ÚVOD
Ve svém životě jsem měl možnost potkat několik umělců. Hudebníky, zpěváky, herce i malíře. Mnozí z nich měli obrovský talent. Ne však všichni z nich i přes tento talent dosáhli úspěchu. Měli sice obrovský dar od Boha, ale to bylo všechno. Samotný dar nestačil. Ti, kteří uspěli a dnes jsou známými umělci, zjistili, že potřebují mimo svého daru rozvíjet mnoho jiných schopností, aby mohli svůj dar plně využít. Jako příklad uvedu zpěváky. Zpěvákům došlo, že jim hlas nestačí a potřebují znát noty, aby mohli zpívat z not, dál školit svůj hlas, aby ho mohli využít naplno. Naučit se pohybovat a vystupovat na jevišti, možná i tančit… Mnozí se po několika letech zpívání rozhodli začít studovat konzervatoř. Ti dnes sklízejí ovoce ze své snahy. Mohli by říci, že rozvinuli na maximum svůj dar, který jim byl daný. Přesto stále na sobě pracují a zdokonalují se.
Pokud jsme uvěřili, pak jsme dostali jeden z největších darů, jaký člověk může dostat. Dar Ducha svatého. Bůh se rozhodl dát sám sebe člověku. Vložit ho do jeho nitra. Vložil ho, aby naplnil své zaslíbení, že nás přivede do podoby svého syna Ježíše Krista. Někdy si myslíme, že obdržením Ducha svatého se okamžitě změníme. Budeme okamžitě milovat lidi a dokonce i své nepřátele, přestaneme lhát, podvádět, budeme trpěliví a dokážeme se ovládat. Po čase zjistíme, že se nic takového nestalo, nebo jen na chvíli. S tímto poznání přichází často i zklamání ze vztahu s Bohem. Očekávali jsme, že se změníme jako mávnutím kouzelného proutku.
Bůh nás chce proměnit do podoby (charakteru) Ježíše, ale dělá to zevnitř nás. Duch svatý začal s naší proměnou a apoštol Pavel to přirovnává k růstu ovoce. To je proces.
Dostali jsme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu, ale musí v nás mnohé z těch věcí a charakterových vlastností dorůst. To chce čas a spolupráci s Duchem svatým. Musí v nás umřít naše síla a touha po tom, zvládnou vše vlastní silou a rozumem. Potřebujeme se naučit dávat prostor Duchu svatému. To vše nás Duch vyučuje skrze nejrůznější situace, skrze setkání s lidmi, kteří jsou nám příjemní, ale častěji nepříjemní, abychom se mohli vyučit trpělivosti, sebeovládání, mírnosti, laskavosti, dobrotivosti a věrnosti. To všechno patří do charakteru Ježíše Krista. Musíme to vše prožít, aby se v nás začaly uskutečňovat změny. Aby se naše já menšilo a mohl dostat prostor Duch svatý.
Možná si často uvědomuješ, jak jsi na tom špatně. Pak věř, že je to nejlepší cesta k tomu, jak dát prostor pro práci Ducha svatého v tvém životě.
O ovoci Ducha čteme v Listě Galatským v páté kapitole v 22 a 23 verši: „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“ Často zůstaneme stát u lásky, radosti a pokoje. Prosíme, aby láska, radost a pokoj přišly do našich životů a byly více a více znatelné. Přitom si neuvědomujeme, že jejich růst v našich životech záleží také na růstu ostatního ovoce – trpělivosti, laskavosti, dobrotě, věrnosti, mírnosti, sebeovládání. Růst těchto vlastností nám přináší také pokoj, radost a dohromady tvoří plnost lásky (1. Korintským 13:4-7).
Neprosme proto o to, co již máme, ale nechme to růst v nás. Zaměřme se na to a udělejme tomu prostor v našem životě.
Pojďme se na tyto vlastnosti podívat. Slova apoštola Petra mě inspirovala k tomu, abych začal odzadu. (2Petrova 1:4-10) Věřím, že to je vedení Ducha a přeji nám všem Boží proměnu ve všech oblastech tak, aby se mohl v našich životech zrcadlit věrný obraz Ježíše Krista.