(Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed)<\/p>\n
Opustit soud znamen\u00e1 zm\u011bnit pohled i smy\u0161len\u00ed o lidech. Mohu lidem pom\u00e1hat a p\u0159esto je soudit nebo s nimi dokonce opovrhovat. Soud je velmi \u010dasto spojen\u00fd s na\u0161\u00ed pov\u00fd\u0161enost\u00ed. Proto se n\u00e1m n\u00e1\u0161 soud \u010dasto vrac\u00ed. P\u0159esn\u011b to, za co soud\u00edme druh\u00e9, se n\u00e1m samotn\u00fdm st\u00e1v\u00e1. Ud\u011bl\u00e1me p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, co jsme odsoudili na jin\u00fdch. I to je na\u0161e vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a cvi\u010den\u00ed, abychom mohli p\u0159\u00ed\u0161t\u011b jednat bez soudu. To, jak vyr\u016fst\u00e1me z puberty, pozn\u00e1me podle toho, \u017ee si z takov\u00fdch situac\u00ed bereme ponau\u010den\u00ed. Nesv\u00e1d\u00edme to na to, \u017ee u n\u00e1s je to n\u011bco jin\u00e9ho, \u017ee my to myslime jinak. \u010casto se setk\u00e1v\u00e1m s t\u00edm, \u017ee si ani neuv\u011bdomujeme, \u017ee d\u011bl\u00e1me to sam\u00e9, co jsme u jin\u00fdch odsoudili. (I z vlastn\u00ed zku\u0161enosti.) Duchovn\u011b dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk se nech\u00e1 pou\u010dit. Ne v\u017edy to je ihned. N\u011bkter\u00fdm se st\u00e1v\u00e1, \u017ee pou\u010den\u00ed hned nep\u0159ijmou, ale pak o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a zm\u011bn\u00ed postoj. Jin\u00fd naopak \u0159\u00edk\u00e1 ano, ano je to pravda, ale brzy na to zapomene a nic se nezm\u011bn\u00ed. Kdo z nich roste a kdo z\u016fst\u00e1v\u00e1 na m\u00edst\u011b. Nep\u0159ipom\u00edn\u00e1 v\u00e1m to jeden p\u0159\u00edb\u011bh z P\u00edsma? \u00a0Pokud se nech\u00e1me pou\u010dit Bohem, vy\u0159e\u0161\u00edme dv\u011b v\u011bci najednou. Situaci do kter\u00e9 jsme se dostali a budeme jednat s na\u0161\u00edm smy\u0161lenim o druh\u00fdch, s na\u0161\u00edm odsuzov\u00e1n\u00edm.<\/p>\n
Ne\u017e za\u010dneme n\u011bkoho nebo n\u011bco soudit, p\u0159edstavme si, \u017ee stejn\u011b jako my, by n\u00e1s za\u010dal soudit B\u016fh. Podle stejn\u00fdch m\u011b\u0159\u00edtek jako m\u00e1me my k t\u011bm, kter\u00e9 soud\u00edme. Jak bychom dopadli na jeho soudu? \u00a0Jak \u010dasto se vystavujeme tomuto soudu t\u00edm, \u017ee sami soud\u00edme.<\/p>\n
Jednou jsem soudil \u010dlov\u011bka i to jak \u0159e\u0161il situaci. Byl u toho i m\u016fj \u0161\u00e9f. Kdy\u017e jsem skon\u010dil, v klidu mi \u0159ekl, \u017ee to byl jeho n\u00e1pad a p\u0159\u00edkaz, kter\u00fd ten kolega jen dopb\u0159e splnil. Z\u016fstal jsem jako socha a nev\u011bd\u011bl jsem, jak se m\u00e1m chovat. Byl to zku\u0161eny vedouc\u00ed, kter\u00fd d\u00e1vno vyrostl z duchovni puberty, kter\u00fd m\u011bl smysly zku\u0161enostmi vycvi\u010den\u00e9 ke spravedlnosti a rozen\u00e1n\u00ed dobr\u00e9ho a zl\u00e9ho. Neurazil se, ale vysv\u011btlil mi situaci i to, pro\u010d takov\u00e9 rozhodnut\u00ed ud\u011blal. D\u00e1l jsme m\u011bli velmi dobr\u00e9 vztahy a pro mne to byla dobr\u00e1 zku\u0161enost, kter\u00e1 mne posunula. Nev\u00edme, pro\u010d na\u0161i sourozenci d\u011blaj\u00ed mnoh\u00e9 v\u011bci. Nev\u00edme, jestli jen nepln\u00ed poslu\u0161n\u011b p\u0159\u00edkazy Bo\u017e\u00ed, nebo sv\u00fdch autorit. Jak \u010dasto sl\u00fdch\u00e1v\u00e1m, \u017ee to \u010di ono rozhodnut\u00ed nen\u00ed dobr\u00e9, \u017ee nen\u00ed z Ducha svat\u00e9ho. Jak to v\u00edm?<\/p>\n
