Hřivna v šátku aneb zakopané hřivny I.

Lukáš 19:11  Když to lidé poslouchali, řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned. 12  Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.13  Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu. 14  Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval. 15  A stalo se, když se jako král vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik vydělali. 16  Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven. 17  Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy. 18  Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven. 19  Také tomuto řekl: ‚I ty buď vládcem nad pěti městy. 20  A přišel jiný a řekl: ‚Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku, 21  neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel. 22  Řekl mu: ‚Podle tvých slov tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. 23  Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!‘ 24  A těm, kteří tam stáli, řekl: ‚Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.‘25  Řekli mu: ‚Pane, už má deset hřiven.‘ 26  Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
27  ‚Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.

Úmyslně jsem zkopíroval všechny verše, které se dotýkají tohoto podobenství o hřivnách.  Jsou zde hřivny tím nejdůležitějším? Co tyto hřivny vlastně představují? A proč toto podobenství Ježíš říká?  Dovídáme se to ve verši 11 – „řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.“ Z toho mohu soudit, že v tomto podobenství nejde na prvním místě o hřivnu, ale především o trpělivost a  věrnost do doby, než přijde jako Pán a Král.  Jasně to Ježíš říká o sobě ve veši 12. , kdy mluví o člověku, který odchází, aby se stal králem a pak se vrátil panovat.
Dalším pro mne důležitým veršem je následující verš 13, kde čteme, že jeho spoluobčané ho nenáviděli a nechtěli, aby se stal králem, dokonce někam posílali poselstvo, aby jím nemohl být. To jasně mluví o nepřátelství, o většinovém nepřátelství. V
této atmosféře nenávisti žijí jeho služebníci (otroci) s hřivnami, které jim svěřil. Vtrátí se hospodář? Nevrátí se? Bude král? Nebude král? Nezabijí ho? Nebude mít strach, se vrátit? Žije ještě, když tak dlouho nejde? To, co udělali s hřivnami odráželo jejich věrnost, jistotu, naději, ale také malomyslnost, jejich nevíru a lenost. (Někdo říká, že má víru, ale jeho lenost mu ji nedovolí proměnit ve skutek)
Ještě bych zdůraznil poslední verš 27, který patří k podobenství: „Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“

Kteří nechtějí, abyc nad nimi panoval – kdo to je?
Žijme mezi lidem, který ve většině nechce, aby nad nimi panoval Kristus. Nejde o to jestli lidé věří v Boha. Zde na Slovensku věří v Boha a Krista mnoho lidí, ale kolik z nich chce, aby nad nimi panoval?
Ve stejném podobenství o hřivnách v Matouši 25 kapitole se dovídáme, že toho, který zakopal svou hřivnu („zavázal ji do šátku“) Ježíš nazývá líným a zlým člověkem. Zahrnul ho mezi ty, kteří ho odmítají. I on byl vhozen do tmy, kde bude pláč a skřípění zubů. (Matouš 25:30)
Naše víra a trpělivost v očekávání Pána, jeho návratu, ale také čekání na jeho slovo, zásah, uzdravení …. je právě napadaná atmosférou vyvolávanou těmi, kteří nechtějí, aby nad nimi Kristus panoval. Výsled naší bitvy o víru můžeme vidět na ovoci – na tom, co uděláme s hřivnou, kterou nám Kristus svěřil.
Co je tou hřivnou?
O tom zítra.

 

 

 

Napsat komentář