Zůstaňme ještě na chvíli u příběhu uzdraveného slepce z Jana 9. Když byl slepý uzdravený, byl to obrovský zázrak, který se rozkřikl do širokého okolí. Zpráva o něm se dostala v Jeruzalémě k farizeům. Ti se snažili zjistit kdo byl, ten který uzdravil slepého od narození.
Proč? Chtěli ho poznat? Chtěli mu poděkovat? Chtěli získat stejnou moc k uzdravení? Chtěli vidět i další zázraky? Ne.
Chtěli zjisti totožnost, aby mohli toho, kdo to učinil potrestat, protože uzdravil slepého v sobotu. Byl by to dobrý důvod, zatknout Ježíše.
Zkoumali (hledali pravdu) zda to nebyl podvod a pak by Ježíše mohli nazvat podvodníkem. Když se potvrdilo, že muž byl slepý od narození, zkoumali osobu, která zázrak udělala – je to hříšník nebo ne ne.
Tady jasně řekli, že oni ví, že je hříšník.(v.24) A celé hledání pravdy se obrací na potvrzení jejich verze, „že ví, že ten člověk je hříšník“.
Jak my hledáme pravdu. Podle naší představy pravdy? Občas se mi stávalo, že když jsme v rozhovorech hledali pravdu v nějakém problému, lidé, kterým došly argumenty, aby potvrdili, že mají pravdu se odvolávali na to, že Ježí je ta pravda a pak odešli, aniž by pravdu skutečně poznali.
Hledání pravdy je jako mít čistý papír, na kterém se při hledání krok za krokem zjevuje pravda, kterou hledáme v různých situacích. Naším problémem je to, že si na ten papír prvně namalujeme pravdu, kterou si o tom, či onom představujeme a celé hledání pak zaměřujeme na potvrzení toho obrazu, který jsme si udělali. Ono se to pak často neshoduje a my utíkáme k tomu: Ježíš je pravda a utečeme.
Pokud hledám skutečnou pravdu, pak potřebuji mít čistý papír a toužit znát skutečnou pravdu. Ježíš nám pak postupně na teto papír zjevuje kroky, které nám pravdu ukáží.
Než ji začneme hledat požádejme Ducha svatého, aby nám zjevil naše skutečné motivy, proč pravdu hledáme. Jinak nebudeme hledat pravdu, ale jen potvrzení pro svoji verzi pravdy a skutečná pravda nám uteče.