Ond\u0159ej se vracel s\u00a0bratrem Petrem a ostatn\u00edmi z\u00a0Olivetsk\u00e9 hory. Je\u0161t\u011b byl pln\u00fd dojm\u016f z\u00a0toho, co vid\u011bl. Je\u017e\u00ed\u0161, o kter\u00e9m si mysleli, \u017ee je mrtv\u00fd, se jim n\u011bkolikr\u00e1t uk\u00e1zal. Zjevil se dokonce uprost\u0159ed nich, kdy\u017e byli zav\u0159eni v\u00a0dom\u011b. To, co se v\u0161ak dnes stalo, ho omr\u00e1\u010dilo. Jasn\u011b vid\u011bl, jak Je\u017e\u00ed\u0161 stoup\u00e1 k\u00a0nebi, jen tak. Nikdo a nic ho neneslo. A jak p\u0159itom z\u00e1\u0159il. A ty bytosti, ur\u010dit\u011b to byli and\u011bl\u00e9, velc\u00ed, mocn\u00ed a mluvili k\u00a0nim. Bylo to tak mocn\u00e9, hrozn\u00e9 a p\u0159itom pokojn\u00e9. V\u00a0tom v\u0161em si ani nepamatuje, co ti and\u011bl\u00e9 k\u00a0nim promlouvali.<\/p>\n
My\u0161lenky ho vedly do vzpom\u00ednek. Co v\u0161echno se za dva m\u011bs\u00edce ud\u00e1lo. Byla to smr\u0161\u0165 ud\u00e1lost\u00ed. Petr \u0161el vedle n\u011bho ml\u010dky. Ostatn\u00ed, mohlo jich b\u00fdt snad p\u011bt set, se v\u00a0mal\u00fdch skupink\u00e1ch trousili k\u00a0Jeruzal\u00e9mu.<\/p>\n
Ond\u0159ej se v\u00a0my\u0161lenk\u00e1ch vr\u00e1til o \u010dty\u0159icet dn\u00ed zp\u011bt. Znovu se mu p\u0159ehr\u00e1val obraz, jak ten p\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010der po Je\u017e\u00ed\u0161ov\u011b uk\u0159i\u017eov\u00e1n\u00ed byli v\u0161ichni vystra\u0161eni a schov\u00e1vali se v\u00a0dom\u011b. Nikdo nemluvil.<\/p>\n
Prvn\u00ed tenkr\u00e1t protrhnul ticho Petr:<\/p>\n
\u201e Mus\u00edme se schovat. Budou n\u00e1s pron\u00e1sledovat\u201c
\nJakub se k\u00a0n\u011bmu p\u0159idal: \u201eAno, kdy\u017e ho uk\u0159i\u017eovali, tak n\u00e1s budou cht\u00edt taky. M\u011bli bychom se rozej\u00edt. Nev\u00edm, co a pro\u010d se to stalo, ale jsme bez sv\u00e9ho v\u016fdce bezradn\u00ed a bezmocn\u00ed.\u201c
\nMatka syn\u016f Zebedeov\u00fdch si n\u011bco st\u00e1le opakovala. Nebylo ji rozum\u011bt, jen ob\u010das bylo sly\u0161et jej\u00ed povzdech: \u201eTak te\u010f u\u017e nebudou sed\u011bt hned vedle n\u011bho, u\u017e nebudou vl\u00e1dnout.\u201c
\nZe tmy se ozval pochybova\u010dn\u00fd hlas Tom\u00e1\u0161e: \u201eNalet\u011bli podvodn\u00edkovi. Kdyby nebyl podvodn\u00edk, ur\u010dit\u011b by ho nemohli uk\u0159i\u017eovat. Mesi\u00e1\u0161e p\u0159ece nem\u016f\u017eou zab\u00edt.\u201c
\nMarie s\u00a0pl\u00e1\u010dem v\u00a0hlase, ale p\u0159itom d\u016frazn\u011b Tom\u00e1\u0161e napom\u00ednala: \u201e Nev\u00edm, co se d\u011bje, tak jako Jakub a ostatn\u00ed, ale v\u00edm, \u017ee nen\u00ed podvodn\u00edk. Copak jsi u toho Tom\u00e1\u0161i nebyl, kdy\u017e uzdravoval, vysvobozoval, k\u0159\u00edsil mrtv\u00e9, copak to byl podvod? Ne, ne, ne. Copak n\u00e1m srdce neho\u0159elo, nebyli jsme zasa\u017eeni, kdy\u017e k\u00a0n\u00e1m mluvil, kdy\u017e byl s\u00a0n\u00e1mi? Ne. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt konec. Takhle to p\u0159ece neskon\u010d\u00ed. Ne. Ne. Ne.\u201c Naplno se rozplakala.
