PÁTÝ DOPIS
Bohu milý Petře,
na nějakou dobu jsem se odmlčel, ale nepřestal jsem na tebe myslet. Nejen vedoucím, ale i jim se stává, že mají dny, týdny i měsíce, kdy se odmlčí a stáhnou z věcí, které dělali. Procházíme různými časy (Kazatel 3). I já jsem se potřeboval stáhnout za hradby našeho Pána, mlčet a nechat se jen tak kolébat. Každý vedoucí několikrát během služby začne pod tlakem lidí, pod tlakem zranění, pod tlakem toho, co vidí v životech lidí, pod tlakem nenaplněných proroctví, pod tlakem rozbíjených sborů, pod tlakem únavy ztrácet smysl své služby. Nejde o ztrátu víry, ale smyslu toho, co vlastně dělá a pro koho. Aby se to stávalo co nejméně, potřebujeme také odpočívat (někdy déle) v náručí Pána. Jen tak, bez služby, bez lidí, bez otázek, bez odpovědí. Jen u něj spočinout. V tichu. Beze slov. Často se pak můžeme vracet a opět sloužit na plno, aniž bychom pochybovali o smyslu, pokračovat s láskou k lidem a přinášet naději Božího království. U mne to byla únava. Prostě naše těla mají své limity, i když někdo může říkat, že v Pánu nemohu být unaven, není to pravda. Pán nás posilňuje, v mnohých bojích zázračně drží i naše těla a duši, ale není to stále. On sám nám dává odpočinek nebo nás do něho uvádí tím, že prostě dopustí nějakou událost nebo stav, pro který si pak musíme odpočinout, samozřejmě u něho. To dělá tehdy, kdy si sami nedokážeme uvědomit, že je čas na odpočinutí.
O tom jsem ti však nechtěl psát. Ale je i toto důležité pro tvou službu. Ďábel se bude snažit, aby když ti nemůže vzít víru, vzal smysl tvé služby pro Pána. Teď se chci však vrátit k tomu, o čem jsem ti původně chtěl psát. A to jsou peníze a majetek.
Než však začnu, chtěl bych ti krátce napsat o spávcovství.
Mnohdy se vedoucím může stát, že si po nějakém čase sbor, ve kterém slouží přivlastní za svúj. Jako by jim patřil a někdy i s lidmi, kteří tam jsou. (Můj sbor, mé ovcečky, mé peníze,…) Měj vždy na paměti, že jsi správce něčeho, co patří Bohu, co patří Kristu. Včetně lidí v něm. A tvým úkolem je být dobrým a věrným správcem. Ne nadarmo Ježíš často mluví o dobrém nebo zlém správci hospodářství. Správce je ten, který spravuje hospodářství pro svého pána. Nespravuje ho pro sebe. Správci musí jít o to, aby hospodářství vzkvétalo – to znamená, aby výnosy rostly, lidem, kteří patří k hospodářství se dařilo a zvětšoval se jejich počet s tím, jak se rozrůstá hospodářství. Žádný pán nebude spokojený se správcem, který pro své zájmy ztratí výnosy i lidi. Takového potrestá, nebo prostě vyhodí. A my jsme takovými správci pro svého Pána.
Mnohdy ztrácíme „výnosy i s ovečkami“ pro své „zeručeně“ správné přesvědčení, pro prosazování svých představ, které jsou „zaručeně od Pána“. Zaměřujeme se více na sebe, na své pocity, než na správcovství. Příklad. Lidé, o které mám pečovat, potřebují pomoc, kterou jim nemohu poskytnout, protože nejsem v té oblasti odborník. Ten, který by jim mohl pomoci momentálně nemůže. Já však nepozvu toho, který je dostupý, a pomohl by stejně kvalitně jako ten, který je nedostupný, protože mi ten člověk nesedí, protože jiným lidem nedůvěřuji, protože … Pak lidem, o které se mám starat, ubližuji, protože jim tímto postojem vlastně pomoc odepřu. Podobných příkladů bych mohl uvádět mnoho.
Pro prosazení sebe ztrácíme schopnost vidět potřeby „hospodářství“, které nám bylo svěřeno. Nejen potřeby, ale také možnosti jeho růstu. Pokud se pak nezastavíme, začneme ubližovat i lidem, které nám Bůh svěřil, abychom o ně pečovali. Jaký máme postoj ke správcovství velmi určuje náš postoj k penězům a majetku.
