Dva stromy – strom života

Z ovoce spravedlivého je strom života, a kdo je moudrý, ten duše získává. Přísloví 11:30 B21

Jíst ze stromu života znamená jíst ovoce spravedlivého. Tím jediným spravedlovým je Kristus. On sám o sobě také říká: Ježíš jim řekl: “Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“. Jan 6:35 CSP  Na jiném místě pak: Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.” Jan 6:33 CSP

Pokud se rozhodujeme pro strom života  rozhodujeme se pro Krista. Stejně tak tomu bylo již v Edenu. Ne vždy musíme vědět, jak se co děje. Stači udělat skutek víry. Ten v Adamově a Evině  případě znamenal jíst ze stromu života. Z Písma víme, že tento skutek víry neudělali. Asi by se jim pak otevřelo srdce pro Boha, pochopili by nepochopitelné – tedy věčnost a nejdli by ze stromu poznání dobréno a zlého. Nepotřebovali by to, netoužili by po tom, protože by poznali něco většího. Poznali by Syna Božího. Oni však dali přednost něčemu, co jim slibovalo něco konkrétního, co se mohlo stát ihned, co údajně povyšovalo… . Život věčný je pro nás lidi pojem velmi vzdálený a často nepochopený.  Naše srdce touží po konkrétních věcech, po rychlém naplnění našich přání a tužeb. Nejsme schopni pochopit věčnost..

Kristus provází člověka pořád.  Byl již před založením světa, jím svět vznikl a vše tu je pro něj. Provázel ty své již v době před zákonem, během něj a samozřejmě o to více dnes, v době milosti kdy se dnešní jeho děti, které nesou jeho jméno – křesťané s  ním osobně setkávají. Byl tady vžy pro lidi a ti, kteři ho hledali, ho nacházeli.

Písmo o tom hovoří jasně:

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic , co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Jan 1:1‭, ‬3‭-‬5 CSP – to je napsané o Kristu

Když Izrality vyváděl Mojžíš ze zajetí v Egyptě, provázel je oblakový sloup, který byl proně v noci světlem, ale také ochranou, procházeli rozevřeným mořem i tady je vedl oblakový sloup a po celých čtyřicet let, kdy chodili po poušti: „Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.“ 1 Korintským 10:1‭-‬4 CSP

(Pokračování zítra)

 

 

Napsat komentář