Jan 6:5-15 Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat.
Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. Když ti lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, který má přijít na svět.“ Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.“
Velmi známý příběh. Mnoho křesťanů by chtělo být na místě učedníků a vidět takový zázrak. I dnes se takové věci dějí a jsou známé případy, kdy při vydávání jídla bylo jídlo zázračně rozmnožené, aby se mohli najíst všichni hladoví, kteří čekali na jídlo. Sám jsem to jednou zažil. Zde se však jednalo o 5000 mužů + ženy a děti. Obrovské množství lidí a všichni se dosyta najedli. Dokonce ještě zbylo několik nůší zbytků. Nejen samotný zázrak, ale také dokonalá logistika při tak velkém množství lidí.
Lidé, kteří jedli, mu předtím naslouchali, ale na základě jeho slov – Božích slov- ho neuznali za proroka. Jen na základě toho, že jim dal najíst. Dokonce se ho snažili zmocnit, aby ho prohlásili za krále. Líbil by se jim král, který by je neustále zázračně živil. Bez práce, bez námahy…
I dnes ve volbách vítězí politici, kteří něco takového lidem slibují. Určitě je volí více lidí, než ty, kteří slibují dobré věci, ale také mluví o potřebě něco pro to udělat a obětovat. Nejméně jsou voleni ti, kteří slibují a přináší místo hmotných věcí morální nápravu a mluví o potřebě jednat se svým osobním sobectvím. Bylo to i za doby Ježíše a vlastně od počátku, kdy přišel hřích do života lidí a prostoupil všechno a všechny. Hřích lidi svádí skrze touhu očí, těla, duše. Skrze tělesné věci. Proto vítězí ve volbách lidé, kteří slibují, že naplní tělesné potřeby lidí.
Ježíš však nepřišel naplňovat tyto potřeby lidí. Proto odešel na horu, daleko od lidí.
Pro Boha není problém nakrmit celou zemi. Nakonec i dnes země vydává ze sebe dost potravin, aby nasytila všechny na ni. Přesto jsou země, kde děti umírají hlady. Není problém učinit hory ze zlata… Přesto to nědělá. Zná lidi a ví, že by se dál zabíjeli. Dál by bylo mnoho hladových a chudých… Je to otázka vlády hříchu nad lidmi.
Samotný Ježíš by v dnešních volbách propadnul. Stejně jako dříve, když jim mluvil pravdu do očí a Boží slovo. Jejich reakce byla:“Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.“ Jan 10:31 B21
Jak je to s námi, kteří si říkáme křesťané. Kteři tvrdíme, že věříme v Krista. Posaďme se na chvíli a nechme k sobě promlouvat Ducha svatého. Možná se dovíme pravdu o tom, proč následdujeme Krista. Pro hmotné požehnání a „šťastný“ život? Pro „pravdu“, kterou stále hledáme a pro kterou jsme ochotni i ubližovat druhým? Pro něho – Krista- samotného? Když se dovíme pravdu, neutíkejme ji skrýt do tmy, ale přinesme ji na světlo Boží, abychom mohli naše sobectví složit u Kristových nohou, požádat o odpuštění a naplnění jeho Duchem. Opět a znovu až do úplného vítězství nad svým egem. Byla nám dána Boží milost v Kristu a tak ať nakonec v našich životech nevyjde naprázdno.