\nPak nastalo ticho. V\u0161ichni jsme se pomalu ulo\u017eili ke sp\u00e1nku. Byli jsme jako zran\u011bn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 se na noc schov\u00e1vaj\u00ed. Bez nad\u011bje na z\u00edt\u0159ek.<\/p>\n
Dnes ch\u00e1pu jeho napom\u00edn\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se n\u00e1m za\u010dal od ned\u011ble zjevovat. S\u00e1m o sob\u011b sv\u011bd\u010dil, \u017ee je vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00fd. Jak n\u00e1m to \u0159\u00edkal? \u017de jsou mezi n\u00e1mi ti, kte\u0159\u00ed st\u00e1le pochybuj\u00ed a maj\u00ed tvrd\u00e9 srdce. Ale \u0159\u00edkal to pln\u00fd milosti. V\u00edm, \u017ee i p\u0159esto n\u00e1s miluje. Pak s\u00a0n\u00e1mi i jedl, dokonce p\u0159inutil Tom\u00e1\u0161e vlo\u017eit do sv\u00fdch ran jeho ruku. Tom\u00e1\u0161 pak padl na kolena a \u0159\u00edkal st\u00e1le dokola:\u201c M\u016fj B\u016fh, m\u016fj P\u00e1n. M\u016fj P\u00e1n, m\u016fj B\u016fh\u201c Ond\u0159ej se lehce p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce usm\u00e1l.
\n\u201e\u010cemu se sm\u011bje\u0161\u201c, probral ho ze vzpom\u00ednek Petr.
\n\u201eVzpomn\u011bl jsem si na Tom\u00e1\u0161e, ale pod\u00edvej Pet\u0159e, t\u00e1mhle. N\u011bkolik skupinek jde sm\u011brem od Jeruzal\u00e9ma a ne k\u00a0n\u011bmu, jak n\u00e1m Je\u017e\u00ed\u0161 p\u0159ik\u00e1zal.\u201c
\nPetr se k\u00a0nim rozb\u011bhl. Ond\u0159ej mu sotva sta\u010dil.
\n\u201ePro\u010d nejdete do Jeruzal\u00e9ma, jak n\u00e1m to p\u0159ik\u00e1zal P\u00e1n?\u201c
\n\u201eA pro\u010d bychom m\u011bli? Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9, z\u00e1zra\u010dn\u00e9, ale op\u011bt jsme sami. Uv\u011b\u0159ili jsme, \u017ee je B\u016fh, ale te\u010f se mus\u00edme postarat sami. On je n\u011bkde naho\u0159e.\u201c
\n\u201eAle v\u017edy\u0165 n\u00e1m zasl\u00edbil, \u017ee n\u00e1m po\u0161le Ducha svat\u00e9ho.\u201c Petr byl zasko\u010den jejich uva\u017eov\u00e1n\u00edm.
\n\u201eMo\u017en\u00e1 po\u0161le, mo\u017en\u00e1 nepo\u0161le. My se mus\u00edme postarat o rodiny, o obchod, o hospod\u00e1\u0159stv\u00ed a nem\u016f\u017eeme z\u016fstat v\u00a0Jeruzal\u00e9m\u011b.\u201c Bylo sly\u0161et p\u0159itak\u00e1n\u00ed ostatn\u00edch ze skupinky. Pak se obr\u00e1tili a pokra\u010dovali v\u00a0cest\u011b od Jeruzal\u00e9ma.
\nTen ve\u010der jich z\u016fstalo jen t\u0159i sta.<\/p>\n
P\u0159esto\u017ee byl Ond\u0159ej st\u00e1le pln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, dnes odpoledne p\u0159ed Letnicemi byl smutn\u00fd. Dal\u0161\u00ed u\u010dedn\u00edci ode\u0161li z\u00a0Jeruzal\u00e9ma. Nedok\u00e1zali \u010dekat a spole\u010dn\u011b se modlit.\u00a0 Je jich sotva sto dvacet. I Petr s\u00a0Jakubem se dopoledne vytratili. Ne\u0159ekli mu ani, kam jdou. Sly\u0161el n\u011bjak\u00e9 hlasy p\u0159ed domem a te\u010f r\u00e1nu do dve\u0159\u00ed. Jako by n\u011bkdo hodil kamenem. \u00a0Dve\u0159e se otev\u0159ely a Jakub s\u00a0Petrem rychle vb\u011bhli do domu a zav\u0159eli dve\u0159e a zastr\u010dili z\u00e1voru. Jakub m\u011bl hlavu od krve.
\n\u201eCo se stalo?\u201c ptal se Ond\u0159ej.