To jaký máme postoj k penězům určuje to, jakými budeme správci. Představ si, Petře, že své děti svěříš do péče najaté osoby. Necháš ji bydlet u vás doma s dětmi. Zajistíš všem dostatek jídla, necháš dostatek peněz na to, aby děti i ta osoba měli co jíst a také měli dost na veškeré další potřeby, Pak odjedeš na týden nebo dva. Když se vrátíš a přistineš najatou osobu, jak se cpe jídlem a děti jsou přitom hladové, jak si za peníze koupila nový svetřík, ale děti chodí ve špinavém, nevypraném oblečení,… Co uděláš s takovou osobou. Zaplatíš jí, nebo ji vyhodíš? Osobě, která se stará o děti jiných, má jít především o dobro těch, o které se má starat. Dokonce, kdyby došly peníze, dá ze svých. Jak takouvou osobu odměníš, když se vrátíš a zjistíš, že o děti je lépe postarané, než jsi očekával.
Podobné je to s námi, kterým bylo svěřeno správcovství nad sborem, sbory. To jak vypadá sbor, společenství, které spravujeme ukazuje na to, jaký máme vztah k majetku a penězům.
Viděl jsem, Petře, několik různých hospodářství. Většinou bych je rozdělil na tři druhy. Velmi kvalitní, moderní s veškerým komfortem pro dobytek. Bylo to výsledkem velké a dlouhodobé kvalitní péče o hospodářství. Byla tam vidět snaha o pokrok, o dobré výnosy, které umožní další rošiřování. Bylo tam hodně dobytka, ale bylo to hodně „fabrikové“. Pak jsem viděl menší farmy, které nebyly tak technicky vybavené, ale budovy byly udržované, všude bylo čisto, o dobytek bylo dobře postaráno, byl čistý a spokojený. Nakonec jsem viděl i farmy, jejichž budovy se rozpadaly, dobytek stál ve výkalech na staré nevyměněné slámě. Všude byla plíseň. Majitelé se hájili tím, že jim nejde o budovy, ale o zvířata. Jak jim však doopravdy šlo o zvířata, když je nachali žít v takovém prostředí?
Ja na nás, jak bude vypadat naše správcovství a naše hospodářství, ze kterého budeme vydávat počet našemu Pánu.
Jakým chceš být Petře spávcem je na tobě.
Pokud si však budeme více cenit peněz než lidí, pokud budeme více důvěřovat penězemů než Bohu, pokud budeme více milovat sebe než Boha, pak nemůžeme být dobrými správci jeho ovčince.
Budeme více hledět na sebe než na ty, které nám Pán svěřil.
Vím o tobě, Petře, že ti jde více o lidi, které ti Pán svěřil, než o sebe. A také vím, že nemiluješ peníze, přesto bych ti ale zde dal pár rad, jak s nimi zacházet, aby se ti a sboru nestaly kamenem úrazu, aby to nebyly peníze, které se vytratí, ale naopak se staly požehnáním pro sbor a sloužily pro Boží království.
Peníze ovlivňují mnoho z našich životů a také ovlivňují život církve. Proto se v Písmu tak často píše o penězích a majetku. Sám si Petře najdi, jak často o nich vypráví v různé formě samotný Ježíš. Znamení šelmy (Zjevení 13), které bude dáno lidem na koci věku, není o klanění se šelmě, ale o znemožnění nakupování a obchodování bez tohoto znamení. O klanění se šelmě se píše ve verších předtím. Dále se ve zjevení píše: ….Ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí!“ Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry. (Zjevení 14:11-12 B21) Nepřijmout znamení mimo jiné znamená nespoléhat se na lidský obchod, peníze, ať budou v jakékoli formě. Pokud nebudu moci nakupovat a obchodovat, jak a z čeho budu žít? Na co se budu spoléhat? Na koho? Tady je jádro znamení. Pokud ho nepřijmu, říkám tím „Věřím, že Bůh se o mne postará“. Naše odmítnutí prokazuje naši důvěru a víru v Ježíše a ne v peníze.
I když peníze budeš často potřebovat pro dobré věci, nesmí ti vládnout. Musíš mít svobodu žít i bez nich a spoléhat se na Pána, že zaopatří tvé potřeby a potřeby sboru. Věřící dělají často chybu v tom, že se ostře vymezují na jednu nebo druhou stranu. Někdy úplně odmítají peníze jako ďáblův nástroj, jindy staví vše na penězích a dokonce jimi poměřují Boží požehnání. Obojí je špatně. I peníze jsou jen Božím nástrojem k tomu, abychom zde na zemi dělali jeho vůli, tak jako technika dnešní doby. Můžeme je však zneužít k lidskému dílu, tak jak je zneužívá satan k tomu, aby ovládal lidi. Je to opět o nasloucháni Duchu svatému, poslušnosti a poznáni Boha skrze Písmo a osobní známost.
