Ond\u0159ej se vracel s\u00a0bratrem Petrem a ostatn\u00edmi z\u00a0Olivetsk\u00e9 hory. Je\u0161t\u011b byl pln\u00fd dojm\u016f z\u00a0toho, co vid\u011bl. Je\u017e\u00ed\u0161, o kter\u00e9m si mysleli, \u017ee je mrtv\u00fd, se jim n\u011bkolikr\u00e1t uk\u00e1zal. Zjevil se dokonce uprost\u0159ed nich, kdy\u017e byli zav\u0159eni v\u00a0dom\u011b. To, co se v\u0161ak dnes stalo, ho omr\u00e1\u010dilo. Jasn\u011b vid\u011bl, jak Je\u017e\u00ed\u0161 stoup\u00e1 k\u00a0nebi, jen tak. Nikdo a nic ho neneslo. A jak p\u0159itom z\u00e1\u0159il. A ty bytosti, ur\u010dit\u011b to byli and\u011bl\u00e9, velc\u00ed, mocn\u00ed a mluvili k\u00a0nim. Bylo to tak mocn\u00e9, hrozn\u00e9 a p\u0159itom pokojn\u00e9. V\u00a0tom v\u0161em si ani nepamatuje, co ti and\u011bl\u00e9 k\u00a0nim promlouvali.
\nMy\u0161lenky ho vedly do vzpom\u00ednek. Co v\u0161echno se za dva m\u011bs\u00edce ud\u00e1lo. Byla to smr\u0161\u0165 ud\u00e1lost\u00ed. Petr \u0161el vedle n\u011bho ml\u010dky. Ostatn\u00ed, mohlo jich b\u00fdt snad p\u011bt set, se v\u00a0mal\u00fdch skupink\u00e1ch trousili k\u00a0Jeruzal\u00e9mu.
\nOnd\u0159ej se v\u00a0my\u0161lenk\u00e1ch vr\u00e1til o \u010dty\u0159icet dn\u00ed zp\u011bt. Znovu se mu p\u0159ehr\u00e1val obraz, jak ve\u010der po Je\u017e\u00ed\u0161ov\u011b uk\u0159i\u017eov\u00e1n\u00ed byli v\u0161ichni vystra\u0161eni a schov\u00e1vali se v\u00a0dom\u011b.<\/p>\n
Nikdo nemluvil.
\nPrvn\u00ed tenkr\u00e1t protrhnul ticho Petr:
\n\u201e Mus\u00edme se schovat. Budou n\u00e1s pron\u00e1sledovat\u201c
\nJakub se k\u00a0n\u011bmu p\u0159idal: \u201eAno, kdy\u017e ho uk\u0159i\u017eovali, tak n\u00e1s budou cht\u00edt taky. M\u011bli bychom se rozej\u00edt. Nev\u00edm, co a pro\u010d se to stalo, ale jsme bez sv\u00e9ho v\u016fdce bezradn\u00ed a bezmocn\u00ed.\u201c
\nMatka syn\u016f Zebedeov\u00fdch si n\u011bco st\u00e1le opakovala. Nebylo ji rozum\u011bt, jen ob\u010das bylo sly\u0161et jej\u00ed povzdech: \u201eTak te\u010f u\u017e nebudou sed\u011bt hned vedle n\u011bho, u\u017e nebudou vl\u00e1dnout.\u201c
\nZe tmy se ozval pochybova\u010dn\u00fd hlas Tom\u00e1\u0161e: \u201eNalet\u011bli jsme podvodn\u00edkovi. Kdyby nebyl podvodn\u00edk, ur\u010dit\u011b by ho nemohli uk\u0159i\u017eovat. Mesi\u00e1\u0161e p\u0159ece nem\u016f\u017eou zab\u00edt.\u201c
\nMarie s\u00a0pl\u00e1\u010dem v\u00a0hlase, ale p\u0159itom d\u016frazn\u011b Tom\u00e1\u0161e napom\u00ednala: \u201e Nev\u00edm, co se d\u011bje, tak jako Jakub a ostatn\u00ed, ale v\u00edm, \u017ee nen\u00ed podvodn\u00edk. Copak jsi u toho Tom\u00e1\u0161i nebyl, kdy\u017e uzdravoval, vysvobozoval, k\u0159\u00edsil mrtv\u00e9, copak to byl podvod? Ne, ne, ne. Copak n\u00e1m srdce neho\u0159elo, nebyli jsme zasa\u017eeni, kdy\u017e k\u00a0n\u00e1m mluvil, kdy\u017e byl s\u00a0n\u00e1mi? Ne. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt konec. Takhle to p\u0159ece neskon\u010d\u00ed. Ne. Ne. Ne.\u201c Naplno se rozplakala.
