Muži a ženy Boží – Set, Enoš a Enoch

Další dva muži, o kterých se píše asi jen na dvou místech a to velmi krátce jsou Set a Enoš. Set otec Enoše a syn Adama a Evy. Přestože se o nich zmiňuje jen několik málo veršů a to spíše v rodokmenu Adama, je u jednoho z těch veršů důležitá poznámka. Poslouchejte: „Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. Genesis 4:26 B21. Set byl syn Adama. Musel znát Hospodina, tak i jeho syn Enoš, vnuk Adamův. Měli informace z první ruky. Znali určitě Kaina…

Stejně jako Ábel nemuseli věřit, že Bůh je. Oni to věděli. Přesto se u Ábela mluví o víře a u Seta a Enoše o počátku vzývání Hospodinova jména. V Adamově rodokmenu jsou hned po Adamovi. Na druhém a třetím místě. Kain tam není, i když žil a také věřil, že Bůh je. Vždyť s Bohem rozmlouval. Mnozí i v dnešní době zažili Boží dotek, Boží mocný zázrak ve svých životech, ale nakonec se od Boha odvrátili. Hovořil jsem s jedním mladým mužem, jemuž Bůh nenaplnil jeho sen a tak od něho odešel, přestal chodit do církve a začal si žít po svém. Přesto mi vyprávěl, že už Boha ve svém životě nemůže popřít. Ví, že je, ví, že žije v hříchu. Chce se Boha zbavit, zbavit se povědomí o něm, ale nejde to. Žije velmi nešťastný život. Nechce se k Bohu vrátit, ale nemůže ani na něho zpomenout. Věřím, že nakonec se přece jen v pokoře a v pokání vrátí.

I dnes si Bůh nevybírá podle prvorozenectví. Dokonce ani ne podle toho jestli Boha o  Bohu víš nebo ne. Vidíme to při čtení Písma v mnoha příbězích. Mnozí lidé, kteří se považují za křesťany, pouze věří, že  Bůh je, že existuje Kristus. Dokonce toho hodně ví a myslí si, že jim to stačí. Nestačí. Potřebují něco více. Vztah lásky, poslušnosti, obětavosti a bázně před ním.

Semovo srdce a srdce Enoše bylo při Bohu a oni a jejich rod si Bůh vybral k nesení víry v něho, ve kterém byl vždy někdo, kdo nesl víru, lásku a bázeň před Hospodinem, někdo, kdo uctíval svého Boha a chodil s ním. Oni nepotřebovali věřit, že Bůh je, jejich víra byla o lásce k němu, bázni a poslušnosti a chození v jeho přítomnosti.

Dalším příkladem muže víry v tomto období byl Enoch. I u něho je důležitá poznámka: „Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ Genesis 5:24 B21 Myslím, že Enochovi se splnilo to, po čem touží mnoho věřících. Být vzat do Božího království za živa. Být vytržený Kristem a přitom nemuset projít zkušeností tělesné smrti. Nevím zda tak přemýšle,l vždyť žil v době dlouhověkosti a v porovnání s ostatními byl vzat Bohem celkem „mladý“. Bylo mu „pouhých“ 365 let. (Je lepší zemřit mladý s Bohem, než starý bez Boha). Enoch nezemřel, byl přímo vzat Bohem. V jaké blízkosti musel Enoh s Bohem žít, v jakém úzském spojení. Jaká musela být jeho víra a důvěra v Boha. List Židům o něm píše: „Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají. Židům 11:5‭-‬6 B21 Měl pověst Božího oblíbemce. Proč? List Židům nám odpovídá:pro svou víru. A Juda o něm píše toto: V sedmé generaci od Adama o nich prorokoval Enoch, když řekl: „Hle, Pán přichází s nesčíslnými tisíci svých svatých, aby soudil všechny lidi a každého usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně páchali, a kvůli všem tvrdým slovům, která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili.“ To jsou ti reptáci a nespokojenci vedení vlastními choutkami, honosní mluvkové, ziskuchtiví pochlebovači! Juda 1:14‭-‬16

Ani Enoch to neměl lehké. Nežil v době, která  byla nakloněna službě Bohu, žil naopak v době, která Bohem pohrdala, kdy lidé byli ve vzpouře, žili bez bázně… skoro stejně jako dnes a jako po celou dobu lidsta. Přesto si zachoval viru  zůstal přimknutý ke svému Bohu. Byl jeho prorokem. Stal se Božím oblíbencem. Stal se jím natolik, že neokusil smrti, ale Bůh ho vzal z tohoto světa přímo k sobě.

I někteři křesťané si stěžují na to, že Bůh má mezi nimi své oblíbence. Teď očekáváte, že řeknu, že to není pravda. Ne. Má je. Má své oblíbence. Ta spravedlnost je v tom, že se jím může stát každý kdo vírou hledá Jeho. Skutečně Jeho jako osobu, jako někoho blízkého, po jehož přítomnosti touží. Pokud však hledáme Boha vírou, která věří jen v jeho pomoc, v jeho uzdravení, v jeho zásahy a ne osobně jeho samotného, pak se asi mezi jeho oblíbence nedostaneme.

Jak jsme na tom? Patříme mezi Boží oblíbence? Jak a proč vyhledáváme Boha?

„Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.“

Napsat komentář