Archiv autora: Josef Knoflíček

OD NOEMA K ABRAHAMOVI (4)

Toto jsou rody Noemových synů Sema, Chama a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové. Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras. Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma. Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští.  Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností. Synové Chamovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán. Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedan. Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“ Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem. Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské. Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, Hivejce, Arkejce, Sinejce, Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše. To jsou synové Chamovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci. Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram. Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek. Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan. Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, Hadorama, Uzala, Diklu, Obala, Abimaele, Šebu, Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě. To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země. Bible 21, Genesis 10:1-32

Je fascinující, jak Bible podrobně popisuje rody (viděli jsme to u rodopisu od Adama k Noemovi, můžeme to vidět i v dalších knihách Bible, kdy zaznamenává jména jednotlivých členů rodin apod.) a zde i národy a země, které z nich vznikaly. Vždy se pak více soustředí na ty, které souvisí nějak s linií pokračovatelů „Božích dětí“ ať jsou to jednotlivci nebo Izrael (Židé) samotný. I zde jsou vyjmenované národy, které měly nějaký vliv na další události, které vedou ke vzniku a dějin Izraele .
Se všemi se nějak setkáme v dalších kapitolách Bible.
Mělo by nás potěšit, že když Bůh nezapomíná na osoby a národy dávné minulosti, o to více se zajímá i o nás a naše rodiny. Že je zná jménem, že tak jak pro ně měl plán, tak i pro nás a náš dům má také plán. Nejsme zapomenuti v těch miliardách lidí, které jsou na světě a zvláště ti, kteří již se mu vydali a jeho Synu Ježíši. O nich říká: Hle, vyryl jsem si tě do dlaní. Kdykoli se podívá na své dlaně, vidí naše jména. On dokonce vidí i jména těch, kteří teprve hledají ho samotného. To je jeden z mnoha důvodů proč se neustále radovat.

OD NOEMA K ABRAHÁMOVI (3)

Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Cham a Jáfet (onen Cham byl otcem Kanaána). Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země. Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. Cham, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili. Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: „Zlořečený buď Kanaán; ať je pro své bratry otrokem všech otroků!“ Řekl také: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův, jemuž bude Kanaán otročit! Kéž Bůh rozšíří Jáfeta, ať bydlí ve stanech Semových, jemuž bude Kanaán otročit!“ Po potopě žil Noe ještě 350 let. Noe žil celkem 950 let a potom zemřel. Bible, Genesis 9:18-29

Jak jsme již četli, nový začátek není úplně nový, hříšnost lidí se přenáší i přes potopu. Můžeme si myslet, že se jedná o opilost Noema, ale jde zde spíše o jednání jeho syna Jáfeta. Jak se mu často podobáme v tom, že roznášíme zvěsti o druhých. „Ty, to bys nevěřil, jak se ten člověk opil. Do němoty. Dokonce skončil nahý na podlaze. Hrůza.“ Tak nějak podobně mluvíme o tom, co se lidem v životě přihodí a i to, co by nikdo neviděl zveřejňujeme. Dnes dokonce i s fotkami nebo na filmu.
Jsme jako Jáfet. Možná ještě hůř. Dobře si přečtěme, jak to s ním a jeho potomstvem dopadlo.
Jak měl jednat? Měl on sám otce přikrýt a mlčet o tom. Pokud byl tím pohoršený, mohl druhý den o tom s otcem mluvit. On však vyběhl a sděloval to bratrům možná podobně jak jsem napsal.
Přemýšlejme jak jednáme my.
Možná potřebujeme svá srdce a tím i postoje dát Bohu, aby je proměňoval. On to rád udělá, když mu to dovolíme.

OD NOEMA K Abrahámovi (2)

Toto je Semův rod. Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery. Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery. Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery. Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery. Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery. Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery. Serug ve věku 30 let zplodil Náchora. Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery. Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery. Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Bible 21 Genesis 11:10-26

Období od Adama do konce potopy to trvalo 1656 roků. Od konce potopy do narození Abraháma pak jen 292 roků. Noe umírá, když Abrahamovi bylo 58 roků. Časy od konce potopy do smrti Noema bychom mohli přirovnat k období minulých 250 let, kdy probíhala průmyslová a probíhá digitální revoluce. I v té době se hrnuly jedna událost za druhou a děly se důležité věci. Nová éra lidstva začala s osmi lidmi. V době Abrahama jsou známe již celé národy a království.
Nevíme jak do nich byl zapojený samotný Noe, protože již o něm není zmíňka, ale viděl je a žil v nich. To vše jen ve dvou a půl kapitolách Bible.

OD NOEMA K ABRAHÁMOVI (1)

Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem. Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny. Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka. Ploďte se tedy a množte se, ať se vámi jen hemží zem, takto se na ní rozmnožte!“ Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: „Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“ Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“ Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“ Bible 21 Gensis 9.kap.

Většinou z církve známe Starou a Novou smlouvu. Bůh však s lidmi uzavírá i jiné smlouvy. Noe se svou rodinou se stává novým zakladatelem lidstva. Jsou jediní na zemi, ale Bůh s nimi a skrze ně uzavírá smlouvu s celým budoucím lidským pokolením. Kromě toho, že se Bůh zavazuje nepřivést na lidstvo další potopu po celou dobu, co bude země, také dává člověku právo nad životem zvířat. I Adamovi dal pravomoc na zvířaty, ale spíše jako správce, nedává mu je za potravu. Když hovořil o potravě, pak se to vztahovalo jen na ovoce a byliny. Nyní tam jsou zahrnuta i zvířata. Adam zvířata pojmenovává. Není jejich nepřítelem. Nyní mají zvířata z člověka strach.
Také ve smlouvě jasně v pojmenovává, trest za smrt člověka, i jeho krev bude prolita (smrt). Kaina, prvního vraha, vyhání a dělá z něj štvance a tuláka. I tady je posun.
Lidstvo bylo zalito vodou pro svůj hřích, který rostl a rostl. Tím, že byl zachráněný Noe začíná sice nové období, ale hříšnost, kterou uvolnila Eva s Adamem v lidech zůstává. Aby tomu tak nebylo, musel by Bůh skončit s Noem a jeho rodinou (Noe byl jako jediný shledaný jako spravedlivý), stvořit nového Adama. Ovšem stejně by se situace opakovala. Bůh má od počátku plán s člověkem. Dlouhý, ale dobrý. A to i přes lidskou hříšnost, pro kterou nyní přichází strach zvířat, ale i jasné upozornění na ohledně zabíjení lidí. (Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné – kdo mu rozumí? Bible 21, Jeremiáš 17:9)
Bůh rozumí a vidí lidská srdce a má plán pro člověka. Ten je ukryt v Kristus. V té době ještě jako Boží tajemství.

OD ADAMA K NOEMOVI (10)

Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“  Bible 21 Genesis 8. kap.

Bůh zachraňuje ty, kteří mu důvěřují a jejichž důvěra je vyjádřená poslušností. Nemusí se v ničem bát. Noe se svou rodinou byl po mnoho měsíců zavřený v arše, v bezpečí. Určitě jim však bylo těsno a prostředí asi nebylo komfortní – jak jsme dnes zvyklí používat toto slovo. Nebyla to jejich komfortní zóna. Noe několikrát vypouští ptáka, aby se dozvěděl zda voda již opadla a je někde souš.
Poté, co se to již dověděl a archa přistála na pohoří, nic neuspíšil, ale čekal na Boží povel. Čekal další dva měsíce.
Často si přiděláváme nepříjemnosti nebo se vzdáváme zázraků jen proto, že si myslíme, že známe správné načasování. Řídíme se tím, co vidíme, slyšíme kolem nebo našimi vědomostmi a rozhodujeme se podle toho. Noe čekal až na Boží povel!!!

Naučme se řídit Božími povely a čekat na ně. Výsledkem toho, že Noe to uměl, přišlo Boží zaslíbení: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“

I my můžeme být zdrojem Božího požehnání pro lidi kolem, přestože víme, že lidské srdce je už od mládí zlé. Jako Noe otevřel dveře do nové etapy lidstva, tak i my můžeme pomoc lidem otevřít dveře do jejich nové etapy života s Kristem. Nesmíme však více toužit po komfortní zóně v našich životech, ale naslouchat povelům Ducha svatého a plnit je.
Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista. Nikdo v bojové službě se neplete do civilních záležitostí; jinak by s ním velitel nebyl spokojen. Ani žádný závodník nezíská věnec, nezávodí-li podle pravidel. I rolník musí těžce pracovat předtím, než okusí úrodu. Přemýšlej o mých slovech; Pán ti dá, abys to všechno pochopil. Bible 21 2.Timoteova 2:3-7
Pokud jsme vojáky Krista, nehledejme komfortní zóny. V takových se těžko naslouchá Božím povelům a ještě hůř se jimi řídí.

OD ADAMA K NOEMOVI (9)

Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“ A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.
Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh. Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.
Bible 21 Genesis 7 kap.

Noe byl jako jediný shledán před Bohem spravedlivým. Měl však ještě ženu a tři syny se snachami. I oni byli spravedliví? Ne, to se zde nepíše. Později zjistíme, že srdce jednoho z jeho synů bylo špatné.
Přesto je Bůh posílá do lodi všechny. Bůh ví o naší rodině, často je obrazně řečeno „neseme“ sebou v jeho požehnání. Každý však má svůj čas. „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“
Skutky 16:31,

Jsou věci, které můžeme udělat a Bůh říká, abychom je udělali (Noe postavil archu, nastoupil se svou rodinou). Je však také mnoho věcí, které nedokážeme, ač bychom se snažili sebevíce. Ty může udělat je Bůh. (Dovedl zvířata do archy, zavřel za nimi těžké dveře, ale také dal Noemovi sílu, chtění i činění, víru a naklonil k dílu i srdce jeho synů a ženy.)

Je dobré si umět „rozdělit“ práci. Co je moje odpovědnost a co je dílo Pána. Není to těžké, jen potřebujeme slyšet od Boha, co chce, abychom dělali. A udělat to. Někdy chceme dělat všechno sami nebo naopak nechceme dělat nic a vše žádáme po Bohu.
Pokud uděláme přesně to, co Bůh po nás požaduje, uvidíme zázraky, uvidíme jeho dílo. V době, kdy kolem nás bude vše v chaosu a budou se věci rozkládat, my budeme v bezpečí na Boží cestě.


OD ADAMA K NOEMOVI (8)

Než půjdeme dál, rád bych se zastavil u veršů, kterými začíná celý Noemův příběh. Určitě jste si všimli, že jsem tyto verše přeskočil.

Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“ (V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)

Z těchto několika veršů se dovídáme hned tři věci.
1. Je to Duch Boží, který dává život. Není to tělo samo osobě, co je životem, ale Duch. Pokud Duch z člověka odchází, člověk umírá. Je to důležité, protože jsou různé názory a doktríny o tom, jak je to s tělem, duší, duchem člověka a Duchem Božím. Duch je život. Když odejde, zůstává jen mrtvé tělo, které nemá šanci na život. Můžeme dokonce uměle udržovat některé jeho funkce v činnosti, ale i tak je již mrtvé.
2. Zjišťujeme kdy se prvním lidem začal zkracovat život. Generace po Noem, již měly vždy kratší a kratší život. (cca 600,500,400,200…)
3. Mnoho z nás, kteří jsme si přečetli tuto kapitolu, zablikala zpráva o Božích synech, kteří si brali lidské dcery a o zrůdných obrech, hrdinech slavné pověsti, které jim tyto ženy rodily. Také z těchto veršů se dovídáme proč člověku Bůh zkrátil život.
Veškeré zlo pochází od zlého. I on je zařazený s ostatními jako Boží syn. „Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan.“ Bible 21 Job 1:6. Boží synové (s malým s) jsou andělé. Víme, že satan byl svržen s mnoho jinými anděli na zem, pro vzpouru proti Bohu. (Zjevení 12:9) Adam s Evou mu předali skrze nevíru svou autoritu na zemí.
Tito svržení andělé nejen měli autoritu, ale také se nechali uctívat skrze různé obřady jako bohové. Obřady byly různé včetně orgií a lidských obětí. Téměř všechny vedly ke smilstvu.
Mezi jejich služebníky bylo mnoho žen, které se stávaly ženami těchto Božích synů. (V mnohé literatuře dávné historie nacházíme nejen zmínky o potopě, ale také o těchto obrech a „hrdinech“ té doby. Nebyli to však hrdinové Boží, a nebyli podle Božího srdce, proto a nejen proto Bůh začal jednat.)
Důvodem, že se rozmáhalo zlo, bylo právě uctívání těchto bůžků a následné orgie a další okultní praktiky.
To vedlo ke zkrácení lidského věku, ale také k potopě.






OD ADAMA K NOEMOVI (7)

Toto je Noemův příběh. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jáfeta. Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě. Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká.  V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“ Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. B21 Genesis 6:9-22

Jaký je náš příběh? Je těžší? Je jiný? Žiji v jiné době?
Buď si jist, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou milovat jen sami sebe a své peníze; budou vychloubační, arogantní, urážliví, vzpurní k rodičům, nevděční, bezbožní, bezcitní, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, bezuzdní, nepřátelé dobra, zrádci, lehkomyslní, domýšliví, milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha. Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. B21 2.Timoteova 3:1-5
Čím více jsme blíž posledním dnům, tím více můžeme vnímat tuto skutečnost. Bojujeme s tím, jak v takové době žít a zachovat si čistý štít. Nejde jen o to, co děláme nebo neděláme, ale jak se k lidem kolem nás stavíme, jaký k nim máme ve svém srdci postoj. Odvracet se, zde znamená nespolčovat se s nimi. Neznamená to však, že je budeme nenávidět, soudit, pohrdat… Proč? Protože soud patří Bohu a ne nám. Z mého srdce má vycházet láska a ne zloba a nenávist, pohrdání. Nakonec nevím, kdy a kdo z nich přijme nabídnutou Boží milost a obrátí se ke Kristu. Láska však neznamená, že budu s podobnými lidmi na jedné lodi. Je však těžké s k tomu tak postavit. Často jsme zraňováni, přichází nám do mysli myšlenky, o kterých se nedá říci, že jsou plné lásky apod.
Noe určitě prožíval podobné stavy. Měl však pro to jedno dobré řešení:
učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

OD ADAMA K NOEMOVI (6)

Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“ (V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.) Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“ Noe však u Hospodina nalezl milost. Bible, Genesis 6:1-8

Zde můžeme vidět, v čem žili lidé a to i ti, kteří patřili k Setovu a Enošovu rodu. Dokonce můžeme číst, že nikdo ani oni neobstáli v tom, co se na zemi dělo. Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. I my, jak sami víme, žijeme v době, kdy myšlení lidí je zlé, čím dále více zmatené a protikristovské. Ježíš říká: „…Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“ Bible, Lukáš 18:8. Na rozdíl od doby těchto prvních lidí, jsou dnešní Boží děti posilnění, pod ochranou a vedeni v Duchu svatém. Mají se o koho opřít. A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši…. Bible, Římanům 8:1
I my jako Noe nacházíme milost u Boha a posilnění v Duchu svatém. Proto můžeme v tomto světě obstát a být světlem. Choďme Duchem a nezhřešíme. To znamená, chodit v Boží vůli, hledat ji a žít ve víře. „A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle“ Bible, Lukáš 18:7-8a





od adama k noemOVI (5)

„Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel. Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel. Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel. Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. Járed žil celkem 962 let a potom zemřel. Když bylo Enochovi let, zplodil Metuzaléma. Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery. Enoch žil celkem 365 let. Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal. Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel. Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel. A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Chama a Jáfeta. Bible, Genesis 5:9-32

Jak je to povzbuzující, že Bůh pisateli předává přesná čísla. Ukazuje nám to Boží zájem o člověka. Zná ho po jménu a zná přesně počet jeho let. Podobně je to s námi. Někdy přichází chvíle, kdy se cítíme opuštění, Bohem opuštění, ale On o nás ví. Nejen o početu našich let, ale i počtu našich dní a hodin, ví úplně všechno. Podle toho v kolika letech se narodil syn svému otci a kolika let se syn dožil… můžeme spočítat dobu od Adama k Noemu a od Noema k Abrahámovi. Tedy můžeme se zpětně dopočítat stáří člověka.
Dále se dovídáme, že bylo těžké žít na zemi. Jak jsme četli v třetí kapitole, Bůh ji zlořečil (proklel). Byli zde potomci Kaina, kde se hřích a zlo umocňovalo a byla zde linie Seta. Ta však musela žít společně s ostatními. Tak jako dnes žijí Boží děti. Nemohou se odstěhovat mimo společnost, protože by pak nemohly být svědectvím ostatním, nemohly by přinášet evangelium. Ve slovech Lámecha vnímáme tu těžkost života. Také slyšíme prorocké slovo – Noe přinese úlevu. Pravděpodobně Lámech neměl poznání o potopě, ale věděl, že jeho syn bude hrát pro další generace to nejdůležitější roli.
I my ve své generaci jsme důležití svým poselstvím, vzorem svého života v Kristu pro další generace. Neutíkejme se někam schovat, ale buďme světlem tomuto světu právě na tom místě, kam nás Bůh povolal. A On bude námi až do skonání světa.

OD ADAMA K NOEMOVI (4)

„Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.“ Bible, Genensis 4:25-26

Od této chvíle se Písmo v kapitolách až po potopu zaměřuje již jen na Seta a jeho potomky. Je to z několika důvodů. Jeden již známe a tím je, že nám přináší poučení a dovádí nás k pokračovateli lidstva k Noemu. Když to shrneme, vidíme první lidi Adama a Evu a pak jenom Seta, ze kterého vzešel po mnoha generací Noe a jeho rodina, kteří znovu zabydlovali zemi po potopě. Můžeme říct, že Set je zakladatel lidského rodu. Ostatní Adamovy a Eviny děti a jejich rody vymřely při po potopě. Písmo se nezbývá jinými potomky jen těmi, kteří jsou v přímé linii k Noemu.
Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
Adamovi bylo při narození 235 let. Možná již byl na světě i Lámech.
Rozdíl můžeme vidět. I Lámecha se násobí zlo a nezávislost na Bohu, za Enoše začíná opět hledání Hospodina.

Nevíme jaký měli Adam s Evou vztah s Bohem po vyhnání ze zahrady Eden, nevíme jaký měl vztah k Hospodinu Set. Víme, že pokolení Kaina tento vztah nemělo, spíše naopak se Hospodinu vzdalovalo. O ostatních také nic nevíme. To, co víme je, že i po vyhnání z Edenu Bůh k lidem mluvil a chtěl mít s nimi vztah. Přesto to vypadá, že lidé té doby byli Bohu vzdáleni, i když k němu mohli být blíže než kdokoli jiný. Věděli o Něm a měli mezi sebou Adama a Evu, kteří s Bohem měli ten nejužší vztah, kteří věděli jaké to je žít s Bohem.
Až za Enoše se však lidé opět začali navracet k Bohu a hledat s ním vztah.
Něco podobného můžeme vidět i dnes.
Je obrovské množství těch, kteří ví o Bohu, ale přesto žijí své životy. Chodí do kostelů, modlí se, ale nemají vztah s Bohem. Říká se, že bližší košile než kabát. Pokud tou košilí je náš osobní život a kabátem je Bůh a jeho vůle pro nás, pak jsme na tom stejně jako loni.
Pokud je nám bližší Bůh a jeho věci než ty naše, pak jsme skutečnými ctiteli Boha a navracíme se k němu jako jeho děti. Tak jako za Enoše.