S\u00e1m mus\u00edm bojovat proti takov\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, abych nevyn\u00e1\u0161el soud. Nejv\u011bt\u0161\u00ed je boj, pokud jsem v n\u011bjak\u00e9 skupin\u011b nebo s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd st\u00e1le kritizuje. Mus\u00edm odej\u00edt, jinak bych se \u00a0nakazil. Dnes je to mnohem lep\u0161\u00ed, ale d\u0159\u00edve to bylo jako infekce, kter\u00e1 se uhn\u00edzdila uvnit\u0159 my\u0161len\u00ed a st\u00e1le pracovala a m\u011bnila se ve slova. I dnes jsou situace, kter\u00e9 mne mohou rozhodit, nejsou podle m\u00fdch p\u0159edstav, jsou v rozporu (moment\u00e1ln\u011b) se zasl\u00edben\u00edm, nebo slovem, kter\u00e9 jsem dostal, ale u\u010d\u00edm se s t\u00edm jednat. Sna\u017e\u00edm se zti\u0161it a odd\u011blit se od toho. Pak to p\u0159edat P\u00e1nu. Ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f pak p\u0159ijde pokoj. N\u011bkdy za hodinu, jindy dal\u0161\u00ed r\u00e1no. Za\u010dnu to vid\u011bt a p\u0159em\u00fd\u0161let z jin\u00e9ho pohledu a p\u0159edev\u0161\u00edm v\u017edy mne skrze to Duch svat\u00fd posune d\u00e1l. Mohu pak pokra\u010dovat ve slu\u017eb\u011b bez soudu. Nen\u00ed to v\u0161ak bez boje. U\u010d\u00edm se podobn\u011b d\u00edvat na v\u011bt\u0161inu situac\u00ed kolem sebe.<\/p>\n
Pavel v list\u011b \u0158\u00edman\u016fm p\u00ed\u0161e:\u00a0Kdo v\u016fbec jsi, \u017ee soud\u00ed\u0161 ciz\u00edho slu\u017eebn\u00edka? P\u0159ed sv\u00fdm vlastn\u00edm p\u00e1nem obstoj\u00ed, \u010di sel\u017ee. A on obstoj\u00ed \u2013 P\u00e1n jej dok\u00e1\u017ee podep\u0159\u00edt! \u00a0\u0158\u00edman\u016fm 14:4 B21<\/p>\n
Je lep\u0161i podep\u00edrat. Kdy\u017e se setk\u00e1me se soudem od jin\u00fdch k sob\u011b nebo dal\u0161\u00edm, bu\u010fme opatrn\u00ed, abychom tak\u00e9 naza\u010dali soudit, ale sna\u017eme se podep\u0159\u00edt, vysv\u011blit, uk\u00e1zat, \u017eehnat a modlit se.<\/p>\n
(pokra\u010dovan\u00ed z\u00edtra)<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
(Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed) Opustit soud znamen\u00e1 zm\u011bnit pohled i smy\u0161len\u00ed o lidech. Mohu lidem pom\u00e1hat a p\u0159esto je soudit nebo s nimi dokonce opovrhovat. Soud je velmi \u010dasto spojen\u00fd s na\u0161\u00ed pov\u00fd\u0161enost\u00ed. Proto se n\u00e1m n\u00e1\u0161 soud \u010dasto vrac\u00ed. P\u0159esn\u011b to, za co soud\u00edme druh\u00e9, se n\u00e1m samotn\u00fdm st\u00e1v\u00e1. Ud\u011bl\u00e1me p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, co jsme odsoudili na … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu K vy\u0161\u0161\u00ed cest\u011b. 3<\/span>