Zachariáš 4:5-7 Promluvil a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. Čím jsi, veliká horo? Před Zerubábelem se staneš rovinou….

Něco podobného, můžeme číst i v NZ. Ježíš říká: „…když budete mít víru a nebudete pochybovat….kdybyste řekli této hoře: „Zvedni se a vrhni se do moře!“, stane se to. (Matouš 21:21)

Zerubábelou horou byly intriky nepřátel, starosti, problémy.
S naší horou je to podobné. Máme promlouvat ve víře k hradbám, které jsou postaveny v mysli lidí, aby padly a nebránily lidem uslyšet a přijmout  pravdu, máme promlouvat do situací, k nemocem… .
I to je modlitba. Zatím jen většinou prosíme, aby to za nás udělal Ježíš.

Davit napsal mnoho žalmů. Ve většině z nich chce, aby Bůh ztrestal svévolníky, porazil nepřátele. David skutečně bojoval proti fyzickým nepřátelům, i když určitě znal duchovní boj. Bojoval proti tělu a krvi. Bůh ho také nenechal postavit chrám, protože prolil mnoho krve. My v novozákonní době nebojujeme proti lidem – proti tělu a krvi, ale bojujeme boj s nadzemskými mocnostmi zla.
To je velmi důležité si uvědomit, když se modlíme a mluvíme  do situací. Někdy naše slova nemají autoritu a moc, jen proto, že nejsme v srdci spravedliví a spíše chceme jako Davit vidět naše lidské nepřátele na kolenou a nebo ještě hůře.  David nepostavil chrám, my jsme však chrámem, ve kterém přebývá Duch svatý.

Naším úkolem je být nástrojem pro osvobození lidí, pro naplnění Božího království, být Božím požehnáním pro svět. Před vším tím však být a stát se blízkými společníky našeho Pána a Otce. Jen v jeho společnosti naše srdce může dorůst do Boží spravedlnosti a touhy po tom, aby všichni mohli být spaseni. A i o tom je Nový zákon.