OD ADAMA K NOEMOVI (3)

I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha. Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. Lámech si vzal dvě ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila. Áda porodila Jábala, který se stal otcem těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek. Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu. A Sila, ta také porodila: Túbalkaina, kováře všech bronzových a železných nástrojů. Túbalkainova sestra byla Naama. I řekl Lámech svým ženám: Ádo a Silo, slyšte můj hlas! Ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči! Neboť jsem zabil muže za svou modřinu, chlapce za svůj šrám.  Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně. Bible, Gnesis 4:17-24

Pokud Písmo je k našemu poučení, proč se zabývá tímto jediným rodem Kaina. Určitě měl Kain více dětí než jen Henocha. Z rodopisu Henocha se dovídáme nejen o muzikantech a kovářích, ale především docházíme muži jménem Lámech. To je to důležité pro nás. Muzikanti, kováři a všichni lidé mimo Noa a jeho rodiny v potopě umřou, proto tato informace není pro nás to důležité. Lámech ano. Lámech, tak jako jeho praprapraděda Kain, zabil člověka. Mládence. Kain měl strach, že se mu lidé budou mstít a zemře. Bůh vyhlásil, že pokud někdo Kaina zabije, bude sednmeronásobně pomstěn a dal na něj znamení, aby ho poznali. Lámech sám sebe povýšil na boha. Sám nad sebou vyhlásil, že pokud se mu bude někdo za to mstít, bude jedenáctkrát více pomstěn než Kain. Tady vidíme, co dělá nevyznaný, neodpuštěný a skrývaný hřích v generacích lidí. Jak celé generace devastuje v jejich pohledu na spravedlnost a právo, v jejich sobectví a svévoli. To pokračovalo skrze rod Kaina a jejich děti dál až do doby kdy Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. (Bible, Genesis 6:5) Pro ně Bůh zatopil zemi vodou.
I dnes můžeme vidět jak zlé jednání, hřích, neodpuštění ničí celé generace. Jak vstupuje do dalších generací a stupňuje své zlo. Je to prokletí nad celými generacemi lidí.
Jediný způsob jak to zastavit je navrátit se k Bohu skrze Krista, vyznat se mu z těch zlých věcí a požádat o odpuštění. On je natolik věrný, že když své hříchy vyznáváme, On nám je odpouští. (Bible, 1. Janova 1:9) A nejen to, zastavujeme tím i tato generační prokletí a ona nepřechází na naše děti, vnoučata… . Vírou v Krista přijímáme i to, že On Kristus se za nás stal na kříži prokletím (vzal všechny nepravosti, nemoci a prokletí na sebe). (Bible, Galatksým 3)



od adama k noemOVI (2)

Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Bible, Genesis 4:1

Písmo (bible) je napsané pro naše poučení. Nemá za úkol být historickým románem nebo spisem, který přesně zachycuje děje a události. Zachycuje ty, které jsou důležité pro pochopení Boha a naše poučení. To dělá z Písma velmi živou knihu. Vše se pak dá použít do našich životů, Jde jen o to zjistit, co mi tím Bůh chce říci. Život myšlenkám, které tam jsou dává Duch svatý. On sám je autorem Písma. Vkládal do srdce a mysli myšlenky a úst slova, která pak byla zapsaná pisateli. Stejně musíme Písmo i číst. Máme se a potřebujeme se nechat vést Duchem svatým při hledání jeho významu pro náš život. Dá se to dělat jednoduše tím, že Ho o to požádáni: „Prosím, Duchu svatý, abys mne vedl. dával porozumění a vkládal do srdce to, co budu číst. Děkuji.“

Těm, kteří čtou Písmo poprvé a jen jako knihu historickou, pak přichází na mysl otázky, jako kde se v Bibli najednou vzali všichni ti ostatní lidé, o kterých tam na začátku není ani zmíňka. Částečně jsem na to odpověděl. Nebylo důležité se zabývat jejich rodopisem.
Přesto se o nich Duch svatý zmiňuje. Například v tomto prvním verši čtvrté kapitoly. „Získala jsem od Hospodina muže!“ Jméno Kain znamená zisk. Kain nemusel být prvním dítětem Evy a Adama, ale možná prvním chlapcem. (?) Mohli mít nejdříve dívku, stejně s dalšími, Abelem a Setem. Když se narodil Abel, mohlo být na zemi již více mužů a žen. Když se narodil Set, bylo Adamovi sto třicet let. Do té doby s Evou mohli mít a určitě měli mnoho dětí, které v době Seta již také sami byli prarodiči nebo dokonce pra prarodiči. Je samozřejmě logické, že minimálně Kain měl za ženu svou sestru nebo neteř. Po narození Seta žil Adam ještě osm set let. Jak velké množství přímých potomků musel Adam mít? Jak velké množství Kain, ale i Ábel (nevíme v kolika letech zemřel) a Set. A ti ostatní, kteří se narodili Adamovi a Evě po Setovi. V době narození Seta to mohlo být na zemi již několik tisíc lidí. Možná si to potřebujeme někteří z nás uvědomit (zkusit spočítat možnosti :), abychom mohli dál číst a netápat v otázkách, které nám mají zpochybnit pravdivost Písma.)

Potom, co Kain zabil svého bratra Ábela, se odehrává toto:

„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“ „Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. „Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“ Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu. 
Bible, Genesis 4:10:16

„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. „Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“  Jak je to pro člověka typické. Místo, aby činil pokání a žádal o odpuštění, tak si stěžuje na to, jak se má zle a jak zle je s ním zacházené. Zase podle něj za to může Bůh. I Adam říká Bohu:  „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Ne já jsem vinný, ale Ty Bože, protože Ty jsi mi dal takovou ženu.
Bůh mu neřekl, že se musí před ním skrývat, ani ho nevydal ostatním, aby ho mohli zabít. Ty vyšlo z Kaina. Hřích, který nebyl vyznaný před Bohem, ho více a více odděloval od Boha. Vedl ho schovávat se před ním. Místo naděje mu vkládal do srdce strach, podezřívavost a zlé myšlenky o lidech.
Potřebujeme si všimnout, že ho Bůh nevyhnal od sebe jen z úrodné země. Velmi důležité je uvidět Boží jednání s hříšníkem. Kain si myslí, že ho může každý zabít, Bůh naopak chce jeho život zachovat. Proto mu dává znamení, aby nějaký člověk nechtěl vzít spravedlnost do svých rukou. Jak často slyšíme, vidíme a děláme i v dnešní době.
Kainovo znamení nebylo trestem, ale ochranou před zabitím!!!

Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil? Bible, Ezechiel 18:23
Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání. Bible, 2.Petrova 3:9






od adama k noemOVI

Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Bible Genesis 4:1-7

Někdy je těžké pochopit některé verše z Písma. Nejde o verše , ale jejich obsah, jejich poselství pro nás. Veškerá Písma byla napsána pro naše ponaučení (Bible, Římanům 15:4). Proto výklad jednotlivých částí Písma najdeme opět v Písmu. Nemusíme hledat jinde. Písmo se vykládá samo sebou. Proto je musíme znát, číst a přemýšlet nad tím, co nám říká. Jedním z takových míst je pochopení proč Bůh přijal oběť Ábelovu a v Kainově zalíbení nenašel. Můžeme se nechat svést z cesty tím, že se budeme zabývat fyzickým obsahem obětí (maso/obilí) a rozebírat je ze všech stran. Bůh se nedívá na to fyzické, ale na to, co je v srdci člověka. Přečtěme si, co Bůh říká Izraelitům ohledně jejich obětí: K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti? praví Hospodin. Mám už dost beraních zápalů i sádla tučných dobytčat. Krev býků, kozlů a beránků mi není příjemná. Že se mi vůbec chodíte ukazovat! Kdo si myslíte, že o to stojí, abyste šlapali po mých nádvořích? Přestaňte přinášet marné oběti! Kouř kadidla je mi odporný. Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti – ta vaše zlá shromáždění nesnáším! Ta vaše novoluní, ty vaše svátky – jak se mi z duše protiví! Jsou mi břemenem, nemohu už je vydržet. Proto když ke mně vzpínáte ruce, zakrývám si oči před vámi; když své modlitby hromadíte, neslyším. Ruce máte celé od krve – umyjte se a očisťte! Odkliďte mi už z očí zlo, jež jste páchali. Přestaňte jednat zle – jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov! Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh. Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí. Jste-li ochotní a poslušní, budete požívat darů země. Jste-li však vzpurní a odbojní, budete požíráni mečem. Bible, Izajáš 1:11-20

Neříká Bůh to samé Kainovi? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat. Bůh se nedíval na druh oběti, ale na srdce, myšlení a skutky, které dělali Abel a Kain. Z veršů jasně vyplývá, že Bůh Kaina kárá za to, že nejedná dobře. Proto Bůh nemohl mít zalíbení v Kainově oběti. Kain nejednal dobře a podle toho i jeho oběť byla Bohu nepříjemná, z duše se mu protivila… I přesto Bůh Kaina neodvrhuje, ale napomíná ho a radí mu, jak má jednat, aby jeho oběti a on sám mohl být Bohem přijatý a Bohu příjemný. Tím, že varuje a poučuje Kaina, poučuje i kárá nás. To vše platí i pro nás. Jak často se chceme Bohu zalíbit nějakou svou obětí, ale náš život je plný neodpuštění, zloby, nelásky… Pak i naše obětování, naše modlitby nejsou Bohu milé a Bůh si zakrývá uši.
Má raději když se budeme učit dělat dobro, prosazujeme spravedlnost, podporujeme utlačovaného, zjednáváme sirotkovi právo a zastáváme se vdov! 
Samuel tehdy prohlásil: „Těší snad Hospodina zápaly a oběti, jako když ho někdo poslušností ctí? Poslouchat je lepší nežli obětovat, věnovat mu pozornost je nad tuk beraní. Bible, 1.Samuel 15:22

PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (10)

Prach jsi a do prachu se navrátíš. A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky! Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Bible, Genesis 3:19b-24ím

A Hospodin udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. Nevíme, jestli se Eva točila dokola a ptala se Adama, zda ji to sluší nebo ji to sám Adam chválil, ale víme, že pro jejich oblečení a pro jejich neposlušnost musela zemřít první zvířata, aby byla kůže na oblečení. Přišla první smrt a první zabití, první prolití krve, pro neposlušnost člověka. Protože se styděli, musela zemřít zvířata.
Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! Bible, Jan 1:29 Ježíš je zde přirovnán k beránkovi. I Ježíš prolil svou krev na kříži pro naši neposlušnost, vzpouru, aby svou krví přikryl a očistil nás od našich vin.
Možná to první zvíře byl také beránek. Určitě bylo dokonalé, bez vady a poskvrny jako Kristus.
I řekl Bůh: Hle člověk je jako jeden z nás…
Bůh zde o sobě mluví v množném čísle. Určitě sám sobě nevyká. Když se vrátíme ke stvoření zjistíme, že něm pracovali tři osoby:
Bůh řekl, Duch Boží se vznášel(Duch svatý) a Slovo-Syn Boží Ježíš Kristus( To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Bible, Jan 1:14) Bůh ve třech osobách, které jsou si rovné v tom, že každý dělá, myslí a cítí naprosto stejně jako další dvě Osoby Boží Trojice.
….je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Jako jeden z nás. Ano člověk se stále chce stát bohem. Chce být vševědoucí a všudypřítomný a všemocný, proto vymýšlí a zdokonaluje techniku, aby mohl všechno vidět a slyšet (být všudypřítomný), chce všechno vědět, tak vytváří programy, které mu odpoví na každou otázku, chce být všemocný, kříží rasy, klonuje, rozhoduje o životě a smrti druhých, touží stvořit člověka z prachu země, ale zatím jen tvoří umělou inteligenci.
Nedokáže zvládnout poznání dobrého a zlého, protože to zlé ho ovládne a on se pyšně staví proti Bohu, přesně tak jako satan.
Bůh člověka vyhání z Ráje. Začíná příběh lidstva, kde někteří se stále touží stát bohy a vytváří si vlastní cesty životem a jiní hledají to, co Bůh pro ně připravil, cesty po kterých je chce vodit a na ni nachází samotného Boha, který je v milosti přijímá za své děti.
Všichni jsme v tom příběhu a vybíráme si, kterou cestou půjdeme.

.

PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (9)

Prach jsi a do prachu se navrátíš. A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky! Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Bible, Genesis 3:19b-24

Do prachu se navrátíš. Člověk přišel o věčný život. V zahradě byl ještě jeden důležitý strom. Strom života. Satan svedl člověka ke špatnému stromu. Mnoho lidí hledalo zahradu Eden /Ráj tady na zemi a nic nenašli. Hledali z mnoha důvodů a jedním z nich byl právě strom života. Chtěli věčnost. V duchovním světě a v Božím království však je stále tento strom života existuje a čeká na Boží děti.
Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.“ Bible, Zjevení 2:7 Na jiným mstě zase čteme: I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Bible, Zjevení 22:1-2

Ježíš svým učedníkům a lidem, kteří mu naslouchali říkal:
“Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat;  ani neřeknou: „Hle, je tu“ nebo „je tam“. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.”  Bible, Lukáš 17:20-21 Jednak hovořil o sobě, také o Duchu svatém, kterého měl poslat těm, kteří v něho uvěřili, ale i o vztazích k němu a mezi námi:
Ovoce spravedlivého je stromem života a ten, kdo získává duše, je moudrý. Bible, Přísloví 11:30
Uzdravený jazyk je stromem života, ale lest na něm je zkázou ducha.Bible, Přísloví 15:4
“Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města. (Nebeský Jeruzalém) Bible, Zjevení 22:14

Tento strom života je stále připravený pro Boží děti, aby z něho jedli v Božím království. Nehledejme zemi, kde měl ležet Eden/Ráj, ale soustřeďme se na Toho, skrze kterého můžeme zažívat příslib tohoto Ráje již teď a tady, na Ježíše Krista. Přijměme moc Ducha svatého a žijme spravedlivým životem, získávejme duše pro Krista, pro Nebeské království a nechme si „uzdravit jazyk“, aby království mohlo zazářit i mezi námi.



PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (8)

Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ Adamovi řekl: „Protože si poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš! Bible, Genesis, 3:14-19

Tato část počátků je velmi důležitá i pro náš život. Je dáno několik zásadních věcí.
1. Určitý řád mezi mužem a ženou. Ženě říká: budeš toužit, ale on ti však bude poroučet. Často slyšíme o podřízenosti ženy muži. A někdy to jde až do velmi zlých věcí. Problém je, že to učí i církev. Musíme si však uvědomit, kde se tato podřízenost vzala – byl to výsledek neposlušnosti vůči Bohu, to znamená, že to nebyl Boží plán. Do té doby byl muž a žena jedno. Neměli mezi sebou vztah podřízenosti nebo nadřazenosti. Podobně, pokud žijeme v Kristu není důležité zda je někdo muž nebo žena. V Božím království nebudeme ani mužem ani ženou.
Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena. Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou. Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem. Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení. Bible, Galatským 3:23-29 Boží děti si nepotřebují v manželství dokazovat, kdo má navrh, oni jsou v Kristu jedno. Ví a jsou vedeni Duchem dělat to, co je správné. Nepotřebují být pod zákonem, tak jako to nepotřeboval Adam s Evou před tím, než přišla do jejich životů neposlušnost. Pokud nejsme schopni v manželství žít jako Boží děti v Kristu, pokud se potřebujeme stále odvolávat na podřízenost a nadřazenost, pak jsme ještě nedorostli do Kristova „kabátu“. Potřebujeme dorůstat do jeho podoby.
2. Hadovi Bůh říká:  „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“  Víme, že had tady představuje satana. V jiných překladech místo potomek je naspané símě. Ovšem dál je také napsané ON ti rozdrtí hlavu (tedy jedna osoba). Símě satana jsou lidé, kteří se jím nechali svést a začali mu sloužit, jsou to démoni a duchovní mocnosti zla, které se snaží ovládnout lidi. Z tohoto jeho semene také vzejde antikrist. Pak je tu někdo, kdo hadovi/satanovi rozdrtí hlavu. Zde Bůh zaslibuje Spasitel, Ježíše Krista. Satan ho zranil na křížil, ale zároveň jeho poslušnost Otci a jeho bezhříšnost porazila smrt a umožnila mu se obětovat za neposlušnost ostatních lidí. Kristus vstal z mrtvých, smrt byla poražena a satan byl odsouzen.
On je potomkem ženy a Boha skrze Ducha svatého. Proto zde mluví o ženě a ne muži. Ve Zjevení o tom můžeme číst (Zjevení 12:1-6)
3. Prokletí země. Země bude zlořečená. Každý z nás určitě rád žije v čistém ovzduší a místo továrních komínů raději vidí stromy. O tom není pochyb. Přesto země je zlořečená a její konec není v nádherné zeleni a krásně modrém moři. (…Třetina země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela,… Třetina moře se obrátila v krev a zahynula třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí…Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly….třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci… Bible, Zjevení 8) I přes to, co zemi čeká, máme o ni pečovat. Je tedy však satan, který skrze ekologii a nejen skrze ni, zotročuje lidi. Musíme se naučit rozlišovat co je od zlého a co je Boží vedení.
Základní rozlišení je v tom, že satan dělá vše, aby lidi zotročil, uvěznil, zabíjel. Dělá to na základě krásných slov a falešných nadějí apod. To co satan lidem předkládá je většinou jen krásný obrázek. Když se podívám za něj, zjistím, že je to vlastně jinak. Proto se nesmíme nechat svést jednoduchými hesly z reklamních kampaní, nastrčenými dětmi, falešnými výpočty, grafy apod. Držme se toho, co nám říká Duch svatý a obyčejného selského rozumu, který nám Bůh dal.
Je zvláštní, že nikde jsem se nesetkal tím, že by se Kristus zaobíral ekologií nebo nás k ní vedl.




PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (7)

„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ „Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. Bible, Genesis 3:11-13

Tady jsme svědky zrodu „Oníků“. To on, ona, ono nebo oni. Na někoho to musíme svést. Adam s Evou se nejen schovali před Bohem, ale začali se skrývat jeden za druhého. Svalovat vinu na druhého a omluvit tak svoji svévoli. Je to jedna z hlavních vlastností padlého člověka. Toto schovávání se a svalování viny ho drží daleko od pokání a od vztahu s Bohem. Pokud nejsem schopný přiznat svoji vinu, pak nejsem schopný ani vstoupit do procesu pokání. Je to jednoduché. 1.Proč bych činil pokání, když jsem v tom nevině. To ti druzí by měli, oni mne svedli, oni … To „Oni“. 2.Přiznávat své nedostatky, svá pochybení nám lidem připadá jako svlékání se na veřejnosti. Připadáme si, že jsme najednou nazí a lidí vidí naši nahotu. Proto se utíkáme někam schovat nebo schovávat chyby, nedostatky, hřích. Pokud se už na to přijde, pak raději svlékneme někoho jiného, aby se naše nahota mohla schovat za nahotou toho druhého. 3. Oba předchozí postoje nás uvádějí do prokletí (o tom budeme číst dál). Schovávat se znamená být ve tmě, odkrýt naši viny znamená vstoupit do světla. Pokud neustále zůstávám ve tmě, tma je kolem, větší a větší. Stává se natolik hustou, že nás nechce pustit. Více a více se zaplétáme do pavučin prokletí. Naopak světlo nás chrání. Odhalí sice naše provinění, ale také každý další pokus nás svést a uvést ve zmatek, pochybnost, hřích. Přetrhá všechny pavučiny a provazy, které nás svazovaly. Světlo je Pravda, která má moc nás vysvobodit. Tma je lež, která působí strach a svazuje nás. Přitom Bůh nás vidí i ve tmě a nemůžeme se před ním schovat.
Vynést své věci na světlo je dobré již proto, že tak znemožníme satanu nás vydírat strachem z toho, že to o nás odhalí. Ne vždy to, co se snažíme skrýt, musí být hřích. Pamatujme, že satan je lhář a může nám nalhávat i v této věci, ale to, že se snažíme schovávat před Bohem je to špatné. Nebojme se vynášet své věci na Světlo, před Krista.
Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Bible, Jan 3:20
Pramen života je přece u tebe a ve tvém světle světlo vidíme. Bible, Žalm 36:10 









PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (6)

Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Bible, Genesis 3:7-11

Poznali, že jsou nazí… Bůh stvořil člověka nahého, nahého ho dal do zahrady Eden. Řekl, že je to velmi dobré. Adam s Evou nikdy neviděli někoho oblečeného, tedy nevěděli, co je nahota. Odkud to mohli vědět? Byli stvořeni jako svobodné lidské bytosti, které se neměly za co stydět. Po tom, co uvěřili hadu, poznali, že jsou nazí. Jak to poznali? Podle čeho? Proč si potřebovali zakrýt genitálie? Když navštívíme některé kmeny v Africe nebo Austrálii setkáme se stále ještě s lidmi, kteří žijí velmi jednoduše. Chodí téměř nazí. Jedno však mají. Bederní roušku nebo malou sukni. I když větší část těla mají odkrytou, nepovažují se pro tu roušku nebo sukni nahými. Jinde to došlo tak daleko, že jsou vidět jen oči nebo tvář.
Vraťme se k jejich poznání. Proč se najednou viděli jako nazí? Odkud přišla myšlenka, že si potřebují zakrýt genitálie? Bůh jim nic takového neříkal. NIkdy neviděli nikoho oblečeného. Nemuseli se stydět, protože vše bylo velmi dobré. Bylo to tak, jak to mělo být. Proto se můžeme ptát, kde se vzala ta myšlenka o nahotě. A kde se vzal stud z nahoty , že se schovali před Bohem, aby je neviděl nahé.
Když se nad tím hlouběji zamyslíme, zjistíme, že to bylo první zásadní rozhodnutí o jejich životě, které vyšlo z nich samotných. Bylo to první rozhodnutí o tom, že to není vůbec dobré, že jsou nazí. Také to bylo první rozhodnutí, které šlo proti rozhodnutí Boha. Bůh jak je stvořil, řekl, že je to velmi dobré. Oni řekli, ne není, něco nám chybí, jsme nazí. Stud před Bohem a jejich schování se před ním ukazuje ne náhlou změnu chápání Boha a jeho vztahu k němu. 1. Uvěřili, že se mohou předním schovat, to znamená, že si přestali uvědomovat jeho všudypřítomnost a vševědoucnost. 2. Přestali mu důvěřovat a důvěřovat jeho lásce k nim. Začali před ním něco skrývat. 3. Tělo začalo vládnout nad vztahem s Bohem.
Bůh jim dal pouze jeden zákaz. Oni si začali sami dělat další a další pravidla. Stvořil je svobodné, oni se začali svazovat a omezovat.

