Církev a sociální práce -úvod

Úvod

Každá církev, která se rozhodne pomáhat potřebným a bude se snažit tuto pomoc poskytovat lépe a lépe, se dříve nebo později dostane do vnitřního konfliktu. Možná si někdo řekne, že pomáhat druhým je přece pro křesťana normální, mělo by to být součástí jeho života, tak proč mluvíme o konfliktu. Ne všichni křesťané jsou schopni pomáhat, ne všichni věřící mají stejný názor na to, jak pomáhat a především si pod sociální pomocí každý představujeme něco jiného. Další faktorem, který tady hraje roli, je také stát se svými zákony. Největším nebezpečím však pro církev je, že se sociální práce stane prioritou, zhltne veškeré zdroje a čas. Dokonce se může stát překážkou těm, kterým pomáháme přicházet ke Kristu. Přitom odůvodnění této práce a její důležitosti vypadá velmi biblicky se svým milosrdenstvím a uplatňováním sociální spravedlnosti, zvláště když k tomu přidáme, že to děláme ve jménu Ježíse. Pro mnohé věřící je problém vidět tyto věci jasně. Neví jak se pohybovat v této oblasti tak, aby se to líbilo  našemu Pánu. Setkávám se s těmito sourozenci velmi často. Velmi často slyším otázky, jak bychom mohli pomáhat. Co máme jako společenství dělat právě v této oblasti praktické pomoci.

Budu se snažit v příštích několika dnech nad tím zamýšlet. Nemám sice sociální vzdělání, ale za svoji službu jsme se mnohokrát museli rozhodovat, kdy pomáhat a kdy ne, procházeli jsme jak osobně, tak jako vedoucí sboru právě konflikty, které vyvolávala sociální práce v církvi a především způsob, jak byla dělaná. Budu se sdílet s myšlenkami, které nám přinesla tato zkušenost s tím, co nám ukazoval Bůh, co jsme museli vybojovat a také, co jsme možná prohráli, protože jsme se nechali obelhat zlým.

Priorita

Jeden námět k přemýšlení na úvod. A to o prioritě. V Písmu je mnoho veršů o tom, že  máme pomáhat vdovám sirotkům, bezdomovcům…. Jsou však také verše, které určují naprosto jasně prioritu. Tady je jedno z mnoha míst z Písma; „Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. Juda [Šimonův] , Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: “Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?”…….. Ježíš na to reaguje: „Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.” Jan 12:3-5, 8 CSP A další: „Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“ Lukáš 10:38-42 CSP

Sociální pomoc nebo práce dokáže převrátit důležitost. Pořadí. Dokáže se posunout na první místo a z Ježíše udělat pouze nástroj v této práci. Nefunguje to jen u sociální služby, toto nebezpečí hrozí u všech aktivit, ale tady se to lehce schová za Boží milosrdenství. Pro pomoc druhým zapomeneme na Krista. Zapomeneme, že on je ten první, kterému máme dát nejlepší čas, finance, prostě vše. Na prvním místě je uctívání Ježíše jako Pána a Krále. Uctívání Boha. Sem patří naše maximum, co můžeme ze svých životů dát. Teprve pak jsme schopni jít vstříc lidem, kteří potřebují pomoc. Teprve pak jsme nástrojem pro Boží pomoc lidem a to jen za předpokladu, že tuto prioritu udržujeme neustále den za dnem. Pokud to obrátíme a naše pomoc lidem bude postavená před Krista, pak nás svede mimo Boži cesty, po kterých jsme měli jít. Naše služba praktické pomoci, která měla pomáhat lidem, jim naopak začne ubližovat a místo, aby jim ukázala na Boží lásku k nim, od Boha je spíše odvádí. Církev na prvním místě uctívá svého Pána, vstupuje do obecenství s ním, dává mu vše, aby pak plna Božího království mezi věřícími, se vracela k lidem a skrze Boží lásku dělala dobré skutky, které pro ni Bůh předem připravil.

