(Pokračování)
Je velmi důležité vědět z Ducha svatého, s kým máme sloužit. Ať již my se připojujeme k nějakému týmu nebo si zveme, přijímáme někoho do týmu. Vždy tam, kde je více lidí, je i více rozdílných názorů. To přináší konflikty, zdržuje službu, ale na druhou stranu nás to vyučuje vedení a podřízenosti. Více lidí je schopno více udělat. Zažívat velká vítězství. Mnoho věřících slouží osamoceně. Právě proto, že nejsou schopni pracovat v týmu. Podřizovat se, nechtějí řešit konflikty, ale také proto, že se k němu nikdo nepřipojil a sbor službu tohoto druhu nemá. Pokud dlouhodobě sloužím sám, je zde nebezpečí, že přestanu i chodit do sboru. Nebudu nikoho potřebovat a nikomu nedovolím mluvit do služby a také do svého života. To mne může odvést mimo církev. Ani Ježíš však nevysílal nikoho samotného, ale posílal učedníky po dvou. I my potřebujeme být ve službě minimálně ve dvou. Pro službu ve dvou a více lidech je důleIté, aby všichni byli znovuzrozenými křesťany. Pokud to tak není, nemůžeme být v jednotě. Mimo jiné víme přece, že „ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.“ Římanům 8:8 B21 Jak nám může fungovat služba, když mezi námi je někdo, kdo se nelíbí Bohu. Možná tuto podmínku považujete jako něco samozřejmého, ale mnoho týmů má mezi sebou nejen lidi, kteři nejsou naplněni Duchem svatým, ale dokonce ty, kteří nevěří v existenci Boha a Krista. Jedná se především o týmy, které se zaměřují na praktickou službu, ale zažil jsem to i v některých evangelizačních týmech. Předevšímto se tito lidé objevovali mezi členy chválicích skupinek.
Pro jednotu potřebujeme tedy být všichni plní Ducha, ale také musíme být v jednotě v tom, o co nám jde. Pokud budeme mít jinou priority, byť je z Ducha svatého, služba se rozpadne. Mnozí to vnímají, proto do týmu dokáží vzít i nevěřící, pokud se s nimim shodnou v tom, o co jim jde. V priorotách. Tady někteří dělají chybu, jak jsem žil napsal. Ovšem mít jednotu v prioritách je důležité. Nejednota v této věci rozbíjí týmy a hlavně pokud si členové neuvědomí tuto pravdu, dochází ke zraněním, lidé v týmu se cítí zrazeni, může přijít hořkost ze služby. Uvedu známý příklad z Písma. „Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka, ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla. Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr, kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu.“ Skutky 15:37-40 B21 Oba to byli lidé plni Ducha svatého, oba se nechali vést Duchem svatým, přesto se oba dostali do prudkého sporu. Když se podíváme na jejich priority zjistíme, že dříve nebo později se museli rozejít. Pavlovou prioritou od Boha bylo zvěstovat evangelium pohanům. Bůh skrze něho dělal mocné skutky, ale také procházel, velkým protivenstvím, na které Marek nebyl připravený. Barnabášova priorita byla vychovávat Boží služebníky. Nakonec samotný Pavel je toho důkazem, byl to právě Barnabáš, který ho vyhledal a uváděl do služby. „Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula, a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany.“ Skutky 11:25-26 B21 Barnabáš i v Markovi rozeznal Božího muže, který potřeboval vedení, aby se z něho stal velký a věrný Boží muž. Pavel a Barnabáš tvořili skvělý tým. Přišla však chvíle, kdy Pavel již nepotřeboval vedle sebe dobrého mentora, ale někoho podobného sobě. Někoho, kdo měl stejnou prioritu jako on. Barnabáš zase v sobě nezapřel dar, který mu Bůh dal. Najít, přivést a vyučit Boží služebníky. Tento příběh dvou Božích mužů by mohl tady skončit. Ale neskončil. Později v Pavlových listech čteme o Markovi toto: „…a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš.“ Filemon 1:24 B21, …. „Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos, Barnabášův bratranec Marek (o něm jste už dostali pokyny: pokud k vám přijde, přijměte jej)“ Koloským 4:10 B21 nebo … „Jediný Lukáš se mnou zůstal. Vyzvedni Marka a přiveď ho s sebou; velmi potřebuji jeho pomoc. 2 Timoteus 4:11 B21. Vidíme, že Barnabášova priorita byla dūležitá, vychoval z Marka věrného služebníka, který nakonec pomáchal nejen církvi, ale i samotnému Pavlovi. Nakonec to byl Marek, který s ním zůstal a pomáhal mu předtím, než byl Pavel popravený.
Pokud poznáme tuto pravdu, nemusíme se rozcházet ve zlém, ale naopak si vzájemně žehnat a modlit se za službu toho druhého. Nebo dokonce dál sloužit, ale s vědomím, že každý máme od Boha určenou prioritu. (Při zakládání sboru).
(Pokračování příště)