Jak typické pro člověka. Bůh dá desatero a pravidla pro společný život státu/národu, člověk pak přidá mnohonásobné více pravidel, zákonů a sám sebe svazuje a omezuje.
Lidé v církvích, kterým Kristus přikazuje milovat cele Boha a bližního svého jako sebe samého, z toho dělají desítky a stovky pravidel, které nutí ostatní dodržovat a místo svobody, kterou nám Kristus a Duch svatý přináší jsou těmito příkazy a dogmaty sami svazováni natolik, že jsou někde vedeni až do prokletí.

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 3Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘  To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘  V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Bible Matouš 22:34-40 Pokud v našich životech nebudeme plnit tato dvě přikázání, plnění jiných nařízení, pravidel, dogmat, vyučování,.. nám nepomůže. Pokud se nám to nedaří potřebuje se nejdříve v pokání vrátit k Bohu, přijmout jeho Ducha svatého a nechat se jím vést. (To je víra) Tam, kde chybí vedení Duchem, snažíme se vedení nahradit pravidly a zákony, tam, kde chybí svatost, o to více se snažíme ji nahradit skutky, čistotou těla, jídla …

Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Bible, Galatským 3:1-5




PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (5)

Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Bible, Genesis 4:6

K porovnání :
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl. Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost. Bible, Lukáš 4:1-13

Není si to podobné? Jen s tím, že Kristus nad pokušením zvítězil.
Dobrý k jídlu/ať se kamení promění na chleba
Nabytí rozumu (znát dobré a zlé)/ dám ti všechnu moc
Nezemřete/ vrhi se dolů, andělé tě zachrání

Stále stejná pokušení po celou dobu existence člověka. Jen vždy v trochu jiné podobě. Pokušení těla (hlad, chuť…, ale také sex apod.), pokušení poznání (přináší ve skutečnosti touhu po moci, po rozhodování, osamostatnění se od Boha), lhaní o tom, že poddání se a poslechnutí satana nezabíjí (nezemřete/andělé tě vezmou do náruče).
Nebezpečí sočívá v tom, že satan nepřichází jako nepřítel, ale dělá ze sebe přítele a dobrého rádce. Když zjistíme pravdu o tom, kdo je, je většinou pozdě.

Bůh věděl, jak to dopadne. Dal nám možnost záchrany. Tím je pokání. A to jak v době starozákonní tak i dnes. „Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.“ Bible, 1.Jan1:8-10
Pokání je uznání toho, že Bůh má pravdu (vrácení se z nezávislosti na Něm, zpět k Němu), rozhodnutí dělat věci podle něj a pod jeho vedením a skutečně tak žít. Někdy si myslíme, že pokání je pouze opustit to, co jsme dělali špatného a začít dělat to, co Bůh řekl, že je dobré. Ne, tak to není. Pokání je něco hlubšího, protože v něm jde o samotný vztah s Bohem. Pak nám odpouští. Bůh je milující Otec, který odpouští svým dětem od počátku až dodnes (ne jenom dnes, v době milosti):
Dobrořeč, duše má, Hospodinu a celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, duše má, Hospodinu a nikdy nezapomeň na jeho odměnu! On ti všechny tvé viny odpouští, on tě uzdravuje ze všech nemocí. On tě vykupuje od smrti v propasti, on tě korunuje láskou a něžností. ! 
Bible, Žalm 23 1-4






PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (4)

Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.“ Bible, Genesis 3:3-7

“Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“  Riskovat svůj život musí být vyvážené něčím velkým. Něčím, po čem tak zatoužím, že jsem ochotný postoupit i riziko smrti. Pro člověka to znamená být jako Bůh. Být Bohem sám sobě. Proč lidé touží být jako Bůh? Je to jednoduché, podobně jako satan. Pokud budu jako Bůh, pak na Bohu přestanu být závislý. Nezávislost na Bohu je původcem veškerého hříchu na světě. I když si lidé myslí, že jsou na Bohu nezávislí, stejně je to On, kdo nakonec rozhoduje a je konečným soudcem, ale také Spasitelem, Zachráncem. Zkusme se vrátit k rozhodnutím, které jsme od začátku roku udělali. Zhodnoťme si kolik z nich bylo vedeno skrytou touhou být nezávislým. Nebo o něco více nezávislým. Kolik lidí bylo zabito pro nezávislost národů, aby pak zjistili, že jim ji ti, co je vedli opět vzali pro nějakou jinou nezávislost.
I církve se rozbíjejí pro touhu některých služebníků po nezávislosti. Pokud nesnesu nad sebou autoritu, jak mohu nad sebou snést Boha?
Budete jako Bůh“
Co je znát dobro a zlo? Do této chvíle byl člověk čistý. Nepotřeboval rozlišovat mezi dobrem a zlem. Byl dobrý ve své podstatě. Nejen dobrý, ale velmi dobrý – „Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! „. Když bylo všechno velmi dobré, nebylo možné poznat zlé. Neposlušností vůči Bohu a uvěření satanu se do života člověka dostalo zlo. Bylo tam satanem zaseté. Proto mohl najednou rozpoznat dobré a zlé. Zlo přišlo do jeho života. Někdy máme mylnou představu, že tyto verše mluví o moudrosti. Ne je to o zlu, které zasel do srdce člověka satan.
Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“…. Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“ Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!“ Bible, Matouš 13:24-30, 36-43



PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (3)

„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Bible, Genesis 3:2-3

„Bůh řekl:“ je prvním důsledkem zasévání pochybností od satana. I my jsme zvyklí se odvolávat na vyšší autoritu. Kdy to děláme? Zvláště, když chceme naznačit, že my bychom to dělali jinak, ale musíme poslechnout svého šéfa, rodiče, učitele… . „On mi řekl“ může také vyjadřovat, že jsem na jedná lodi s tím, s kým hovořím, ale musím jednat tak, jak mám nakázané. Jednoduše může jít o naznačení (aniž bych si to uvědomoval) skrytého nesouhlasu, o zalíbení se druhému a přitom dodržet to, co musím dodržet. Může jít o vyjádření vnitřních pochybností. Plně se to pak projeví později, kdy Adam svádí vinu na Evu, Eva na hada: Ona mi dala, on mne podvedl. Opět stejný princip já jsem ok, ale ten druhý mi řekl, podvedl mne apod.
Někdo může namítnout, že podobně jednal i Ježíš, když ho pokoušel satan. Kristus odpovídal:“ je psáno“. To není stejné. Ježíš nesváděl něco na někoho. ale odvolal se na Písmo. Svým způsobem se odvolal sám na sebe: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Bible, Jan 1:1 On sám je tím Slovem, na které se odvolával, učil v moci toho Slova protože s ním byl v jednotě. Můžeme jeho „je psáno“ říci také takto: řekl jsem a proto jsem v naprosté jednotě s tím, co je psáno, že nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst. I my musíme takto vnímat naše „Bůh řekl“, naprosto souhlasím a jsem v tom, co Bůh říká nebo řekl. Pak má Boží slovo v našich životech připravenou půdu pro jeho mocné působení.
Toto ztotožnění se se Slovem je důležité pro prorokování. Prorocká slova, s kterými není ztotožněný ten, který je vyslovuje, nejsou Boží, i když je řekne přesně tak, jak je slyšel. Skutečný prorok je ten, který přenáší ve slovech i Boží srdce, Boží vůli, Boží emoce, Boha samotného. Pak hovoří nebo vyučuje v moci. To se může stát jen tehdy, když mluví skrze naše ústa Duch svatý-tedy Bůh sám. Když se mu dáme k dispozici. Ale vraťme se do Edenu.
Druhý důsledek Evina: „Bůh řekl“ je to, že se tímto nechává zaplést do rozhovoru s stanem. On je ten, který nás rád zaplétá do rozhovorů a diskuzí. Provokuje, abychom začali Boha obhajovat. Při tom nás lehce dostane do situací, kdy neznáme odpovědi, kdy začneme přemýšlet světským způsobem o Slovu. On je chytřejší než my. Nikdy hned nevíme, že za tím stojí on. Ale dokáže náš rozum přivést do pochybování a pak se to lehce dostane do našich srdcí. Dokáže tímto způsobem rozbíjet vztahy protože se věřící začnou dohadovat mezi sebou a začnou se špinit a pomlouvat. Boří tímto způsobem jednotu v církvi…
Když do Evy a Adama zasel otázky, které vyvolávají pochybnost, když je vtáhl do diskuze vynesl nejvyšší trumf, aby dílo skázy dokončil:
Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bible, Genesis 3:4 Již přímo obvinil Boha ze lži.
Satan tento postup používá do dnešních dnů. Zpochybní naše myšlení, zatáhne nás do diskuze s ním a pak před námi obviní ze situace, ve které se nacházíme Boha. Udělá z něho někoho, kdo nám chce jen poroučet a brát.
(Satan má svůj výklad Písma, které velmi dobře zná)
Potřebujeme se těmto útokům postavit. Místo diskuze ho vyhnat ven (obrazně do pole, kam polní zvěř patří) a nenechávat ho vcházet do našeho myšlení a srdce (našeho Ráje). Vyznávat jednotu se Slovem Božím, i když mu hned nemusíme porozumět. Nejlepší ochranou je chodit s Duchem svatým, číst Písmo a společně s ním o Slově přemýšlet.




PÁD ČLOVĚKA, PROKLETÍ ZEMĚ A ZASLÍBENÍ KRISTA (2)

Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 

Opravdu? Jedno slovo s otazníkem a co dokáže. Myslíte si, že jste zdravý, ale někdo přijde a zeptá se:“opravdu?“. Odlétáte na dovolenou a ani nepřemýšlíte nad tím, jestli jste zamkli byt nebo vypnuli žehličku nebo varnou konvici, protože to děláte automaticky. Pak přijde to slovíčko „opravdu?“. A máte po klidu, protože celou dovolenou přemýšlíte nad tím, zda jste to udělali. Nakonec voláte příbuzným, aby to zjistili. Odcházíte z domu, který vždy zamykáte, ale někdo se vás zeptá: „zamkl si?“ Odpovíte: „Ano, vždycky zamykám.“ On se opět zeptá: „Opravdu?“ No a je to. Vracíte se, abyste zjistili, že je opravdu zamčeno, tak jako vždycky. Poslední příklad. Muž mluví krásně o své ženě a říká, že je mu věrná. Pak někdo řekne: „opravdu?“. A problém je na světě. Toto slovíčko ho dokáže přivést až k rozvodu. Satan ví, jak v nás vzbudit pochybnosti.
Bůh mne miluje. „Opravdu?“ On nezůstává jen u slovíčka „opravdu“, ale hned dál rozvíjí svou strategii lží a zpochybňování. Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů…? Tato jeho věta má nalomit víru člověka v Boha. Tato věta má nalomit víru v to, že Bůh člověka miluje. Satan věděl, že jde pouze o strom poznání dobrého a zlého, ale v otázce zahrne všechny stromy. Člověk přebral toto ďábelské jednání. Je to manipulace, která nás má zavést do lži a obviňování, k prohloubení nedůvěry v sebe, druhé nebo Boha. Je to tak rafinované, že si to neuvědomujeme. „Vždy to tak děláš.“ (Přitom se o stalo dvakrát nebo třikrát.) „Nikdy mi nepomůžete“ Pokaždé na mne zůstane to nejhorší. … Nemusíme to říkat nahlas, stačí jen v duchu pro sebe a ničí to nás a naši víru. Když to říkáme nahlas, pak rozbíjíme vztahy a ubližujeme druhým. Podobně je to s tím, kdy místo povzbuzení a dobrých věcí hledáme u lidí to zlé a vzbuzujeme podezření. Jeden politik po svém zvolení do vysoké funkce, nabádal lidi, aby posílali anonymní udání (i když nepoužil toto slovo, znělo to tak) na kandidáty do některých funkcí ve státní správě. Vypadalo to, že chce čistotu a spravedlnost, ale vlastně naváděl lidi k tomu, aby se zaměřili na špatné věci. Dal prostor k vyřizování účtů, špinění, falešným obviňování …. Pokud chtěl oddělit dobré od ještě lepšího, mohl dát výzvu, aby o nich napsali, co vše udělali pro lidi kolem sebe nebo pro své voliče dobrého. Na slovech velmi záleží. Ony vynáší postoje našeho srdce. Můžeme si vždy vybrat, zda půjdeme Boží cestou důvěry v něho nebo budeme používat stejné manipulace jako používá satan vůči nám. Říká se: “ čistému vše čisté“. Co vynášíme z našich srdcí?
Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!“ Bible, Lukáš 6:45



pád člověka, prokletí země a zaslíbení Krista

Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. Bible, Genesis 3:1-7

Nejchytřejší ze všech polních zvířat,… Když Bůh v Edenu člověku říká, aby tuto zahradu obdělával, tak také, říká, že ji má střežit : „Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. “ Bible, Genesis 2:15 Když to čteme, může nás napadnout, před kým má člověk střežit zahradu. Byl tam sám se zvířaty. Tady se to dovídáme. Do zahrady se dostalo polní zvíře, tedy zvíře, které nepatřilo do zahrady. Pravděpodobně se tam schovalo, když Adam pojmenovával zvířata. (Můžeme si povšimnout, že had je první zvíře, které je v Bibli uváděné jménem: had. Do té doby to jsou živočichové, létaci nebo ptáci…) Bůh o něm hovoří jako o nejchytřejším polním zvířeti. Nejchytřejší neznamená být moudrý nebo dobře radit. Chytrost neurčuje náš charakter. Hadem je také nazvaný satan. „Potom jsem uviděl anděla sestupujícího z nebe, který měl v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let. Uvrhl ho do propasti, zamkl a zapečetil ji nad ním, aby už nesváděl národy, dokud se nenaplní těch tisíc let; potom totiž musí být nakrátko propuštěn.“ Bible, Zjevení 20:1-3 V tomto kontextu najednou vidíme, před kým ji měli střežit. Satan byl svržený na zem, protože nemohl zůstat v Božím nebeském království. Neměl tedy být ani v zahradě Eden. Člověk ho však neuhlídal. Výsledkem toho pak bylo, že jím mohli být pokoušeni, obelháni a přivedeni od věčnosti (ovoce stromu života) k smrti (stromu poznání dobrého a zlého).
Podobně je tomu s naším srdcem: „Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.“ Bible, Přísloví 4:23 I věřící a znovuzrození lidé potřebují střežit svoji „zahradu Eden“ – tedy své srdce, aby nedovolili satanu se do něj vkrást a nechat své srdce ošálit jeho převrácenou řečí, ať již skrze myšlenky, media, svody a pokušení, ale také skrze mrtvé náboženství, které nebuduje osobní vztah s Ježíšem Kristem našim Pánem. My máme spravovat, obdělávat a především střežit svůj život, tak jako to měl děla Adam s Evou.

