Co nás žere na nespravedlnosti? Většinou to je „pro každého jiný metr“. Takové to „tomu projde všechno, ostatním nic“. Musím tady popravdě dodat, že mnohé jiný metr žere ne z touhy po spravedlnosti, ale ze závisti, že jiný metr není použit také vůči nim a jejich rodině nebo přátelům. Jinak tím „ostatním nic“, spíše přikrýváme „mně nic“. Opravdově se možná rozhorlíme jen při nespravedlnosti v televizním seriálu, ale kdo ví….? Nevyhýbá se to ani nám křesťanům. Potřebujeme zkoumat své srdce Duchem svatým a jednat i s nepříjemnou pravdou, kterou se o něm dovíme. Když David volá k Bohu své „suď mne Bože“, nemyslí tím, že má být Bohem odsouzen, ale aby se od něj dověděl pravdu o svém srdci. Jako lidé se snažíme používat spravedlnost podobně jako Bůh. Na rozdíl od Boha je naše uplatňování spravedlnosti nedokonalé jako jsme nedokonalí my lidé.
Boží spravedlnost je jednoduchá. „Člověče, dal jsem ti měřítko, abys věděl, co je správné a co ne.“ Podle toho měřítka ovšem není nikdo, kdo by nezhřešil. Je jedno jestli před jeho oznámením nebo až po něm. Prostě není nikdo, kdo by neměl být potrestán. Když to pomĕřím s lidskými zákony a pravidly i tady bych mohl říct, že zde není nikdo, kdo by je beze zbytku dodržel. Ovšem zde na zemi platí, že pokud není žalobce, není soudce. Proto mnoho a mnoho našich přestoupení není potrestaných, protože se je nikdo nedoví, nebo to druhým nestojí za to s tím jednat. U Boha to je jiné. On vidí vše. Proto může říct: …všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,…Římanům 3:23 CSP a také vyřknul jednoznačný a spravedlivý soud pro všechny: „Mzdou hříchu je smrt,…. Římanům 6:23 CSP. Boží soud je jednoznačný.
I pozemský soud připouští různé polechčujíci okolnosti. Přiznání viny, účinnou lítost, snahu o nápravu… Zde však právě často dochází ke zneužití. I když to není zneužité, není zde jasný předpis a je na soudci, jak vše vyhodnotí, co chce využít ve prospěch viníka nebo proti němu. Tady často hovoříme o nespravedlnosti. Ani uznání polehčujících okolností ani milost nejsou a nemohou být spravedlivé, ale jsou součástí právních předpisů. Nemohou být spravedlivé, protože nedochází k potrestání viny. Bůh je spravedlivý, nikomu nestraní a za vinu je jasný trest. Za hřích je smrt.
Jak je to s Boží milostí a milosrdenstvím. Boží milosrdenství a Boží láska k člověku vede Boha k tomu, aby mu udělil milost. Boží milost se uplatňuje všude tam, kde je hřích. Je to logické. Kde není hřích, nemusí být uplaťněna milost. Naopak čím více se rozmáhá hřích, tím více se rozšiřuje potřeba milosti. Proto Písmo říká: Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! Římanům 5:20 B21
Včem spočívá Boží spojení milosti a spravedlnosti? Je přece napsané že: „Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.“ Žalmy 89:15 CSP a „Milosrdenství a věrnost se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí.“
Žalmy 85:11 CSP. Napsal jsem, že milost nemůže být spravedlivá, tak jak to Bůh řeší? Bůh nenechává hřích bez trestu. Každý hřích je potrestaný. KAŽDÝ!!! I ten náš, včerejší, dnešní, zítřejší. Je součástí hřebů, které přibily Ježíše na kříž. Kristus je ten, na kterém je vykonaný spravedlivý trest. Tedy můžeme říct, že spravedlnosti bylo učiněno za dost. Spravedlnost byla uskutečněna. Boží láska k člověku vedla Ježíše na kříž. Potom, co bylo učiněno spravedlnosti za dost, může přijít milost. Je všude tam, kde lidé hřeší. Tedy všude. Milost musíme přijmout. Milost je v tom, že již nemusíme nést trest, za naše provinění. Přesto jsou lidé, kteří se raději nechají trestat, než by přijali milost. Milost mohu přijmout dobrovolně a také jen tehdy, pokud vím, že jsem vinen. Přesto to nefunguje tak, že musím cítit vinu, abych byl spasený. To Písmo neříká. Ježíš v Písmu opakuje, že kdo v něho věří, bude žít. Spasení je z víry. Není zde další podmínka. Jinak by nefungovala milost a láska bez podmínek. Když uvěříme v Ježíše, že je Boží syn, že byl tady na zemi, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých, když ho vyznáme jako Pána, budeme spaseni. (Římanům 10: 9-10). Teprve po jeho poznání a poznání jeho lásky, jsme Duchem svatým usvědčovaní z hříšnosti, protože i ten lidsky nejčistčí člověk je vedle Krista obrovským hříšníkem. Pak jsme vedeni k pokání. Je to Duch a láska ke Kristu, která nás k tomu vede a má moc měnit náš život. (Komu bylo hodně odpuštěno hodně miluje.) Pro oběť Ježíše, který byl potrestán za naši nepravost můžeme říct, že jsme spravedliví nebo přesněji ospravedlněni v Kristu.
„A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.“
Římanům 5:18 CSP
Nakonec i v milosti se nachází spravedlnost. Vždyť když se necítime hříšní, netoužíme po milosti. Jinými slovy kdo Krista skutečně nemiluje, nevníma ani svou hříšnost a je stále samospravedlivý. Nevolá odpust mi Bože, jsem hříšník.