\n\u201eAle, cht\u011bli n\u00e1s ukamenovat\u201c. Cedil slova skrze zuby Petr. \u201eNejrad\u011bji bych je pov\u011bsil na k\u0159\u00ed\u017e, jako oni na\u0161eho P\u00e1na. Je to nev\u011b\u0159\u00edc\u00ed banda.\u201c
\nJakub si ot\u00edral krev z\u00a0obli\u010deje a p\u0159itom vysv\u011btloval: \u201e Cht\u011bli jsme lidem v\u00a0Jeruzal\u00e9m\u011b \u0159\u00edct o Je\u017e\u00ed\u0161i, ale nikdo n\u00e1s neposlouchal. V\u0161ichni se jen sm\u00e1li. Tak jsme za\u010dali vkl\u00e1dat ruce na nemocn\u00e9, jako kdy\u017e jsme s\u00a0Je\u017e\u00ed\u0161em chodili nebo kdy\u017e n\u00e1s poslal po dvou do okoln\u00edch vesnic. A co mysl\u00ed\u0161, \u017ee se stalo? V\u016fbec nic. \u00a0No tak n\u00e1s za\u010dali kamenovat, jako fale\u0161n\u00e9 proroky.\u201c
\nOnd\u0159eje se zmocnil strach, ale tak\u00e9 vztek na lidi venku. A rostl. Najednou si p\u0159ipomn\u011bl slova Je\u017e\u00ed\u0161e: \u201eMilujte sv\u00e9 nep\u0159\u00e1tele\u201c. Rozbre\u010del se:\u00a0 \u201eJe\u017e\u00ed\u0161i, j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu milovat. J\u00e1 jsem pln\u00fd vzteku. Cht\u011bl bych jim to vracet, ale m\u00e1m i strach. J\u00e1 p\u0159ece nemohu b\u00fdt tv\u00fdm u\u010dedn\u00edkem. Pomo\u017e mi. Pros\u00edm. Pomo\u017e mi.\u201c<\/p>\n
Nastal den Letnic.
\nOnd\u0159ej c\u00edt\u00ed, \u017ee ve vzduchu je n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Neum\u00ed to v\u0161ak pojmenovat. Najednou se zved\u00e1 v\u00edtr. C\u00edt\u00ed uvnit\u0159 b\u0159icha horkost a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlak, kter\u00fd se mu dere nahoru u\u017e je v\u00a0krku. D\u00edv\u00e1 se na ostatn\u00ed v\u00a0m\u00edstnosti. Vid\u00ed, \u017ee pro\u017e\u00edvaj\u00ed n\u011bco podobn\u00e9ho. N\u011bco nad nimi je, jako by ohe\u0148. Ale nestravuje je. Tak jako to c\u00edt\u00ed v\u00a0sob\u011b. Nem\u00e1 s\u00edlu vzdorovat tomu tlaku. Jde to ven z\u00a0jeho hrdla. \u201eCo to \u0159\u00edk\u00e1m za nesmysly.? J\u00e1 jsem se asi zbl\u00e1znil. Nav\u00edc se mot\u00e1m jako opil\u00fd a podlamuj\u00ed se mi kolena. Co se to d\u011bje?\u201c Najednou se vzp\u0159\u00edm\u00ed a bez strachu a hanby jde ven. Vid\u00ed Petra, kter\u00fd n\u011bco lidem \u0159\u00edk\u00e1, a oni se zastavuj\u00ed a poslouchaj\u00ed. Te\u010f na n\u011bho nal\u00e9haj\u00ed, aby se za n\u011b modlil. Dokonce i chrom\u00fd za\u010dal sk\u00e1kat. \u201eAno to je to Je\u017e\u00ed\u0161ovo zasl\u00edben\u00ed,\u201c raduje se a poskakuje \u201e \u017ee po\u0161le Ducha svat\u00e9ho, \u017ee n\u00e1s oble\u010de moc\u00ed z\u00a0v\u00fdsosti. Te\u010f m\u00e1m jistotu, \u017ee jsem Bo\u017e\u00ed d\u00edt\u011b.\u201c Najednou se zastav\u00ed. \u201eV\u017edy\u0165 i ti v\u0161ichni tady venku pot\u0159ebuj\u00ed poznat Je\u017e\u00ed\u0161e, odpustit h\u0159\u00edchy.\u201c C\u00edt\u00ed, jak ho zaplavuje l\u00e1ska k\u00a0lidem. \u201eNemohu ml\u010det!\u201c Ond\u0159ej vy\u0161el do Jeruzal\u00e9msk\u00fdch ulic pln\u00fd nad\u011bje, s\u00edly a l\u00e1sky. Pln\u00fd slov evangelia o Je\u017e\u00ed\u0161i Kristu. Tak jako v\u0161ichni ostatn\u00ed u\u010dedn\u00edci, kte\u0159\u00ed \u010dekali v\u00a0dom\u011b na k\u0159est Duchem svat\u00fdm.<\/p>\n