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.
Bible, 2 Timoteova 3:16-17





na počátku (11)

Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Bible, Genesis 2:1-4
Bůh odpočinul. Můžeme se setkat s názorem: „Bohu se to mluví, když je Bůh a tvoří vše jen slovem a svou vůlí.“ Někdy tak uvažujeme i o Ježíši Kristu: „On mohl být bez hříchu, když je také nejen člověkem, ale i Bohem…“ nebo: „Bylo to těžké jít na kříž, ale věděl, že vstane z mrtvých a je Bůh…“ Tak se někdo může dívat i na celé stvořitelské dílo Boží.
Přesto čteme, že sedmého dne Bůh odpočinul od všeho díla. Pokud někdo odpočívá, pak proto, že předtím vynaložil nějakou sílu, energii apod. Bůh není nikdy unavený a vysílený, aby potřeboval nabrat nové síly, ale rozhodl se přestat tvořit. Proč? Protože bylo vše hotovo. Jako umělec, který dokončí sochu nebo obraz, posadí se opodál a dívá se na své dílo a říká si : „Ano, je to dobré, je to všechno dobré.“ Bůh vše stvořil ze sebe. To stvořitelské slovo vyšlo z něho samotného.
Co je vlastně Boží odpočinutí. Bůh odpočinul od svých skutků. Tak i my, kdo jsme uslyšeli evangelium a uvěřili v Ježíše Krista, máme odpočinout od svých skutků a opřít se o Boha. V listě Efeským se píše, že jsme jeho dílo stvořené pro konání dobrých skutků, které pro nás (ON) předem připravil. Odpočinutí je odstoupení od svých skutků a vstup do těch, Božích, které pro nás připravil ještě před stvořením světa.
Od pádu Adama a Evy jsou dvě cesty. Jedna vede do Božího odpočinutí jiná do věčného trápení : „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře, jako v den pokušení tehdy na poušti, když mě pokoušeli vaši otcové. Zkusili mě a viděli, co umím, to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let, až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce, mé cesty vůbec neznají!“ Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Bible, Žalm 95: 7-11
A jinde Písmo hovoří:
Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. Bible, Efeským1:3-5 Ještě před stvořením světa, Bůh vše připravil a učinil. Proto sedmého dne odpočinul od veškerého díla. Je na nás jestli vstoupíme do jeho odpočinutí a jeho díla do všeho toho, co pro nás před stvořením světa připravil.
Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.  Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili…. Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ Bible, List Židům 4:1-4




na počátku (10)

….řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu,

Podoba neznamená být tentýž. Znamená to pouze být podobný, být odrazem Jeho slávy. Bůh s velkým B je jen jeden. I tak Bůh člověku svěřil panování nad celou zemí. Člověk měl být odrazem Boží slávy, moudrosti, spravedlnosti a lásky na zemi. To mělo být jeho „panování“ nad zemí a zvířaty, Určitě Bůh nechtěl, aby se člověk sedřel tvrdou prací na poli. Naopak, posadil ho do zahrady Eden, kterou pro něj připravil. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. Bible, Genesis 2:8 Víme, že Bůh člověka v Edenu navštěvoval a rozmlouval s ním. Tak, jak Bůh připravoval s láskou zemi pro člověka, tak ji měl člověk s láskou spravovat, obdělávat a střežit.
Evoluční teorie nám ukazuje člověka na jeho začátku jako velmi primitivního, málo chápajícího, který se potřebuje stále vyvíjet, aby dosahoval větší a větší dokonalosti (ovšem u evoluce nemůže existovat konečná dokonalost, to by se pak evoluce zastavila). Bůh však stvořil člověka dokonalého. Jak by jinak mohl odrážet podobu Boha? Jedním z prvních úkolů, které člověk dostal bylo pojmenovat všechna zvířata. Bůh všechnu zvěř přivedl k Adamovi, aby viděl jak ji pojmenuje. Něco pojmenovat tak, aby to vyjadřovalo podstatu pojmenovaného je jedna z nejtěžších věcí na světě. Navíc zvířata přichází před člověka. Je tady poznat jakou autoritu má první člověk. Nevíme, jak se měl člověk obdělávat zahradu, ale určitě to nebylo v potu tváře. V Edenu nebyla pole ani křoví ani polní byliny. Tedy spíše se staral o sad, který nesl ovoce, ze kterého byl živý. Také uprostřed této zahrady dal Bůh vyrůst dvěma stromům. Stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ Bible, Genesis 2:16-17 První člověk byl stvořen k věčnosti. Neměl umřít. Bůh ho stvořil dokonalého. Vše, co Bůh dělá, dělá dobře. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. Bible, Genesis 1:31

na počátku (9)

I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý. Bible, Genesis 1:26-31

Bylo již stvořené nebe, peklo, země s rostlinami a zvířaty. I všechny duchovní bytosti. Proč to vše Bůh stvořil? Celé nebe čeká na vyvrcholení tohoto stvořitelského díla. Co má Bůh v plánu? Teď to přichází. Bůh stvořil člověka. Pro něho všechno připravoval, včetně oněch duchovních bytostí: „Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu? “ Bible, Židům 1:14 Člověk je vyvrcholením Božího stvořitelského díla.
Dnes přichází děti ze školy s tím, že pochází z opice. Kdyby se člověk vyvinul z opice, pak by se za tu dobu, co existuje člověk určitě vyvinul v něco vyššího… Ale nevyvinul se. Proč? Již byl stvořený jako to vrchol stvoření. Vlastně ani ne tak jako vrchol, ale jak říká Bůh v Písmu jako obraz Boha, jako podoba Boha. Člověk byl stvořený pro panování a spravování toho všeho, co pro něj Bůh předem stvořil. Tedy měl být obrazem Boha všemu na zemi. Bůh člověka nazývá svým dítětem, bohem.
Ježíš jim odpověděl: “Což není ve vašem Zákoně napsáno: „Já jsem řekl: Bohové jste“? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: „Rouháš se,“ protože jsem řekl: „Jsem Boží Syn“?  Bible, Jan 10:34-36
A v Žalmu 82 Bůh říká:
Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud: Jak dlouho budete soudit špatně a stranit ničemům?Sela. Zjednejte právo bezmocnému a sirotkovi, nuznému a chudému zjednejte spravedlnost! Vytrhněte chudého a nuzného vysvoboďte z ruky ničemů. Nerozumějí tomu, nechápou to, chodí v temnotách. A všechny základy země se hroutí. Řekl jsem: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího, ale takto zemřete jako lidé, padnete jako někdo z knížat. Povstaň, Bože, zjednej na zemi právo, vždyť tobě dědičně patří všechny národy!
Bůh stvořil člověka, aby panoval a spravoval zem, ale neměl panovat člověk nad člověkem:
Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim řekl: “Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; Bible, Lukáš 22: 24.31a





NA POČÁTKU (8)

I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. Bible, Genesis 1:24-25

Od začátku Písmo rozlišuje na domácí zvířata dobytek a ta ostatní. I toto je trnem v oku některým vědcům a evolucionistům. Než Bůh stvořil člověka myslel na vše. Věděl, že se bude člověk muset nějak uživit, až bude vyhnaný z Edenu. Proto stvořil i dobytek. Ti, kteří nechtějí připustit Boží stvořitelskou moc, hovoří o zdomácnění (domestikaci) divokých zvířat. Píší o jedenácti, deseti nebo osmi tisíci letech dozadu, kdy došlo ke zdomácnění divokých zvířat. Je to jen teorie v hlavách. Od doby co lidstvo existuje, od doby, kdy byly první písemné záznamy člověka, je dobytek dobytkem a divoká zvěř divokou zvěří. Mezi dobytek se dříve počítaly i drobná hospodářská zvířata. Bůh stvořil zvířata podle svého druhu. On nemusel jako člověk různě křížit zvířata, aby vytvořil nové druhy ať již psů, koček, hospodářských zvířat… Bůh nemusí dělat pokusy. On, co dělá, dělá dobře. V Edenu nebylo potřeba jíst maso, zvířata se nepožírala. Tato touha po prolité krvi přichází až po odpadnutí od Boha a předání správcovství nad zemí člověkem satanovi. Tady končí správcovství a začíná se požírání, boj o přežití, boj o nadvládu, dokazování samostatnosti…
Boží záměr je však jiný:
A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. Bible, Genesis 1:29-30.
(Později, když člověk by svedený to změnil. Jen lidé neměli jíst/pít krev zvířat, protože v krvi byl život.)
A jinde se píše toto zaslíbení:
I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce.  A spočine na něm Duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před Hospodinem. Bude mít zálibu v bázni před Hospodinem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Spravedlnost bude pásem jeho boků a věrnost pásem jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije. Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře.I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva. Bible, Izajáš 11:1-10
Nemusíme všemu hned porozumět, ale nepochybujme o Božím slovu. Některé věci nám budou zjevené postupně, některé pochopíme až když budeme tváří v tvář našemu Bohu. Radujeme se však z toho, že Bůh na nás pamatoval již od počátku a to i přes naší slabost.





Na počátku (7)

Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ Byl večer a bylo ráno, den pátý. Bible, Genesis 1:20-23

Bůh věří ve své slovo. Řekne a stane se. Nevíme, jak se věci dějí, ale dějí se. Neustále se lidé snaží vysvětlit to Boží : „Bůh řekl“, dokonce i křesťané nejsou schopni přiznat Bohu stvořitelskou moc a přou se o to jak dlouho která etapa trvala. Nechtějí sice přistoupit na evoluci, ale …
Bůh dal člověku mimo jiné i selský rozum, kterým dokáže zpracovat i vědecké výzkumy dnešních vědců. Když si vezmeme jenom malé semínko jednoduché rostliny, co je v něm již obsaženo informací. O tvaru, způsobu rozmnožování, plodu, způsobu upozornění pro opylování… je to obrovské množství informací, které takové semínko má již v sobě. Nevyroste z něho nějaká jiná rostlina, ale naprosto konkrétní, která je předem naprogramovaná uvnitř toho semene. jak by se takové semínko samo zrodilo z ničeho. Nebo něčeho anorganického. Kde by vzalo všechny ty informace. A každý druh rostliny, stromu, byliny, trávy,… Když si je proberu, tak každá má konkrétní důležitost pro člověka.
Podobně je to i s rybami, ptáky a zvířaty obecně. Dokonce jde o mnohem více informací ve vajíčku, semeni, jikrách.. Když si představíme všechny druhy mořských zvířat, od těch mikroskopických až po velké velryby, druhy ptáků a zvířat, jsou to miliardy a miliardy nejrůznějších informací, které nemohly a nevznikly náhodně nebo vývojem. Prostě to není možné. Ano, máme s nimi často společné prvky a to je především proto, že žijeme všichni na zemi, dýcháme kyslík (i ryby, které žijí ve vodě, se udusí bez kyslíku, proto se v zimě dělají díry do ledu na rybnících, aby se ryby neudusily), máme trávicí ústrojí, protože se musíme živit a naše těla jsou ovládaná nervovou soustavou. Dokonce zvířata a člověk byli stvořeny Bohem až potom, co stvořil slunce… Proto pro mnohé evoluční vědce je tak lehké dokazovat svoji teorii na těchto společných znacích. Jde však jen o to, že žijeme ve stejném prostředí, neznamená to, že jsme se vyvinuli jeden z druhého.
To, že mohu dnes psát tyto řádky, že i evoluční vědci mohou vyjadřovat své myšlenky, není dáno vývojem, ale je to Boží stvořitelské dílo. Nejsme zvířata, ale lidé. To, že se tak někdy chováme je dílo hříchu a naší hříšnosti. To si opět musíme uvědomit, protože se to pak odráží i na porušitelnosti našich těl. Pro člověka je však připravené dokonalé tělo:
Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Jeli tělo duševní, je také těloduchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní,  a potom duchovní. První člověk jeze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. A jako jsme nesli podobu  pozemského, nesme také podobu nebeskéko….
Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou  jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: „Smrt byla pohlcena ve vítězství.“ Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? Bible, 1.Korintským 15:42-49,51-55




Na počátku (6)

Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. Bible, Genesis 1:14-19

V době, kdy byla psaná nebo diktovaná tato slova Písma bylo v tehdejším světě již známé, že země je kulatá. V epické básni Etana, která obsahuje sumerské tradice přibližně z 27. stol. př. n. l. (cca 2600-2700 let před Kristem, tedy někdy po potopě), se planeta pojímá, jako by se vznášela v okolním prostoru, který je jemnější než vzduch. Totéž se objevuje v egyptské Knize skrytého obydlí z 15. stol. př. n. l. (1400-1500 let před Kristem zhruba v době Mojžíše) a indický text z 20. stol. př. n. l. (1900-2000 let před Kristem, v době života praotců Jákoba, Izáka a Abraháma), který obsahuje báseň nazvanou „Obklopujíce Zemi“, uznává kulatý tvar Země. Vidíme, že i v Egyptě měli tuto známost. I když možná ne běžní lidé, ale určitě na dvoře faraóna- tedy to nejspíše již věděl i Mojžíš.
Proč si to potřebujeme uvědomit? Bůh nikde o tom v Písmu nepíše. Dodnes jsou skupiny křesťanů, kteří věří tomu, že země je placka a jsou to dokonce vysokoškolsky vzdělaní a zcestovalí lidé.

Bůh stvořil nejdříve světlo, nebe, zemi. To jsme si již vysvětlili. Pak oddělil vody na pozemské nebe a moře. Následovalo shromáždění vody na jedno místo a vystoupila souš. Pak Bůh stvořil rostliny. Stále všechno bez slunce. Tedy bez slunečního světla a slunečního tepla. Byl to on sám, kdo byl této zemi světlem a dával vzrůst.
Bůh je vševědoucí a věděl, jak to s Adamem a Evou (tedy lidstvem) dopadne. Věděl, že lidé pohrdnou jeho přítomností a budou se spoléhat na sebe a ne na něho. Zemi připravoval pro člověka, a proto jí musí připravit i pro život pošpiněný hříchem neposlušnosti lidí. Tedy na světský způsob života na zemi a to se vším všudy.
1. V nebi není potřeba slunce, protože tam je světlem sám Bůh. Přesto tam jsou rostliny. „Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu prostředkem ulice toho města. Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů. A tak již nebude žádné prokletí. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků.“ Bible, Zjevení 22:1-5
2. V poskvrněném světě musí světlo pro život rostlin a teplo pro život všeho živého dodávat slunce.
3. Adam s Evou nemuseli znát čas, dny, roky měsíce…, protože byli stvořeni pro věčnost. Hříchem však ztratili nadčasovost a zůstali omezeni časem. Hvězdy, slunce, měsíc jim ukazovali roky, měsíce, týdny, dny…
4. Do hříchu nemusí Adam s Evou přemýšlet jak budou chodit po zemi, nepotřebovali se orientovat, Bůh je navštěvoval a procházel se nimi. Po vyhnání z Edenu tuto orientaci potřebovali, aby věděli kam jdou a jak se mají vrátit…
Bůh ve své lásce k lidem, připravuje dokonalou zemi pro jejich život i po jejich vzpouře proti němu. Dává jim pozemské teplo a světlo. Všechno pak předem tvoří pro člověka s tímto postojem. I přesto co ví, dělá to dobré, ale ne věčné. Má to vše své časové omezení:
Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. …
….Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.  On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“ Bible, Zjevení 20:11, 21:1-8






Na počátku (5)

I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. A byl večer a bylo ráno, den třetí. Bible, Genesis 1: 11-13

V několika posledních desetiletích bylo vytvořeno několik nových, celosvětových náboženství. Jedním z nich je zelené náboženství. Je tady sice již několik desítek let, ale v posledním desetiletí pohlcuje celý svět s nesmírnou intenzitou. Tím zatím posledním, ale za to nejsilnějším je coronavirové náboženství. Pokud o těchto hnutích v masách lidí po celém světě můžeme mluvit jako o náboženství, pak jen z hlediska jejich uměle vytvořené představy v lidech o jejich vlivu, moci a spasitelské důležitosti, která vede až k uctívání, proklamování a papouškování frází, kterým stejně 90% lidí, kteří je opakují, nerozumí, ale věří jim. Jde o tedy o novou víru, která lidem zaplňuje místo, které patří a bylo připraveno pro víru ve Stvořitele a Spasitele Ježíše Krista. Je vždy pohodlnější něco převzít a věřit tomu, než něco hledat, kopat, zkoumat a nacházet živého Boha skrze Krista.

Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude. třetího dne nechal vyrůst všemu zelenému. Nyní by všichni „zelení“ měli říci haleluja. Věc se má však jinak, než si „zelený“ svět myslí. Bůh nechal vyrůst všemu zelenému, stromům, trávě, semenům a to bez toho, aby již bylo stvořené slunce a vesmír! Je to omyl v Písmu? Někdo přehodil dny? Ne, není. Místo, kam Bůh postavil člověka, byl předobraz nebeského království. Zde se Bůh procházel a rozmlouval s Adamem a Evou. Když budeme číst o nebeském království zjistíme skutečnost, že ani tam není slunce. Tak je popisován nebeský Jeruzalém: . „A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek. A národy budou chodit v jeho světle a králové země do něho přinášejí svou slávu. Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude.“ Bible, Zjevení 21: 23-25
Verše nám ukazují, že vše je udržované Boží mocí. Bůh tvoří jen dobré věci. Při skončení počátečního stvořitelského díla, Bůh všemu požehnal.
Pak však přišel hřích Evy a Adama, kterým správu nad zemí předali satanu. Od té doby je potřeba slunce, země schází a je vedená ke zničení. „A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.“ Bible, Genesis 3: 17-19.
Pokud Bůh nepožehná, žádný ekologický projekt nemůže člověk změnit Boží prokletí. Jediné jak můžeme věci měnit je pokání lidstva před Bohem a jeho návrat k němu v poslušnosti. Pokud se to nestane, bude země požehnaná pouze tam, kde budou lidé pokání činit. Takovým i v poušti vyroste úrodný sad a tam, kde nikdy nebyla voda, potečou prameny vod. Není to zaslíbení jen pro zemi, ale i pro životy těchto lidí, budou jako strom zasazený u vody, jemuž listí nikdy neuvadne, budou těmi, kdo chodí ve světle moudrosti…




na počátku (4)

I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. Bůh nazval klenbu nebesy;….
….I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. 
Máme nebe, které je domovem Boha a jeho andělů, které je připravené pro Boží děti. Máme zemi, na kterou byl svržen satan – nad propastí/hlubinou byla temnota, ale také zemi, která má být přípravná pro člověka – nad vodami se vznášel Duch svatý. Máme Slovo Boží-Syna Božího, skrze něho a pro něho se všechno tvoří – všechno se děje pro něj a skrze něj.
Bůh jako pečlivý Otec, vše připravuje pro stvoření člověka. Odděluje vody od sebe a tvoří vodu a páry a vytváří mezi nimi prostor s kyslíkem a vodou, ve kterém má žít budoucí člověk. Pak shromažďuje vody na jedno místo, aby se objevila země. Máme zde opět pojmy země a nebesa. Nyní však již v tom významu, jak ho známe fyzicky. Postupně tuto zemi připravuje. Tvoří to nejlepší to dobré, dělá to z lásky.
Dělal to i pro nás. Dělá to pro nás z lásky i dnes.



na počátku (3)

I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.  Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno,jeden den.

U stvoření nebe a země je uvedeno „na počátku“. Teprve u světla se dostáváme ke dnům. Neříká zde budiž slunce, ale aby bylo světlo. Mluví jen o světlu. A to světlo viděl jako dobré. Neviděl to u tmy a proto oddělil světlo od tmy. Oddělil něco, co viděl jako dobré od toho, co neviděl jako dobré. Bůh nazval světlo dnem. Tady se můžeme dostat do mylné představy dne, jako časového úseku od východu slunce do jeho západu. O tom Bůh nemluví. (Takový den stvořil až čtvrtého „dne“.)
Všimněme si v jakém spojení se také slovo den a noc používá v nové smlouvě:
Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.“ Bible Římanům 13:11-14
A na jiném místě čteme: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ Bible Jan 1:1-5

Bůh je věčný, není stvoření. On prostě je, byl a bude. U něho bylo Slovo a to slovo bylo Bůh. Pokud Bůh je věčný, tím Slovem není myšlený Bůh Otec, ale Bůh Syn – Kristus. On je pak tím světlem, který je život lidí a pro něho a skrze něho všechno vzniklo. Protože to Slovo bylo na počátku a u Boha, bylo samotné také Bohem. Kristus, Syn Boží, Bůh, který je světlem a životem lidí.
Ještě před stvořením člověka, stvořil Bůh anděly-duchovní bytosti přebývající u Boha v nebi. Mezi nimi byl také anděl světla – světlonoš Lucifer, který stál neustále před Bohem a chválil ho. Jeho srdce však bylo plné pýchy a tím i plné temnoty, tmy. Chtěl se rovnat Bohu, proto byl někde mezi prvním a třetím veršem svržený na zem. (Řekl jim /Ježíš/: “Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Bible Lukáš 10:18) Proto se satan mnohokrát vydává za anděla světla.
Pak Bůh oddělil světlo od tmy. Světlo, které tma nepohltí.


Na počátku (2)

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.

Když čteme bibli, zjistíme, že se v ní píše o mnoha bytostech. O Bohu, Kristu Ježíši, Duchu svatému, lidských bytostech a duchovních bytostech (nejrůznější podoby andělů a démonů, satan). Také se píše o pekle a království nebeském. I ty jsou obsažené hned v těchto prvních dvou verších bible. Cítíme, že pokud mluvíme o nebi ve významu Božího království nebo Království nebeského, pak má pro nás pojem nebe úplně jiný význam. Duchovní. Na počátku Bůh vytváří svět duchovní a svět fyzický. Aby se mohlo na zemi stát všechno, co Bůh připravil, musel prvně stvořit k tomu zázemí. Zemi, peklo (propast nad níž je tma) a nebe – Boží království. Někde zároveň s nebem stvořil duchovní bytosti – anděly. Zemi pro člověka a peklo připravil pro ty anděly, kteří se dostali do vzpoury vůči němu (satan s ostatními anděly, kteří ho následovali 2.Petrova 2:4). Naopak lidem, kteří se během života na zemi rozhodli věřit a důvěřovat jemu a jeho Synu Ježíši dal právo stát se jeho dětmi. Jim připravil věčné příbytky v nebi. Ano v tom nebi, které stvořil úplně jako první věc.
První, na co Bůh myslel při stvoření světa fyzického i duchovního, bylo připravit to nejlepší pro své děti. Jeho království, kde přebývá On sám.
Svými dětmi nenazývá anděly, ale lidi, které stvořil k obrazu svému. Pokud se chceme nazývat jeho dětmi, potřebujeme se také tak chovat: s důvěrou se na něho obracet. S dobrým i zlým. Se smutkem i s radostí. Se svými špatnostmi a žádat o jejich odpuštění i s naší touhou dělat dobré věci, aby je pro nás předem připravil.
A pamatujme, že prvně Bůh stvořil nebe. A stvořil ho pro nás.
Ježíš Kristus, říká: „Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ Bible, Jan 14:3


Na počátku

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. Bible, Genesis 1:1-5

Na začátku se zdají tyto první verše bible velmi jednoduché. Při čtení dalších veršů však můžeme znejistět. Například světlo, den a noc stvořil, aniž by k tomu Bůh potřeboval slunce. To stvořil čtvrtý den, až po tom, co stvořil zeleň. Také naše představa nebe je pro nás spíše obrazem oblohy, tedy oblak, vesmíru, hvězd apod. Ovšem takové nebe bylo Bohem stvořené až na druhý den, kdy oddělil vody od vod a mezi nimi dal oblohu.
I když se rozhodneme věřit každému slovu v bibli (a bez takového rozhodnutí ji číst nejde), nemusíme hned všechno chápat. A to, že něco nechápeme neznamená, že se to nestalo nebo neděje.

