„V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.“ Jan 14:2
Pro některé z lidí myšlenky na smrt nepřináší strach, ale pro většinu ano. Rozechvění z toho, že budou muset umřít. A co potom? Bude to bolet? Jak se to stane?
Ježíš říká těm, kteří v něho uvěřili :““Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ (verš 1) Ať se naše srdce nechvěje, když přijde ta chvíle. Důvěřujme Bohu, důvěřujme Kristu v kterého jsme uvěřili. Zklamal nás někdy? Opustil nás někdy? Nedodržel své slovo?
On připravil pro své ovečky místo u svého Otce. Nejen že je připravil, ale také zaslíbil, že se pro nás vrátí a vezme nás sebou, abychom byli s ním. (verš 3). Když Ježíš hovořil v Jeruzalémě ke všem, řekl, že nemohou jít tam, kam jde on. Tady svým učedníkům (tedy i nám) říká, že víme kam jde a i cestu známe. Přesto se mnoho z nás nevěřícně ptá stejně jako Tomáš: “Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?” (verš 5) Možná se spíše ptáme: Je to i pro mne? Jsem na té cestě? Včera jsme četli o tom, co znamená Já jsem ta Cesta.
Učedníci byli často usvědčovaní z toho, že Kristus je Spasitel, že je Bůh. Přesto stále nechápali. I my se můžeme dostat do podobné situace. Ježíš pak svým učedníkům znovu vše vysvětluje. Jako mladý křesťan (ne mladý věkem) jsem mnohým věcem nerozuměl, ale bylo několik bodů, které mne zasáhly a kterých jsem se držel vírou, i když jsem mnoho z toho nechápal. Jedním z nich bylo, že Bůh má pro mě příbytek v jeho království. To mi dávalo naději i v době, kdy mi šlo o život. A také, že to bude Kristus, kdo se pro mne vrátí a přivedeme do tohoto příbytku, který pro mne odešel připravovat.
Těšíš se na to, co pro tebe Ježíš u svého Otce připravil? Jsi zvědavý, zvědavá? Těšíš se tak, že se tvé srdce již nechvěje, když slyšíš o smrti?