Svoboda I.

Dnes jsem četl dvě různé zprávy. Jedna mi přišla z Epoch Times ČR (pravidelně mi přichází tyto noviny) a druhá jako biblický verš z elektronické bible. Obě jsou však o svobodě.
Ta první byla: “ Západ dělí od ztráty svobody pouze jedna generace“ (Dr. S.B.Farrellová)
Tou druhou byl 17.verš z třetí kapitoly 2 Listu Korintským: „Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.“
Ta druhá vysvětluje tu první. Čím více lidé opouští Boží cesty a Boha samotného, tím více se vzdalují svobodě.
Během moha let služby mezi lidmi bez domova jsem viděl, že drtivá většina z nich nechtěla být registrovaná na úřadech práce, protože se bála, že to pro ně bude znamenat ztrátu svobody. Připomíná mi to dnešní společnost ve vztahu K Bohu, ke Kristu, k církvi. Je tu strach ze ztráty svobody v případě, že nad sebe postavím Boha a budu ho uctívat.
Tak jako lidé bez domova, kteří se bojí dát do pořádku svůj život, tak i lidé, kteří se bojí ztráty svobody vírou v Krista, se dostávají do jiných otroctví a stávají se otroky svého způsobu života.
Pokud žiji neustále ve lži, která spočívá v tom, že svoboda je dělat si co chci, včetně pěstovaní mých závislostí, pak věřím tomu, že právě toto je onen svobodný život. Jakýkoli zásah do toho, co žiji, pak beru jako ztrátu svobody nebo útok na moji svobodu. Nejde jen o závislosti typu alkoholismu, drog, sexuální nezřízenost apod., ale také o závislost na moci, sebelásce, vlastní pravdě,…
Pravda vysvobozuje. Již antičtí učenci považovali víru a pravdu za nosné pilíře života. Proto stále hledali onu pravdu ve víře, že existuje a že ji jednou najdou. Nenašli. Tak měli stále onu otázku, co je pravda. Jediný přínos z tohoto hledání měli v poznání, že žijí ve lži. Tak i lidé, aby mohli poznat skutečnou svobodu, musí poznat pravdu o tom, že žijí v nesvobodě.
Dnešní společnost, již tak zotročovaná, se více a více vzdává svobody.
Nástroje, které jsou používané proto, aby se lidé vzdali svých svobod jsou stále stejné již od stvoření světa:
1. Strach
2. Pohodlnost
3. Zaprodanost
4. Nedostatek poznání
5. Lenost
Možná bychom mohli najít další pojmy, ale všechny dohromady můžeme dát do společné kolonky NEVÍRA.
Rád bych se v několika příštích dnech zabýval těmito pojmy ve víře, že na konci přijdeme k poznání nesvobody v našich životech a především k tomu, jak se stát svobodnými.

I. Úvod
Svoboda je stav, kdy se člověk může svobodně rozhodovat. Bůh učinil člověka svobodného v oblasti jeho vůle – rozhodování. (V oblasti tělesné je člověk závislý na jídle pití, dýchání, spánku apod.) Musíme si uvědomit, že rozhodnutí, která na začátku děláme ze svobodného rozhodnutí, nás mohou přivést do nesvobody, kdy ztrácíme tuto svobodu se rozhodovat a musíme se podřizovat rozhodnutí jiných nebo nás k rozhodnutí tlačí naše závislosti, finance, strachy, pohodlnost často dokonce i lenost. To znamená, že se pak již nerozhodujeme svobodně, ale pod tlakem okolností, manipulace, při dlouhodobé nesvobodě pak přecházíme v lhostejnost. To vše jsou nepřátelé pro naši svobodu. Mají společného jmenovatele a původce jímž je NEVÍRA. Díky nim se mnozí z nás (včetně křesťanů) cítí nesvobodně, žijí v neustálém zajetí – otroctví a dál se více a více vzdávají svobody v nejrůznějších oblastech svých životů. Někdy je velmi těžké rozlišit, co je skutečně svobodným rozhodnutím a rozhodnutím pod nátlakem, zvláště pokud je nátlak činěný skrze naše ego. Je také těžké rozlišit, zda se jiný rozhodl svobodně nebo ne. To vše se dá poznat až toto rozhodnutí přinese ovoce. Dobré nebo špatné. Dobré vede ke svobodě osobní i druhých, špatné k zotročení.
Nesvoboda a otroctví nepřichází ihned. Je lstivá, přichází s mnoha pěknými slovy, možná právě o svobodě, přichází potají, přichází v převlečení za zachránce, přichází krok za krokem. Nesvoboda je trpělivá a nepospíchá, aby si člověk neuvědomil, že přichází o svobodu, aby si člověk myslel, že tento ústupek nesvobodě není tak důležitý a dá se s tím žít. A jednoho dne se probudíme jako otroci.
Ale nemusí to být, když poznáme pravdu o naší nesvobodě a kde ji otvíráme vrátka. Pak tato vrátka nebo vrata můžeme zavřít a vrátit se ke svobodnému životu.
To se nevztahuje jen na naše osobní životy, křesťanství, ale také na demokracii, ze které se jednoho dne může stát diktatura a obecně na svět.

Pokračování příště