Čistým je vše čisté; nečistým a nevěřícím však není čisté nic – nemají totiž čistou mysl ani svědomí. Prohlašují, že znají Boha, ale svými skutky to popírají. Jsou nesnesitelní, nepovolní a nepřipravení konat jakékoli dobro.
Titus 1:15-16 B21
Tato slova píše Pavel Titovi, když ho zanechal na Krétě. O několik veršů dříve o kréťanech napsal toto: „Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny. Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: „Kréťané jsou věční lháři, zlé bestie, líné pupky!“ Měl úplnou pravdu. Proto je přísně napomínej, ať jsou zdraví ve víře a nezabývají se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy.“ Titus 1:10-14 B21
Bylo období, že jsem neočekával, že v bibli může být něco takového napsané o celém národu. Dnes se však čím dál více setkávám s takovými lidmi. Jsou jich desítky, dokonce stovky. Nemluvím o nevěřících, ale o těch, kteří prohlašují, že znají Boha, že věří. A nejsou to sice Kréťané, ale jejich chovaní je stejné. Vidím jich stále více. Jejich myšlení je naprosto převrácené. Jsou zlo ochotni vydávat za dobro a Boží pravdy nahrazují lží a dál mluví o jako o pravdě. Jediné, co je ve skutečnosti zajímá jsou jejich pupky a přitom nejsou ochotni něco dělat. Úplně se to shoduje s verši z listu Titovi.
Zvrácené myšlení je velmi infekční a především nebezpečné. Zvrácené nebo převrácené myšlení je nebezpečné v tom, že nás ubezpečuje, že opak je pravdou. Pokud, jak říká Pavel, se nebudou přísně napomínat a křiklounům z nich nezavírat ústa, pak hrozí tato infekce i těm, kteří jim chtějí sloužit bez takového napomínání. I jim pak hrozí že začnou přemýšlet převráceně. Z praxe vím, že pokud pracujete s nebo mezi lenochy a nebudete je tvrdě nutit pracovat, pak sami nakonec přivyknete na lenošení. Špatné věci se lechce přichytí, o dobré se musí bojovat. Ale k tomu převrácenému myšlení. K převrácenému myšlení věřících. Nějak jsme si Pavlovo „Řekovi Řekem, Židovi Židem…Romovi Romem“ posunuli tak daleko, že můžeme tolerovat hřích, protože oni jsou přece jiná kultura. Znovu upozorňuji, že mluvím o těch, kteří říkají, že znají Boha, že věří v Krista. Za poslední roky jsme to slyšel mnohokrát. Je to však zvrácené, protože Písmo je jedno. Bůh nenechal napsat jedno Písmo pro Židy, druhé úplně jiné pro Řeky, další úplně jiné pro Romy, Čechy, Slováky…. . Ne. Je jedno. A v něm je jasně napsané, pro co nevejdeme do Božího královstvi.
Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete!…… Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Galatským 5:14-15, 19-21 B21 Není to jenom Pavel, kdo je varuje před tím, že nevejdou do Božiho království. A nehovoři se zde o nevěřících, ale lidech v církvi. Hovoří o tom i Zjevení: Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“ Zjevení 21:8 B21 Pokud budeme mít strach napomínat, pak se sami staneme těmi, kteří nakonec budou podobni těm, které měli napomenout. Budeme zařazeni mezi ty bázlivé. Je jedno jestli ze strachu nebo z toho, že jsme se jim chtěli zalíbit. Nechat se tlapkat po ramenou. Bůh říká: „Netřes se před nimi, jinak tě roztřesu strachem z nich.“ Pokud máme být Božimi posly, nesmíme se bát být nepopulární. Pokud jdeme k lidem s láskou, pak rádi sneseme, že nás budou odsuzovat, mít v nelásce, budou proti nám bojovat, jen když aspoň někteří vejdou do Božího království. Tolerovat špatné věci, podvody, lži, manipulaci, zlodějnu, vypočítavost… nás samotné odvádí od pravdy a začíná převracet naše myšlení. Mějme čisté myšlení i ústa. Vždyť Bůh nám dal nové odvážné srdce, ne bázlivé. Napomínejme a někdy velmi tvrdě, ale dělejme to ne pro odsouzení, ale pro lásku a naši touhu po tom, aby lidé vcházeli do Božiho království.