DUCHOVNÍ DARY – úvod

DARY DUCHA

 1 Timoteovi 4:4  Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním.

Když jsem poprvé četl dvanáctou kapitolu 1. Korintským, byl jsem nadšený z toho, co Bůh dal svým dětem. Při naslouchání vyučování z této kapitoly, jsem byl přesvědčen, že křesťané jsou osoby, které mají obrovskou nadpřirozenou moc. Při pozdějším čtení příběhů Starého zákona, jsem tam poznával osoby, které činily takové nadpřirozené skutky, které jsem u svých starších bratří a sester v církvi nikdy neviděl. Začalo mne zajímat, proč tomu tak je. Byl jsem vyučován, že my budeme dělat větší skutky. Neviděl jsem je však.

Vím, že je dnes ještě mnoho věřících, kteří, pokud jde o duchovní dary, stále tápají v mlze. Jsou často rozhozeni z toho, jak jsou používány, vyzdvihovány (nebo spíše lidé, kteří je používají) a někdy i z ovoce, které sebou nese duševní/tělesné prosazování těchto „darů“ některými samozvanými proroky, apoštoly apod. Nicméně negativní zkušenosti by nám neměly bránit, nebýt v nevědomosti, ohledně duchovních darů a jejich používání (1 Korintským 12:1  Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti).

 O DUCHOVNÍCH DARECH

Apoštol Pavel mluví o darech jako o působení Ducha svatého. Toto působení Ducha svatého skrze člověka není spojeno jen s novozákonními věřícími, ale můžeme ho pozorovat v průběhu celých lidských dějin. Za Šéta se začalo vzývat jméno Hospodin, Henoch byl tak blízko Bohu, že ho Bůh vzal stejně jako Eliáše. Praotcové Abrahám, Izák a Jákob patřili za proroky své doby, skrze ně Bůh činil divy (měli sny, zjevení, zázračně se jim množila stáda, prorokovali, měli právo se přimlouvat za národy). Mojžíš svou holí otvíral moře, uvolňoval vodu ze skály, vyhlašoval soudy nad Egyptem, prorokoval. Jozue svou poslušností viděl pád hradeb Jericha. Samson naplněn nadpřirozenou silou porážel nepřátele. David plný Ducha vítězil nad nepřáteli Izraele, byl autorem Žalmů, prorokem. Další a další Boží proroci své doby byli nástrojem Božím k působení Ducha svatého na zemi. Ježíš byl tím největším příkladem. Přečti si tyto příběhy lidí včetně velkých i malých proroků a přemýšlej o působení Ducha svatého na zemi skrze lidi ve starozákonní době. U většiny se dají zázraky, které skrze ně Duch svatý dělal, spočítat. O Ježíši je však napsané, že kdyby se měly všechny skutky sepsat, nestačily by knihy té doby. O nás je napsáno, že my budeme dělat větší skutky než Ježíš, protože on šel k Otci do nebe. Tím Ježíš nemyslel větší kvalitou – mocí, protože on Jediný je dokonalý ve všem, ale spíše v počtu, protože on konal svou službu pouze tři roky. Potřebujeme si uvědomit fakt, „že žák není nad svého mistra“.

 Bůh dává lidem různé dary. Již od stvoření. A nebere je zpět. Je však rozdíl mezi darem, který dostanu a mohu ho používat podle vlastní vůle a působením Ducha svatého, který působí tak, jak sám chce.
Například krásný hlas, inteligence, um rukou, tvořivost, řečnictví (výmluvnost),… . Ty všechny a mnohé jiné dary jsme dostali a můžeme s nimi nakládat podle své vůle. Můžeme je zdokonalovat cvičením, nebo nechat zakrnět, můžeme je používat pro peníze, slávu, pro kariéru, pro oslavu démonů a pekla. Pro radost a pomoc druhým, pro slávu Ježíše, nebo jen tak. Je to na nás.  Máme je stále. Často se s nimi pyšníme. Ale ani ony nejsou naší zásluhou. Nekoupili jsme si je, ani jsme si je nestvořili. Prostě jsme je dostali darem od Boha. Možná jsme s nimi pracovali, trénovali jsme je, byli jsme pilní a tak jsme využili jejich působení na maximum, ale to, že jsme byli pilní, je jen z milosti Boží. Nepohrdejme druhými, nevyvyšujme se nad ty, kteří takovou milost neměli.