\nPak nastalo ticho. V\u0161ichni jsme se pomalu ulo\u017eili ke sp\u00e1nku. Byli jsme jako zran\u011bn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 se na noc schov\u00e1vaj\u00ed. Bez nad\u011bje na z\u00edt\u0159ek.
\n……
\nTo je \u010d\u00e1st p\u0159\u00edb\u011bhu (upraven\u00e1 \u010d\u00e1st rozhlasov\u00e9 inscenace), jak mohli pro\u017e\u00edvat sobotu po uk\u0159i\u017eov\u00e1n\u00ed Krista jeho u\u010dedn\u00edci.
\nN\u011bkdy pro\u017e\u00edv\u00e1me takov\u00e9 soboty i my. Je ticho. B\u016fh k n\u00e1m nemluv\u00ed, nesly\u0161\u00edme, nev\u00edme, co se d\u011bje. P\u0159ich\u00e1z\u00ed pochybnost, ten zl\u00fd za\u010dne na\u0161ept\u00e1vat: „V\u0161echno je to nesmysl, \u010demu v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“ „Je to v\u0161echno jinak, jsi s\u00e1m“. „B\u016fh nen\u00ed, jak by mohl b\u00fdt sv\u011bt stvo\u0159en\u00fd za sedm dn\u00ed, v\u017edy\u0165 se pod\u00edvej na v\u011bdeck\u00e9 d\u016fkazy.“ Tak n\u011bjak podobn\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00ed \u00fatoky pr\u00e1v\u011b v dob\u011b, kdy nesly\u0161\u00edme a kdy je kolem ticho, jako by n\u00e1s B\u016fh opustil. Jako by B\u016fh um\u0159el.
\nOpak je pravdou. Chci t\u011b ujistit, \u017ee pr\u00e1v\u011b v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch je na\u0161e a p\u0159edev\u0161\u00edm jeho sv\u011bdectv\u00ed nejsiln\u011bj\u0161\u00ed. Ve v\u0161ech t\u011bch \u00fatoc\u00edch n\u011bkde uvnit\u0159 n\u00e1s je sv\u011btlo v\u00edry, kter\u00e1 n\u00e1s udr\u017euje v nad\u011bji, kter\u00e1 n\u00e1s i v tichu a samot\u011b vede d\u00e1l. Pak najednou se zvedneme a v\u00edme, \u017ee i p\u0159esto\u017ee nesly\u0161\u00edme a nevn\u00edm\u00e1me Boha je tu. Uvnit\u0159 n\u00e1s.\u00a0To je jeho d\u00edlo. To je jeho napn\u011bn\u00ed zasl\u00edben\u00ed, \u017ee n\u00e1s nikdy neopust\u00ed a nikdy se n\u00e1s nez\u0159ekne. Je to jeho sv\u011bdectv\u00ed o\u00a0n\u011bm osobn\u011b, i kdy\u017e to vypad\u00e1, \u017ee um\u0159el. Neum\u0159el !<\/p>\n
Modlitba: Je\u017e\u00ed\u0161i d\u011bkuji za tvoji ob\u011b\u0165. D\u011bkuji, \u017ee p\u0159esto\u017ee jsou chv\u00edle, kdy t\u011b nevn\u00edm\u00e1m, kdy mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee nesly\u0161\u00edm a jsem s\u00e1m opu\u0161t\u011bn\u00fd, p\u0159esto se mohu spolehnout na to, \u017ee jsi se mnou. D\u011bkuji ti za dar v\u00edry, za to, \u017ee st\u00e1le jsi se mnou a podp\u00edr\u00e1\u0161 mne, i kdy\u017e to nevn\u00edm\u00e1m. D\u011bkuji za tvoji v\u011brnost. \u017de jsi se stal mou nad\u011bj\u00ed.<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Ond\u0159ej se vracel s\u00a0bratrem Petrem a ostatn\u00edmi z\u00a0Olivetsk\u00e9 hory. Je\u0161t\u011b byl pln\u00fd dojm\u016f z\u00a0toho, co vid\u011bl. Je\u017e\u00ed\u0161, o kter\u00e9m si mysleli, \u017ee je mrtv\u00fd, se jim n\u011bkolikr\u00e1t uk\u00e1zal. Zjevil se dokonce uprost\u0159ed nich, kdy\u017e byli zav\u0159eni v\u00a0dom\u011b. To, co se v\u0161ak dnes stalo, ho omr\u00e1\u010dilo. Jasn\u011b vid\u011bl, jak Je\u017e\u00ed\u0161 stoup\u00e1 k\u00a0nebi, jen tak. Nikdo a … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Sobota.<\/span>