Život je plný věcí, které nechápeme, ale dějí se. Dokonce nám samotným. Říkáme si například, proč se zrovna nám stalo to a to.
Nechápeme, ale žijeme dál. Nemůže to zpochybnit naše bytí.

Přeji nám všem v novém roce aby těch nejistot bylo co nejméně. A když již přijdou pochybnosti, abychom netápali ve tmě, ale spočinuli v pokoji převyšujícím všechno chápání střežícím naše srdce a mysl. Tedy v pokoji Božím v Kristu Ježíši.

VŠUDYPŘÍTOMNÝ, VŠEVĚDOUCÍ, VŠEMOCNÝ (3)

2. Antikrist – antikristův duch

Slovo antikrist znamená označení toho, kdo je proti Kristu. Kdo je lhář, neli ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Bible 1.Jan 2:22 Jde o člověka. O lidi. Antikristův duch, je zlý duch poslaný od satana a ovládající myšlení lidí, udržuje je ve lži a vytváří atmosféru, která jde proti Kristu a popírá Otce i Syna. A žádný duch, který nevyznává Ježíše [Krista, jenž přišel v těle], není z Boha. To je ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že přichází, a který již nyní je ve světě. Bible 1. Jan 4:3
Satan kopíruje Boží jednání, ovšem vždy vše obrací proti Bohu a Kristu. Vše dělá ve zlém úmyslu. Nemůže jinak, protože jeho samotná podstata je zlo. Vysláním tohoto antikristova ducha
napodobuje vyslání Ducha svatého. Duch svatý je ten, který vždy bude vyvyšovat Ježíše Krista jako Spasitele a Syna Božího. Bude dosvědčovat těm, kteří uvěřili v ježíše, že jsou Božími dětmi. Duch antikristův naopak popírá Krista jako Božího Syna, jeho příchod v těle, jeho oběť na kříži i vzkříšení. Jeho úkolem je připravovat ve společnosti atmosféru, které jde proti Kristu a Bohu Otci a proti křesťanům. Připravit půdu pro nástup skutečného antikrista, který usedne v chrámě v Jeruzalémě a nechá se oslavovat jako Bůh.
Je mnoho malých antikristů, kteří neustále útočí na Krista. Snaží se prosadit zákony, které by zakázaly křesťanství a evangelizace. Zesměšňují věřící, čekají na jejich chyby, aby je ihned konfrontovali. Prosazují, aby ve školách vymizela jakákoli zmíňka o Bohu, Kristu a bibli. Pokud to nejde, pak aby byli zařazení mezi báje a pověsti.
Duch antikristův byl vyslán satanem poté, co byl poslán Duch svatý věřícím.

Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne [jako Bůh] do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám toto říkal, ještě když jsem byl u vás? Také víte, co ho nyní zdržuje, aby byl zjeven až ve svůj čas. Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat.  A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě,aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá  mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. Bible, 2.Tesalonickým 2:1-12

Duch antikristův společně s andělem světla budou svádět i v církvi. Před příchodem Krista bude viděl velké odpadnutí. Zůstanou jen ti, kteří skutečně vše vydali Bohu, jejichž víra je postavená na zkušenostech ze skutků víry a zkoušek, kterými prošli, protože nás naučí vytrvalosti. A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. Bible, Římanům 5:3-4
„Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země.“ Bible Zjevení 3:10 a Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký konec mu Pán připravil. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý. Bible, Jakub 5:11

Čím blíže je příchod našeho Pána Ježíše Krista, tím více budeme vidět i pociťovat práci ducha antikrista a těch, kteří. u podléhají. Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.” Bible, Zjevení 12:12 Musíme počítat se stupňujícími se a zuřivějšími útoky a také s větším tlakem a pochybností, které budou vytvářeny ve společnosti.

Poznávací znamení:
1. Vedení k nezávislosti na Bohu. My si pomůžeme. Máme vědu, lékaře, spravedlnost…
2. Chaos, vytváření duchovního chaosu, kterým jsou svědění věřící. Pochybnosti, kdo má vlastně pravdu, všichni lžou… (V chaosu se nejlépe vládne. Je předpokladem pro nástup někoho, kdo o sobě bude tvrdit, že ví jak nastolit řád a dobré časy – nástup antikrista.)
3. Postrádání „selského rozumu“. Chaos vede k chaotickému myšlení a to pak postrádá jakoukoli logiku.
4. Přenášení odpovědnosti za chaos a další zlé věci na věřící, kteří zůstávají věrní a jejich napadání.
5. Udržování společnost ve lži. Příklad: Dnes za udržení zdraví světa je všude oklešťována osobní svoboda lidí. Za příslib svobody jsou lidé zneužíváni. Místo aby viděli nebezpečí, radují se, že mohou na dovolenou, do restaurace a obracejí svou nenávist vůči těm, kteří na to poukazují. Duch antikrista takové jednání podporuje. Dokonce podporuje udavačství, vzájemnou kontrolu lidí mezi sebou. Údajná svoboda je však podmíněna totální kontrolou toho, kdo co dělá, kam jezdí… Jak jsme se radovali z toho, že nepotřebujeme pasy, když chceme jet do zahraničí a dnes je opět máme. Sice ne hranicích jsou kontroly jen sporadicky, ale o to více v hotelích, restauracích… A již k tomu není potřeba úředníků, policistů, celníků. Dělají to lidé lidem. Ano, je potřeba ochránit zdraví lidí, ale nikde nikdo neříká, za jakých podmínek tyto pasy skončí, tyto kontroly skončí… Nebo to zůstane? To je do budoucna velmi lehce zneužitelné a bude zneužití, protože si lidé na to zvykají, stejně jako na roušky.
6. Snaha o vytvoření univerzální církve s univerzálním bohem bez Krista. Budou podporovaná setkání duchovních různých církví (křesťanů, judaismu, islámu, budhismu…), kteří se budou společně modlit za jednotu. Tato setkání budou přesně podle scénáře:
a) budou mít vždy „pěkné“ a tzv.. „mírumilovné“ poslání,
b) bude tam vždy zdůrazňovaná duchovní jednota a jednota duchovních vůbec,
c) bude to podporované státy a mezinárodními organizacemi,
d) nepřímo bude obviňovat křesťany, kteří se nebudou chtít „sjednocovat“,
e) budou probíhat častěji a častěji a budou podporovaná médii.
Musíme si uvědomit, že ač poslání takových setkání může být sebekrásnější a na první pohled plné lásky, není možné v duchovním světě skutečná jednota mezi těmito vyznáními. Tak jak bylo už uvedeno slovy z Písma, že kdo nevyznává Ježíše jako Krista popírá Otce i Syna a je veden duchem antikristovým. Pokud se takoví duchovní dokáží sjednotit, pak to není v Duchu svatém, ale pod vedením ducha tohoto světa – antikristovým duchem.
Jde tu stále o stejný satanův scénář. Nakonec i takovou církev zničí.
Máme milovat nepřítele. To však neznamená, že s ním máme mít jednotu.
Více a více se ekonomická i politická moc předává do jedněch rukou…

Jak jednat:
Je důležité zůstávat ve vztahu s Kristem skrze Ducha svatého. Číst Písmo a modlit se podle Písma. Jen v těsném spojení s Kristem nebudeme oklamáni. Důvěřovat a spoléhat se na Boha, který má moc nás uchránit a provést těmito zkouškami.
O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Když lidé budou říkat: „Pokoj a bezpečí“, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni,buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom my, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte. Bible, 1 Tesalonickým 5:1-11




VŠUDYPŘÍTOMNÝ, VŠEVĚDOUCÍ, VŠEMOCNÝ (2)

(pokračování)

IV. Neměnitelný

Bůh se nikdy nezmění. Někdy můžeme mít pocit, že lidé mluví o Bohu nové smlouvy a o Bohu staré smlouvy. Bůh však je stále stejný. Nezměnil se, jen dal lidstvu dvě smlouvy s ním. Při té první již zaslíbil tu druhou.

Nezměnitelnost je jediný atribut, který má také satan. Ani on se nemůže změnit. Byl lhářem a bude stále. Je vrahem a bude dále. Je tím, kdo pokouší a svádí a bude dále. Je ten, kdo se převléká za anděla světla a bude stále. Nemůže se změnit. Tak jako je pravda, spravedlnost, láska a milosrdenství podstatou samotného Boha, tak lež, manipulace, vraždění, strašení, klamání, rozbroje, nenávist, neodpuštění… jsou samotnou podstatou satana. Rozdíl je především, že Bůh je věčný Stvořitel a satan jen stvoření, které si chce hrát na boha a získat i takové postavení. Proto byl svržen Bohem z nebe na zem, kde má svůj čas, než skončí v ohnivém jezeru (peklo), které je pro ně připravené, kde bude trýzněn za vše, co dělal.
Na rozdíl od něho člověk má šanci se změnit. Pokud se navrátí v pokání k Bohu, uvěří v Krista a požádá o odpuštění hříchů, získává odpuštění a právo stát se Božím dítětem. Všem svým dětem Bůh uděluje svého Ducha svatého, který dokáže změnit naše myšlení, charakter a vést nás novým způsobem. (Znovuzrozen í z Ducha svatého) Satan odpuštění získat nemůže. Jeho odsouzení je popsané v ve dvacáté kapitole Zjevení (Bible): Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

Protože se nemění, můžeme poznat jeho práci. Tak, jako je poznat po ovoci, když se člověk plné vydá Bohu a je naplněný Duchem svatým, tak je po ovoci poznat i satanovo působení skrze lidi. Mnohé z lidí navádí k tomu, aby jednali stejně jako on. Dává jim své postupy, své vedení, získávají jeho způsob myšlení.

1. Vydává se za anděla světla.
„A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.“
Bible, 2.Korintským 11: 4-15
Potřebujeme zkoumat i takzvaně „dobré“ aktivity, jestli jsou z Boha nebo od zlého.

Příklad 1: Vlády. Politici slibují to, po čem většina společnosti touží. Mluví o nastolení spravedlnosti, zlepšení ekonomické situace, zvýšení bezpečnosti. Pokud se však dostanou k moci, dělají stejné věci, jako vlády před nimi. Jen v jiné barvě. Dokonce se snaží upevnit své postavení diktátem a represemi, popřípadě odebráním občanských svobod lidem ve jménu dobra pro lidi. Tento jev se opět začíná ve světě projevovat ve velkém. Navenek se však bude mluvit o nastolení spravedlnosti, bezpečnosti a ochraně občanů. To není Boží jednání. Přináší to hořkost, rozdělení společnosti, nenávist mezi jednotlivými skupinami, udavačství, chaos a na konec diktaturu.
Poznávací znamení: Vždy se vydávají jako jediní zachránci situace, země, světa a staví se do role znajících dobré a zlé jako Bůh, i když to přímo neříkají.

Příklad 2.: Některé organizace ať již celosvětové nebo jen na místní úrovni ve jménu zvířat, zeleně, nebo některých věcí se snaží okleštit základní lidská práva. Na první pohled však vypadají, jako milovníci spravedlnosti a práva. Dělají to ovlivňováním politiků na nejvyšší úrovni, ovlivňováním veřejnosti. Jsou za nimi mediální odborníci, kteří připravují kampaně, při kterých vznikají celosvětové slogany. Ty pak lidí začínají bezmyšlenkově opakovat a dostávat do svého podvědomí.
Někteří lidé z těchto organizací se dokonce odvolávají na Boha,
Je potřeba si uvědomit, že:
1. Bůh zemi v třetí kapitole bible proklel a tato země jednou skončí se vším, co na ni je.
2. Země byla Bohem prokletá pro neposlušnost Adama a Evy. Jedině celosvětovým pokáním a návratem k poslušnosti Bohu mohou lidé měnit ekologickou situaci na zemi. Do té doby (pokud je taková doba vůbec možná) Bůh požehná zemi těm, kteří se stali jeho dětmi tím, že se v pokání a vírou v Krista k němu navrátili. Poušť změní v sad a do vyprahlé země přivede potoky vod.
3. Lidé mají panovat – spravovat zemi a vše na ní. Zvířata ani příroda nemůže jakkoli panovat nad lidmi. Všichni máme rádi čistý vzduch, zelené lesy, čisté řeky…, ale pokud nebude mít člověk změněný charakter nikdy nebude dobrým správcem, protože mu půjde o mamon a vládu na druhými.
Poznávací znamení: Nadřazenost zvířat, fauny a věcí nad lidi (neláska k lidem- pohrdání lidmi). V další fázi se projevuje jako touha po ovládání lidí jinými lidmi skrze pravidla, nařízení a zákony. Při hlubším zkoumání člověk uvidí opět přípravu k diktatuře a práci pro určitou skupinu lidí v pozadí, která tyto organizace financuje a otvírá dveře k vysokopostbveným politikům.
Zde se vlk v rouše beránka zaměřuje především na mladé.

Příklad 3.: Církev. I do církve se lidé, kteří slouží satanu dostávají v podobě věrných a spravedlivých křesťanů. Často se snaží dostat do blízkosti vedení církve a popřípadě se ujmout jejího vedení. Pak církev odvádí od Krista. Mluví o Bohu, ale ne o Kristu. Mluví o Bohu, ale ne o Duchu svatém. Pokud se nemohou ujmout vedení v církvi, často jí rozbijí a část členů odvedou jinam. Ti se pak ztratí a postupně je zachvátí svět. Oni vyhledávají další církev, kterou by přebrali nebo rozbili.

Pro všechny příklady je typické, že na první pohled vypadají a chovají se jako spravedliví a jsou často považováni nebo sami sebe představují jako věřící křesťany. Teprve časem se začne ukazovat pravda. Nemůžeme dělat úsudky ihned, ale je potřeba zkoumat, pozorovat a modlit se o zjevení případných zakrytých motivů.
Protože jejich život slouží satanu, jsou ovlivňování duchem antikrista.
Plné projevy tohoto ducha, však vypadají jinak.

(Pokračování příště)


všudypřítomný, vševědoucí, všemocný

Toto jsou tři hlavní charakteristické vlastnosti Boha. Můžeme k nim ještě přidat neměnnost. Tyto vlastnosti ukazují dokonalost Boží. Není nikdo, žádná bytost, která by tyto vlastnosti měla, která by těmito vlastnostmi byla charakterizovaná. Jedině Bůh.

Víme, že satan se snaží postavit do role Boha.
Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy! Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“ Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší! Izajáš 14:12-15
Je však jen stvořenou bytostí, která také postrádá tyto hlavní vlastnosti. Nikdy je nemůže získat. Nikdy nemůže být všude najednou. Nikdy neví o všem a není všemocný. Přesto jím chce být a především potřebuje, aby ho tak lidstvo bralo.
Byl svržen i s částí andělů na zem. …a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. Zjevení 12:9.


I.
Bude se vždy snažit se stát všudypřítomný. Jak se to snaží dělat.
1. Používá k tomu své anděly (démony), volně se pohybující nebo v lidech nebo ve zvířatech.
2. Používá technologie (kamerové systémy na ulicích měst v budovách, v TV, PC, mobilních telefonech…, družicové systémy, apod. a to včetně odposlechu).
3. Z předchozího bodu vychází, že k tomu potřebuje lidské bytosti a výsledky jejich práce, výzkumu… :
a) jsou to lidé, kteří neví, k čemu a kým je jejich nápad, výzkum… používaný. Obecně jsou vždy přesvědčeni, že k pomoci lidem. Těch je nejvíce a díky nim se vše šíři rychleji.
b) Jsou to lidé, kteří mají finanční a jiné výhody (kariéra, sláva, naplnění svých ambicí) z této práce a je jim jedno k čemu se technologie používají. Je jich o nemálo méně, ale také velmi pomáhají k šíření technologií.
c) Jsou to lidé, kteří vědí, pro co a pro koho to dělají, ale většinou věří, že se jedná lidskou moc nad světem a malým dílem se na ni chtějí podílet. Většinou se jedná o lidi na vlivných místech mediálních firem, bank, vlád, armád, průmyslu.
d) Jsou to lidé, kteří ví, že slouží satanu a jsou jím přímo a vědomě řízeni. Jsou mezi konečnými vlastníky většiny bank, medií nadnárodních firem, armád a také ve vedení některých klíčových států. států. Přijímají jeho styl práce, myšlení.


II.
1. Satan zná velmi dobře lidské slabosti. Zná Písmo lépe, než lidé. Má své špehy (démony) všude a posílá je nejen do těsné blízkosti lidí, ale tam kde mu to svým jednáním dovolí i do jejich životů. O těch, které již svedl, ví vše. Největším trnem v oku pro něj jsou lidé, kteří se vydali Bohu a jsou plni Ducha a jsou jím vedeni. Tam neví, protože věci Ducha se dají posoudit jen Duchem. Pokud mu to sami neřekneme nebo jinak nesdělíme, neví. Chce však být vševědoucí.
Abych věděl všechno, potřebuji nejen technologie, ale potřebuji také znát myšlení jednotlivých lidí. Jejich plány, názory apod. Ty se nejlépe dovím, pokud vlastním média typu Facebook, Google, Twitter a další. Jejich sledováním skrze umělou inteligenci a například cookies jsou dnes vytvářeny profily jejich klientů. Nejen profily, ale jsou vyhledáváni případní budoucí „vzpurníci“. Mohu vědět o pohybu lidí, jejich smyšlení a názorech, jejich plánech a především o jejich slabostech. Nejen, že přes tyto media mohu sledovat vše, co se ve světě děje, ale také skrze ně mohu měnit „historii“. Kam se nejdříve podíváme, když hledáme informace o nějaké události. Jdeme do knihoven? Ne. Jdeme na internet. Tam je pak jednoduché dodat obraz událostí podle toho, jak chci, aby to vypadalo. Dokonce je i „vymazat“ nebo dodat ty, které se nikdy nestaly. Ví o všem, co se stalo nebo děje, ale neví, co bude. Jak to bude. Jak se to bude měnit… . Pokud by byl vševědoucí, určitě by udělal všechno proto, aby Kristus nezemřel na kříži. On dělal opak a místo vítězství byl v té chvíli poražený.
Stejně jako u všudypřítomnosti i zde používá lidi, kteří jsou zvědaví, závidí a udávají, odposlouchávají a jako on chtějí být vševědoucí.
Co se týká techniky, je to o lidech. Spoustu věcí dokáže umělá inteligence, ale i ta se musí naprogramovat, dodat ji zadání, udávat cíl, A to dělá zatím člověk. Tedy lidé.


