e1le jsme nic nevid\u011bli. Jindy jsme prolet\u011bli mraky a najednou se objevily domy, pol\u00ed\u010dka, \u0159eka a potoky, jezera, cesty, \u00a0m\u011bsta a v\u0161e jako na dlani. \u00a0Tentokr\u00e1t jsme vid\u011bli kolem letadla jen mraky. Nebylo \u00a0st\u00e1le nic vid\u011bt. P\u0159itom jsme \u00a0klesali, dlouho klesali a zd\u00e1lo se \u00a0\u017ee hodn\u011b, hodn\u011b dlouho. Bylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9. \u00a0\u010clov\u011bk c\u00edtil, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00edme k zemi. St\u00e1le vysokou rychlost\u00ed. \u0158\u00edtili jsme se prudce k zemi b\u00edlou tmou. Pod n\u00e1mi se k\u00e1m p\u0159ibli\u017eovala zem\u011b, ale my jsme ji nevid\u011bli. V\u00edm, \u017ee pilot nemus\u00ed vid\u011bt p\u0159ed sebe, aby mohl let\u011bt a p\u0159ist\u00e1vat. P\u0159esto to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, proto\u017ee jsme nevid\u011bli zemi, nevid\u011bli leti\u0161t\u011b a c\u00edtili jsme, jak letadlo man\u00e9vruje na p\u0159ist\u00e1n\u00ed. Najednou v m\u017eiku se objevila plocha p\u0159ist\u00e1vac\u00ed dr\u00e1hy, na kter\u00e9 jsme b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ist\u00e1li.<\/p>\n
Zaj\u00edmav\u00fd pocit. Kdyby to \u0161lo, \u010dlov\u011bk by v t\u011bch okam\u017eic\u00edch vystoupil. Podobn\u011b se to st\u00e1v\u00e1 s \u017eivotem. M\u00e1me kolem sebe mlhu, mraky a nevid\u00edme kam se \u0159\u00edt\u00edme. Jen se n\u00e1m zd\u00e1, \u017ee je to velmi rychle a nem\u016f\u017eeme to zastavit. Cht\u011bli bychom aspo\u0148 na chv\u00edli vystoupit, zjistit, co je p\u0155ed n\u00e1mi, oddechnout si od nap\u011bt\u00ed, ale mus\u00edme z\u00fastat v tom letadle \u017eivota. Zaplavuj\u00ed n\u00e1s r\u016fzn\u00e9 pocity. Od zv\u011bdavosti, strachu, odevzdanosti, beznad\u011bje, ale tak\u00e9 nad\u011bje. M\u00edch\u00e1 se to v n\u00e1s. Ne v\u017edy let\u00edme nad mraky. \u00a0\u010casto v nich a v turbulenc\u00edch. Piloti maj\u00ed p\u0159\u00edstroje, kter\u00e9 nav\u00e1d\u00ed letadlo spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, ale pokud by selhaly, nev\u00edm, jak by piloti letadlo vedli. I my jsme vedeni v t\u00e9to mlze. \u00a0Nejsme sami. M\u016f\u017eeme m\u00edt a m\u00e1me toho nejlep\u0161\u00edho autopilota \u017eivota, kter\u00fd existuje. KRISTA. Duchu svat\u00e9mu, kter\u00e9ho n\u00e1m poslal za sebe a kter\u00e9ho jsme p\u0159ijali nevad\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 mlha ani tma, aby vid\u011bl. Je naspan\u00e9, \u017ee i tma je mu sv\u011btlem. My v\u0161ak pro obavy z mlhy se sna\u017e\u00edme p\u0159epnout \u00a0na ru\u010dn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed a chceme sv\u016fj \u017eivot \u0159\u00eddit sami. Z letadla jsme