Dok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit jak\u00e9 reakce by vyvolalo mezi od r\u00e1na \u010dekaj\u00edc\u00edmi pacienty, kdyby mne sestra pozvala do ordinace hned, jak bych p\u0159i\u0161el. Kdyby se zeptala, tak kdo p\u0159i\u0161el jako posledn\u00ed? Dnes to vezmem od zadu. Tak poj\u010fte dovnit\u0159. Jak bychom reagovali, kdybychom v \u010dek\u00e1rn\u011b sed\u011bli ji\u017e dv\u011b nebo t\u0159i hodiny.<\/p>\n
Kdy\u017e \u010dteme, \u017ee posledn\u00ed budou prvn\u00ed a obr\u00e1cen\u011b, n\u011bkdy m\u00e1me takovou p\u0159edstavu. Nemysl\u00edm si, \u017ee to P\u00e1n d\u011bl\u00e1 tak, jak jsem to p\u0159ed chv\u00edl\u00ed popsal. Sp\u00ed\u0161e si p\u0159i t\u011bch slovech vzpomenu na syna Jonat\u00e1na. ( Mefibo\u0161et – 2. Samuelova) Poch\u00e1zel z kr\u00e1lovsk\u00e9ho rodu, ale od ml\u00e1d\u00edch zchroml na ob\u011b nohy. Byl posledn\u00ed z Jonat\u00e1nova domu. N\u011bkde schovan\u00fd. Zastr\u010den\u00fd. S\u00e1m se naz\u00fdval mrtv\u00fdm psem. Cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. P\u0159esto jednoho r\u00e1na se David rozpomenul na sv\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed s Jonat\u00e1nem a cht\u011bl se postarat o lidi z jeho domu. Mefibo\u0161et se ze dne a den ocitl op\u011bt tam kde m\u011bl p\u016fvodn\u011b b\u00fdt. U kr\u00e1lovsk\u00e9ho stolu, vedle kr\u00e1le.<\/p>\n
B\u016fh nezapom\u00edn\u00e1. Mnoz\u00ed si mohou p\u0159ipadat jak Mefibo\u0161et a to i v c\u00edrkvi. Zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e vid\u00ed dokonal\u00e9 bratry a sestry kolem sebe, kte\u0159\u00ed slou\u017e\u00ed „ve dne v noci“, hovo\u0159\u00ed o svatosti a Bo\u017e\u00edch po\u017eehn\u00e1n\u00edch, kter\u00e1 jim B\u016fh d\u00e1v\u00e1… Mohou si \u0159\u00edkat, B\u016fh na mne zapomn\u011bl, nebo nejsem hoden, asi nejsem dost svat\u00fd nebo jen tak se st\u00e1hnou n\u011bkam do kouta c\u00edrkve.
B\u016fh v\u0161ak vid\u00ed do v\u0161ech kout\u016f. Jeho l\u00e1ska nen\u00ed z\u00e1visl\u00e1 na na\u0161ich schopnostech, obdarov\u00e1n\u00ed nebo slu\u017eb\u011b. On n\u00e1s miluje takov\u00e9, jac\u00ed jsme. I s na\u0161\u00ed nedokonalost\u00ed. Mu sta\u010d\u00ed na\u0161e srdce. Nastav mu ho. A\u0165 si ho vezme, a\u0165 se ho dot\u00fdk\u00e1 svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed. Pak ihned pozn\u00e1\u0161, \u017ee nejsi posledn\u00ed, ale stane\u0161 se prvn\u00edm. Prvn\u00edm tak, jako v\u0161echny jeho d\u011bti.<\/p>\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Dok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit jak\u00e9 reakce by vyvolalo mezi od r\u00e1na \u010dekaj\u00edc\u00edmi pacienty, kdyby mne sestra pozvala do ordinace hned, jak bych p\u0159i\u0161el. Kdyby se zeptala, tak kdo p\u0159i\u0161el jako posledn\u00ed? Dnes to vezmem od zadu. Tak poj\u010fte dovnit\u0159. Jak bychom reagovali, kdybychom v \u010dek\u00e1rn\u011b sed\u011bli ji\u017e dv\u011b nebo t\u0159i hodiny. Kdy\u017e \u010dteme, \u017ee posledn\u00ed budou … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Posledn\u00ed budou prvn\u00edmi<\/span>