První mojí radou pro tebe Petře je, abys oddělil naprosto jasně své peníze od sborových. Nedovol, aby se ti smíchaly. Je zde nejen nebezpečí, že pak nebudeš mít sám přehled o tom, které peníze a účty jsou tvoje a které služební. Ostatně naše pamět není dokonalá a také to může časem člověka dovést právě k tomu, že sborové začne brát za své. Že z nich může brát pro vlastní potřebu. Každý z nás je náchylný k hříchu, který se lehce na nás dokáže přilepit, proto je potřeba mít oddělené vlastní od sborových. Je důležité být neustále vykazatelný. Například tomu, kdo dělá účetnictví, starším apod. Určitě není vhodné, aby účetnictví dělal někdo z rodiny, i když to někdy jinak nejde. Nejde jen o pokušení, ale také tím zabráníš pomluvám a pochybnostem, které tak rád ďábel podstrkuje lidem do mysli. Ne jeden, ale mnoho sborů se právě proto rozpadlo. Lidé ve sboru potřebují informace o tom, jak se nakládá s penězi. Čím více budou informováni, tím radostněji budou přispívat a budou ochotni se podílet na finanční odpovědnosti. Na druhou stranu tě to nesmí natolik svázat, abys neustále přepočítával peníze. To bys nic jiného nedělal. Pokud budeš mít oddělené své od služebních, stačí jednou týdně si udělat osobní přehled. Pokud nakupuješ často, pak si veď pokladní knihu kam si výdaje i příjmy můžeš večer napsat. Je důležité, abys ve financích byl vykazatelný a průhledný. Při větších vydáních je potřeba se radit a informovat sborovou radu, starší nebo sbor, podle toho jak velký sbor vedeš. Vůbec nejlepší je nechat takovou službu na někom jiném. Pak takového člověka nevybírej podle odbornosti, ale podle charskteru a především podle keho vztahu k penězům. Když je obojí, je to skvělé. Ne vždy to je však možné. Tedy první rada je: odděl si své peníze od služebních, buď vykazatelný a pamatuj, že spravuješ Boží finance.
Rada druhá je buď štedrý ty sám. Buď štědrý ve všech oblastech života. Buď štědrý tak, že to všichni budou o tobě vědět. Ne protože o tom mluvíš, ale proto, že tvoji štědrost zažijí ve svých životech. I když mnozí říkají, že jsou štědří, ale tak aby to nikdo neviděl, ty jako vedoucí musíš jít příkladem. Musíš být vidět, že dáváš do sbírky, že dáváš desátky. Nemusíš to zdůrazňovat, ale dělat to veřejně. Pokud lidé v církvi tě neuvidí dávat, pak i oni postupně přestanou dávat, i kdybys o tom denně vyučoval. Uč to i ostatní služebníky ve sboru. Často se zapomíná na chváliče. Většinou při sbírce chválí a není jim dána možnost přispět.
Rada třetí. Při vyučování se nezaměřuj jen na to, že lidé musí nebo by měli dávat do sbírek a desátky, ale vyučuj o štědrosti. O štědrosti, jako Božím životním stylu. Bůh je neskonale štědrý ve všech oblastech a my jako jeho děti bychom ho měli ve štědrosti následovat. Vyučuj o tom, že právě jeden z viditelných důkazů růstu v Kristu, je naše štědrost, která přináší radost z dávání. Lidé by měli dávat s radostí. Radostného dárce miluje Bůh. Takové zdroje Bůh rád rozmnoží.
Rada čtvrtá. Zkoumej dary, které přichází. Buď otevřený, protože Bůh posílá zdroje různými způsoby např. Job 27, ale je potřeba být opatrný, protože některé dary mohou vést k manipulaci a ovládnutí společenství, popřípadě jejímu zdiskriditování.
Rada pátá. Vždy použij dary na to, na co je lidé dali. Pokud jsou to dary na konkrétní věci. Pokud přesto peníze zústanou, zeptej se zda je můžeš použít na něco jiného.
Vím, že jsi v této oblasti dobře vyučený, ale přesto tě nabádám ke zkoumání svého srdce, jak stoji ve vztahu penězům.
Mám na srdci ještě jednu důležitou oblast, ale snad budu mít ještě příležitost se s tebou setkat nebo ti naspsat.
Zatím tě odevzdávám pod Boži přízeň, s láskou Kristovou Josef.