vid\u011bl, \u017ee pod n\u00e1mi je n\u011bco modr\u00e9ho a myslel jsem si, \u017ee je to mo\u0159e, kdy\u017e jsme v\u0161ak k tomu p\u0159ilet\u011bli bl\u00ed\u017ee, byly to op\u011bt jen mraky. Kdybych se podle toho \u0159\u00eddil, let\u011bl bych jin\u00fdm sm\u011brem a bloudil bych v\u00edce a v\u00edce. \u010casto si mysl\u00edme, \u017ee dok\u00e1\u017eeme v mlze rozeznat tu stoprocentn\u011b spr\u00e1vnou cestu, ale nakonec se op\u011bt ztrat\u00edme v mlze a mrac\u00edch. Je lep\u0161\u00ed se spol\u00e9hat na toho, kdo vid\u00ed i skrze tuto b\u00edlou tmu. Poslechnout ho a n\u00e1sledovat ho. Pak se nem\u016f\u017eeme \u00a0ztratit a nemus\u00edme se ob\u00e1vat, \u017ee mineme leti\u0161t\u011b a p\u0159ist\u00e1vac\u00ed dr\u00e1hu Bo\u017e\u00edho kr\u00e1lovstv\u00ed. M\u00e1me zasl\u00edben\u00ed dobr\u00fdch v\u011bc\u00ed, ale tak\u00e9 podm\u00ednku \u00a0naslouchat jeho hlasu a n\u00e1sledovat ho. P\u0159epni na Ducha sv\u00e9ho a dej pry\u010d ruce z \u0159\u00edd\u00edc\u00ed p\u00e1ky. Pak m\u016f\u017ee\u0161 spo\u010dinout v pokoji, i kdy\u017e let\u00ed\u0161 skrze mraky a nic nevid\u00ed\u0161.<\/p>\n
Modlitma: Je\u017e\u00ed\u0161i, vyzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee ty jsi ta Cesta, Pravda i \u017divot. \u017de jsi tou moj\u00ed cestou, pravdou a \u017eivotem. Vyzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee ne j\u00e1, ale ty zn\u00e1\u0161 cesty, kter\u00fdmi m\u00e1m j\u00edt. Ty zn\u00e1\u0161 pravdu m\u00e9ho \u017eivota. Ty s\u00e1m jsi pro mne v\u0161\u00edm. Odpust mi, \u017ee p\u0159esto\u017ee to v\u0161e v\u00edm, \u010dasto si chci \u0159\u00eddit \u017eivot s\u00e1m, \u017ee ne\u010dek\u00e1m na tebe. Pros\u00edm, klepni mne v\u017edy p\u0159es prsty, kdy\u017e se budu cht\u00edt chopit s\u00e1m t\u00e9 \u0159\u00edd\u00edc\u00ed p\u00e1ky, kdy\u017e budu cht\u00edt se z mrak\u016f a mlhy dostat vlastn\u00edm \u00fasil\u00edm a rozumem. Nau\u010d mne \u010dekat na tebe, nau\u010d mne sly\u0161et tv\u016fj hlas i v bou\u0159i a vid\u011bt tv\u00e9 kroky i vmlze. Zkoumej m\u00e9 srdce. Tou\u017e\u00edm a chci t\u011b v\u017edy a za v\u0161ech okolnosti n\u00e1sledovat a nechat se tebou v\u00e9st.<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Op\u011bt jsem mimo domov, v Anglii. Kdy\u017e jsem v sobotu \u00a0let\u011bl z Bratislavy bylo je\u0161t\u011b p\u011bkn\u00e9 po\u010das\u00ed a v p\u011bt r\u00e1no teplom\u011br ukazoval \u010dty\u0159i stupn\u011b. Anglie n\u00e1s v\u0161ak v\u00edtala mraky, sn\u011bhem a m\u00ednus dv\u011bma. Vysoko nad mraky bylo kr\u00e1sn\u00e9 modr\u00e9 nebe, vid\u011bl jsem, jak nad a pod n\u00e1mi k\u0159i\u017euj\u00ed na\u0161\u00ed dr\u00e1hu jin\u00e1 letadla. Pak jsme … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Mraky.<\/span>