Duchovní dary, tedy působení Ducha svatého je však úplně něco jiného. Duchovní dary jsou v režii Ducha svatého a mají jasný cíl:

  1. Oslavit Ježíše Krista.
  2. Demonstrovat moc Božího království
    (ne nad lidmi, ale nad duchovními mocnostmi a       panstvími).
  3. Společný prospěch, přípravu Božího lidu,     k budování Kristova těla.

Ve starozákonní době projevy Ducha svatého byly demonstrovány skrze vyvolené jedince (starozákonní proroci, někteří králové, jednotlivci, které si Bůh k tomu vyvolil). Dnes, v době milosti, Duch svatý používá tyto dary a projevy skrze Boží lid – církev. Každý kdo uvěřil a dal svůj život Ježíši, má právo se stát Božím dítětem a přijmout moc Ducha svatého, který se pak skrze něj projevuje. Někdo může říkat: „že dává duchovní dary“.

Velmi silně v poslední době vnímám rozdíl mezi těmi, kteří věří tomu, že Bůh je skrze Ducha svatého s nimi (vedle nich) a mezi těmi věřícími, kteří přijali moc Ducha svatého do svých životů. Je to, co říká Ježíš ve čtrnácté kapitole Jana:

Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Ten rozdíl je v tom, jestli s námi zůstává, nebo je v nás. Rozdíl v tom, jestli jsem přijal moc Ducha svatého do svého života, nebo jen věřím, že mi může pomáhat zvenčí. Buď jen prosím a snažím se vidět, jak Bůh jedná někde vedle mne, nebo jsem přímo používán, nebo používám moc Ducha svatého, který je ve mně, aby se něco stalo, proměnilo, zastavilo, zlomilo, bylo svázáno nebo rozvázáno apod. Přijmout moc z výsosti je přijmout moc Ducha svatého k  projevům skrze nás. Umožnit Duchu svatému vírou věřících se projevovat skrze ně, jak on sám chce.

(Na konci vyučování o ovoci Ducha jsem hovořil o tom, že přijímáme Boží přítomnost, moc, lásku, pokoj, radost z vrchu a “užíváme si to“, necháme se jím pohltit, ale také máme přítomnost Ducha svatého v sobě, který postupně proměňuje ze vnitř náš charakter a to neprobíhá vždy tak, že se nám to líbí. Protože charakter se buduje skrze různé zkoušky.)

V obou případech se něco děje. Ježíš říká, že pokud o něco budeme prosit, v jeho Jménu, on to udělá a jinde je psáno, že když se na něčem sjednotíme, tak se to stane. Ano i takto můžeme vidět zázraky, dostat moudrou radu od Boha, vidět uzdravení a Boží moc. Proto i v církvi, kde se nevyučuje o duchovních darech a křtu Duchem svatým, se děje mnoho uzdravení a jiných zázraků.

Nejde tu o spasení, jak mnozí učí. Nemluvíš-li jazyky, tedy nemáš Ducha a nemůžeš být spasen. Spaseni jsme milostí z víry v Ježíše Krista. Ke Kristu nemůžeme přijít, pokud nám to není dáno od Otce. Jak nám to je dáno? Jedině skrze Ducha svatého. Pokud bychom podmiňovali spasení projevy Ducha svatého, pak bychom popřeli všechna tvrzení Ježíše Krista v Novém zákoně o tom, že kdo v něho věří, bude zachráněn. Spasení je z víry a nemůžeme je ničím podmiňovat. Jak by mohlo potom platit všemi křesťany známé a používané Jan 3:16. Jak mohu říci „Ježíš je Pán“, jen z Ducha svatého. Jakékoli podmiňování spasení je lidské myšlení, které zavírá lidem cestu ke spáse.