III.
Bude se chtít stát všemocným.
Satan je vládcem tohoto světa ((Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A j á, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.) Bible 21Jan 12:31-33) Často se divíme, co všechno se na světě může dít. Války, nenávist, vraždy, znásilnění, zrady… Říkáme: „Kdyby Bůh existoval, toto by nemohlo být.“ Bůh existuje, ale přesto se to děje. Právě proto, že vládcem tohoto světa jsme ustanovili satana. A o něm bible píše: „…On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.“ Bible 21 Jan 8:44 Tento vládce světa, chce být všemocným. Tedy i vládcem nebes, vládcem života, rozhodovat o tom, co je správné a co ne…
Protože je to duchovní bytost, má i určitou duchovní moc, kterou používá pro pronásledování věřících, pro manipulaci, zastrašování, ovládání a ničení lidí. Přesto nemůže všechno. Jeho moc je velmi omezená hlavně v případě lidí vydaných Bohu, Božích dětí.
Tuto moc mu předali lidí. Již Adam s Evou. Na začátku měl na zemi vládnou člověk pod vedením Boha. „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe “ Bible, Genesis 1: 27-28. Dnes však tím, kdo panuje je satan. Proč? Protože Adam s Evou poslechli jeho rady a jedli ze stromu poznání dobré a zlého (ze kterého jim Bůh zakázal jíst) ,a svou neposlušností přešli vlastně z poslušnosti vůči Bohu k poslušnosti satanu a od té doby může sám a především skrze lidi vládnout zemi.
Tato vláda je však narušovaná těmi, kdo uvěřili v Krista, Syna Božího a stali se tak Božími dětmi. Nad těmi ztratil veškerou moc. Moc může uplatňovat na všechny ostatní a dokonce je používat v boji proti Božím dětem. Jeho boj spočívá v tom, aby odešly od Boha Otce, vzdali se víry nebo zahořkly a pod. Jsou pro něj nebezpeční, protože skrze hlásání evangelia, Boží lásku, svým svědectvím, vytrhují z jeho moci další lidi a přivádí je ke Kristu a tím mu ubírají na moci a odhalují ho jako lháře a vraha.

(pokračování příště)


Konec trénování

Rozdíl mezi tréninkem a závodem je v tom, že při tréninku mohu udělat chybu a začít znovu. Nacvičit si věci k dokonalosti tím, že se budu učit z chyb a stálého opakování. Chyba při tréninku mne nic skutečně nestojí. Chyba při závodě mě stojí všechno. Nemohu znovu na start a začít znovu.

Po několik desetiletí velké množství křesťanů spíše trénovalo, než aby skutečně běželi závod. Spoléhali se na to, že mohou začít znovu, že to ještě není na ostro.
Mnozí se stali věčnými studenty Božích principů a Božího Slova. Škoda, že jen studenty. Duch svatý teď promlouvá: „Je konec trénování, teď jde již o vše. Začněte běžet závod, abyste získali věnec pro vítěze. Není možná prohra. Nejde o trénink, ale o život. Ti, kteří budou přicházet ke mě v tuto dobu, budou uschopněni běžet závod, bez jakéhokoli tréninku a studování metod běhu. Budou mnou uschopněni a poběží k vítězství s pohledem upřeným na MNE. Ti, kteří jen seděli v lavicích a studovali a trénovali, se musí postavit a začít běžet skutečný závod. Bude to těžší, ale když to učiní a přenesou se z tréninkové tratě do skutečného závodu, budu s nimi a povedu je do vítězného konce. Ti, co nepochopí a budou dále žít jako na tréninku, zůstanou a závod prohrají tím, že do něho ani nenastoupí.“

Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.“
Zjevení 3:10-13

Dva roky již procházíme nečím, co se dá těžko pochopit. Přichází mnohé informace i mnohé lži a polopravdy. Napadají nás nejrůznější výklady Písma. Mnozí hledají odpovědi a nenachází. Každý z nás nějak reaguje na tuto situaci. Naše reakci ukazují na to, co je v našich srdcích a také na naši víru.

Je zajímavé pozorovat jak se vyvíjíme a kam směřujeme. Jsme však také pozorovaní nejen anděli a duchovními bytostmi, ale také mnoha lidmi (Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. 1.Korintským 4:9) Tito lidé zkoumají naše chování, ochotu se podřídit, i když se nám odebírají lidská práva, zkoumají reakce a na základě průzkumu připravují další scénáře (o tom však příště).
Měli bychom to být však především mi sami, kdo podrobíme naše jednání a motivy zkoumání.

Pojďme si připomenout několik zásadních vět, které řekl Ježíš, a kterého my následujeme.
1. „…Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.… Lukáš 9:23-24
Když jsem pozoroval motivy lidí, pro které se nechali očkovat, jen v málo případech to bylo ze zdravotních důvodů. Za drtivou většinou rozhodnutí stál příslib volného pohybu, cesty na dovolenou do zahraničí, mít klid od kontrol a testování. Malá část lidí se rozhodla proto, aby ochránila své blízké-většinou rodiče. Tento důvod však rychle ztratil význam, když se zjistilo, že i naočkovaní přenáší covid.
Možná si teď říkáme, že jsme se nechali naočkovat, abychom mohli být s ostatními na shromážděních, hlásat evangelium apod. Dobře, tak se nás ptám, kolika lidem jsme díky našemu očkování řekli evangelium? Pěti? Deseti? Stovce? Dvěma stům? Buďme k sobě upřímní. Možná někteří máme jen strach o svůj život a někteří jsme podlehli tlaku medií a okolí.
Toto zamyšlení není o očkování. To je rozhodnutí každého z nás. Je o našich motivech. Očkování je jen situace, na které je můžeme prozkoumat.

2. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Matouš 6:24
Znám lidi, kterým hrozilo propuštění z práce, protože se nenechali naočkovat. Na druhou stranu znám i ty, kteří nadávají na neočkované, protože jim dávají za vinu, že jejich obchody a restaurace jsou poloprázdné. Možná jsme se nechali naočkovat ze strachu, že přijdeme o práci, nebo o zákazníky. Tedy z existenčních důvodů. Šlo vlastně o peníze. Možná máme legální důvod, leasing, hypotéku, půjčky u banky…
No jaký to byl ale trénink, když jsme nasbírali tolik dluhů, že nám teď brání ve svobodném rozhodnutí.

3. Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lukáš 14: 26-27
Možná jsme o očkování pochybovali a nevěřili mu, ale všichni v rodině se nechali očkovat. Všichni v práci a mí kamarádi z fotbalu se nechali očkovat a nechci trhat partu, rodinu… I takový motiv jsem vypozoroval.

4. ….A cokoli není z víry, je hřích. Římanům 14:23
Jediný skutečně dobrý motiv je naše víra. Pokud věřím v očkování…
Pokud věřím v neočkování se… Je to na nás a na naší víře od Boha.
…….Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.  Římanům 14:22
Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. 
Římanům 14:13-14

Očkování je dobrý příklad, protože rozděluje společnost, omezuje naše svobody, nabízí očkovaným výhody…
Pokud motivem-charakterem neobstojíme dnes, jak budeme moci obstát v době větší zkoušky, kdy půjde skutečně o život? Dnešní kompromis přináší zítřejší prohru. Nežijeme v tréninkové bublině nebo kempu, ale v životě, kde se svádí boj o duše. Naše duše.

Hluboko a ve tmě

S vnuky jsme letos navštívili Tatry. Mimo krásné a hrdě se vzpínající štíty hor je v Tatrách i několik jeskyň. Navštívili jsme jednu z nich. Bielanskou jeskyni. Hluboko vprostřed jedné z hor se nacházejí překrásné jeskynní útvary plné krápníků různých barev a tvarů. Je to velká jeskyně s velkým výškovým rozdílem a obrovskými prázdnými prostory, které bych uprostřed hory nečekal. Jak jsme jí procházeli nasvětlovali se její jednolivé části, ale také nám prúvodkyně dopřála nějakou dobu zůstat v úplné tmě. Právě v této tmě jsem si uvědomil, kolik krásy a fascinujíjcích scenérií je tady skryto hluboko v hoře v úplné tmě. Kdyby ji několik jeskyňářů neobjevilo, byla by tato krása schovaná navždy před očima lidí v nekonečné tmě. Jen samotná hora by věděla, co skrývá uvnitř sebe. Hora a Stovřitel.

Slávou Boží je věc tajit, slávou králů je věc prozkoumat.
Přísloví 25:2 B21

Tvá láska, Hospodine, dosahuje k nebi, tvá věrnost sahá k oblakům. Tvá spravedlnost je jak mohutné hory, tvé zákony jsou hloubka nesmírná – lidem i zvěři, Hospodine, pomáháš!
Žalmy 36:6‭-‬7 B21

Kolik skrytého ještě musíme objevit, abychom aspoň částečně poznali a pochopili Boží jednání s lidmi. Je ukryté stejně jako ta jeskyně hluboko v něm. Teprve až se nám podaří nacházet a budovat hluboký vztah s Kristem, začne se před námi objevovat ve světle Boží nádhera, láska, věrnost a spravedlnost. Uvidíme a pochopíme dobrotu jeho zákonů a krásu v odevzdané poslušnosti.

Proč jsou všechny ty Boží nádhery a pravdy skryty tak hluboko v něm? Jsme lidé povrchní. Kolik krás, které Bůh pro nás stvořil a jsou pro nás dostupné a viditelné, přehlížíme. Přijdeme, uvidíme, vyfotíme a pospícháme hledat něco nového. Už jsme to viděli, tak co s tím. Chceme nové zážitky. Možná si i přitom řekneme: „Bůh to nádherně stvořil“, ale to je tak všechno. Kristus touží po stálém a hlubokém vztahu, proto mnohé jeho „krásy“, moudrost, lásku… ukryl hluboko v něm. Zde k objevení nestačí jen přejít kolem a podívat se, ale musíme kopat, postupvat krok za krokem stále do větší hloubky. Být neodbytní jako ti objevitelé jeskyně. Odměnou nám je světlo, pochopení Boží pravdy, cesty, žiota, skryté krásy v Bohu a jeho slovu. Najednou k nám budou slova Písma promlouvat úplně jinak.

Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží. Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme. Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši ve všech dobách na věky věků! Amen.
Efeským 3:17‭-‬21 B21

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (10)

(Pokračování)

V každém novém pověření se nám aspoň jednou stalo, že když jsme někam odjeli nebo jsme onemocněli, služba i práce poskočila dál. Nad očekávání. Věřím tomu, že mi tak Bůh ukazoval a připomínal, že je to o Něm a ne o mých schopnostech a mé přítomnosti. Může se stát, že někdy sami brzdíme věci, se kterými bychom chtěli pohnout tím, že stojíme Bohu v cestě, aby mohl jednat. Naše nepřítomnost je jednou z možností, kdy Bohu přestaneme zavazet. Měli bychom být na toto velmi citliví. I to je proces naší výchovy.

Jsou lidé – pracovníci, se kterými Bůh potřebuje jednat. A někdy i v lidských očích dost tvrdě. Tím, že je stále opečováváme a chráníme znemožňujeme Bohu jednat. Musel by tvrdě jednat i s námi. Proto, když to nejsme schopni pochopit nebo nechceme slyšet, potřebuje nás na čas „odstavit z práce“. Někdy nám potřebuje ukázat, jak je na tom tým…. a to jak v dobrém tak v tom horším. Jindy jedná se vztahy mezi pracovníky a nechce, abychom se toho účastnili apod. Je mnoho způsobů, jak a kde Bohu dokážeme překážet. Dalším jsou naše vyježděné koleje. A to jak v praktické činnosti, tak v našem myšlení. Bůh je Tvůrce, Stvořitel a nás stvořil k obrazu svému. I my potřebujeme mít při vedení tvořitelské myšlení. Vedení je svým způsobem tvůrčí práce. Nejen vytvářímé nějaké hodnoty nebo pomáháme je vytvářet jiným, ale především jsme těmi, kteří máme obrovský vliv na ostatní, které vedeme a všechny kolem nás. Aniž bychom si to uvědomovali, měníme jejich myšlení, postoje… spoluutváříme jejich osobnost a vytváříme z nich další tvůrce. Je úžasné, že se nám to vrací a skrze vedení jiných jsme sami obohacovaní a vychovávaní těmi, které nám Bůh přivedl do týmu.

Budování vedoucích

Vzbudované vztahy i maximální výkon jsou určitým způsobem vrcholem, kam můžeme dojít. Je zde však ještě jedna otázka. Co dál?

Pro vedoucího a některé členy týmu jsou zde ještě další stupínky vedení. Jde o budování nových vedoucích. Možná vedoucího, který jednou převezme vedení po nás, abychom mohli jít jinam budovat nový tým a začít od začátku s pozičním vedením, budováním vztahů a zaměřením se na výkon… vždy budeme muset začít od začátku, ale s většími zkušenostmi. I vedoucí, který převezme tým po nás, bude muset začít od prvního stupínku a to i v týmu, který jsme dobře vedli. Nic nejde přeskočit.

Každá organizace a církve a křesťanská společenství by především měly mít ve svých genech zabudovanou touhu po růstu. Růst však není možný bez vedoucích. Proto je důležité vyhledávat a budovat nové vedoucí. Růst některých organizací se zastavil nebo zpomalil právě proto, že nevěnovali dostatek pozornosti, energie a prostředků pro budování nových vedoucích. Budování vedoucích začíná u nás. V našem týmu. Určitě v něm je někdo, kdo nám byl poslaný, abychom z něho vychovali budoucího vedoucího. Potřebujeme ho objevit. Ne vždy jde o toho, na kterém je to zjevně vidět. Potřebujeme zjevení od Boha a čas. Než Ježíš vybral svůj tým dvanácti, celou noc se modlil. Často vybíráme vedoucí podle zjevných věcí jako vzdělání, psychická odolnost, obdarování a podobně. Bůh však vidí do srdce člověka.

Samuel byl poslaný Bohem vybrat a pomazat nového vůdce, krále nad Izraelem. To jsou slova, která říká Samuelovi, když si myslel, že jím je nejstarší bratr Davida:

Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“
1 Samuel 16:7 B21


O tom, jak budovat vedoucí (v církvi) píšu Dopisech Petrovi, tak jen několik podle mne důležitých bodů.

  1. Mít ujištění o učedníku, že je to právě on. Mohu mít mnoho učedníků nebo členů týmu, ale nikdo z nich nemusí být ten, který je povolaný k vedení.
  2. Zkoušky ukazují, co je v člověku. Čím težší, tím toho více „vyleze“ na povrch. Formují charakter člověka. David, Petr, Pavel a další museli projít mnohými velmi těžkými situacemi a rozhodnutími, než se nakonec stali vůdci. A to i přesto, že již byli předem vybraní a pomazaní.
  3. Osobní vztah s námi hraje velkou roli. Budoucí vedoucí potřebuje znát nejen naše vítězství, ale také i naše prohry a chyby, které jsme udělali. Když jsem se modlil za budoucí vedoucí, které mi Bůh svěřil, vždy jsem žádal, aby mohli přijmout odemne jen to dobré, Boží a z mých chyb se poučili.
  4. Důvěra je to, co nejvíce posiluje, uvolňuje člověka k růstu. S tím souivisí pověřování samostatnými úkoly včetně rozhodování a odpovědnosti a její postupné navyšování, ale také dovolit dělat chyby.
  5. Seznamování s důležitými lidmi-vzory, kteří na ně mohou mít vliv. Nebát se, že nám odejdou.
  6. Naslouchat jim. I já se učím.
  7. Předat jim poznání o důležitosti předávání svých zkušeností a budouvání nových vedoucích.

Je toho hodně, o čem bychom mohli psát v oblasti vedení a budování vedoucích. Vyšlo by to ještě na mnoho kapitol, ale rád bych tady zakončil jen malým poukázáním na samý vrchol růstu ve vedení a tím je partnerství.

Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Jan 15:15 B21


Partnerství/přátelství s Kristem je vrcholem růstu vedouciho. Může nám to být příkladem v našem způsobu vedení. Pokud předáme všechno těm, které vedeme a oni ví, co děláme můžeme přejít k vedení formou partnerství. Je úžasné být partnerem Božím na jeho díle. Kéž bychom mohli takto pracovat a sloužit nejen v našich týmech, ale i mezi jednotlivými organizacemi , církvemi a křesťanskými společenstvími.

Konec

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (9)

(Pokračování)

Pokud chci udržet nadšení a tempo v týmu, potřebuji se zaměřit na udržení pohledu týmu na cíl. Jde to různými způsoby. O tom však později. Udržet pohled na cíl je velmi důležité. Pokud dovolím týmu zaměřit pohled dovnitř, je nebezpečí, že se tým rozpadne. Hrozí posuzování jeden druhého, to vede k závisti, pomluvám a rozdělení týmu na skupiny, které se začnou navzájem obviňovat až se vše rozpadne. Podobně je to s křesťanskými společenstvími. Pokud jsou zaměřeny na misiji, evangizaci a činění učedníků, pak rostou. Pokud se začnou zabývat sami sebou, rozpadnou se nebo zůstanou stát.

V jednom šiku, v jedné řadě dokážeme jít jen kupředu. Zůstaneme-li dlouho stát pak položíme zbraně na zem, nebo je o něco opřeme, sedneme si a začneme kecat…, když jdeme do dozadu, pak většinou dojde ke zmatku a pádům. Zkuste si zapochodovat dozadu. Pokud zavelím čelem vzad, tak nakonec jdu opět dopředu, vidím kam jdu, ale pochodovat dozadu? Není jiné cesty pro jednotný a úspěšný tým než cesta vpřed.

Krize nás potkávají velmi často. Může to být naše osobní krize nebo celého týmu. Pokud se cítíme, že jsme na poušti, že ztrácíme půdu pod nohama, ještě to neznamená, že podobně věci prožívá tým. Naše poušť nemusí být pouští týmovou. Proto ji nesmím přenášet na tým, který mi byl svěřený. Pokud prožíváme krizy v týmu, musí to být vedoucí, který tým podpoří, povznese a bude udržovat nadšení pro vizi. Každý vedoucí potřebuje někoho blízkého mimo tým, mimo rodinu, za kým může v takovém případě jít.

Dokonce moje poušť může pomoc vyniknout darům někoho z týmu.

Zapamatujme si, že krize náš cíl nemění, ale naopak ho ještě více zvýrazní, vybrousí. Je to proto, že díky krizi si více uvědomíme nakolik je cíl důležitý. PROČ se stane zřetelnější a důležitější. Je naše PROČ pro nás skutečně důležité ve své podstatě nebo jsme chtěli dosáhnout cíle, abychom se zviditelnili, pro kariéru, někomu se zavděčili, hladíme si nějaký koplex nebo foukáme zranění. Krize dokáží toto vše z nás vymáčknout, abychom to uviděli, uvědomili si to a začali s pokáním, změnou našeho smyšlení. Měli bychom být vděčni za krize. (List Jakubův 1:3-4)

Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky.
1 Petr 1:6 B21

Zkoušky přicházejí od Boha a mají za úkol nás upevnit, pročistit. Ne nadarmo se říká “ co tě nezabije, to tě posilní“ a Bůh nám zaslibuje, že nám nedá víc než jsme schopni unést.

Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.
1 Korintským 10:13 CSP
Většina krizí týmu, ale především našich krizí má kořen někde v našem životě. Prostě nemáme vypořádané vztahy a odpuštění, máme tvrdé srdce, soudíme a nejsme schopni být milosrdní, jde nám o kariéru a ne o lidi… To vše a ještě další věci mohou být ukryty hluboko v našem srdci. Krize to odhalují. Odhalují to lidské pokušení a dávají nám šanci s tím jednat – východisko.

Jako vedoucí musíme projít první, abychom mohli chápat a pomoc členům týmu. Všichni procházíme podobnými věcmi. Nic není černobílé. Život je plný barev. To Kristovo „vaše ano ať je ano a vaše ne ne“, není o černobílém vidění světa, ale o čistotě našeho myšlení, čistotě v mezilidských vztazích.. Život je hodně barevný a my to potřebujeme uvidět.

