Úvod – pokračování

2. Pohlaví
Nebýt normální je dnes IN. Normálnost, obyčejnost se přestala nosit. Podobně obyčejný selský rozum. Ve svém životě jsem zažil kuriózní nápady a myšlenky. Nedají se však srovnávat s dnešní dobou. To nejhorší je, že jim lidé věří a nejen věří, ale ještě prosazují. Je to jako by člověk stál před bílou stěnou a někdo jiný se ho snažil přesvědčit, že je černá, možná červená nebo zelená. Nejen že dnešní člověk tomu uvěří, ale ještě sám začne přidávat barvy. Přesto stále stojí před bílou stěnou, která svou barvu nezměnila a bílá a je stále bílou.
Slyšel jsem o anketě, kdy muž chodil mezi lidmi a ptal se lidí koho před sebou vidí. Bylo to v USA. Lidé se divili. Někteří sice řekli, že muže, ale velké množství nemělo odpověď, nekteří se báli odpovědět, protože nevěděli, kdo to bude poslouchat nebo vidět a někteří již skutečně pochybovali o svém úsudku. Také tam bylo dost těch, kteří začali být agresivní a vyháněli toho muže, který se ptal. Ve většině případů nebyli agresivní proto, že by je tím obtěžoval, ale proto, že zastávali jiný názor a nyní byli konfrontováni s realitou a neměli argument. Zatím jsme na tom ve srovnání se zeměmi jako jsou USA, Kanada, Nový Zéland nebo Anglie ještě relativně dobře, ale i u nás vzniká obrovský tlak na zákonodárce, aby schvalovali naprosto absurdní zákony v této oblasti. Dalším místem, kde se daří prosazovat trend „změny pohlaví“ jsou školy a jejich poradci a psychologové a především samotný obsah výuky. Ze škol v zahraničí (možná, že již i u nás) jsou známe mnohé případy, kdy poradci vedou žáky a především žákyně k přípravě na změnu pohlaví a to bez vědomí jejich rodičů, tedy zákonných zástupců. Přitom tyto zásahy do jejich těl (až do plnoletosti zatím jen medikamenty ) vedou k nevratné změně a poškození těla. Myslím si, že stále je poškození těla mnoha státech trestným činem, ale nic se s tím neděje. Podobně je to s potlačováním svobody slova i v této oblasti. České nakladatelství Albatros se rozhodlo pod nátlakem aktivistů nevydat knihu od Abigail Shrierové Nevratné poškození, kde jsou výpovědi dívek, které byly takto poškozeny a nejde to v jejich životě již vrátit. Tato posedlost změnou pohlaví je spouštěčem mnoha dalších negativní jevů ve společnosti. Tím nejviditelnějším a jedním z těch důležitých je potlačování svobody slova a diktát. Diktát zatím v této oblasti, ale velmi lehce se přenese do všeho.
Co říká o změně pohlaví Bible? Nic! Co říká o pohlaví obecně:
Hned na začátku Bůh říká:
‚Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. ‚Genesis 1:26-27
Nestvořil člověka s více pohlavími. Stvořil člověka jako MUŽE A ŽENU.
V druhé kapitole Genesis hovoří o tom, jak a proč Adamovi Bůh stvořil ženu. Jako rovnocenného partnera a pomocníka. Rovnocenného partnera. Je potřeba obou k narození dítěte, ale s rozličnými úkoly. Velmi zjednodušeně jeden rodí, jiný zajišťuje existenci. Oba jsou stejně důležití a dohromady dávají celek. Mají před Bohem stejná práva, ale mají i povinnosti v péči jeden o druhého a o děti.
Jakékoli bourání tohoto základu, ničí celé lidstvo a vede ho s kopce prudce dolů.
Podle mého názoru příčina je mimo jiné v nedostatku nebo v úplné absenci zbožnosti ve společnosti. Zbožnost se dá vyjádřit různě, ale mne se líbí jak o ní mluví apoštol Pavel:
‚Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. ‚ 1 Timoteus 6:6
Nespokojenost s tím co máme nás vede do záhuby. Co tím myslím? Nespokojenost s partnerem vede k rozvodům, (hledání partnerství i ve stejném pohlaví), nespokojenost s vlastním tělem, nespokojenost s finančním stavem, nespokojenost s tím, kdo jsem, nespokojenost, nespokojenost, nespokojenost…. nás dovádí ke vzpouře (proti všem i proti Bohu), k sexuální nečistotě, smilstvu a nevěře, závisti a žárlivosti, neklidu, k vymýšlení nesmyslných věcí a pronásledování těch, kteří jsou spokojeni s tím, co jim Bůh dal.
Tady platí slova ze čtvrté kapitoly Marka, že těm, co mají bude přidáno a těm, co nemají bude vzato i to, co mají. Pokud nejsem spokojený s tím, co mám, vlastně říkám, že nic nemám, že mi stále něco chybí a tak je mi nakonec vzato i to, co jsem měl. Pak mi chybí soudnost, pokoj, mám chaos ve všech oblastech a neustále potřebuji nějaké emoční „šoky“, abych byl schopný v tomto světě žít. A stále a stále mám nedostatek. Nemusíte se mnou souhlasit, Je to můj pohled.
Potřebuji začít u zbožnosti. Osobně jsem poznal, že pokud mám něčeho nedostatek v takových oblastech jako zbožnost, víra, věrnost, moudrost mám o ně požádat Boha. A přijdou od něho. Ne hned najednou, ale krok za krokem. Zbožnost by se dala také přirovnat k vděčnosti Bohu za život, který mi dává ať v danou chvíli vypadá všelijak. Možná bychom mohli začít právě zde u vděčnosti.

Pokračování příště. Kapitola I. Proč?