Nedávno jsem hovořil s velmi zkušeným odborníkem z ministerstva školství SR On došel k jednoznačné zkušenosti v práci s dětmi a mládeží. Řekl, že důležitější než vzdělávací proces je pro ně setkání s Boží láskou, slyšet evangelium Boží milosti a lásky k nim. Pokud toto není, vzdělání ztrácí na hodnotě. Protože samo vzdělání člověka vnitřně nezmění a především člověku nezajistí spasení. Může nás kulturně a společensky povýšit, ale stejně zůstaneme uvnitř hříšníky s tvrdým a sobeckým srdcem. Podobně je to se sociální prací. S praktickou pomocí potřebným. Pokud lidé neslyší zároveň zvěst o velké Boží lásce k nim, ve skutečnosti se tato sociální pomoc míjí účinkem. Lidé pak přijímají jako bohy ty, kteří jim pomůžou a stále se na ně obracejí o pomoc, až se na nich stávají závislými. Místo, aby hledali a opírali se o Krista, spoléhají na člověka. Místo, aby došlo k proměně srdce, obrácením se ke Kristu a tím k záchraně člověka pro Boží království a zároveň ke změně jeho situace na zemi, tedy ke změně smyšlení, změně charakteru, místo toho se učí opírat o člověka, nějaký společenský systém a sami o sebe. Posilujeme ho v tom, že vlastně člověk Boha nepotřebuje. Pak se naše pomoc stává z požehnání prokletím.  „Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. Jeremiáš 17:5-8 CSP Dokonce se nám může stát, že v sociální službě můžeme jít i proti Bohu a jeho vůli s jedincem. O tom mluví další verše ze sedmnácté kapitoly Jeremiáše (9-10): „Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů.“ Nejsme schopni porozumět lidskému srdci bez toho, aby nám to nezjevil Duch svatý. Někdy se snažíme za každou cenu někomu pomáhat a stále se nám to nedaří a vše vychází na zmar. Potřebujeme znát Boží pohled na pomoc takovému člověku. Vždyť lidé se často dostávají do zlých situací právě pro své špatné cesty. Tam kde jsou, je jen sklizeň ovoce jejich činů (Bůh je spravedlivý), proto se nám s nimi nedaří pracovat. Bez pokání člověka nezmůžeme nic. Bez Boží milosti, která ho přivede ke Kristu a k pokání. (Podobné je to i s lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící.) Proto skutečná a smysluplná pomoc lidem se neobejde bez modliteb a vedení Duchem svatým. Diakoni v první církvi, byli lidé plní Ducha svatého a děly se kolem nich a skrze ně zázraky. Tady je vidět, že více než sociální vzdělání potřebuji pro pomáhání lidem Ducha svatého. To však nevylučuje, aby se věřící dál vzdělávali, ale musí zůstat na skále, kterou je Kristus v nich, nechat se stále dál vést Duchem svatým.

My

Bůh v Písmu především mluví k jednotlivci, mluví k jednotlivým srdcím, mému a tvému. Chce, aby naše srdce bylo soucitné, bylo plné milosrdenství, které nás pohne k jednání všude tam, kde momentálně jsme a abychom také využívali našeho postavení, do kterého nás Bůh postavil. Tento soucit však musí na prvním místě pocházet z vědomí a bolesti srdce z toho, že lidé nejdou do Božího království, ale do věčného zatracení. Jinak naše praktická, sociální pomoc bude jen vykrmovat a udržovat lidi pro ďáblova jatka. Teprve s takovým soucitem bych měl přistupovat k pomoci druhým. Mluvím o postoji a slovech, která přináší evangelium Boží lásky. Toto evangelium mohou lidem přinést jen Boží děti. Jen toto evangelium Božího království je moc ke spasení. (Lukáš 4:43, Římanům 1:16) Toto evangelium musí být mluveno, aby ho lidé mohli slyšet. Proto, věřím, že Bůh na prvním místě chce, abychom my, jako jednotlivé Boží děti, byli osobně aktivní v praktické a sociální pomoci druhým v tomto světě. Jen u Božích dětí je možné toto propojení. Místo, abychom byli aktivní, přenecháváme často tuto pozici odborníkům ze světa.

A co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to svěřuj věrným lidem, kteří budou schopní učit zase další. (2. Timoteova 2:2)