Jak rozpoznat hlas Ducha svatého 2

(Pokračování)

Používáním metod předchozích bodů se vlastně učíme poznávat jak „zní“ hlas Ducha svatého. Pokud se snažíme dlouhodbě chodit po Božích cestách, hledáme je a poznáváme ho čtením Písma začneme natolik znát Boha, že rozenáme jeho hlas tím, že:

a) budeme vědět jak k nám mluví. Co by nám nikdy neřekl a co by po nás nikdy nechtěl. Tak můžeme odlišit jeho hlas od jiných hlasů. „Tak by můj nebeský Tatínek nemluvil“.

b) Když jsme byli pokřtěni, naplněni Duchem svatým, nějak se to v nás projevilo. Když při modlitbách nebo vkládání rukou služebníků plných Ducha se přítomnost Ducha svatého na nás nějak projevuje, potřebujeme si to pamatovat a používat při hledání jeho vůle, při zkoumání hlasů apod. Potřebujeme se modlit za naplnění Duchem každý den, nebo jinak- abychom byli vnímavější na jeho přítomnost v nás. A také poslechli, když k nám mluví a o něco nás žádá. Když se to děje, pak prožíváme stejné věci, jako při křtu nebo když na nás služebníci vkládali ruce. Každý přítomnost Ducha prožíváme jinak, máme jinou zkušenost, ale máme ji. To znamená, že mohu poznat přítomnost Ducha svatého ve svém životě. Pak toto poznání mohu používat v rozlišení, kdy ke mně mluví Duch a kdy ne. Protože opravdově toužím poznat Boží vůli, mohu se Duchem svatým dohodnout na tom, že se ho budu ptát tak, aby mi odpověděl ano nebo ne. Ano je znovu prožití pocitu, kdy jsem byl pokřtěn Duchem nebo, když na mne vkládali ruce. Ne je ticho. Nic. Tak jsem to dělal několik let já, než jsme pokročil dál. Někdy jsem nedostal odpověď, protože jsem se zeptal špatně a Duch nemohl odpovědět ano nebo ne. Prostě jsem tak dostával odpovědi na otázky. Byla to první praktická komunikace s Duchem svatým. Už to nezůstalo jen u neurčitého pocitu, ale proměnilo se to do praktického vedení. Postupně se to promění v rozhovor. To chce ale čas. Vše je položené na důvěře, která roste použiváním – kladením otázek a poslušností. Časem a někdy hodně brzo se k pocitu připojí i hlas Ducha svatého uvnitř nás. Možná první otázky při každém rozhovoru jsou: Jsi to ty, Duchu svatý? Vše vychází z důvěry, že nám nedá hada, když prosíme o rybu a kámen, když prosíme o chleba. Tak když prosíme o to, abychom mohli dělat jeho vůli a trávit čas v rozhovoru s ním, tak nám nepošle démona nebo nenchá mluvit nás samotné. Otázky můžeme klást v mysli a v mysli také dostáváme odpovědi. Je však lepší je klást nahlas. Vyslovovat je. Vždyť vedem rozhovor s osobou, osobou Ducha svatého. Někde uvnitř nás Duch potvrzuje své ano. Je to spojení našeho obživlého ducha s Duchem svatým. Vše ostatní roste s tím jak často a na co všechno se ptáme a jak jsme poslušní. Postupně přejdem k rozhovoru i bez otázek ano nebo ne. Ovšem i pak se k nim musíme vracet, pokud ztratíme jistotu.

6. Je ještě další biblický způsob jak poznat, co je z Boha a co ne. Nebo rozpoznat jeho vůli. V NZ byl použit pouze jednou, ale ve SZ se používal často. Je to los. Osobně jsme ho použili pouze dvakrát za dvacet dva let. Los dokáže ukončit sváry, i mocné dovede rozsoudit. Přísloví 18:18 B21 Přísloví říká, kdy a kde ho používat. Je zde důležité se modlit, aby to byl los od Boha a pak, i když se nám výsledek nebude líbit, přijmout, že je to Boží vůle. Většinou ho lze použít při dvou rozdílných názorech, možnostech, které rozdělují sbor, partnerství, bratry, sestry, kdy se potřebujeme rozhodnou mezi dvěma lidmi apod. V NZ byl použit pouze jednou, proto bychom i my ho měli použivat, jen když není jiná možnost k urovnání sporů. Musí to přijmou všichni účastníci.

To vše je jednodužší, kdy jsme sami. Pokud se rozhodujeme ve skupině, máme rodinu, vedeme jiné lidi, je to mnohem složitější, ale to je na další povídání.

 

 

 

Napsat komentář