Každá dnešní krize je přípravou na zítřek. Na vyšší cíl a těžší cestu k němu. Osobně pak blíže k našemu Pánu a Stvořiteli.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (8)

(Pokračování)

Co je tedy důležité pro dobré výsledky (výkon):

  • Zbudované a stále udržované vztahy v týmu.
  • Dobře komunikovaná vize, která lidem v týmu dává smysl, za kterou jsou ochotni nás následovat.
  • Zajistit si svolení. (Neznamená to, že tým vedoucího diriguje a manipuluje, ale sjednocuje se na vizi, způsobu apod. Násobí se tak síla, aktivita a um)
  • Neuspokojení se s dobrou prací, ale chtít odvést tu nejlepší.
  • Být povzbuzením a oporou týmu, i když se zrovna nedaří. Vedoucí musí věřit vizi i v době, kdy to vypadá, že se vše hroutí. Krize přicházejí, ale musíme je využít k budování.
  • Nebát se rizika. Pokud se modlím a nechávám se inspirovat Duchem svatým, pak to vlastně riziko není. I tak je to vždy velké dobrodružství.

Riziko je součástí vedení. Každodenní život nese riziko. Jen si to neuvědomujeme. Trochu vody na podlaze se může pro nás stát důvodem naší zlomené nohy nebo úrazu hlavy. Spěch při přecházení ulice může mít za následek střet s autem, uvolněná střešní krytina nás může na mnoho měsíců vyřadit z běžného života. Chodíme po venku a přitom riskujem. Nepřemýšlíme o tom. Kdybychom o tom přemýšleli, nikdy bychom nevyšli ven. Není možné vyjít a předem odstranit všechna možná rizika. To prostě nejde. Můžeme některá odstranit tím, že budeme pozorní při přecházení ulice, ale nezabráníme, aby auto řidiče, kterému se udělalo nevolno, vjelo na chodník.

Jsou lidé, kteří nechtějí vyjít sloužit, začít projekt, rozšiřovat firmu dokud nemají stoprocentní jistotu, že odstranili všechna rizika. Taková jistota nikdy není. Potřebujeme snížit možné riziko, ale nikdy ho nemůžeme vyloučit. Nemůžeme proto zůstat přešlapovat na místě. I to u některých lidí vidím. Většinou pak jen udržují to, co jiní vybojovali, získali a rozšířili. Sami se však nikam nepohnou. Ale i oni mají své místo. Ne však jako vůdcové.

S tím také souvisí povolení dělat chyby. Nevyhneme se dělání chyb. My i náš tým. Chybami se učíme. Pokud budeme mít strach, pokud nechceme riskovat chyby, nepředáme práci jiným, protože budeme chtít mít věci ve svých rukou. Tak však nemůžeme posunout tým dopředu. V autoškole přichází chvíle, kdy si žák sedne za volant, nastartuje a vyjede. Instruktor sedí vedle něj, ale má pedál s brzdou. I my potřebujeme nechat jednotlivce řídit a sednout si na sedadlo spolujezdce. Někdy budeme muset použít i brzdu, abychom se nenabourali, ale tým se naučí jezdit.

Vize je velmi důležitá. Je poznáním, které člověk potřebuje, aby mohl jít kupředu. Určuje cíl, cestu (způsob) kterou se k němu dostaneme a především důvod proč zrovna tento cíl.

Kde schází jasný směr, lid upadá, ve množství rádců je však záchrana.
Přísloví 11:14 B21
Pokud členové týmu neznají PROČ, pak nemohou přinést ani dobré rady. Pokud vize není jednoduše zapamatovatelná, pak ji nemohou předat do svých týmů… Bez určeného směru si každý může dělat, co sám uzná za vhodné. To vede k úpadku a rozpadu. Přečtěme si knihu soudců. Bylo období, kdy Izraelité byli bez vedení a každý si dělal, co chtěl. Až na krátká období soudců, kteří je dokázali sjednotit a dát jim jasnou vizi.Pokud nemáme vizi, stojíme na místě nebo chaoticky pobíháme a děláme věci jednou tady, pak zase tam, ale dohromady nic neuděláme.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (7)

(Pokračování)

Výkon je ovlivnitelný právě skrze vedení a vztahy v týmu. I Pán Ježíš mluví o nesení úrody. 30ti, 60ti 100 násobné úrodě. I to je o výkonu. Jakou úrodu chceme, aby nesl náš tým. Asi tu nejvyšší. Je úkolem vedoucího posilnit a povzbudit tým k tomu, aby se nespokojil s výkonem menším než sto %. Vždy jde na prvním místě o osobní příklad, ale také o souhlas týmu – jdeme do toho.

Když jsme začínali v Ostravě, tak jsem často začínal sám. Lidé se nechtěli přidat. Pochybovali o výsledku, protože měli špatné zkušenosti nebo prostě takovou službu nikdy nedělali. Tenkrát se jednalo o Kurzy Alfa. Tak jsem začal sám bez týmu. Jak pošetilé. Ale nakonce se přidala jedna sestra, pak další člen sboru a nakonec nás bylo asi pět. Na kurzy přicházelo pravidelně třicet až čtyřicet osob. Někteří uvěřili, zůstali ve sboru a dokonce začali i sloužit. Jiní uvěřili, ale nepřišli do sboru. Potkali jsme se s nimi později, když jsme začali službu v jiné části města. A samozřejmě byli i ti, co neuvěřili. Drtivá většina z nich však zůstala do konce a zůstali s námi ve spojení. Odstartovalo to dvouletou službu evangelia. Byly však i chvíle, kdy jsem skutečně zůstal sám, i když nás bylo několik v týmu. Prostě proto, že pro ostatní to nebyla ta „jejich káva“. Musel jsem tu službu velmi brzy ukončit. V podstatě jsem od nich nedostal svolení.

Snaha o výkon bez svolení vede často k zastavení služby, práce, projektu nebo k vyčerpání vedoucího.

O rok později se naopak podařilo sestavit tým, který měl od začátku společnou vizi pro službu v místní romské komunitě, nadšení a já jejich nepsané svolení k vedení. Vznikla tam skupina 40ti Romů a velkého množství dětí, kteří vydali své životy Kristu. Od té doby jsem spíše vždy nejdříve hledal členy týmu, i když osobího příkladu bylo vždy potřeba. Musel jsem být první v tom, kdo byl ochotný obětovat. Bylo to však něco velmi „lehkého“, na co jsem se vždy těšil.

Lidé jsou rádi součásti něčeho velkého a vítězného. Kdo by chtěl být součástí týmu, který nevítězí? Ty? Myslím, že nikdo. Každý se tlačí tam, kde se vítězí. V našem pojetí jde o tým, který dosahuje cílů a je úspěšný v tom, co dělá. Podle toho je i hodnocený a také podporovaný. Nikdo nechce podporovat neúspěšné týmy. Lidé rádi přispějí svými financemi, svým časem tam, kde vidí smysl. Ostatní je pro ně plýtváním. Mnoho projektů potřebuje startovací kapitál, některé i stálou finanční podporu. To, jak je tým úspěšný v předchozích projektech/službě, přináší nebo zastavuje podporu. To platí jak pro podoprovatele ze sekulárího světa, tak pro členy církve.

Uvedu nedávnou zkušenost z naší služby na Slovensku. Od roku 2016 jsme věděli, že máme sloužit předškolním dětem z místní romské osady. Hovořili jsme o tom s vedením, ale také jsme tuto službu začali tak, jak nám to naše možnosti dovolily. Cílem však pro nás byla mateřská škola s výdejnou jídla registrovaná v síti škol SR. Registrace je důležitá z hlediska financování a také z hlediska postavení takové školky vůči obci a státní správě, obecním školkám a ZŠ. Ovšem registrace vyžaduje dodržení mnohem přísnějších pravidel z hlediska hygieny, inspektorátu práce, ale také ohledně školského vzdělávacího programu dětí. Vyžadovalo to rekonstrukci objektu. Byli lidé v naší organizaci, kteří věřili této vizi. Jednak proto, že vnímali, že je od Boha a jednak proto, že nám důvěřovali z dřívějška. Pak byli lidé, kteří si mysleli opak a považovali investice do rekonstrukce a provozu za plýtvání. Nedůvěřovali nám, že to můžeme zvládnout, ale také byli přesvědčeni, že začít službu na Slovensku byl celkově omyl. To nám stěžovalo práci a u mnohých přispívalo k nejistotě v budoucnost, co bude dál, jestli budeme mít dost financí… Školku jsme se rozhodli otevřít k 1.9. 2019. Ještě několik dní před slavnostním otevřením jsme neměli registraci a lidé nás upzorňovali, že už se to nestihne. Registrace přišla z ministerstva dvě hodiny před slavnostním otevřením. Byl to Boží zásah. Pro ty, kteří nám věřili, to bylo potvrzením o Boží vůli a kritikům to zavřelo pusu. Bylo to vítězství celého týmu, který na tom pracoval. Posilnilo to víru i naši vizi a otevřelo to důvěru ve slovenský tým. Během té doby vydala život Kristu jedna členka týmu a přivedlo to nového člena do týmu, který ho velmi posilnil. I on již vydal svůj život Kristu. Vedení v zahraničí začalo od té doby více důvěřovat tomu, co se na Slovensku děje. Výsledkem je, že v této době pracujeme na registraci druhé mateřské školky pro děti z romské osady v jiném městě.

Výkon a především dobrý výkon je důležitý. Tím nepopírám to, že je potřeba vedení Ducha svatého a modliteb. Jen upozorňuji, že zaměření na výkon je součástí Božího vedení.

Jsou tři druhy vizionářů. První nosí svůj sen jen v hlavě a představují si jeho naplnění. Jako mladík jsem měl nějakou dobu sny na pokračování. Večer jsem pospíchal usnout, aby sen pokračoval. Tak je to i s těmito utajenými vizionáři. Žijí ve snu. Druhý duh vizionářů jsou ti, kteří mají sen a často o něm hovoří, ale to je vše. Nikdy neudělají nic proto, aby se sen stal skutečností. Ten třetí druh jsou ti, kteří sní, mluví a konají.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (6)

(Polračování)

Lidé, které vedeme potřebují:

  • Mít jistotu opory. Potřebují vědět, že v těžké době se mohou o vedoucího opřít.
  • Mít jistotu, že vedoucí neuhne, nebude se snažit neúspěch svést na ně.
  • Potřebují vědět, že mohou říct svůj názor aniž by jim to ublížilo.
  • Potřebují vnímat, že jsou součástí týmu a jsou potřební.
  • Potřebují zažívat opakovaný zájem o jejich život ( i osobní, pokud to dovolí), další růst jak v duchovní, tak profesní oblasti, zájem o jejich nápady a pohledy na to, co v týmu mohou dělat a o to, co dělá tým.

Budování vztahů je nejnáročnější částí vedení. Nejde o časově vymezený úsek, ale je to neustálá práce se svěřenými lidi. Stačí, když ji na nějakou dobu zanedbáme a velice rychle se tým může rozpadnout. Je to o rozhodnutí vedoucího, že tyto vztahy bude budovat a pečovat o ně. Musíme počítat s tím, že to od nás bude vyžadovat mnoho obětí.

VÝKON

Proč se sestavují týmy? Protože mají naplnit nějaký úkol, dojít k nějakému cíli apod. Pokud to tak není, není potřeba ani sestavovat tým. I domácí skupika v církvi je stanovená s nějakým záměrem. Například pro povzbuzování a růst věřících, kteří skupinku naštěvují. Na první pohled to může vypadat jako scházení se přátel z církve, pokud se ale naplňuje záměr, pak duchovní růst vypudí členy skupinky sloužit lidem kolem nich a skupinka se rozrůstá až se rozdělí na dvě. Největším nebezpečím při budování vztahů je zapomenout na to, že tým je tady proto, aby byl za ním vidět výkon. Pokud bychom budovali vztahy jenom proto, abychom se cítili dobře nechtěli bychom se rozrůstat, ani něco vytvářet, abychom náhodou neztratili skvělou pohodu a bezpečí, které nám naše vztahy zaručují.

Výkon je něco, co se hodnotí. Nakonec hodnota týmu se oceňuje výkonem, který za týmem je. Můžeme mít skvělé vztahy a mít se rádi, ale pokud pracujeme u prodejce aut, jsme oceněni za jejich prodej. Podobně v každé jiné práci.

I křesťané jsou vedeni k výkonu. Co jiného než výkon znamená:

Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Matouš 28:19‭-‬20 B21
I Ježíš nás vede k výkonu. Na prvním místě potřebujeme budovat vztah s Kristem a pak v tomto vztahu jít…

Když přemýšlím, jak nás Duch svatý vede, pak je to stejné. Prvně jde o to poddat se Kristu, učinit ho svým Pánem – tedy o pozici Krista jako Pána našeho života.

Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“
Římanům 10:9‭-‬11 B21

Pak s ním budujeme vztah skrze Ducha svatého a jsme vyučováni.


Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi.Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.
Římanům 8:14‭-‬17 B21

Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
Jan 14:26 B21

Ježíš se za nás modlí:

Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.
Jan 17:20‭-‬23 B21
Toto všehno je o vztazích. Ale i v této modlitbě, tak jako v Matouši 28 Ježíš mluví již o výkonu. … prosím za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo…

Když je budovaný vztah přichází i Boží poslání pro náš život. Tady se dostáváme k výkonu. Ježís si dokonce posteskl nad tím, že je málo těch, kteří by pro jeho království chtěli pracovat. (Vykonávat práci- odvést nějaký výkon)

Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“
Matouš 9:37‭-‬38 B21

Tady nám přikazuje, abychom se dokonce modlili za to, aby Bůh vypudil tyto dělníky, tedy ty za nimiž je vidět nějaký výkon. U slova VÝKON se chci ještě zastavit. Již slyším námitky některých bratří, že toto vyučování není biblické a z Ducha. Že je příliš světské. Nemyslím si to. Když bubu pozorně číst bibli, zjistím, že velmi, velmi často hovoří o výkonu a odměně za výkon. V listě Tesalonickým Pavel hovoří o tom, že kdo nepracue ať nejí. Není tam napsané, ať se modlí, aby mu Bůh seslal manu, aby se najedl. Někdy bychom si chtěli jen užívat Božích benfitů bez toho, abychom něco pro Boží království udělali -obětovali.

(Pokračování příště)


RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (5)

(Pokračování)

Samostatnou kapitolou pro „svolení“, je o rodině v týmu, mezi zaměstnanci apod. Je to proto, že pokud chceme mít v týmu člena nebo členy rodiny, musíme mít velmi silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Boží spravedlnost. Přítomnost rodiny tým vystavuje nebezpečí rozdělení na moji a ostatní/ jeho a my. Má zkušenost je ta, že to přineslo problém vždycky, jen mezi věřícími se o tom veřejně nemluví.

Proč to tak je? Pro ty nejbližší máme jiné měřitko než pro ostatní. Omluvíme to, co u jiných neomlouváme. Jsme k nim více chápající než k ostatním… a také to rodina od nás očekává. Pak začneme mít dvojí metr. Ostatní v týmu si to velice rychle všimnou a cítí se ukřivdění. Také to bere naději na jejich postup, růst.

Je pravda, že Písmo učí, že se máme o svou rodinu starat:

Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.
1 Timoteus 5:8 B21

Podobné verše najdeme i pokud jde o rodinu – církev. Musíme si však uvědomit, že nám v týmu nejde o osobní pomoc rodině. Pokud by to tak mělo být, pak jsou týmy tvořené jen členy rodin, bez ohledu na odbornost. Asi bychom službu, práci nebo projekt mohli hned zabalit. Tady jde o tým, který může být tvořený lidmi z různých denominací a také ze sekulárního světa. Potřebujeme žít a jednat ve spravedlnosti. Bez toho budeme mít v týmu brzo rozbroje a nezbudujeme vztahy a ani nebudeme vedoucími, kteří vedou na základě svolení.

Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem. Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus. Odplata nespravedlivých však bude odpovídat jejich nespravedlnosti. Bůh nestraní nikomu.
Koloským 3:23‭-‬25 B21

Bůh nikomu nestraní a my bychom měli jednat stejně.

Podobně je to v případě, že část členů týmu je z církve a část ze světa. I tady hrozí rozdělení na naši a oni. V tomto případě tou rodinou je církev. Hrozí to i v případě, že členové týmu jsou z „naší“ denominace a ostatní z jiných. Potřebujeme se modlit za spravedlnost od Boha a také za pravidla, která nastavíme. Musí být zapsaná a především vysvětlená proč vznikla. Tým přijme i na první pohled nepřijatelné věci, když je srozumitelně vysvětlíme.

Biblický příklad. Když uvěříme v Krista a vydáme mu svůj život, pak se stáváme členy Boží rodiny. Jako takoví máme blízký vztah s Bohem a přináší nám to výhody. Na prvním místě spasení, ale také požehnání ve všem, co děláme. Přesto tento vztah Bohu nebrání, aby jednal spravedlivě.

Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.
Lukáš 6:35 B21

Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě.
Žalmy 106:3 CSP

Praxe nás naučila, že pravda o motivech, charakteru… vyjde na povrch až po dlouhé době. Nevazování vztahů neznamená rychlé ustanovování do konkrétních pozic a předávání odpovědnosti v týmu. To jsou dvě odlišné věci. Většinou se charakterové vlastnosti projeví nebo potvrdí až dlouho po zkušební době. Čím větší odpovědnost, tím delší doba potvrzování charakteru.

Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží.
1 Timoteus 3:6‭, ‬10 B21
Tato slova píše apoštol Pavel Timoteovi, kterého pověřil vedením církve, přestože to byl mladík. I přes své mládí byl přezkoušen. Nebyl nováček. Tady nejde o věk, ale o dobu služby, množství zkušeností a vybojovaných „bojů“. V tom všem se ukazuje charakter člověka.

Svolení týmu neznamená, že ho mohu nebo nemohu vést, ale to, že mne tým chce následovat.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (4)

(Pokračování)

Mimo bývalého vedení bývá zde ještě jeden faktor a to je očekávání těch, kteří mne do vedení týmu dosadili. Slyšel jsem vyprávět bratra, kterého firma dosadila jako ředitele pobočky s tím, že musí do určitého termínu propustit třista lidí. Jindy je to očekávání změn ve způsobu vedení nebo jde o výkony a někde jen nastupujete, protože někdo odešel do důchodu, do jiné firmy nebo povýšil. To všechno má vliv na to, s jakými pocity a představami přicházím a s jakými pocity a představami jsem přijímaný druhými.

Je důležité uvidět celkový obraz. Podívat se na tým, církev, skupinku, pracoviště z výšky. Představte si, že jste deset, dvacet metrů nad nimi a pozorujete jak pracují, jak jednají spolu navzájem, vidíte je na poradě… Možná někde ve fabrice takové místo skutečně existuje. Většinou to však musíme zjistit delším pozorováním. Nejlepší ze všeho je, když požádáme Boha, aby nám to ukázal ze svého pohledu. Někdy musíme požádat i o jeho výklad k tomu, co nám ukázal. Dnes je zvykem k získání informací rozdat dotazník, který se pak,vyhodnotí a něco vznikne…. Prosím, nic nenahradí osobní přístup, osobní rozhovory a osobní pohled. Vyvarujme se dotazníkům nebo je spíše použijme jen na některé praktické věci v personalistice apod. Ve velkých organizacích existují vypracované hodnotící dotazníky, postupy jak jednat se zaměstnanci, etické kodexy apod. Všechny tyto nástroje mi mohou pomoc s tím, na co se mám ptát a jako návod na řešení komplikovaných situací. Nenahradí a ani nevzbudují vztahy. Někdy je naopak oddálí, když je použiji hned na začátku.