Přestože se modlíme s těmi, kteří uvěřili, aby jim byl dán Duch svatý, ne vždy vidíme projevy-dary Ducha svatého u těch, za které se modlíme. Časem můžeme pozorovat, že povyroste ovoce Ducha, ale projevy moci Ducha vidíme málokdy. Většinou se objeví během společné služby. Uvěřil a vyrostl jsem v církvi, kde na důkaz přijetí Ducha svatého musel člověk začít mluvit v jazycích. Časem jsem zjistil, že to u některých nebyl projev Ducha, ale duše, protože lidé za každou cenu chtěli mluvit v jazycích, aby tím dokázali, že jsou pokřtěni v Duchu svatém.  Jiní, když se na ně tlačilo, že musí začít mluvit, se cítili obviněni, že nejsou naplněni Duchem. Že nejsou hodni, dost dobří apod. Byli i ti, kteří přestali chodit do církve. Na druhou stranu musím říci, že je dobré mluvit duchovními jazyky. (Více při vyučování o jazycích.)

Dnes se již na to tak netlačí jako v době, kdy jsem uvěřil. Aspoň ne veřejně na společné platformě církví. Přesto vnímám, že to mnoho vedoucích z charismatických a letničních církví stále tako vnímá, i když již o tom nemluví nahlas.

Potřebujeme si uvědomit, co Pavel píše na začátku 12. Kapitoly 1. Korintských:

  1. jsou rozdíly v darech milosti (rozdílná obdarování), ale tentýž Duch,
  2. jsou rozdíly v službách (rozdílné služby), ale tentýž Pán,
  3. jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh.Vidíme, že jde o tři věci. O dary, o služby, o působení. Někdy to nedokážeme rozlišit a smícháme vše dohromady pod názvem duchovní dary. Budeme se rozlišením více věnovat v dalších kapitolách.

Teď bych rád, kdybychom si uvědomili jednu důležitou věc. Duch svatý se skrze nás projevuje různými způsoby, tak jak sám chce. Dary, které dává, se mohou projevovat jinak u jednoho a jinak u druhého.

Uvedu příklad: někdo vždy svazuje mocnosti, vyhání démony, jiný vyznává svobodu ve jménu Ježíš a Boží slovo, někdo je puzen Duchem ke křiku, jiný k tichosti, někdo má zvláštní projevy (pláč, sténání, smích,…). Někdo útočí a vykopává v moci Ducha duchovní dveře a boří hradby. Jiný čeká a vchází otevřenými dveřmi. Někdo má výklad formou obrazů, jiný jakoby doslovný překlad apod. Duch svatý používá své děti skrze velmi rozdílné projevy. Nemůžeme říci, že jen takto je to správné a takto již ne. Musíme se spíše naučit rozlišovat mezi projevem Ducha a projevem duše a těla. (Vyučování o slově poznání.) Tuto úvodní část bych rád zakončil verši, kterými Pán Ježíš vyhlásil nad sebou:

“Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´

Není to podobné jako to, co nám Ježíš říká: Lukáš 24:49  „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“  ?

Zkusme i my ve vší pokoře a úctě k Pánu vyhlásit nad sebou že : „Duch Hospodinův je nade mnou….“, vždyť zde je všechno, co nám, Ježíš říká, že máme dělat. Lukáš 4:18-19

Rozdělení a jejich působení           

Když bych chtěl vyjádřit rozdíl mezi ovocem Ducha svatého a dary Ducha svatého, pak bych to nejjednodušeji řekl takto:

Ovoce Ducha svatého je budování charakteru Božího služebníka, dary Ducha svatého pak nadpřirozený nástroj ke službě daný služebníkovi přímo Bohem. Obojí by však mělo růst zároveň, jinak se nástroj v ruce věřícího může stát nebezpečným jak lidem kolem, tak pro církev a nepřináší slávu Bohu a Božímu království, ale spíše naopak (podobně jako auto v rukách člověka, který neumí řídit, vrtačka v rukou člověka, který je nešikovný, nebo řeznický nůž v rukou šíleného řezníka)

Proč potřebují Boží služebníci (a Bůh touží, aby jimi byli všichni) takové nadpřirozené nástroje? Jsou k tomu minimálně dva důvody:

  • aby bylo vidět, že jde o dílo Boží,
  • nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti duchovním mocnostem zla v ponebeských oblastech (Ef 6) – proto potřebujeme také mít nadpřirozené-duchovní nástroje k tomuto boji.

 

Bůh rozdal svým dětem mnoho darů k užitku a k užívání, ale těchto devět, které jsou uvedené v  1. listě Korintským ve 12. kapitole, je skutečnou demonstrací Božího nadpřirozeného jednání a jsou evidentní u věřících, kteří přijali do svých životů moc Boží, jsou oblečení mocí z výsosti– křest Duchem svatým. (Lukáš 24, Skutky 1)

Již předtím na ně Ježíš vdech svého Ducha (Jan20), teď se jedná o MOC – nadpřirozené Boží nástroje – moc z výsosti. Někdy se tyto dvě situace spojí a věřící je znovuzrozen (přijetí Ducha svatého při uvěření a vydání se Kristu) a zároveň je pokřtěn Duchem svatým (je oblečen mocí z výsosti). Jindy je to rozdělené a věřící může být oblečen mocí z výsosti po několika dnech, týdnech a dokonce letech po svém obrácení se.

 A někdy nikdy. (Skutky19)

Tento „křest“ může Bůh seslat sám od sebe na člověka, který se modlí, jindy skrze modlitbu a vkládání rukou jiných služebníků, jindy při evangelizaci a kázání Božího slova…. Bůh to dělá tak, jak sám chce.

Těchto darů ve 12. kapitole 1. Korintským je popsáno devět:  

Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

Rozdělil jsem si je podle sebe do tří skupin. Během času jsem zjistil, že většinou jsou v těchto skupinách i věřícím rozdány. Tedy, pokud se projevuje jeden dar ze skupiny, Duch svatý dal i ostatní, které však nejsou tak zjevné a používané věřícím. (pokud si to uvědomí, pak je může u sebe objevit a začít je také používat)

Je to moje rozdělení a vychází pouze z praxe, kterou jsem během chození s Pánem zažil.

Rozdělení do skupin:

slovo moudrosti, slovo poznání, rozlišování duchů,
(mají společné poznávání, vidění, skrze které může přijít řešení)

víra, dary uzdravování, působení mocných činů,
(společný jmenovatelem je zde Boží moc, k uskutečnění zázraků)

proroctví, jazyky, výklad jazyků.
(stahování okamžitého a živého Božího slova)

Toto rozdělení není pravidlem, nebo zákonem. Duch svatý rozdává, jak sám chce. Do různých situací a služeb, podle toho jak se mění služba věřícího, Bůh přidává další dary. Dary mohou být utlumeny změnou služby, ale nikdy nezaniknou a ani je Duch svatý nebere zpět.

Někdy děláme chybu, že některý z darů přestaneme používat, protože si myslíme, že je již nepotřebujeme, nebo v určité denominaci není zvykem duchovní dary používat.

Bůh nám nedá něco zbytečně. Pokud dává dar tak proto, abychom ho používali. My se jen potřebujeme naučit ho používat (rozlišit, kdy používám duchovní dar, nebo jednám ze sebe), naučit se kdy ho používat a jak. To se nenaučím, pokud ho nezačnu používat. Čím více ho používám, tím více se učím. (nenaučím se dělat se dřevem, pokud nechci vzít do ruky pilu, hoblík, nebo dláto)

 

Napsat komentář