Rok 2018 v\u00a0jedn\u00e9 vesnici nedaleko Brna.<\/p>\n
Ond\u0159ej kle\u010d\u00ed u sv\u00e9 postele. Je zoufal\u00fd a je to sly\u0161et z\u00a0jeho slov, kdy\u017e se modl\u00ed: \u201e Pane Je\u017e\u00ed\u0161i dnes to jsou ji\u017e t\u0159i m\u011bs\u00edce, kdy jsem v\u00a0tebe uv\u011b\u0159il, kdy jsem vyznal sv\u00e9 h\u0159\u00edchy, ale st\u00e1le se m\u016fj \u017eivot nem\u011bn\u00ed. St\u00e1le bojuji s\u00a0h\u0159\u00edchem a prohr\u00e1v\u00e1m, st\u00e1le m\u00e1m strach z\u00a0toho, \u017ee mne B\u016fh nemiluje, \u017ee nejsem jeho d\u00edt\u011b. Kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m na ostatn\u00ed v\u00a0c\u00edrkvi, oni t\u011b sly\u0161\u00ed, rozum\u00ed tomu, co \u010dtou v\u00a0bibli, ale j\u00e1? V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161. Jsem zoufal\u00fd, jsem slab\u00fd. Pomo\u017e mi, pros\u00edm.\u201c<\/p>\n
\u201eCo to je?\u201c \u2026. To ty ke mn\u011b mluv\u00ed\u0161, Je\u017e\u00ed\u0161i?\u201c Najednou Ond\u0159ej c\u00edt\u00ed teplo uvnit\u0159 sebe. Cel\u00e9ho zaplavuje pocit, kter\u00fd je\u0161t\u011b nikdy nepoznal. Je v\u00a0tom v\u0161ak nadp\u0159irozen\u00fd pokoj. Najednou vn\u00edm\u00e1, \u017ee k\u00a0n\u011bmu hovo\u0159\u00ed n\u011bjak\u00fd vnit\u0159n\u00ed hlas: \u201eNeboj se, jsem s\u00a0tebou. Jsi m\u016fj milovan\u00fd syn. Nikdy se t\u011b nez\u0159eknu. Tam kde jsi slab\u00fd, budu tvou silou, tam kde se c\u00edt\u00ed\u0161 neschopn\u00fdm, dopln\u00edm svoji dokonalost, tam kde byl strach, bude pokoj ode mne. Tam kde byl h\u0159\u00edch, bude milost a l\u00e1ska. Tam kde nerozum\u00ed\u0161, budu tv\u00fdm rozumem a moudrost\u00ed. Budu tv\u00fdm ochr\u00e1ncem i p\u0159\u00edtelem. Budu t\u011b napom\u00ednat, ale i povzbuzovat, d\u00e1v\u00e1m ti do tv\u00e9ho nitra sv\u00e9ho Ducha, aby v\u00a0tob\u011b mohl za\u010d\u00edt r\u016fst nov\u00fd Ond\u0159ej, kter\u00fd krok za krokem za\u010dne m\u00edt m\u016fj charakter.\u201c
\nOnd\u0159ej p\u0159emo\u017een\u00fd t\u00edm, co poprv\u00e9 pro\u017eil, se zmohl jen na: \u201eD\u011bkuji Tat\u00ednku, te\u010f v\u00edm, \u017ee mne miluje\u0161\u201c. Po tv\u00e1\u0159i mu tekly slzy pln\u00e9 radosti.<\/p>\n
Ond\u0159ej pro\u017eil sv\u00e9 Letnice. A co ty? Sta\u010d\u00ed ti, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee Je\u017e\u00ed\u0161 je Mesi\u00e1\u0161, nebo pot\u0159ebuje\u0161 tak\u00e9 pro\u017e\u00edt sv\u00e9 Letnice a zm\u011bnu v\u00a0nov\u00e9ho \u010dlov\u011bka?<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Ond\u0159ej se vracel s\u00a0bratrem Petrem a ostatn\u00edmi z\u00a0Olivetsk\u00e9 hory. Je\u0161t\u011b byl pln\u00fd dojm\u016f z\u00a0toho, co vid\u011bl. Je\u017e\u00ed\u0161, o kter\u00e9m si mysleli, \u017ee je mrtv\u00fd, se jim n\u011bkolikr\u00e1t uk\u00e1zal. Zjevil se dokonce uprost\u0159ed nich, kdy\u017e byli zav\u0159eni v\u00a0dom\u011b. To, co se v\u0161ak dnes stalo, ho omr\u00e1\u010dilo. Jasn\u011b vid\u011bl, jak Je\u017e\u00ed\u0161 stoup\u00e1 k\u00a0nebi, jen tak. Nikdo a … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Letnice – p\u0159\u00edb\u011bh<\/span>