Předečírem večer jsem čekal na letišti přátele, kteří měli přiletět z Anglie. Letadlo mělo spožďení hodinu. Postával jsem , procházel se a  jak jinak, pozoroval provoz na letišti a lidi. Když jsem na letiště přijel, moc nás na něm nebylo. Pak přišlo spoždění několika letadel, která měla hned odletět zpět s novými cestujícími. Bylo nás tam hned plno. My, čekající na přátele ze tří letadel, jsme se míchali s těmi, kteří již měli do nich nastupovat.  Kupodivu nikoho jsem neslyšel reptat. Někteří si polehali na sedačky, ale většina skončila u stolků jedné ze dvou restaurací. Protože již bylo po deváté, začal jim noční režim. Spočíval mimo jiné v tom, že již neobsluhovali, ale hosté si museli koupit pití a jídlou u pultu a pak si ho sami donést ke stolku. Také se veškeré nápoje nalévaly do papírových nebo umělohmotných kelímků místo do skla. Jedna restarace striktně pravidlo dodržela. Prostě je večerní režim, nakonec nemusíme běhat sem tam, mezi stolky a obsluhovat. Druhá ten noční režim odložila. Viděla totiž zákazníky, kteří musí čekat. Šla druhou míly se zákazníkem. Nebylo to o přetažení zákazníků a o pěnezích, protože  bychom si stejně něco koupili i u pultu. Myslím, že obě restaurace byly na tom stejně, co se týče zákazníků, byly celkem daleko od sebe. Prostě to bylo o ochotě udělat něco navíc.

Udělat něco navíc. Jak dobře se cítíme, když úředník, nám pomáhá nad rámec své povinnosti, prodavačka je ochotnější než obvykle a řemeslník udělá něco navíc i bez toho, že to chce zaplatit. Potěší nás to, mile překvapí. Změní atmosféru, dokonce vytvoři nová přátelství. O co více bychom to měli dělat my křesťané. Nejen doma, v církvi, ale všudem kolem. Dokonce i vůči našim nepřátelům a lidem, kteří nejsou příjemní. Nezaslouží si to?  No a co? Copak je to o nich? Ne. Je to o mně. Mnohdy to vykoná mnohem více, než naše přesvědčování o  naší a Boží lásce.

Zkusme, každý den pro někoho udělat něco navíc, než musíme. Než se od nás očekává. Než to po nás vyžaduje  naše služba Pánu. Pro ty, které známe i pro ty, které neznáme. Jen tak. Nic nečekat nazpět. Nemít v tom žádný úmysl. Jen tak. Určitě nás to potěší a také ty kolem. Zkusme měnit atmosféru.

Je to dobrá zkušenost. Jen tak. Je tak milovat Pána, jen tak bez očekávání, ale radostí mu sloužit. Nebo spíše dělat radost, dělat něco navíc. Jen tak.