Jako beránek vedený na porážku

Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Izaiáš 53:7 CSP

Tyto verše patří k dnešnímu dni. Ovšem měly by patřit ke každému dni. Dnes budu na facebooku vyučovat o tichosti, mírnosti. Obětování se našeho Pána Ježíše Krista na kříži považuji za vrchol pokory a tichosti. Jako beránek vedený na porážku… byl němý, ústa neotevřel. Věděl jak budeme nevděční vůči jeho oběti, jak se lidé k němu budou otáčet zády, jak se budou vysmívat, jak budou v jeho jménu zabíjet, vést války, upalovat, manipulovat… a přesto bez jediné stížnosti, výčitky, slov sebelítosti nesl mučení a smrt ukřižováním. On je ten, kdo první skutečně umřel sám sobě. Teď nemyslím jen fyzickou smrt, ale smrt vlastního já. Ne má vůle , ale tvá Otče. To je skutečná tichost a pokora.

Nepatřím mezi ty, kdo si užívají křesťanských svátků. Naopak, necítím se dobře v tomto období. Nemohu se s těmito slavnostmi stotožnit. Připomínáme smrt Ježíše, vzkříšení Ježíše, narození Ježíše a stále dokola. I staří pohané slavili smrt svých božstev a jejich nové zrození a museli to dělat stále dokola, aby jejich božstva se každý rok obnovovala a tak i jejich naděje života na zemi. Skutečně mi některé způsoby křesťanských svátků  připadají podobně . Aspoň jsem to nikde nevyčetl v nové smlouvě, že by to Bůh vyžadoval, že by to Ježíš přikazoval. Naopak si myslím, že mnoho z těchto „slavnostních“ obřadů se mu příčí. Raději by je trávil ve spojení se svým lidem, v živém obecenství s ním, než skrze nějaké symboly. Raději by si povídal a radoval se uprostřed svých dětí, než aby musel pozorovat své uctívání, ve kterém není a do kterého není ani zvaný.

Změnilo by se něco, kdyby nebyly Vánoce, Velikonoce… jako svátky? Bůh by přestal být Otcem? Ježíš Spasitelem a Duch svatý by nebyl v našich životech? Ne. Vždyť prvotní církev se obešla bez těchto svátků a jaká v ní byla Boží přítomnost. Myslím, že to je ono. Čím méně Boží přítomnosti, tím více potřebujeme symbolů, obřadů a svátků. Někdy máme tendenci to omlouvat evangelizací, ukazováním Ježíše těm mimo církev, ale pravdou je, že pokud je v nás a mezi námi věřícími Boží moc, nepotřebujeme ani tyto výmluvy.

Již ve staré smlouvě, kde Bůh nařídil konkrétní obřady, hovoří tato slova: “ K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích? Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším shromáždění, kde je zlo. Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením. Když rozprostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte své modlitby, neposlouchám: Vaše ruce jsou plné krve. Umyjte se , pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy. Jen pojďte a proberme to , praví Hospodin; jsouli vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsouli rudé jako purpur, budou jako vlna. Podvolíteli se a budete poslouchat, budete jíst dobré věci země. Izaiáš 1:11‭-‬19 CSP

Ano k čemu jsou nám všechny ty svátky a slavnosti, když se nechceme podvolit Bohu, když se stále v srdci bouříme, zlořečíme, vyčítáme a stále se jen litujeme, místo abychom činili pokání a začali v poslušnosti chodit po jeho cestách.

„Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.“ Římanům 8:29 B21 Máme přijímat podobu Ježíše. Tak pro mne je oběť Ježíše nejen mou výhrou, ale když prožívám v srdci tuto jeho pokoru, která ho přivedla až na smrt za hříchy nás všech, pak je mi jeho tichost s jakou ji přijal přikladem. A i v tom chci přijímat jeho podobu do svého života.

Napsat komentář