Pokud mám obraz „z výšky“ měl bych začít s budováním vztahů. Tím není myšlený takzvaný „kamarádčov“ nebo dobrá parta. Je to skutečně projevený zájem o člověka a jeho život. Tento zájem je postavený na úctě k člověku. Na respektu k jeho osobnosti. Zažil jsem vedoucí, kteří se při každém našem setkání ptali na to, jak se máme, ale nikdy si to „jak se máme“ nevyslechli. Pokračovali dál, než jsme stačili odpovědět. Zvláště, když očekávali odpověď, která by nezněla „máme se dobře“. (Později se k tomu ještě vrátím.) Jako vedoucí nemáme mnoho času, ale čas strávený s našimi lidmi se nám později mnohonásobně vrátí. Není to cíl, ale bonus jako mnoho dalších bonusů, které přináší budování vztahů.

Zároveň s budováním vztahů s jednotlivci, potřebuji vytvářet prostor pro budování vztahů navzájem v týmu. Je to cesta k jednotě. Jednota není o tom, že jsou všichni potichu a hned odsouhlasí můj návrh. Jednota je něco hlubšího, co nezničí ani vyjádření a prosazování jiných názorů a nápadů. Je to opět úcta jednoho k druhému. Beru toho druhého jako přednějšího sebe sama.

Nikdy nezačínejme kritikou předchozího vedení.Nikdy nezačínejme tím, že budeme hned rušit nařízení svých předchůdců, i když k tomu můžeme mít dobré důvody. Dá se to řešit jinak a oficiální změnu udělat později až budu mít navázané vztahy.

3. Jsem člen týmu, který byl pověřený jeho vedením. Pro mnohé to může být tou nejtěžší situací. Platí zde všechno, co jsem již napsal. Jen bych zdůraznil, na co dát pozor.

Nespoléhat se na to, že jako bývalý člen týmu znám celkový pohled. Pohled vedoucího je jiný. Jako zaměstnanec nebo člen týmu jsem neviděl všechno a především nenesl odpovědnost, kterou nese vedoucí. Potřebujeme vidět tým i práci jinak.

Musím počítat s tím, že budu hned pod tlakem kolegů, kteří budou chtít z pozice dosavadních vztahů protlačit své zájmy a představy. Být mými „rádci“ a když je nevyslyšíme, hrozí narušení vztahů. Proto je nutné od začátku spíše začít pozičním vedením, které nás na čas ochrání. Po čase budovat vztahy nově. Na jiném podkladu. Ano, jsem jeden z nich, ale nyní nesu jinou odpovědnost. Nesmím mít strach s lidmi v týmu o tom mluvit a vysvětlovat situaci, ve které se nyní nacházíme.

Je to milost, když se v týmu nenajde nikdo, kdo si o sobě myslí, že vedení mělo být svěřeno právě mu. Stává se to i mezi křesťany, kteří pak hovoří o lidském rozhodnutí, o nevedení Duchem svatým apod. Mohou tak poškodit budoucnost týmu. Je potřeba s nimi o tom hovořit. Nenechat zapustit kořen hořkosti. Již jsem se o tom zmínil v úvodu.

Vždy se objeví někdo, kdo nás nepřijme. Pokud jsme udělali pro postavení mostu mezi tímto člověkem všechno, co jsme udělat mohli, netrapme se tím. Není to naše vina. Jen buďme opatrní, aby z této strany nepřišla rána do zad a zbytečné trápení. Pokud by vývoj ukazoval tímto směrem, je lepší se s takovým člověkem rozloučit.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (3)

(Pokračování)

Souhlas druhých s tím, že je vedu je velmi důležitý. Je to první předpoklad k tomu, aby mne lidé následovali. Při své službě musím jednat s vedením obcí a měst. Zjistil jsem, že v mnohých je primátor nebo starosta v menšině. A to teď v polovině jejich mandátu. Musí velmi pracně jednat a shánět hlasy poslanců, aby mohli prosadit a odhlasovat i velmi dobré a prospěšné věci pro lidi v obci. Naposledy u jednoho primátora to bylo 80% proti němu. Je to těžké a stresující vedení, které nepřináší radost, kde lidé nejdou s vámi, ale naopak proti vám. Věřím, že na začátku jejich mandátu tito vůdcové měli za sebou většinu. Oni ji však ztratili a lidé od nich odešli.

Před dvěma týdny mne překvapil jeden starosta. Osmnáct let je ve vedení, ale ani jednou pod jeho vedením nemuseli tamnější poslanci hlasovat o tom, kdo je pro a kdo proti a kdo se zdržel hlasování. Tak dlouho s nimi jedná, až se nakonec dohodnou. To znamená, že mají shodu. Dojdou k jednotě.

Pokud nedostanu souhlas od lidí, abych je vedl, tak v tom vlastně jedu dál sám. Lidé sice budou přítomni, ale bez nadšení, budou pracovat, protože potřebují plat, ale nedají ani o minutu více, v jejich srdcích nebude zájem o to, co chci jako vedoucí přinést a kam směřovat. Někteří se začnou poohlížet po jiné práci nebo službě. Proč? Protože se cítí být mimo zájem, cítí se být přehlížení a nepotřební, a to i přestože se služba nebo práce bez nich neobejde. Potřebujeme mít skutečný zájem o jejich životy. Co je trápí, co jim dělá radost, jak jsou na tom jejich děti. Nestačí znát jejich názor na práci a službu, ale je potřeba jít hlouběji. Podle času, ale pravidelně si dělat prostor na to, abychom mohli mluvit jen s nimi a o nich a jejich životě. Tento zájem o ně zvyšuje náš vztahový „kredit“. Nejde jen o jednostrannou záležitost. I z naší strany musí být otevřenost. I my jsme lidé. Aktivita však musí vycházet z naší strany. Mnohdy si můžeme říkat: „Když bude něco potřebovat, tak si přijde…“. Jsme to my, kdo musíme být v budování vztahů aktivní. Lidé mohou mít strach přijít, mouhou cítit silný respekt, než aby se svěřili. Je mnoho příčin, které jim v tom mouhou bránit. Navíc zjednodušeně je to náš tým a naše starost.

Pamatujme, že i my jsme chybující a omylní lidé. Pokud se nějaké chyby dopustíme, je to především vztah, pro který nás tým podrží. Stává se, že musíme udělat nepopulární rozhodnutí a je to právě hloubka vztahu, pro kterou se tým po takovém rozhodnutí nerozpadne. Možná nám to ubere z toho vztahového kreditu, ale ještě nám tam dost zůstane.

K týmu můžeme přijít různými způsoby a každý nás staví do jiné situace. Uvedu tři z nich:

1. Jsem tím, kdo službu, organizaci, firmu zakládal. Tady se předpokládá, že jsem si spolupracovníky do týmu vybral sám. To je velká výhoda. Vztahy se budují lépe na zelené louce. Začínáme s čistým štítem. Můžeme si nastavit pravidla pro týmovou práci a můžeme se lépe shodnout na vizi, protože již při výběru lidí do týmu může hrát roli, nakolik s ní mohou souhlasit(?) je to ono, na čem chci jako zaměstnanec v budoucnu pracovat (?) apod. Ovšem při rozvoji se dostáváme na křižovatky, kdy naše vize dostává konkrejtnější podobu a někteří členové týmu se proto oddělí a odejdou. Jejich představa na začátku byla jiná. Pokud máme vzbudované vztahy, pak rozchod není bolestný. Naopak můžeme se radovat, že tam, kam je život zanese máme někoho, s kým máme dobrý vztah a můžeme v budoucnu dobře spolupracovat. Stává se to běžně a není to žádná tragédie a ani to neznamená, že jsme selhali.

Tady jde o vizi. Pokud mám dobré vztahy a mám strach z toho, že o ně přijdu, pak je nebezpečí, že pro tyto vztahy upravím, posunu nebo změním vizi. Musím mít jasno o cíly služby, projektu, poslání organizace nebo firmy. Nemusím mít strach pustit lidi, kteří vidí svůj cíl jinde než já. Důležité je si s nimi udržet správné vztahy.

2. K týmu jsem byl určený jako nový vedoucí od jinud. Lidé mne neznají a já neznám je. Přicházím do zajetých kolejí, po předchozím vedoucím. Přicházím do týmu, který může mít přehnaná očekávání nebo obráceně přehnané obavy. Hodně to záleží na tom, jak předchozí vedoucí tým vedl. Je tam více úskalí, ale jsou tam i možnosti.

(Pokračování příště)

RŮZNÉ DRUHY A STUPNĚ VEDENÍ (2)

(Pokračování)

Momentálně žiji v zemi, kde většina obyvatelů věří v Boha. Chodí do jednoho z mnoha kostelů, které jsou po celé zemi. Naplňuje mnoho předepsaných obřadů, chodí ke zpovědi, na procesí, snaží se více či méně dodržovat svátosti a někteří se snaží o dobré skutky. Přitom jim to nebrání v nenávisti vůči jednotlivcům nebo celým skupinám, k sousedským hádkám až na krev, ubližování a sdírání druhých, politickým hrám, kde jeden lže druhému a pokrytectví se staví pomníky. Kde se sice možná manželé nerozvádí, ale o to více podvádí jeden druhého. Mohl bych ve výčtu pokračovat. To, co všechno dělají, nějak míjí to nejpodstatnější, co po nás Bůh chce a proč šel Kristus zemřít za naše hříchy. Tím je náš vztah k němu. Náš vztah k lidem. I když jsme uvěřili a poznali Ježíše, může se nám stát, že pro nás jsou výsledky více než vztah. Pak sebe i druhé dostáváme pod zákon místo pod milost. Ježíš říká:

Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“
Marek 12:29‭-‬31 B21

Milovat bližního je pro Boha druhou nejdůležitější věcí na světě. Pokud pracuji na tom, aby mé vedení bylo skutečně efektivním Božím způsobem, musí být postavané také na vztazích. Potřebuji se od toho svého pozičního vedení posunout dál. K budování vztahů. Jinak řeceno od pozice k souhlasu ostatních s mým vedení.

Souhlas

Je něco více než peníze, proč lidé odcházejí a opouštějí tým. Tím jsou především špatné vztahy a nedostatek vize. Peníze jsou až na třetím místě. Lidé jsou ochotni upustit od svých finančních nároků, když mohou pracovat na něčem, co je motivuje. Muhou být účastni na dobrém díle. Další velkou motivací jsou vztahy. Pokud ty nefungují, pak lidé odchází i přesto, že se jim nabídne vyšší plat. Odchází i přesto, že jim práce nebo služba poskytuje vizi, s kterou se mohou stotožnit.

Vyplatí se nám počkat a zaměřit se na vztahy, protože se nám pak výkon týmu mnohonásobně zvětší. Na druhou stranu nemůžeme zůstat jen u vztahů, pro to tým nedáváme dohromady. Každá práce i služba je zaměřená a měřená podle výsledků. I v církvi jsme zaměřeni na růst Božího království. Na vztahy i na výsledky. Tam, kde se zaměřuje jen na vztahy nakonec vznikne uzavřený tým, jehož členové nebudou chtít přinášet riziko jen proto, aby se jim nenarušili vztahy. Takový tým začne přešlapovat na místě. Proto je potřebné nacházet správný poměr mezi budováním vztahů a zaměřením na výkon.

Je jednoduché budovat vztahy mimo práci. Spojit však výkon, výsledky s budováním vztahů je umění, kterému se musí vedoucí učit. Je to velmi těžké najít rovnováhu. Pro mnohé to je dřina. Proto tak často jako vedoucí přeskalujeme tuto část a chceme se jen zaměřovat na výsledky. Nakonec zjistíme, že se musíme vrátit k budování vztahů.

(Polračování příště)

Různé druhy a stupně vedení

(Pokračování po Povolání)

POZICE

Pozice je základem proto, abychom mohli začít vést. Vytváří prostor pro vedení. Co tvoří tento prostor? Především autorita, která je vymezená určitými právy v rozhodování a také povinnostmi vůči těm, které mám vést a vykazatelností k těm, kteří mne delegovali. Se všemi těmito právy a povinnostmi bychom měli být seznámeni dříve, než přijmeme pověření k vedení. Když je čteme poprvé a nemáme žádné zkušenosti, často si neuvědomujeme, co tato práva a povinnosti pro nás znamenají a jaký skutečný význam a důsledek na náš další život budou mít. Na začátku to zastírá pocit, že konečně nastala ta chvíle, kdy se mé povolání do služby a do vedení stává skutečností. Pokud jsme se nepřipravovali na pozici vedoucího, pak se může stát, že budem tak trochu „opilí slávou“ z toho, že konečně sedíme na tom zaslíbeném trůnu, který je různě vysoko podle pozice, do které jsme byli delegováni. „Je to však trůn. Náš trůn. Dlouho očekávaný trůn, kterým je oceněný náš život, naše práce…“ Časem nám dochází význam toho všeho a můžeme být plní rozporuplných myšlenek a názorů. Nic nikdy není takové, jako si to na začátku představujeme. Pro některé to může znít nebiblicky. Všichni jsme vykazatelní Bohu a také nám Bůh dal odpovědnost i práva. Máme je v Písmu. Stejný postup by měl existovat i ve firmách, organizacích a církvích. Nestačí si myslet, že jsem vykazatelný jen Bohu a nikomu jinému. Svoji službu a práci vykonáváme tady na zemi a i tady jsme vykazatelní. To dělá mnohým vedoucím problém. Zvláště v církvi.

Vraťme se k tomu našemu pomyslnému trůnu, tedy naší pozici. Vždy začínáme s pozičním vedením. To znamená, že vedeme na základě našich práv a povinností, které nám pozice dává. Je to ok? Na začátku asi ano. Musíme si však uvědomit, že pak vše leží na nás. Poziční vedoucí vydává příkazy, vyžaduje plnění jeho představ druhými. Pracovat pod takovým vedoucím nedává přiliš možností pro uplatnění vlastních nápadů, předávání poznání apod. Takový tým jen pracuje na naplnění vize vedoucího nebo jeho nadřízených. Ale ve skutečnosti není týmem, který využívá obdarování a potenciálu členů týmu. Jsou situace, kdy je to nezbytné, ale dlouhodobé poziční vedení vede ke stagnaci, vyčerpání vedoucího a lhostejnosti týmu k vizi. Postupem se stane jen vykonáváním příkazů a pracovních postupů. Charismatičtí vedoucí často poziční vedení používají po celý svůj život. Své charisma někteří z nich začnou používat více k upevnění svého postavení než ke službě a rozvoji firmy nebo organizace. Obdarování, které máme nezaručuje kvalitu charakteru.

Všichni začínáme vést z nějaké pozice, ale potřebujeme se přesunout k budování vztahů s těmi, které vedeme. Skutečných vztahů.

Jsou různé důvody, proč setrváváme stále v pozičním vedení a nechceme se posunout dále:

  1. Neuvědomujeme si to. Často to souvisí s naší výchovou ať již doma, v církvi, ve škole a také s tím jak jsme vedeni v zaměstnání. Jsme nastaveni na toto vedení a tak také sami vedeme podobně. Měl jsem dva ze svých vedoucích, kteří takto vedli. Necítil jsem se v tom moc dobře, ale nevěděl jsem proč. Dokonce jsme měli pod jejich vedením i výsledky, ale pak jsme se setkali s jiným způsobem vedení. Až v té chvíli jsem uviděl rozdíl. Otevřeli se mi oči a já se od té doby snažím vést jinak. Stále něco nového objevuji, co potřebuji do způsobu svého vedení přinášet, aby mé vedení bylo to „ONO“. Potřebuji se modlit za to, aby mi Duch svatý otevřel oči nebo cíleně vyhledávat a zkoušet i jiné způsoby vedení. I mimo církev. V úspěšně se rozvíjejicích firmách…
  2. Nedůvěřuji lidem, které vedu. To je druhý nejčastější důvod pozičního vedení. Jeho znakem je pochybnost o schopnostech ostatních. Raději o tom rozhodnu sám, než budu rozhodovat v kolektivu, raději to udělám sám, protože ti, které vedu by to nedokázali lépe než já. To sebou nese nutkání mít druhé a jejich práci stále pod kontrolou a vědět, co právě dělají. Proto vytvořím systém, který mi to umožní. Proto vytvářím stále nové dotazníky a formuláře, protože zjišťuji, že ty stávající nestačí. Naše modlitba by měla být například: „Otče, ukaž mi mé postoje k lidem. Odpust mi, že jim nedokáži důvěřovat tak, jako důvěřuješ ty mě, když jsi mi svěřil toto postavení. Prosím, změň můj postoj nedůvěry v důvěru v tebe. Prosím, nauč mne používat lásku, kterou jsi do mne vložil skrze Ducha svatého.“
  3. Mám strach. Strach ze selhání. Strach o pozici… Každý skutečný vůdce musí čas od času riskovat při vstupu do nových věcí, při rozvoji firmy nebo organizace, při vedení sboru, při předávání kompetencí na své podřízené… I Mojžíš v očích mnoha Izraelitů riskoval. Přestože jsme vedeni vírou v očích druhých často riskujeme. Pokud však vítězí pochybnosti o mých vlastních schopnostech, o mých rozhodnutích, pak ani nejsem schopený jít novými cestami, rozšiřovat službu apod. Strach mohu mít i z toho, co o mne řeknou mí nadřízení. To vše mne dokáže zastavit natolik, že začnu jednat jen podle instrukcí a alibisticky se kryji směrnicemi a nařízeními. Protože mám strach udělat chybu, která by ohrozila moji kariéru, nedovolím ani ostatním, aby mohli udělat chybu. Proto raději nedělám nic. Nebo aspoň nic, co neznám. Pokud je našim cílem uléhat s pocitem, že jsem během dne neudělal žádnou chybu, asi budu mít brzo žaludeční vředy ze stresu a strachu. Potřebuji svůj strach, ať je z čehokoli složit u Kristových nohou jako těžké břemno, které mne tlačí k zemi a omezuje moje schopnosti a obdarování. Potřebuji si vzít břemeno od Krista, které netíží a netlačí. Vše, co dělám ať v církvi, v organizaci nebo ve firmě dělám ve Jménu Ježíše a pro něho a podle něho. Pokud si to uvědomím a přijmu to, zbavím se strachu. Strach je vedený skrze mé osobní já, které má stále strach o své ambice. „Bože Otče, odpust mi, že stále myslím jen sám na sebe a podle toho vedu jiné. Vyznávám to jako hřích a prosím, abys mne přitáhl více k tobě samotnému. Nauč mne skložit všechna lidská břemena u Kristových nohou a vzít si jeho. Být skutečně jeho služebníkem a ne svým. Děkuji.“
  4. Kariérismus. Nedovoluje nikomu dělat věci, aby se neukázalo, že je někdo lepší než já. Děláme všechno tak, aby bylo vidět, že to děláme mi. Možná je teprve někde v srdci schovaný, ale pokud tam je, pak působí a čím dál více se bude projevovat. Potřebujeme se modlit za naše srdce, aby nám Bůh odhalil motivy našeho srdce a my mohli činit pokání a rozhodnout se jednat Božím způsobem.
  5. Zklamání. Zklamání přináší hořkost, která nás může úplně odstavit a zastavit naše vůdcovství hned v zárodku. Potřebujeme mít odpouštějící srdce, potřebujeme vědět, že to není o mě, ale o Bohu. Pokud jsme přijali roli vedoucího, musíme počítat s tím, že budeme často zraňovaní. Proto musíme mít jistotu od Boha, že nás do vedení povolal on. Protože pak můžeme jít v těžkých chvílích k němu se svými bolestmi a problémy, které nedokážeme řešit. Pokud nás povolal On, pak jsme tu pro něj. To nás staví opět na nohy.

Asi v této první fázi v pozičním vedení někteří postupně procházíme všemi těmi věcmi. Jak rychle s nimi jednáme, jak rychle se nám otevřou oči, tak se dokážeme přesunout o další stupně ve svém způsobu vedení. Někteří, a není jich málo, i po desetiletích zůstali stále u pozičního vedení. Pak jsou ti, kteří si nechali otevřit oči, jednali a posunují se výše a výše.

(Pokračování příště)