Slova o rychl\u00e9m rozhodov\u00e1n\u00ed mne samotn\u00e9ho dostihla. Jen jsem dopsal, otev\u0159el jsem po\u0161tu a p\u0159e\u010detl jsem si dopis, kter\u00fd mne\u00a0 tak trochu „zdvihnul ze \u017eidle“. Musel jsem hned na n\u011bj reagovat.. Vlastn\u011b nemusel, tedy aspo\u0148 ne hned, ale reagoval. Podle toho to vypadalo. Kdy\u017e u\u017e jsem napsal odpov\u011b\u010f, mohl jsem s jej\u00edm odesl\u00e1n\u00edm po\u010dkat, ale nepo\u010dkal. Pak mne mrzelo, \u017ee jsem nepo\u010dkal. Asi bych to napsal jinak a l\u00e9pe. Ale u\u017e to je.<\/p>\n
V\u017edy, kdy\u017e hovo\u0159\u00edme, p\u00ed\u0161eme slova, kter\u00e1 jsou k pou\u010den\u00ed\u00a0 nebo k vyu\u010den\u00ed, plat\u00ed na prvn\u00edm m\u00edst\u011b pro toho, kdo je p\u00ed\u0161e. Ano jsou pro v\u011b\u0161chny n\u00e1s, ale p\u0159edev\u0161\u00edm prok mne, pokud je hovo\u0159\u00edm. A\u0165 je to vyu\u010dov\u00e1n\u00ed nebo k\u00e1z\u00e1n\u00ed,\u00a0 nebo jen hovo\u0159\u00edme mezi sebou. V\u017edy plat\u00ed trojn\u00e1sob pro jejich autora. Je\u0161t\u011b jako duchovn\u011b mlad\u00fd k\u0159es\u0165an jsem jezdil po \u010cesku a \u017eivil se malov\u00e1n\u00edm. T\u00edm, jak jsem jezdil na r\u016fzn\u00e1\u00a0 m\u00edsta, jsem mnohdy nem\u011bl kam j\u00edt na Bohoslu\u017eby, ale i kdy\u017e jsem na\u0161el spole\u010denstv\u00ed, mnoho \u010dasu jsem tr\u00e1vil s\u00e1m p\u0159i malov\u00e1n\u00ed. St\u00e1valo se pak, \u017ee mi p\u0159ich\u00e1zela\u00a0na mysl k\u00e1z\u00e1n\u00ed. Doslova to byla cel\u00e1 a ucelen\u00e1 k\u00e1z\u00e1n\u00ed. Zpo\u010d\u00e1tku byla jen v mysli, ale pozd\u011bji jsem je mluvil p\u0159i malov\u00e1n\u00ed nahlas, jako bych je n\u011bkomu \u0159\u00edkal. Nikdo v\u0161ak se mnou nebyl. \u0158\u00edkal jsem je vlastn\u011b s\u00e1m sob\u011b. Hodn\u011b mne to m\u011bnilo. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee hovo\u0159\u00edm z Ducha. Pozd\u011bji jsem pochopil, \u017ee je pro mne lep\u0161\u00ed Bo\u017e\u00ed\u00a0 slovo sly\u0161et, ne\u017e aby z\u016fstalo jen u my\u0161lenky. „V\u00edra je tedy ze sly\u0161en\u00ed zpr\u00e1vy a tou zpr\u00e1vou je slovo Kristovo.“ \u0158\u00edman\u016fm 10:17 B21 Mysl\u00edm, \u017ee v\u0161echna ta k\u00e1z\u00e1n\u00ed bych mohl sm\u011ble k\u00e1zat i dnes a m\u011bla by n\u00e1m co \u0159\u00edct. Kdy\u017e jsem nemohl chodit na vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, do spole\u010denstv\u00ed, Kristus to za\u0159\u00eddil jinak a celkem zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem, abych sly\u0161el jeho slovo. M\u00e1 v\u00edra t\u00edm hodn\u011b rostla. Neptejme se tedy pro koho bylo to slovo, napom\u00edn\u00e1ni, povzbuzen\u00ed.\u00a0 Neptejme se pro koho jsme to vyu\u010dovali nebo k\u00e1zali, proto\u017ee je to p\u0159edev\u0161\u00edm pro n\u00e1s. Tak se nebojme vyu\u010dovat sami sebe. Nebo tedy nechme se sami sebe vyu\u010dovat Duchem svat\u00fdm, kter\u00fd p\u0159eb\u00fdv\u00e1 v n\u00e1s.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Slova o rychl\u00e9m rozhodov\u00e1n\u00ed mne samotn\u00e9ho dostihla. Jen jsem dopsal, otev\u0159el jsem po\u0161tu a p\u0159e\u010detl jsem si dopis, kter\u00fd mne\u00a0 tak trochu „zdvihnul ze \u017eidle“. Musel jsem hned na n\u011bj reagovat.. Vlastn\u011b nemusel, tedy aspo\u0148 ne hned, ale reagoval. Podle toho to vypadalo. Kdy\u017e u\u017e jsem napsal odpov\u011b\u010f, mohl jsem s jej\u00edm odesl\u00e1n\u00edm po\u010dkat, ale … Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Trojn\u00e1sobn\u011b pro n\u00e1s<\/span>